Krátká historická exkurze marně se pokoušející objasnit podivný tvar a rozměry grónského pádla
Vznik pádla je zahalen závojem tajemství a nikdo asi nemůže nic tvrdit s určitostí. Já jsem se věnoval bloumání po astrálních světech za bubnování inuitských bubnů několik volných víkendů a tak mohu napjatým čtenářům sdělit, že na počátku obývali svět pouze dva muži, oba mocní šamani. Chtěli, aby jich bylo více. A tak tedy jeden z nich uzpůsobil své tělo, aby mohlo rodit, a od té doby oba zplodili mnoho dětí. Tak se lidské pokolení rozrostlo.
A pak jednou první kajakář Agga dostal od bohyně Qatsuvaavak po hlavě kusem naplaveného dřeva za to, že nedodržel předepsanou rituální očistu poté, co zhltl tulení játra na samém konci velkého Ammassalického fjordu. V něm tehdy stála vysoká, mohutná hora Qerrorsuit, která ani žádný vrchol neměla a odsud také pocházejí všichni východní Gróňané. No a ten kus dřeva seslaný bohyní, si Agga schoval a zjistil, že mu pěkně pasuje do ruky. Tak mu začal říkat pádlo a tím bylo na světě.
No, to mi asi neuvěříte, ale podle toho, co jsem porůznu vyčetl, měli Inuité výhradně dvoulistá pádla.( A aby bylo jasno, Inuity nazývám obyvatele Grónska.) Ovšem v mytologii se objevují i singlová pádla (Kayarissat byli kajakáři obrovských rozměrů, kteří singlovým pádlem řídili počasí.)
Pádla bývají vyrobena na míru uživateli – udává se několik skupin pádel:
- krátká – „bouřková“ pádla: délka většinou odpovídá rozpaženým rukám
- eskimovací: rozpětí rukou + vzdálenost od zápěstí ke konci prstů navíc
- pro obecné použití: rozpětí rukou + vzdálenost od ohybu lokte k prstům navíc, či ještě delší
Poslední skupina se ještě rozděluje, podle mě nemá smysl se tím detailně zabývat.
Je zaznamenané i pádlo s pootočenými listy, ale nerozšířilo se. Jednou z výhod pádla s listy v rovině je i jeho snadná orientace pod vodou, při zvedání lodě. Stačí uvolnit sevření a v povolených prstech pustit pádlo k hladině. Tam se samo srovná, znovu jej pevně uchopíme a lze zvedat.
Hlavní funkce pádla byly:
- pohánění lodě
- udržování rovnováhy
- signalizace
- eskimování
- upevnění výbavy na palubu lodě
- spojování kajaků dohromady
- prolamování ledu
- zabíjení zvěře
- strašení mrožů tlučením pádla o loď
A už jsme skoro u toho, proč vypadají tak nemožně, jak vypadají. Uvědomme si prosím, co různých požadavků na pádlo Inuité kladli. Jim nešlo jen o to pádlování, ale o spoustu dalších činností. A proto bylo tak úzké.
Obecně se má za to, že v Grónsku byl nedostatek vhodného materiálu, či jej Inuité neuměli zpracovat. To je ovšem zřejmě omyl. Evidentně někteří Inuité měli úzká pádla i v oblastech, kde byl příhodný materiál pro výrobu širších. Navíc existují nálezy výrazně starších pádel, která jsou širší než pádla mladší.
Tvar pádel se mění tak, že nejstarší dochovaná pádla (stavěná kolem 1600) mají nejširší část uprostřed listu, poté se hrany pádla staly rovnoběžnými (1600 až pol 1700). Nakonec se pádla začala směrem ke konci listu rozšiřovat (viz obr).
Vývoj tvaru grónského pádla (shora od nejstaršího k nejnovějšímu)
Tak proč jsou tedy, u všech všady, grónská pádla tak úzká?
Obecně je šířka listu volena tak, aby bylo možno jej za konec listu pevně držet. Takže má rozměr velkého „C“, které kajakář udělá ohnutím prstů. To má velký význam při pokročilejších technikách (eskimování, vylehnutí atd.)
Osobně mám za to, že široká pádla byla prostě nepraktická třeba při záchraně-balancování kajaku při kolmém tažení kajakáře kořistí. Při závodech v eskimování táhne skupinka mužů na břehu lanem kajakáře, jako kdyby od něj kořist prchala kolmo na směr lodě. Kajakář je nahnutý ve směru pohybu a zanořením pádla koriguje náklon lodě. Kdyby se totiž zaklonil směrem od kořisti, nebude loď tak účinně brzdit. Navíc se některá zvednutí dělají pouze jednou rukou (simulace poranění ruky, či její „zaměstnání“ jinou činností). Zkuste tohle všechno udělat širokým listem, navíc pootočeným.
Druhý důvod, proč je pádlo relativně drobnější, je to, že je určeno na delší ježdění. A větší důraz než na dosaženou rychlost, je kladen na výdrž. Přiznávám, že jsem asi slaboch, ale když mám ujet delší vzdálenost, vyhovuje mi menší pádlo. Pro případné rýpálky dodávám, že v prvním ročníku maratonu O 106 jsem ujel těch sto kilometrů za nějakých 13 hodin a ač netrénován, předjel jsem mnohé jezdce s evropským pádlem. Takže zas tak malé a marné asi grónské pádlo není.
Jak se grónské pádlo staví?
Po několika experimentech jsme spolu s Honzou v naší Kachní líhni® došli k následujícímu postupu, který jistě není nejlepší, ale rozhodně nám nejvíc vyhovuje. Můžete si jej pochopitelně upravit k obrazu svému. Ale na druhou stranu, už jsme leckterou slepou uličku prošlápli, tak asi není důvod, vcházet do nich znova.
Tento návod dáváme všem českým kajakářům zdarma, pokud byste se ale někdo chtěl věnovat výrobě grónského pádla na obchodní bázi, budeme rádi, když s námi dáte řeč – máme v záloze mnoho triků, o které se rádi podělíme. Na druhé straně spoleháme na vaši slušnost, že naše nápady zde uvedené prostě nepokradete, což se ve slušné společnosti snad už nedělá.
Stanovení velikosti pádla
Jak jsem zmínil v úvodu, na rozměrech nezáleží. To, co zde předkládám, není žádný kánon, ale je to vyzkoušené na vlastní ruce, takže byste z toho mohli alespoň vycházet. Tady si stáhněte výkres – má tři listy, první se věnuje tomu, jaké kusy dřeva potřebujete, druhý ukazuje, jak je slepit a nakonec zjistíte, jak jej obrobit.
Nejprve si zujte boty a postavte se na rovnou podložku. Pak jednu ruku natáhněte nahoru, NEVYTAHUJTE SE A STŮJTE NORMÁLNĚ. Ohněte prsty dolů a změřte výšku prvních kloubů od země. Tím získáte první rozměr, délku pádla [L].
 |  |  |
| Určení délky pádla Pozor, Honza má trochu zvednuté pravé rameno. Když jste na grónské pádlo zvyklí, je asi výhodnější mít ho o kousek delší. Začátečník by ale měl mít ramena vodorovně. | ||
Pak si vezměte do ruky třebas násadu od koštěte a uchopte jí asi podobně, jako je na dalším obrázku. Jste-li na pochybách, spíš ten rozměr lehce zužujte, než rozšiřujte. A pak si změřte vzdálenost mezi klouby ukazováků na obou rukou. Máte druhý a poslední rozměr, šířku úchopu [Š]. Nám to vychází mezi 40 až 55 cm. (Někdy se při měření tohoto rozměru vychází ze šířky ramen, já myslím že je to vcelku to samé.)
Určení šířky pádla
V případě nejasností volte spíše užší úchop.
Délku listu [K] si pak snadno dopočítáte jako K=(L-Š):2. A můžete shánět dřevo. Všechny ostatní rozměry použijte podle obrázku, měly by vám padnout.
Šířku konce listu určujeme podle prstů. Ty by měly být schopné kolem konce listu udělat velké „C“, jak vidíte na dalším obrázku. My pro všechny bez výjimky volíme 90mm a zatím se s tím všichni poprali.
 |  |
| Určení šířky listu pádla Velké „C“, kterým uchopíte konec listu, oceníte zejména při eskimování. | |
Pokud jde o tloušťku listu – pochopitelně čím tenčí pádlo tím je to lepší – pádlo je pak lehčí a má tišší chod. Ovšem po několika pokusech jsme dospěli k závěru, že minimální bezpečná tloušťka je 6mm. Pokud jej uděláte tenčí, stane se hodně zranitelným, a někdy praská „samo od sebe.“
Obstarání dřeva
Zatím používáme výhradně smrk, občas kombinovaný s mahagonem (který je ale těžký a tudíž nevhodný.) Nyní začínáme s cedrem, ale nemáme s ním mnoho zkušeností, takže o něm nepíšu. Dřevo by mělo být co nejrovněji rostlé a sukůprosté.
Potřebujeme 6 ks přířezů dle výkresu. Nechejte si je někde u truhláře pěkně ohoblovat a pak je budete lepit. Rozměry na přiložených výkresech jsou moje, vy budete mít pádlo skoro jistě kratší. Tedy kromě Hada, který svým pádlem určitě dosáhne z Prahy až na hráz Orlíka.
Slepení pádla
Nejprve k sobě slepíme obě části žerdě – používáme lepení, abychom snížili pravděpodobnost, že se pádlo zkroutí. Pokud budete jako my používat přířezy zhoblované na finální rozměr (tedy průřez 28x32mm), dejte pozor, aby se vám při lepení proti sobě nerozjely. My lepíme v jednoduchém přípravku, který jsme si udělali – je to vlastně takové dlouhé L, do kterého chytáme přířezy a fixujeme je ve dvou kolmých směrech.
Po očištění přebytečného lepidla nalepíme klíny. Používáme k tomu lepidlo na dřevo 66A (D4), PU vodostálé, medově hnědé, od firmy Soudal. Protože tohle lepidlo má rádo vlhkost, spojované plochy před namazáním navlhčíme (rosítkem, nebo hadrem.) A pozor, šíleně špiní, ruce a zasažené plochy, které nemají být ušmudlané, průběžně čistěte mokrým hadrem! Pokud použijete jiné lepidlo, důrazně doporučuji nejprve ho vyzkoušet. My to děláme tak, že slepíme dva kusy dřeva, a slepenec hodíme alespoň na 1 hodinu do vařící vody. Pak jej ještě zhruba týden máčíme. Pokud vydrží, lepidlo by mělo být v pořádku. Nepoužívejte lepidla na bázi PVaC (bývalý Herkules), ty nedrží.
Ještě na okraj – přířezy, které slepujeme, máme s krátkou rezervou (cca. 2-5 cm) na každém konci pádla. A po slepení pádlo zařízneme načisto. Stává se, že konce jsou prohoblované a pak při lepení nebyly konce pádla řádně spojeny.
Náběhy pro úchop pádla
Teď (a ne později!) zkoste náběhy listů, aby se pádlo dobře drželo. My používáme zkosení v délce cca. 70mm (viz výkres pádla) a děláme to tak, že si tužkou namalujeme obrys a pak dlátem odsekáme přebytečný materiál. Zakulacováním se v této fázi nezaobíráme, je to zatím zbytečné, protože další velká část materiálu odpadne v následujícím kroku.
Zhoblování
Dalším krokem je zhoblování profilu pádla. Před hoblováním si namalujte na hrany listů osu pádla i jeho vnější obrys, který pomocí hoblíku chcete dosáhnout. Jinak vám hoblík uteče a budete mít místo pádla křivuli. Nejjednodušší tvar je rovný klín, my jej občas ještě probíráme, všechno uvidíte na obrázku asi dostatečně jasně.
Zaoblení listů a žerdě
na konec zaoblujeme listy a žerď. Žerď se zaobluje tak, že se rozdělí každá plocha na třetiny a nejprve se kolem dokola zvětší počet ploch na dvojnásobek a pak se postupuje stále stejně dál. Nikdy nepostupujte tak, že zaoblíte jednu hranu a po jejím finálním dokončení pádlo pootočíte a začnete zpracovávat další hranu. To je cesta do pekel.
Kontrolu toho, zda jste hoblovali a kulatili řádně a svědomitě provedete pomocí váhy. Pokud je všechno v pořádku, mělo by pádlo délky 220cm vážit zhruba 800g (za předpokladu, že je smrkové.) Jestli to vaše váží přes 900g, doporučujeme vzít hoblík ještě jednou do ruky a: „jedu na ty ruce!“ My používáme ještě jednu kontrolu (měříme objem listu), ale ta je trochu složitější a vedeme si kvůli ní důkladnou databázi pádel, které od nás odešly. Tu vy nemáte, takže zde těžko napíšu, kolik by to mělo být.
Broušení a finální úprava
Po obroušení pádlo napustíme olejem, nebo směsí fermeže a terpentýnu (3 díly fermeže a 1 díl terpentýnu, nebo o fous řidší směs). Kdo chce, může si jej i nalakovat.
Pádlování s tradičním pádlem
Držení grónského pádla
Pádlo se uchopí tak, že se udělá „kroužek“ spojením palce a ukazováku (dotknou se bříška prstů) kolem žerdě a pak se obě ruce „rozjedou“, až se dlaně dotknou listů. To znamená, že se žerdi držíme jen palcem a ukazovákem, ostatní prsty jsou na listu. Pádlo se nedrží křečovitě, prsty jsou spíše povolené – někdy zabírám jen bříšky prstů a palcem pádlo přidržuji, aby mi nevypadlo z rukou.
 |  |
| Úchop pádla Kolem žerdě utvoříte kroužky (palcem a ukazovákem) a sjedete k rozšíření listu. Pak přivřete ostatní prsty. | |
Před záběrem natáhneme ruce a listy jsou tedy kolmo k zemi. To by ale vedlo k nepřirozenému ohnutí zápěstí, natáhneme tedy i dlaně, čímž listy „podkosíme“. Hřbet ruky je tedy v přímce s předloktím.
 |  |
| Úchop pádla Nejprve držíte listy pádla svisle a pak narovnáte zápěstí. | |
Úchop pádla
Detail zápěstí
Vedení pádla vodou
Vesměs se doporučuje při současném natáčení trupu špičkou pádla sledovat příďovou vlnu (to znamená, že čím jedeme rychleji, tím blíže k lodi list vedeme.) Grónské pádlo ovšem na rozdíl od evropského zůstává déle ve vodě a energie se získává delším tažením, jakoby až vzadu. Evropským pádlem, pokud se nepletu, se po ponoření zabírá v první čtvrtině v pohledu shora, tedy v prostoru od přídě zhruba na traverz.
Nezapomínejte, že pádlo je „podkosené“ – tzn. horní hrana listu je blíže k přídi, než hrana spodní. Je to zpočátku nezvyklé a nepříjemné (většina začátečníků má tendence právě opačné – „opírat“ se o zadní stranu listu). Ale pokud si zvyknete, zjistíte, že je to lepší.
Pokud jde o low-angle, versus high-angle, zabírá se podle potřeby. Čím více se spěchá, tím více se pádlo zvedá. Do vody se může dávat grónské pádlo dvojím způsobem, přes hranu (což zhruba odpovídá low-angle??), nebo po špičce, jako při harpunování ryby.
Existuje mnoho technik, ale žádná není ta jediná správná. Každý by si měl navyknout na to, co mu nejvíc vyhovuje. Vyplatí se sledovat pohyb pádla vodou, pokud jej vedeme dobře, měly by případné bublinky odcházet jen od horní hrany konce listu. A nemělo by se ozývat žádné šplouchání (o tom že všem seakayakářům bez výjimky šplouchá na maják, tady mluvit nebudeme, že?)
Pro koho je grónské pádlo vhodné
Jistě pro každého, kdo má chuť s ním pádlovat. Známe lidi, kterým tohle pádlo pomohlo najít v mořském kajaku zalíbení, protože se teprve s ním přestali trápit a ježdění jim jde. Na druhou stranu, zejména trénovaným jedincům, grónské pádlo většinou moc nevyhovuje, protože prý má slabý záběr. Tak si ho klidně od někoho půjčte, zkuste a uvidíte. Třebas se zrovna vám bude líbit.
Poděkování
Na závěr bych chtěl ještě poděkovat tátovi. Za to málo, které o dřevu a jeho zpracování vím, vděčím jenom jemu. A je potřeba dodat, že jsem se přísunu informací, ke své škodě, celé mládí vcelku úporně bránil. To, že se mu naše poslední pádla už „docela líbí“, je pro mě velká odměna. Díky.
Honza a Vítek
Diskuse uzavřena.