Je tady zase čas Vánoc a k Vánocům bezesporu patří pohádky. A vlastní pohádky měli pochopitelně i původní lidé v Grónsku. Ale jak už to tak bývá, stejně jako je pro „běžnou populaci“ kajakování velmi kuriózní sport, tak i Inuitské pohádky by si asi v televizi nikdo normální nepustil. A určitě ne na Vánoce.

Ale nezoufejte, i když grónské pohádky (pověsti a mýty) nezkouknete v bedně, pořád si je ještě můžete v klidu a teple domova přečíst, protože je podle vyprávění Inuitů sepsal Knud Rasmussen a do češtiny je přeložili Viola a Zdeněk Lyčkovi. Knížka vyšla v roce 1998 v nakladatelství Argo a geniálně ji ilustroval Martin Velíšek, ovšem s jednou malou výhradou – asi nikdy nic neslyšel o grónských pádlech. A já musím poznamenat, že v předvánočním čase, kdy se na nás všude valí nasládlé koledy a santaklausové, je tahle knížka milým osvěžením.

Tak neváhejte a skočte si pro ni do nejbližší knihovny.

Před časem vyšel ve speciálu Hydra věnovaném mořským kajakům zajímavý článek o grónských pádlech (Greg Stammer – Záhada grónského pádla odhalena). A protože s tradičním pádlem pádluji poměrně hodně, rozhodl jsem se, že připojím nějaké své poznámky a také návod na jeho výrobu. Návodů různé úrovně je sice plný web, ale v češtině zatím nic.  

Na začátek jedno zásadní prohlášení: nijak nepřísahám na to, že je tohle pádlo lepší, či horší než to evropské. Podle mě je v podstatě jedno, co člověk drží při pádlování v ruce. Nejezdím kvůli pádlu. Ale shodou okolností mi to grónské prostě vyhovuje víc. To je všechno.

A nejspíš ani moc nezáleží na jeho rozměrech, proto berte návod jen jako inspiraci. První rok jsem jezdil s půjčeným pádlem, které vzhledem k délce mých rukou odpovídalo spíše pádlu bouřkovému, a přesto jsem byl spokojen.

A jen tak na okraj podotýkám, že grónské pádlo a skin-on-frame kajak jsou původní, takže přídavným jménem by se podle mě mělo doplňovat spíše pádlo „evropské“, či „divokovodní“ kajak.