Nikoho asi nepřekvapí, že kurz má teoretickou část (bezpečnostní výbava, plavba ve špatném počasí, bouřkové plachty, poškození lodě a opravy, muž přes palubu, pomoc jinému plavidlu, globální záchranný systém, předpověď počasí). Co mě osobně ale maximálně nadchlo, jsou praktická cvičení (prevence a hašení požáru, signalizace a komunikace v nouzi + použití pyrotechniky, opuštění plavidla + záchranné ostrůvky a vesty). Ty vedl Christian Kargl – zkušený jachtař, který za velmi dramatických podmínek absolvoval i závod Minitransat (lodě délky max. 6,5m plující z Evropy do Brazílie).
Pod jeho taktovkou se odehrávalo hašení požárů, střelba pyrotechniky a zejména dvouhodinový výcvik v bazénu. I kdybych z celého kurzu absolvoval jenom bazén, řekl bych: „Jo, stálo mi to za to!“ Celou dobu nás držel ve vodě (s krátkou přestávkou v záchranném ostrůvku), takže schopnosti vesty a oblečení jsem vyzkoušel opravdu důkladně. A i když už jsem měl ohledně vesty docela jasno (Kaikoura a nic jiného), po těch dvou hodinách jsem s plaváním ve vodě měl docela problémy. Takže mám pořád o čem přemýšlet. Ovšem o vestách chystáme zvláštní článek, takže zde o nich mnoho informací nenajdete. A teď už k jednotlivým kapitolkám.
Záchrana na moři
První, co je třeba vědět je, že záchranné ostrůvky na lodích (vyjma trajektů) NEJSOU automatické – po přivázání k lodi a jejich svržení do vody je potřeba prudce trhnout za vodící šňůru, jinak se vám nenafouknou. Jak vypadá nafukování, to můžete vidět na videu, které jsem v bazénu natočil.
Ovšem pokud by se vám stalo, že jste ve skupině volně plavající (tedy nemáte k dispozici záchranný ostrůvek), pak vám jistě přijdou k dobru následující pokyny:
- Utvořte kroužek, chytněte sousedy v podpaží a ruce pevně držte překřížené na prsou.
- Pokud máte ve skupině někoho, kdo se cítí výrazně hůř než ostatní (ať už fyzicky, nebo i psychicky), můžete ho vpustit doprostřed kroužku. Tam mu bude lépe (jenom mu nebude tolik teplo, protože se k němu nikdo tak pevně nepřitiskne).
- Když zahlédnete letadlo se záchranáři, rychle se otočte zády k sobě a kopejte vší silou nohama. Záchranáři využívají infra-dalekohledy a vy při této činnosti vydáváte více tepla. Takže vás lépe uvidí.
- Ve chvíli, kdy vás letadlo uvidí, dá to patřičně najevo (kývání, světla apod.). V tu chvíli se zase rychle otočte čelem k sobě. Z letadla nejspíš vyhodí dýmovnice, aby označili místo, kde jste.
- Následně by vám měli shodit ostrůvek. Nebudou vám ho házet na hlavu, ale spadne kousek od vás. POZOR – neplavte k ostrůvku samostatně, část plaváčků by nemusela doplavat. Vytvořte hady (3-5 osob) a plavte společně. Jak má takový had vypadat, je pěkně vidět na videu, o kterém jsem psal o pár odstavců výš.
- Pokud jste v ostrůvku (toto se týká zejména situací, kdy v něm lze očekávat dlouhodobý pobyt) je dobré rozdělit si úkoly. Jedna osoba může vykonávat funkci pozorovatele (ve střeše ostrůvku je kukaň přímo pro účely vyhlížení pomoci), další může být vylévač vody, hlídač zásob, udržovatel dobré nálady apod. Smyslem je zaměstnat se a hlavně udržovat dobrou náladu. NIKDY NEDÁVEJTE NAJEVO STRACH A STRES. Demoralizující účinky mohou být hodně destruktivní.
- Po celou dobu plavby v ostrůvku mějte záchranné vesty stále na sobě! Jsou známy případy vypadnutí z ostrůvku a následného utonutí.
Takhle vypadá „kolečko“, ve kterém skupina vydrží přežívat na moři déle, než kdyby každý plaval sám.
Pokud chcete někomu pomoci, pusťte jej doprostřed. Tam se bude cítit bezpečněji.
Když zpozorujete, že vás hledá letadlo, je dobré se rychle otočit a kopat nohama. Na termovizi (nebo jak se to jmenuje) budete lépe vidět.
Záchrana z helikoptéry
- Nepřivazujte hi-line k lodi (hi-line je to tenké lanko spouštěné z helikoptéry jako první). Záchranáři by jej museli odříznout.
- Vždycky nechte hi-line dopadnout nejprve do vody a potom na něj sahejte. Bývá v něm velký statický náboj a mohlo by vás to bolet.
- Při přiblížení helikoptéry nestřílejte rakety!
Existuje víc způsobů, jak vás mohou vytahovat do helikoptéry. Nejčastější jsou:
- uvázání ke spuštěnému záchranáři
- klec – je to taková „naběračka“ ve tvaru velké sedačky. Tou vás vlastně vyloví z vody jako podběrákem.
- spuštěné oko do podpaží – NEZVEDEJTE RUCE. Připažte. Jinak jim vypadnete.
A nakonec užitečné číslo do Chorvatska. Centrála tamních záchranářů je ve Rijece. Pokud nemáte VHF vysílačku, můžete se jim dovolat na číslech +9155, popř. +38551 9155. Prý jsou velmi vstřícní, hovoří nejen chorvatsky, takže je vhodné si číslo do paměti mobilu před odjezdem uložit.
Počasí
Když jsme se v minulém odstavci dostali do Chorvatska, nelze nezmínit nejzrádnější vítr – boru. Maximální naměřená rychlost byla u Kvarneru a bylo to 150 kn (280 km/h!!). Pak se prý měřák rozbil. Má bohužel velmi rychlý nástup, tak je třeba sledovat průběžně meteorologické předpovědi a varování. Na moři vám může o jejím přiblížení napovědět pohled na hory. Pokud vidíte nad horami vysokou oblačnost, zřejmě se nic nechystá, ale když vidíte nízký pás oblačnosti na vrcholcích hor, může se blížit. Zvlášť silné znamení je, pokud se začíná oblačnost sunout (přetékat) směrem dolů.
Následují doporučení jak se chovat v bouřce:
- držte se nízko 🙂
- nestrkejte ruce do vody
- nedržte se vodivých součástí
- vypněte elektrické přístroje
Já bych snad dodal, že nejlepší je být v bouřce na břehu, v suchu a pod hromosvodem.
Pomoc v nouzi
Na moři, jako kdekoli jinde platí povinnost pomoci v nouzi. Pozor, opět je tam kondicionál „pokud můžeš“, čili pokud případnou pomocí neohrožuješ sám sebe (více o tomto tématu najdete v tomto článku.) Ovšem když zaslechneš volání o pomoc a rozhodneš se nepomoci, je dobré o tom učinit zápis do lodního deníku, se zdůvodněním, proč jsi se tak rozhodl. Zejména možnosti nás kajakářů jsou při záchraně velmi omezené, tak s rozumem!
Dobrá zpráva – záchrana života je VŽDY zdarma. Nicméně za záchranu majetku je možné vznést nárok na odměnu (zachraňující se totiž může sám vystavovat riziku). Pokud se neshodnou zachránce a zachraňovaný na výši odměny, řeší vše soud. Bývá to většinou 10-25% hodnoty zachráněného majetku. Výjimečně 50%. Záleží na obtížnosti akce, hodnotě plavidla a dalších faktorech.
Pokud se někde necháváte táhnout, vždy se snažte podávat vaše vlastní lano. Pak se lze s úspěchem bránit v tom smyslu, že nešlo o „salvage“ (pomoc v nouzi), ale pouze „towage“ (tažení plavidla). U towage je totiž případná odměna přiznávaná soudem většinou nižší, než při záchraně.
Další důležitou zásadou je „No cure no pay“. To znamená, že za neúspěšný pokus o záchranu plavidla není nárok na odměnu.
Typy pomoci na moři:
- Coast Guard – zdarma. Ale o tom, zda se pokusí zachránit i váš majetek, se rozhodují sami a nemá cenu je přemlouvat. Jejich náplní práce je záchrana životů.
- Komerční záchranné služby – mívají fixní ceny. Dobrým příkladem je firma Sea Help – mají web dokonce i v češtině.
- Soukromé lodě (rybáři, jachtaři apod.) – cena záchrany dohodou, popř. v případě rozporů odměnu určí soud.
Komunikace
K VHF vysílačce by se měly dostat jen osoby, které absolvovaly příslušný kurz (minimálně SRC – viz odkazy). Bohužel toto téma ve mně díky ČTÚ vyvolává jen nezvladatelné negativní emoce, a proto se omezím na konstatování, že momentálně je asi nejlepší jet si je udělat do některého státu s větší tradicí plavby po moři (vyhnete se například v ČR nutnému přezkušování každých 5 let a navíc se namísto teoretických poznatků, jak pájet kontakt na tranzistor, dozvíte jak použít VHF vysílačku v nouzi). Ale rád si vyslechnu radu od kohokoli, kdo o tom ví víc.
Nicméně, nouzové vysílání smí provádět i necertifikovaná osoba. Jen si dejte pozor na jednu věc – pokud se k vysílačce někde dostanete a uslyšíte nouzové volání, tak v případě že nehodláte pomoci a nevíte o obsluze vysílačky nic, nechte ji raději „vyřvávat“. Mohlo by se vám stát, že omylem přijmete nouzový signál a tím přeberete odpovědnost za záchrannou operaci. Je to prý možné zvláště dnes, v době tzv. DCS přístrojů, kde se dá část komunikace řídit pouze tlačítky. Takže pozor na to!
Jednou z novinek, o kterých jsem se na kurzu dozvěděl, je Spot Satelitte Mesenger. Jde o velmi užitečný přístroj, pracující na podobném principu jako EPIRB bóje. Jde o vysílač, který je schopen přes satelit odeslat OK i KO zprávy. Tedy jak to, že jste v pořádku (a současně kde jste, protože je v něm i GPS), tak i signál nouze. Na rozdíl od EPIRBU, který je opravdu drahý (ale zase je určen specielně pro námořníky, a tak se například aktivuje při styku s vodou automaticky), je toto zařízení relativně levné. Přístroj samotný stojí zhruba 4.000,- Kč. K tomu je potřeba zakoupit roční paušál za 2.400,- Kč a pro fajnšmekry se dají dokoupit i nějaké nadstandardní služby (on-line sledování na webu za 900,- Kč, či napojení na systém záchrany GEOS Rescue za 300,- Kč.) Zařízení je určené nejen pro námořníky a kajakáře, určitě je oceníte i při výletech do hor, nebo míň obydlených oblastí.
To je asi tak všechno, co jsme se dozvěděli. Čtenářům pochopitelně moc popřeju, aby uvedené rady nemuseli nikdy použít.
VPJ
Odkazy:
Kurz přežití na moři pořádaný Školou jachtingu
Chrisův příběh o přežití z Minitranstatu
Komerční záchranná služba (asistence)
Kurzy obsluhy VHF vysílačky v ČR: SRC a pro delší vzdálenosti a DCS je určen LRC
Video z výcviku v bazénu (na okraj dodávám, že „bujará oslava na závěr“ není žádnou oslavou, ale střílením padákových raket, jaké se na lodích běžně používají.)
A úplně na závěr něco z lehčího soudku: Mayaday Calling – reálný průběh příjmu SOS hlášení?
Diskuse uzavřena.