F. Nansen: First Crossing of Greenland, kapitola 21: První lekce na kajaku
Pro nás cizince, byly kajaky pochopitelně převelikou atrakcí, a jakmile to bylo možné, hned jsem si jeden obstaral. Ale získat v této úzké a potřeštěné malé lodi potřebnou rovnováhu, je pro začátečníka je velmi obtížné. Cítíte se, jako kdybyste balancovali na ostří nože. Jeden by dokonce řekl, že je třeba si před učesat jízdou pěšinku ve vlasech přesně prostředkem hlavy. Přesto, když vidíte Eskymáky, kteří tancují po hřebenech vln jako mořští ptáci, připadá vám to celé jednoduché a prostinké, jako dětská hra.
Hned jak byl můj kajak hotov, odnesl jsem jej k pobřeží. V ten okamžik jsem zjistil, že nacpat svoje nohy a příslušnou část těla skrz úzký otvor na místo, kde se má sedět, není tak jednoduché. Když se mi to konečně povedlo, byl jsem opatrně odstrčen na vodu, ale v okamžiku, kdy jsem opustil suchou zem, mně zachvátila strašlivá nejistota. Loď se zhoupla hned na jednu, hned na druhou stranu, slibujíc okamžité převrácení. Připadalo mi jednoduše nemožné, že bych se to mohl někdy naučit. S beznadějnou touhou a závistí jsem pokukoval po Eskymácích, kteří byli radostí bez sebe, když viděli „Nalagaka“ (Nansenovo eskymácké jméno. Pozn. překl.) v kajaku. Popojížděli po hladině sem a tam a házeli krátkými harpunami s takovou lehkostí a nezájmem, jako kdyby seděli bezpečně na podlaze ve svém domově. Ale cvičení mělo úžasný efekt a po jedné, či dvou vyjížďkách jsem se začal cítit trochu bezpečněji. Moji jistotu ještě zvýšily dva podpůrné plováky, které mi byly vyrobeny. Byly to v podstatě dva malé kajaky, zhruba 60 cm dlouhé, připevněné k trupu hned za úrovní sedačky. Učinily mi vše značně jednodušším. Dodávám jen, že Eskymáci samotní je používají jen zřídka a po krátké chvíli jsem je odložil i já.
Jednoho dne jsem vyrazil na lov a ocitl se uprostřed hejna bílých velryb, které jsem sledoval. Byl jsem do toho tak zabraný, že jsem nepostřehl, že jsem vyjel daleko na moře a že se den pozvolna začal nachylovat. Když jsem se nakonec otočil k návratu, už se začínalo stmívat. Současně se od jihu zvedla silná bríza, a jelikož ke mně přicházela z boku, stala se z pádlování těžká práce. Kvůli tomu jsem se do Gothaabu dostal až pozdě navečer. Lidé v osadě se o mně mezitím začali strachovat a celá osada byla na nohou. Jakmile jsem vjel do zátoky, zdálo se mi, že proti sněhu vidím nějaké tmavé objekty. Ve stejnou chvíli jsem uslyšel něco, co vzdáleně připomínalo dětské hlasy. Odpověděl jsem mohutným výkřikem, který se rázem proměnil v dlouhé ječení a vřískot. Když jsem pak na vrcholu vlny zajel na břeh, z bílého kopce začaly sbíhat tmavé figury, aby se se mnou mohly setkat. Všichni, malí i velcí, se začali rojit na sněhu, křičeli a tlačili se ke mně. Někteří mi pomáhali s oškrabováním ledu z kajaku a hlavně se všichni přišli podívat na člověka, který se z jejich pohledu objevil, jakoby vstal z mrtvých.
Celou událost popsal Balto (další účastník Nansenovy výpravy. Pozn. překl.) ve svém deníku takto:
Když se začalo stmívat, zjistili jsme, že se Nansen ještě nevrátil z moře. Nějakou chvíli jsme na něj čekali, ale stále se neobjevoval, a tak jsme začali být hodně zarmoucení. Zaslechli jsme, že odjel do Ny Herrnut, kde misionáři pořádali večírek. Poslali jsme tam zprávu s dotazem, abychom zjistili, zda se tam Nansen nenachází, ale bohužel tam nebyl. Natáhl jsem se tedy na postel a začal jsem plakat. Sverdrup svolal všechny z vesnice a začal je připravovat na hledání pohřešovaného Nansena. Brzy byli všichni připraveni. Dietrichson se vybavil puškou, lucernou a trubkou, aby nás bylo více slyšet. A právě přesně v okamžiku, kdy začali Eskymáci spouštět lodě na vodu se Nansen objevil, živ a zdráv. Všichni začali jásat a domorodci začali volat: „Kujunak, Kujunak, Nansen tigipok, ajungilak“, což znamená „Díky Bohu, Nansen se vrátil domů!“, nebo „Vzdávejme díky, Nansen se vrátil a všechno je v pořádku.“ V tu chvíli se moje srdce vrátilo na své místo a všichni jsme rázem byli šťastni tak, jako předtím.
Když jsem po nějakém čase a tréninku začal na lodi cítit lépe, dostali i ostatní z naší skupiny chuť kajak vyzkoušet. První si jej obstaral Sverdrup, který velmi brzy získal potřebnou zdatnost. Balto sice vyjadřoval svou nechuť ke kajaku od prvních okamžiků, kdy jsme se dostali do Gothaabu, ale přesto se začal poptávat, zda si myslím, že je to těžké. Ovšem nikdo z Dánů, kteří zde trvale žijí, nepochopil umění jízdy na kajaku, a proto pro něj představovali zosobnění nebezpečnosti tohoto podniku, neboť mu stihli navyprávět, kolik z lidských životů na něm bylo ztraceno. A tak Balto, který se ostatně nikdy velkou odvahou nevyznačoval, vzdal myšlenku na jízdu na kajaku a jen se potichu díval, kdykoli jsem vyrážel na vodu. Ale nyní, když se ke mně přidal i Sverdrup, pokušení začalo být příliš velké.
Oba se Sverdrupem jsme jej od té myšlenky zrazovali a říkali mu, že usednout do kajaku není zrovna ta nejjednodušší věc na světě. Ale Balto se právě nacházel v období velmi radostné nálady a tvrdil, že když se naučil ovládat laponské sáně se zapřáhnutými soby, zvládne i kajak. Sverdrup podotkl, že oba tyto procesy nejsou zcela totožné, nciméně Balto si stál na svém a byl rozhodnut experiment podstoupit. Za velkého srocení místních obyvatel jsme tedy snesli k vodě Sverdrupův kajak a já jsem vyjel kousek na vodu, abych mohl Balta případně vylovit. Balto se pohodlně uvelebil v lodi a zamotal svůj dlouhý plášť kolem sebe. Veškeré přípravy konal velmi sebejistě, připraven ukázat všem kolem, co dokáže Laponec, když skutečně chce. Když byl hotov, uchopil oběma rukama dychtivě pádlo a odvážně zavelel, aby jej odstrčili na vodu.
Ale snad ještě dříve, než se kajak dotkl vodní hladiny, počala jeho stabilita výrazně mizet a Baltův výraz začal být méně sebevědomý. Chrabrost rychle vyklidila pozice a udělala místo absolutní hrůze, která se zračila v Baltově tváři, zatímco kajak sklouzl na vodu a začal se nepříjemně houpat. Pak přišlo zoufalé mávání pádlem ve vzduchu, které zřejmě mělo být přípravou na skutečné záběry. Balto byl v tu chvíli zosobněným obrazem strachu a zoufalství. V horečném úsilí se snažil vykřiknout, ale nedostal se dále, než k prvnímu písmenu. „D – D – D …“, to bylo to jediné, co jsme zaslechli. (Že by pokus o „Ech kletě“, anglicky: damned? Pozn. překl.) Jeho hlava, ústa, emoce a obavy, to vše v mžiku zmizelo v jediném zabublání. Jediné co jsme viděli, bylo dno kajaku a Baltova pověstná čtvercová čepička, plující po hladině.
Začal jsem k němu pádlovat, ale voda byla naštěstí tak mělká, že se mohl dotknout rukama dna a navíc byl kajak tak blízko ke břehu, že jej mohli jeho diváci rychle vytáhnout z vody spolu s ubohým Baltem . Na břehu byl uvítán neutuchajícím smíchem, který se dral z hrdel všech diváků, zejména ovšem z dívek. Námořník ihned vylezl z lodě. Stál na skále, třepetaje rukama, nohama, zatímco voda vytékala z jeho velkého oblečení, které viselo přilepené a zplihlé na jeho těle a v tu chvíli vypadal, pro všechno na světě, jako dokonalý strašák.
První věta, kterou vyslovil, byla: „Nu, jsem celý mokrý.“ Pak se rozhlédl po celé té scéně a zapáleně dodal: „Vše, co k tomu mohu říct je, že kajak je pořádně ďábelská loď.“
Toto se pochopitelně odehrálo ještě před tím, než Balto zkusil kajak nanovo. Mezitím si totiž loď obstaral i Dietrichson, kterému výuka moc času nezabrala. A jeho úspěch postrčil Kristiansena, aby také zkusil štěstí a nakonec se k lodi vrátil i Balto.
Kristiansen i Balto se rozhodli postavit svoje vlastní lodě. Gróňané jim pomohli s kostrami lodí, které byly následně potaženy kůží, což podle tradice provedly místní ženy. Po postavení lodí se oba vrhli energicky do výcviku. Balta však jeho zkušenost vedla k tomu, že obezřetně k lodi připevnil stabilizační plováky. Kristiansen byl více lehkomyslný a vylekal nás všechny tím, že plováky odmítl a vyplul přímo na moře. Ale na začátečníka byl překvapivě úspěšný. A jak se tak tedy blížil konec zimy, byli všichni členové naší skupiny, s výjimkou starého Ravny, často vídáni, jak vyplouvají v kajacích na moře.
_______________________________________________
(Pozn překl. Za zajímavý a zaznamenáníhodný považuji fakt, že Nansen píše slovo „kajak“ soustavně v uvozovkách, jako by to byla nějaká kuriozita. Na druhou stranu se slovem Eskimo, čili Eskymák, se vůbec nepáral, ač je to urážka hrubého zrna, z ranku slov jako: gajdžin, Laponec, cikán a podobně. Časy se mění.)
Odkaz:
F, Nansen : First Crossing of Greenland – http://www.amazon.co.uk/First-Crossing-Greenland-Fridtjof-Nansen/dp/1841582166
Diskuse uzavřena.