Na úvod bych rád zdůraznil, že ačkoli je situace nepřehledná a z některých nařízení mám pocit, že jsou napsaná tak, aby co nejvíce žadatelů o legalizaci vysílačky odradila, nebudu tady nikoho a nic kritizovat (jakkoli je to lákavé). Pokusím se pouze předestřít, jak lze vysílačku VHF, popř. doplněnou o DSC kontrolér (o něm více zde) uvést do provozu a vozit na lodi, aniž bychom nadměrně riskovali potíže s úřady. A jedním slovem je to těžké. Zdá se totiž, že technologie a náš „kuriózní sport“ poněkud předběhly dobu.
Pokud pomineme USA, kde je vše víceméně bezproblémové a snadno řešitelné, lze nám dostupné vody – tedy vody v Evropě, rozdělit na britské a ty ostatní. Obě oblasti mají jedno společné – pro provozování každé vysílačky potřebujete v první řadě jakýsi „řidičák“, který se v tomto případě označuje zkratkou SRC (Short Range Certificate). V Čechách teoreticky existují i jiná oprávnění, ale pro nás nemají valný smysl, proto o nich dále mluvit nebudu.
Tento certifikát můžete získat po celé Evropě (i jinde po světě). Povětšinou se k němu dostanete tak, že absolvujete jednodenní školení završené testem a po jeho úspěšném složení dostanete licenci, která má neomezenou platnost.
V Čechách je to ovšem o něco obtížnější. Pokud budete žádat o SRC u telekomunikačního úřadu, nejprve se musíte obrnit trpělivostí. Od žádosti k pozvání na zkoušku mohou uplynout až 3 měsíce. Pokud si je chcete zkrátit praktickým kurzem, je to možné. Na jednom takovém jsem byl, slibovali nám, že díky jeho absolvování nám bude u oficiálních zkoušek odpuštěna jejich praktická část. Upřímně řečeno, považuji jej za ztrátu času a peněz. Nedozvěděl jsem se prakticky nic nového a k vysílačce jsme se nedostali vůbec, resp. po skončení celodenních přednášek (!), jsme si mohli zmáčknout tlačítko „distress“. To je asi vše.
Pokud jde o ony úřední zkoušky, existuje seznam všech otázek, takže příprava asi není těžká. Nicméně souvislost některých otázek s provozem radiostanice jsem nikdy nenašel. Také je třeba se navrčet asi 10 stran odborného anglického textu a jeho přesného převodu do češtiny. A nakonec jedna malá nevýhoda – české SRC oprávnění má platnost pouze 5 let a pak je třeba (za další poplatek) žádat o jeho prodloužení.
Je tu ale ještě jedna možnost, vhodná pro ty, kdo nemají chuť, čas či peníze na to, aby si pro SRC zajeli někam mimo ČR. V Čechách fungující NYS nabízí od roku 2011 i jednodenní kurz spojený se zkouškou, přičemž licenci vydává britský telekomunikační úřad a je platná po neomezenou dobu. Cena kurzu je kolem 4.000,- Kč (včetně poplatku RYA) a mohu jej všem jen doporučit. Vyučují lidé z praxe, vysílačky jsou v provozu téměř celý den a tak na jeho konci máte pocit, že kdyby se něco seběhlo, snad budete vědět co a jak. A pokud čtete tento článek na podzim 2011, máte ještě šanci přihlásit se na kurz, který spolupořádá „Akademie Grónského klubu.“ Je otevřený speciálně pro seakayakáře a proběhne 3.12.2011 (bližší info zde.)
Výborně, takže jsme v situaci, kdy máme oprávnění vzít vysílačku do ruky a použít ji i na něco jiného, než pro nouzový signál „mayday“ (pokud je totiž stav nouze, smí vysílačku používat beztrestně kdokoli.) Ale vyhráno v tuto chvíli ještě není.
Abyste totiž mohli připnout vysílačku na svojí vestu, musíte mít ještě licenci k jejímu provozování. Pokud jsem SRC přirovnal k řidičáku, pak tato licence je něco jako techničák. A tady je situace ještě složitější. V Čechách, a pokud vím, tak ani nikde jinde v Evropě vyjma Velké Británie, vám nikdo licenci na přenosnou vysílačku neudělí.
Hlavním kamenem úrazu je totiž to, že vysílačka není pevně spojená s lodí. A všechny dosud běžné licence jsou vydávány na loď, nikoli na osobu, která vysílačku vozí. Je to vcelku logické, zatím byly vysílačky velká zařízená ukrytá v kajutě lodě a tak při vyslání nouzového signálu bylo z databáze ihned jasné, jaká loď je v potížích. Leč tato logika selhává v našem případě. Jsou mezi námi jedinci, kteří vlastní více kajaků, vybírají si je podle destinace a délky plánované cesty a proto potřebují, aby vysílačka byla svázána nikoli s lodí, ale s osobou.
Tohle naprosto jednoduše a přehledně funguje v USA, v Evropě ale narazíte. Jediným státem, který už vyšel těmto potřebám vstříc, je Velká Británie (a sand i Francie, ale tamní situaci nedokážu sledovat). Na stránkách britského telekomunikačního úřadu si můžete velmi jednoduše zaregistrovat VHF/DSC vysílačku (pro náročné jezdce dodávám, že navíc i EPIRB, PLB atd.)
Okamžitě a zadarmo dostanete MMSI číslo, ale nedostanete Call Sign (takové to OL235, kterým byste se měli představit). Takže se můžete do vysílačky identifikovat:
a) jménem lodi,
b) tzv. „T číslem“ (nahrazuje Call Sign)
c) MMSI číslem, které ovšem začíná trojčíslím 235 značícím, že bylo vydáno ve staré dobré Anglii.
A tady je největší, zato jediný problém. Licence se jmenuje Ship Portable Licence a je v ní jasně řečeno, že se vztahuje jen na lodě, které nejsou registrované v jiných státech, než ve Velké Británii. To by zas takový problém nebyl, až na výjimky (mezi které prý patří Německo), kajak žádnou registraci nepotřebuje, ale ruku v ruce s tímto jde ještě druhé omezení, licence je totiž platná pouze v britských vodách. A s tím už nehnete.
Takže je třeba celou věc důkladně zvážit. Zatím to vypadá, že jsou dvě možnosti: buď jezdit úplně bez oprávnění, protože v Čechách a zbytku Evropy na přenosnou vysílačku žádné nezískáte. Nebo vozit licenci britskou, u které se dá předpokládat, že by s trochou štěstí a přimhouřenýma očima člena pobřežní stráže, mohla být akceptována, ačkoli je omezena na Anglii. Rozhodnutí je věcí každého kajakáře, vnímavý čtenář jistě tuší, kterým směrem se vydám já.
Na závěr vyslovím svou naději, že se třeba situace brzy změní a úřady pochopí, že potřeby seakayakářů jsou přeci jen poněkud odlišné od potřeb a možností rekreačních jachtařů, či jezdců na motorových člunech. Přeci jen vysílačka patří mezi základní bezpečnostní vybavení, nevozíme jí proto, abychom páchali zlo ve veřejném telekomunikačním prostoru, ale abychom v případě nouze zvýšili svojí šanci na přežití. Snad tedy budu moci za rok, nebo dva vydat aktualizaci tohoto článku. Do té doby (ale vlastně i potom), přeji všem čtenářům, aby vysílačku nikdy nemuseli použít.
Odkazy:
kurzy SRC v ČR: NYS
licence pro vysílačku v UK: Ofcom
Český telekomunikační úřad:
podmínky pro získání SRC oprávnění
zkušební otázky (nás se týká operátor námořní pohyblivé služby)
Diskuse uzavřena.