Pláží k přespání kolem La Spezia je málo. Jednou jsme vzali za vděk i úzkou plážičkou a spaní jsme vyhrabali pod skalním převisem, kde vlny celou noc šplouchaly nedaleko našich spacáku. Díky klidné hladině, která během 24 hodin kulminovala maximálně o dva metry a předpověď na další dny téměř bez vln se zdála bezpečná, jsme tu noc riskli a přespali těsně u vody :o) Všichni jsme, myslím, usínali s maximem věcí v v přiivázaných kajacích a pocitem, že kdo první ucítí ve spacáku vodu, tak hodně křičí :o)) Jeden z ostrovů u přístavu je vojenskou základnou. Nelze zde vysednout, načež vás na to upozorní vojenská hlídka v doku. Z kajaku je dostatečná příležitost si všechny vojenské pevnosti prohlédnout, jako na dlani. Předesílám, že tuto část západního pobřeží Itálie nekryje žádné souostroví a západní vítr od Atlantiku nabírající vlny již od Gibraltarského průlivu a putující přes půlku Středozemního moře, zde v období nepřízně počasí dokáže vytvořit obrovské vlny, které zde lokálně zaplavují přímořská městečka.
Mezi úseky kilometry nádherně zbarvených skalisek, které jsou konečnou hranicí vnitrozemského národního parku, často narazíte na městečka navzájem si velmi podobná. Jejich společným rysem je jejich poloha na skalách přímo nad mořem. Zvláštností je pak možnost ve vetšině případů připlout téměř až na pěší zónu z moře. Malebnost architektonického uspořádání měst a okolní mega vysoké kopce na trekkové výlety spolu s kulisou moře právem řadí zdejší kraj do světového dědictví UNESCO.Od druhé poloviny cesty s námi pobreží lemuje železniční tepna neustále vedoucí v hraně skály ukrytá mistrně italskými ražiči tunelu tak, že jen občas vykoukne okénkem ve skále rychle projíždející souprava. Během našeho plutí kolem pobřeží nikterak nenarušovala okolní přímořskou scenérii a naše rozjímání hlukem.
Mezi další úchvatné zážitky patří objevení vodopádu přímo padajícího do moře. Kaskády zdejšího zavlažovacího systému daly vzniknout jedinečné seakajakářské atrakci :o) Občerstveni, ochlazeni a ve sladce mokrém oblečení pokračujeme dál. V průběhu celé naší cesty navštěvujeme jeskyně různých velikostí. Končíme v kempu na severním konci přímořského parku v Monterossu. S nadsázkou si jej dovoluji přirovnat s kempem někde v Pacifiku. Odsud využíváme železnice vedoucí za kempem ke zpátecní ceste pro auto u řeky. Poslední večer romanticky večeříme na terasách nad pláží se zapadajícím sluncem někde nad Benátskou lagunou.Rozhodnete-li se někdo pro pádlování v této části Itálie, pak doporučuji všední dny, kdy jsou temperamentní Italové v práci :o) Mělo by panovat bezpodmínečně klidné počasí vzhledem k otevřenému moři.
Pádlujte a množte se, jako třeba právě seakajakáři Standa Klokočník a autor článku Lukáš „Bushman“ Svoboda :o)
Diskuse uzavřena.