Autorkou knihy je Nelly Rasmussenová a hned v první kapitole se dozvídám, že pochází z Čech. Od malička hltala cestopisy polárníků a vždycky toužila se podívat „na sever“. Kniha je popisem jejího pobytu na několika místech Baffinova ostrova, ve městečkách nebo spíše osadách Pang, Frobisher Bay, Pangnirtung a Cape Dorset. Cestu podnikla v roce 1984. Na každém místě se jí podařilo ubytovat se u Inuitů a mohla si tak vychutnat plnými doušky jejich každodenního života. V té době už nikdo nebydlel v tradičních eskimáckých stavbách, nýbrž v dřevěných montovaných domkách postavených kanadskou vládou, na lov (pokud vůbec vyráželi) jezdili buď na motorových člunech nebo sněžných skůtrech a používali samozřejmě střelné zbraně. I když si Inuité zvykli na pohodlný život zajištěný vládou, chybí jim jejich starý způsob život. Naštěstí se v poslední době zase začínají vracet ke svých tradicím. Holky se učí šít tradiční oděvy, kluci lovit či stavět kajaky. Starší velice těžko nesou rozpad rodin, mladí nerespektují autoritu rodičů, nechtějí žít tradičním způsobem, ale ví, že nejsou schopni bydlet „na jihu“.
Vydávají si své noviny, založili si vlastní družstvo na prodej tradičních potravin a inuitských výrobků, aby nebyli tolik závislí na obchodech Hudson´s Bay Company. Na Baffinově ostrově měli dokonce svůj program, který vysílal 5 hodin týdně v inuktitutu místní zprávy. V některých osadách válčí s alkoholem. Když byla Nelly v Pangnirtungu, celá osada nemluvila o ničem jiném než o nadcházejícím referendu. Obyvatelé měli hlasovat o tom, zda bude povolen prodej alkoholu. Mohli se rozhodnout mezi 3 možnostmi: absolutní zákaz, zákaz prodeje registrovaným alkoholikům (tedy částečné povolení) nebo volný prodej.
Na konci svého pobytu se Nelly stala svědkem veliké tragedie pro místní. Na řece byla postavena hydroelektrárna a v době, kdy migrovala stáda karibu, byl v řece moc velký proud (který by tam za normálních podmínek nikdy nebyl). Karibu zvyklí brodit řeku se vrhali do proudu a ten je unášel do nedalekého vodopádu. Zahynulo tak kolem 10 000 zvířat.
Vyprávění je proloženo inuitskými legendami a Nellyinými fotografiemi.
Knížka je moc poutavě napsána, dá se přečíst jedním dechem. Člověk se opravdu na chvíli přenese na sever. Mohu vřele doporučit všem, kteří se alespoň trochu zajímají o současný život Inuitů.
A ještě něco o autorce. Nelly Rasmussenová je cestovatelka a etnografka. Vystudovala FAMU a Filozofickou fakultu. V roce 1969 utekli oba její rodiče na Západ. Vdala se za svého kamaráda Švéda Rasmussena a tak mohla trochu cestovat. Zaměřila se na poznávání kultur lidí, kteří žijí v extrémních podmínkách. Kromě románů o Inuitech napsala ještě 2 cestopisy, a to Tykvové děti (z východní Subsaharské Afriky) a Děti severských šamanů (z Laponska). Rozhovor s ní si můžete přečíst zde.
Diskuse uzavřena.