Když jsem začínal s mořským kajakem, přečetl jsem spoustu článků v časopisech a na webu, nakoupil mraky knížek a všude jsem pátral po dokonalých informacích, abych po několika letech postupně přišel na to, že by mi bývala stačila knížka jediná.
Ta ovšem tenkrát dostupná nebyla, protože vyšla až v létě 2014. Jde o knížku brněnského dobrodruha Jiřího „Jury“ Havla a jmenuje se Grónská setkání. Pokud si jí přečtete – a já pevně věřím, že ano – dozvíte se, že na vybavení vůbec nezáleží. Pokud máte touhu plout, nepotřebujete peníze, mapy ani dokonalé karbonové lodě. To jediné, co se počítá je opravdivé srdce.
A to trojice cestovatelů, o které knížka pojednává, bezpochyby má. Jak jinak by mohli čtyřikrát vyrazit do Grónska, z velké části za minulého režimu? Vybaveni gumovými rukavicemi, či loďáky z igelitových pytlů od cementu? Navíc v případě autora se zdravotními komplikacemi? Je to jasné, důležité je opravdu chtít a „jen prostě zůstat věrný ideálům svého mládí!“
Teď trochu faktů. Co vlastně Jura, Cimbura a Sápal, takto: Jiří Havel, Petr Skyba a František Cafourek v Grónsku podnikli? Tuto zemi zaslíbenou navštívili celkem čtyřikrát.V roce 1974 se tam zastavili jen na skok (byla to součást výpravy na Island) a prošli při ní ostrov Kulusuk.
Druhá cesta proběhla v roce 1976 a byla věnována lezení po horách.
Pro nás, seakajakáře, je nejdůležitější výprava třetí, z roku 1984. Pluli na vlastnoručně postavených turistických kajacích na divokou vodu (lodě se jmenovaly: Patlák, Fešák a Pohřebák). Mořské kajaky nepřipadaly do úvahy, protože tito výtečníci přepravovali lodě na trajekt do Kodaně na střeše mrňavého Trabanta.
Jejich trasa vedla z Narsarsuaqu a dopluli až za Tasiusaq a zpět. K tomu si přidali plavbu ze Sodre Stromfjordu do Holsteinsborgu (tedy Sisimiutu). Překonali tedy zhruba 400 kilometrů!!! Ještě jednou opakuji – dali 400 km na lodích na divokou vodu, v naprosto neznámém prostředí, bez peněz, bez pořádné výbavy, jen s troškou jídla, odvahou a kapkou štěstí! Myslím, že to je naprosto průkopnická záležitost a smekám před odvahou a odolností, které předvedli. Výkon je to veliký i z dnešních měřítek.
Výprava čtvrtá, z roku 1991, byla pěší a pánové překonali pěšky (a autor navíc o berlích) vzdálenost zhruba 200 km. Opět za poměrně složitých okolností.
Nechci vám vyprávět obsah knížky, radši si jí přečtěte. Je to báječné čtení, bude vás určitě bavit a garantuji vám, že na vašich výpravách po jejím přečtení asi omezíte nadávání na déšť a zimu, protože teprve v téhle knížce se dozvíte, co je to opravdová slota!
Knížku žádejte u dobrých knihkupců, tedy nejlépe v pražském HG Sportu. Pokud jste z daleka, jistě vám ji Stanďoch pošle na dobírku. (A pokud se vám knížka bude líbit, zkuste si někde v antikvariátu sehnat Islandská setkání, která také napsal Jura. Občas se na ni dá narazit.)
A pokud se chcete od Jury o Grónsku něco dozvědět už teď, můžete se podívat na jeho článek, který vyšel v časopise Lidé a země.
Diskuse uzavřena.