V co nejvyšší rychlosti zveřejňujeme přepis lodního deníku Jirky Vlčího Decha, který se tento týden vrátil z pokusu o obeplutí Islandu. Na cestu se vydal sám a za Seakyaker.cz musím konstatovat, že plavbu považuji za úspěšnou, i když to Jirka dokola nedal. Má náš plný respekt!
úterý 1. 7. 2014
Už na trajektu, dopisuji denní záznam, před tím nebyl čas ani chuť. Jsem unavený z posledního týdne na divoké vodě, rychlého přesunu domů, balení a odjezdu do Dánska na ferry. Bylo to hektické!
Cesta autem přes Německo tradičně dobrá, přes Dánsko horší, ale ještě ucházející, ve srovnání s našimi dálnicemi. Obluda to v pohodě dává, tak doufám, že Karolína Sněhová Vločka nebude mít cestou zpět problémy. Asi by se to dalo zvládnout za jeden den, ale takhle s předstihem je to lepší.
Dnes ráno naloďování v Hirtshals na trajekt, jsem opět za exota s napakovaným kajakem na kolejdách, nicméně checkpoint i samotné naloďování proběhlo v pohodě.
Jenom si pro příště musím zapamatovat, že couchette je jenom postel – bez deky – spacák zůstal v kajaku, ale jsou to jenom dvě noci. Na ferryně je mi opět blbě, ne moc, jen bolí hlava, moc jsem nepil a tohle se mi stává. Oběd vydatný, na dánských lodích se zcela evidentně nehubne. A to je dobře:-). Je tu i celkem dost Čechů, ale nemám náladu na diskuze. Zkoušel jsem spát, ale zatím to nejde, uvidím v noci. Jako po každé na začátku vejletu mě pronásleduje pocit, že něco zásadního nemám, ale myslím že ne, balil jsem pečlivě.
středa 2. 7. 2014
Celé dopoledne jsem prospal, v noci se nedalo, ten chlápek přes uličku je snad hlavní akcionář firmy Husqarna. Hlava mě z houpání už nebolí, i oběd sněden s větší chutí. Severní Atlantik vystrčil trochu růžky. Tříšť jde přes přední palubu. Odpoledne mezipřistání v Thorshavenu. Faerské ostrovy jsou krásné, alespoň co člověk odhadne z distanční prohlídky, stálo by to za propádlování, akorát to vypadá, že je tu málo míst k přistání. Trochu jako Lofoty, jen méně skal a více zeleného. Útesy jdou přímo z moře. Večer zkusím bazén – na lodi je takové plivátko – a trochu si vyperu, je to asi poslední šance na nějakou větší hygienu na další tři neděle. Zítra přistáváme v 9:30.
čtvrtek 3. 7. 2014
ráno
Vzbudil jsem se moc brzo. Včera jsem dal jen sprchu, bazén byl vypuštěný. Akorát jsem na sobě odlovil čtyři klíšťata, zřejmě dánský černý pasažéři. Snídal jsem zbytky. Island v mlze, dvě hodiny do přistání.
večer
Vylodění v pohodě, celkem jsem se obával proclení, vezu asi deset kilo jídla, smí se jen tři. Nicméně nikoho to nezajímalo. Celník mě vylifroval, ať nepřekážím s kajakem. Chvíli jsem dumal, co podniknu, bylo asi 10:30, místo kde bych zakempoval veškerý žádný, z oblohy se snášelo trvalé mrholení. Tak jsem se převlík do sucháče, připravil kajak, schoval kolejda do kopřiv za sklad z vlnitého plechu v přístavu a vyrazil. Mám pocit, že každý kilásek se hodí. Teď píšu už ve stanu bude už kolem desáté večer. První pádlování ve zdejších vodách šlo celkem dobře, jen je to tu takové větší než kde jinde. Víc, nebo míň, pořád prší. Doufám, že to není úplně typické. Déšť ale nevadí, vítr v zásadě taky ne, pitomý jsou mlhy, výrazně ztěžují orientaci. Čekal jsem větší deklinaci na kompase, ale normálka. S tou mapou 1:250 000 to ujde, člověk se ale musí víc koukat do vody, v mlze jsem napádloval do mělčiny a vykličkovával v příboji ven.
Kolem osmé jsem dopádloval na na první vhodné tábořiště, pláž z černého písku. Přistávám v surfu, s naloženým kajakem to není úplně ono. Měla tu být rescue boudička, ale nenašel jsem, kempuju ve stanu a musím říct, že jsem slušně prošitej. Po večeři do spacáku.
pátek 4. 7. 2014
Bivak u majáku. Ráno jsem balil v dešti a trochu vzpomínal na loňské Lofoty, ještě že je Sněhová Vločka dole v teple, je pořád kolem dvanácti stupňů. Start z pláže dobrý, progresivní jsou pytlíky na ruce na pádlo. V podstatě nebylo na co koukat. Chvíli po vyplutí útes až do mraků s tisícem vodopádů a milionem papuchalků a pak mlha a pádlování podle nejasných náměrů. Díky větru ze zadního sektoru to bylo dneska o poznání rychlejší, ale víc jsem se musel koncentrovat na kurz, nechce se mi tahat skeg – zpomaluje to.
Kolem čtvrté už hledám kemp, našel jsem dobrou pláž, písek a kameny s kelpem, ale zcela evidentně jde o soukromý pozemek. Zašel jsem za domácíma, ale nikoho jsem nezastih. Do kdy tady sakra dělaj… Přepádloval jsem tři kiláky přes fjord a našel příhodné místo. Po cestě potkávám prvního islandského tuleně, zvědavce. Tábořím opět v dešti, při vybalování se mi podařilo ztratit špunt z mého desetilitrového dromedára. Jak jsem ho tahal z hatche, špatně zašroubovaný špunt vystřelil a přímo do moře – a neplaval! Kruci!!! Po večeři sestávající z čaje a kuskusu s tím něco budu muset udělat.
Bingo, uzávěr od flašky nalgene, ve které mám repair kit pasuje na MSR dromedára(?) Ještě že jsou číňani tak líný. Půjdu spát brzo, tady je to stejně jedno, spím s kulichem přes oči, venku cedí a fučí. Dost často tu myslím na Mejdžího.
sobota 5. 7. 2014
Dlouhej den na vodě – 10 hodin. Startoval jsem v dešti a větru tak 15 m/s, ale postupně si to lehlo a tady člověk nemůže mrhat dobrejma podmínkama. Po cestě jsem zastavil na ostrově Papey, nepapal jsem, jenom čůral, při odjezdu překvapuju tulení školku s mámou, tetou a partou bílejch chlupáčů, fotím z dálky, ale tím mým mejdlíčkem se to stejně nezadaří. Bivakuju na stejném místě jako Hoffmeisterová se Stamerem, ale ty jejich denní dávky mě dávaj. Těch mejch průměrnejch čtyřicet je tak akorát. Na rukou mi naskákali pořádný puchejře, ale s tím se počítá a co nic nestojí za nic nestojí. Večer si beru preventivně vitamín I.
Byl jsem pozván na večeři, tábořil jsem blízko místa kam zajíždí karavany a pár lidí si mě přišlo vyfotit. S díky odmítám. Musím odlehčit kajak. Dnes opět stavím stan za větru a deště. Těším se do pelouchu.
neděle 6. 7. 2014
Dnes kolem 50 km!! Startoval jsem v deset, z vody šel kolem půl sedmé večer. Připichoval mě vítr zezadu. V podstatě jsem pádloval přes jedno údolí do kterého se splazuje asi pět ledových jazyků, ale ne přímo do moře Břeh je oddělen písečnou kosou, za ní se hromadí ledovcová voda v lagunách. Dnes jsem celý den pádloval v podstatě kolem stěrkové pláže do které bil silný surf. Hodiny k nějakému majáku, nebo balvanu, ze kterého se vyklube třicetimetrové skalisko. Tábořím opět v dešti. Mírně hypotermický oblékám storm cag, což je výborná záležitost, jako by přes mě někdo hodil teplou deku. Zlobí mě vařič, snad jsem to odstranil prošťouchnutím trysky. Vulkanický prach se dostane všude, i do mých flašek s palivem. Taky začíná být problém voda, zítra musím ulovit plného dromedára – škoda že mi o deset kilo ztěžkne kajak.
V noci mě nějak zlobila ruka. Jak jsem byl prochlazený, tak jsem nic necejtil, ale ráno je oteklá a pod kůží jako by mě lezli mravenci. Ale při pádlování se to zas prochladí a bude to OK.
Večeřím hrachové vločky je to dost hnusné, ale žaludek je plný a spokojený. Jarda Pavlíček by byl nadšen. Tábořím za obrovským balvanem, za větrem, ale i tak to dost mele se stanem. MSR Hubba Hubba je príma dvoukiláček, pidistaník, ale vítr kolem třiceti za vteřinu mu dobře nedělá. Příště čtyřkilový expedičák.
pondělí 7. 7. 2014
Dnešní štreka 65 km, ale od deseti od rána do osmi do večera. Když mi něco tam nahoře daruje dobrej den, musí se nabíjet do banku. Pádloval jsem kolem neustávající písečné hory, a nad ní na horizontu kopce a ledovce se svými splazy. Jel jsem kolem ústí laguny ze které vytékala ledovcová voda i s kusy ledu, tak velikosti gauče, ledničky a WW brouka. Jsem mírně obezřetný, ledovce se bez varování převrací a nekontrolovaně melou. Pak už jen stále rovně.
K večeru zesiluje vítr a já přistávám v dvoumetrovém surfu, třikrát se převracím a třikrát eskymuju, nějak pořádně nemůžu zavěsit na tu pravačku. Při jednom eskymáku přicházím o teddy kulíška. Kruci!! Jsem bez pitné vody, tábořím na písku, hotová černá poušť s přesypy a varhany, zítra si trochu orazím a udělám si pozdní start s výletem za vodou. Taky podle větru. Kolem stanu jsem vybudoval solidní větrolam z naplaveného dřeva.
úterý 8. 7. 2014
Porce kolem 45 km, tábořím za obrovským vyplaveným sudem, nebo bójí, někde na písečné kose. Těžko se zorientovat. Ráno jsem objel maják na skále ke kterému jsem celý včerejšek pádloval a pak už to bylo hodně monotónní pořád a kolem písečné pláže. Celkem se povedlo počasí, tj. je zima, asi od ledovců, které nejsou pro mraky vidět, ale fouká jen kolem 10 m/s a neprší. Jednotvárnost přerušují ledovcové řeky které ústí do moře. Moře najednou zhnědne jako Labe a ochladí se k nule, proti proudu řeky jde příboj a dělá to pěkné race (asi ne tide, ale river)
Surf se začíná zvedat stovky metrů od břehu po proudu takového výtoku. Jenom s nabouchaným kajakem a upádlovanou třicítkou si člověk nemá chuť si v tom hrát. Většinou to objíždím, nebo se prostě nějak prorvu skrz. Nevím co mám dělat s tou pravou pazourou. Zápěstí připomíná spíš lejtko. Uvidím jak se to bude vyvíjet, trochu uberu na vzdálenostech, zítra orazím a kopnu brufík s česnekem. To musí zabrat.
středa 9. 7. 2014
Dneska nepádluju. V noci silně fučelo, odhadem tak 8 BFT, špatně se proti tomu i jen stálo. Ještě štěstí, že je tu ta vyplavená bóje a trocha materiálu na větrolam, ale stejně jsem se nevyspal a k ránu stan i zástěnu stěhoval, to jak se stáčel vítr. Přivlekl jsem kajak, nějakých dvěstě metrů, ale v pravačce nemám vůbec sílu. Omotám prsty kolem togle a stejně táhnu levou. Kolem poledne uvidím co dál.
Vítr trochu povolil a tak jsem schrupnul. Jinak je to jako spát v pytlíku od bonbónů se kterým někdo usilovně chrastí. Taky jsem odvážně vykonal intimní hygienu v ledovcové řece. Umyl jsem si jenom zadek a pinďoura – tady je vidět jak se mění priority důležitosti. Černý písek poletuje ve větru, mám ho všude, v otevřenejch puchejřích na dlaních, v očích, když smrkám, v jídle, ve vodě…. do smrti nechci vidět pískoviště. Vítr se položil pozdě odpoledne, podle mapy bych mohl být za dva až tři dny v civilizaci.
Asi budu muset za doktorem, ruka si nějak nechce dát říct. Vařič, sušenky atd. – všechno dělám levou, jenom psát mi levou nejde a podle toho to vypadá. Strávil jsem den odpočinkem a obstaráváním takových těch drobných věcí, sušením, tříděním. Pořád nemůžu přijít na to kde jsem. Výhledů málo a krajina bezprostředně kolem mě je jednotvárná. Večeřím kukuřičnou kaši a tři brufíky.
čtvrtek 10. 7. 2014
Pokouším se psát, moc to nejde. Dnes něco přes 45 km, silný protivítr, a chop, který se odpoledne začal ve větru zdvihat a narostly mu bílý hřebeny. Tak 5 BFT(?). Denní trasa opět vede kolem nekonečné písečné pláže se surfem. Rád bych tu byl s prázdným kajakem… Minul jsem dva majáky a u třetího tábořím. Měla tu být rescue chatka, ale maják je kilometr od břehu a mezi ním a mnou je laguna ledovcové vody. Tábořím opět na písku mezi vodou a vodou.
Ruka je v podstatě k ničemu. Jenom ji vždycky ráno omotám kolem pádla a loktem a zádama tahám kašpara dopředu a dozadu. Do Víku 35 km. Uvidím co tam uvidím….
pátek 1. 7. 2014
ráno
V noci přišla bouře, tak jsem shodil stan, jinak bych o něj přišel. V jednu v noci, jen s nejnutnějším jsem se přesunul do rescue boudy u majáku, musel jsem přebrodit ledovcovou lagunu, naštěstí hlubokou jen po rozkrok. V boudě je sucho, pár pryčen, ale dlouhých jen asi 160 cm, a pár dek. Nárazový vítr s deštěm trvají, budu muset počkat až si to trochu lehne.
odpoledne
Nedalo mi to a šel jsem zkontrolovat kajak, vzal jsem si pár věcí – vařič, jídlo a na brodění zpět i sucháč a vrátil se do domečku. Teď se suším, vařím jím a piju dešťovou vodu kterou jsem nachytal do pánve. Doufám, že zítra dorazím do Viku, dneska jsem vařič šrouboval zubama.
neděle 13. 8. 2014
Včera 12.7. Brzo ráno první pokus odstartovat. Stále silný vítr a velký surf. Vrátil jsem se do domečku, rozložil jsem spacák a spal do jedenácti. Pak už se mi zdály podmínky dobré a vyrážím. V půl jedné jsem na vodě. Velké vlny a bočák, ale celkem to jde. Asi po patnácti kilometrech ztrácím koncentraci, dostávám se blízko pláže do lámajících se vln, jedna větší mě nabírá z boku, marně se snažím točit na hřebeni, nejsem schopen zavěsit za vlnu. Kloužu pozadu, dělám stojku na ocase a padám do probublané vody. Pokusím se o eskymáka. Dvakrát. Ani jednou nejsem schopen s tou pazourou cítit vodu na lopatce, tak jdu ven z kokpitu. Plavu v surfu. Na břehu si beru storm cag, trochu se oklepu, sním nějakou tyčku a vyčůrám se.
Když chci jít na vodu, zjištuju, že jsem přerazil karbonového wernera, list je vejpůl. Vůbec jsem to neregistroval, zlomil se jako mrkev. Beru náhradního skleněnýho a vyplouvám. Prorvu se přes skulinou v dvoumetrovým surfu a tentokrát už s důsledným odstupem pádluju směr Vík.
Přistávám. Nemají tu bazén, jen zeď z balvanů aby jim moře nebralo břeh. Trochu oříšek, ale nakonec najdu skulinu a jsem na břehu. Těch 35 kiláků jsem se rval sedm hodin. Přes mokrej sucháč, vestu a šprajdu si natahuju storm cag, ležím na zádech, do ksichtu mi padá déšt a já přemýšlím.
Čtyřista dvacet kiláků je za mnou, třináct set přede mnou. Mám trochu náskok, ale moc málo na nějaký ozdravný pobyty. Result je jasnej, v tomhle stavu tu nemám co dělat, seru na to a jedu s brekem domů.
Pozvolna vybaluju, stavím stan mezi pobřežní dunou a atletickým stadionem, což je jediný místo kde moc nefouká. Lovím signál a volám manželce Sněhový Vločce. Domlouváme se, že si s tím zaskočím k doktorovi a pak se uvidí. Doktora stíhám až v úterý, Vík je město, který má tak 300 duší a doktor prostě ordinuje jen někdy. Do té doby zobu brufen jako lentilky a celý to mám takový příjemný, jako v mlze a hodně spím. Baštím vločky , který se nemusí vařit a piju dešťovku nachytanou ze stanu do pánve.
Nakonec mě vyšetřuje lékařka, z mojí primitivní angličtiny snad chápe z čeho to mám a diagnostikuje akutní zánět šlach, předepisuje mi něco na bolest a na utlumení zánětu. Dostávám škrobák na celý předloktí a platím bratru 4500,- ISK.
Mezitím doma Karolína spouští záchrannou operaci jejíž rozsah se dozvídám až s odstupem. Fakt je, že 16. 7. pro mě přijíždějí lokální borci, Guðni Páll Viktorsson a Gisli Friðgeirsson. Mimochodem oba mají circuumnavigation Islandu už v kapse. Cítím se trochu trapně, tak se snažím oběma gentlemanům omluvit za komplikace. Oba to přechází úsměvem a Guðni ještě s pokrčením ramen dodává “nic si z toho nedělej, prostě někdy… …shit happens…”
Balí moje věci, kajak hází na střechu land rovera a odváží mě do Reykjaviku. Později při rozhovoru vyjde najevo, že oba měli na stejném místě problémy. Gislimu se povedlo přesně to co mě, teda svíčka na ocase jeho NDKáčka a rozplavba, Guðniho to tam “jenom” vyhodilo na břeh tak, že přerazil kormidlo na svém taranu. Hmm. Už se cítím míň trapně, asi tak o dva stupně na stobodové škále.
Dva dny jsem hostem Gisliho Fridgeirssona a jeho paní. Dostávám výbornou ovčí polévku a postel. Odysseova Volba je prozatím v dobré společnosti Gisliho explorera v garáži. Přilétá Karolína, pobalí mě. A pak už jenom trávíme pár nocí u přátel na karimatkách na podlaze v kuchyni při čekání na let do Prahy.
Hodně jsem řešil co s kajakem. Ukázalo se, že letecký transport by se značně přiblížil ceně nové lodi. Nakonec Odysseovu Volbu věnuju Gislimu s tím, že bude sloužit v jeho domovském kajakářském klubu pro potřeby výuky juniorů, což se mi jeví jako velmi smysluplná mise.
Závěrem děkuju všem, kteří nějak pomohli a nebo jinak přispěli Karolíně při řešení logistického oříšku který jsem ji tímhle malérem připravil. DÍKY!
Pokud se chcete na něco zeptat, nebo tyhle deníkové zápisky komentovat, můžete tak učinit na příslušném vlákně seakayakfóra.
Diskuse uzavřena.