Jede se do Řecka. Za teplem, krásným mořem a pohodou. Po loňské „chladné“ variantě – Norsku, je letos na řadě teplý ročník. Našemu kapitánu Ivanovi se podařilo dát dohromady celkem dost velkou partu pádlířů – celkem 12ti lidí, plus pozemní doprovod Zdenu. Jelikož jsme se posbírali doslova z celé republiky (Česká Lípa, Brno, Ostrava a okolí, Praha a okolí, západní sekce – Loket), organizoval Ivan výpravu jen po mailu a telefonech. Zcela zásadní díl příprav pak odvedl on sám, za což mu patří můj velký obdiv a určitě poděkování od všech účastníků zájezdu.
Cestu do Řecka s kajaky na vleku je nejvýhodnější, i když ne nejpohodlnější, absolvovat celou pěkně po zemi. V pátek 14.6 tedy vyrazily na dlouhou cestu celkem tři dodávky, z toho jedna s přívěsem s loděmi. Přesto že jsme každý jeli částečně trochu jinudy, sešli jsme se po přibližně třicetihodinové cestě všichni na jednom místě, které jsme si doma vygooglili coby nejvhodnější. Bylo kolem půlnoci, takže jsme dali jen krátkou koupel při měsíčku a pak už rychle do spacáků.
16. 6. Neděle
Budíček byl poměrně časně – už v sedm. Bez zbytečného zdržování jsme se nasnídali a začali přerovnávat věci a lodě do jednoho auta a vleku. Jedno auto odjelo samostatně na Lefkádu, druhé jsme zaparkovali v Igoumetsii. No a se třetím jsme se nalodili na trajekt. Ivan předvedl celkem pěknou ukázku své řidičské zdatnosti, když dokázal s plným vlekem nacouvat, dle požadavku obsluhy do omezeného prostoru na palubě, navíc přes nájezdovou rampu, která byla notně nakloněná do kopce. Po hodině a půl plavby jsme se vylodili na Paxi a odjeli na předem vyhlédnutou oblázkovou pláž. Celé odpoledne nám zabralo třídění materiálu a příprava kajaků na plavbu. Bylo vedro, tak jsme to hojně prokládali koupáním a vodními hrátkami s našimi loďkami. Došlo i na trénink různé techniky záchrany a samozáchrany.
Po společné večeři se většina výpravy vydala na kajacích na podvečerní návštěvu městečka Gaios. Byl to až kýčovitý zážitek – plavba proti slunci nízko nad horizontem, okolo ostrůvku s kostelíkem. Prohlídka Gaiosu nám moc času nezabrala, o to déle jsme vydrželi posedět v místní taverně. Příjemně naladěni jsme nasedli do kajaků a zvolna pádlovali světly pouličních lamp osvětleným, úzkým kanálem mezi břehem a sousedícím ostrůvkem. Pokračování plavby po mírně zvlněném moři, za svitu měsíce, pod nebem plným hvězd byl krásný zážitek. Pro většinu z nás to navíc bylo první noční pádlováním v životě.
Pondělí (8 km)
Poklidná, vskutku rekreační plavba po zátokách a tavernách. Nikam jsme nespěchali, pádlovali po klidné mořské hladině, navštívili městečka Logos a Lakka, poseděli v tavernách, pojedli něco rybiček a salátů a vypili trochu místního piva a vína. Při plavbě okolo majáku na severozápadním konci ostrova nás moře trochu pohoupalo a plavbu jsme zakončili na oblázkové pláži mezi útesy, kousek pod majákem. Tady na nás už čekala Zdena s autem a proviantem. Večer si menší skupinka ještě udělala pěší výlet přes kopec do Lakky na zmrzlinu a večer při vínku pak Ivan s Pavlem dlouze vysvětlovali Helče, proč že to pod vysokým břehem chytrý pstruh loví.
Úterý (16 km)
Ráno jsme znovu přebalili kajaky a vyrazili na plavbu, která již dopředu slibovala výjimečné zážitky. Zdena zůstala na pláži, na pár dní jsme se s ní rozloučili. Západní pobřeží Paxi je skutečně jedinečné. Vysoké skalní útesy, velké množství jeskyň a kaveren nejrůznějších velikostí. Divoké skalní scenérie, brány, oblouky, skalní věže, zátoky a romantické pláže. Takhle nějak asi vypadá seakajakářské eldorádo. Projížděli jsme jeskyně všech velikostí. Obrovské kam zajížděli i výletní pasažérské lodě, i ty nejmenší, kde se nadalo už ani pádlovat. Někdy se po projetí uzounkého vstupu jeskyně rozšířila do rozlehlého dómu, spoře osvětleného skrz mořskou hladinu pronikajícím slunečním svitem. Jeskyní hlubina pod námi pak byla nádherně modrá, až se nám tajil dech. V turistických průvodcích je Paxi nazýváno Poseidonovým ostrovem. Už vím, že to není žádný laciný reklamní trik. Obávaný a mocný bůh moří jak známo bydlel v mořské jeskyni a těch je zde opravdu velký výběr.
Odpoledne jsme nenalezli vhodnou bivakovací pláž a tak následoval plán „B“ – přejezd na Antipaxi. Během přeplavby se moře rozvlnilo neuspořádanými vlnami, které si s našimi kajaky pohazovaly do všech směrů. Ivan s Petrem nás zavedli najisto na hezkou pláž. Někteří z nás byli celodenním pádlováním a mnoha zážitky pěkně znaveni. Večeře byla výborná i s dezertem – palačinkami. Usínali jsme opět pod nádherně hvězdným nebem.
V noci narostly vlny a v kombinaci s přílivem, byť nevelkým, způsobily, že několik z našich kajaků se dostalo do jejich dosahu. Jeden kajak si již dokonce vlny podaly a pohupoval se volně na hladině blízko břehu. Naštěstí nezvyklý hukot probudil Mišela, který uplavávající loď vytáhl na břeh a ostatní odtáhl z dosahu dorážejícího příboje.
Středa (12 km)
Dnes jsme obepluli Antipaxi. Jeskyní již bylo trochu méně, hlavně těch velkých. Útesy na tomto ostrově jsou ale stejně krásné a možná ještě zajímavější. Na mnoha místech je možné pozorovat na jejich plochách abstraktní obrazy, vytvořené kresbou jednotlivých vrstev. Při pauze v jedné zátoce, jsme s Mišelem objevili malou jeskyni, která se dala proplavat pod vodou zevnitř ven. Pro velký úspěch jsme si tohle jeskyní šnorchlování zopakovali hned několikrát. Kamilu při koupání nepříjemně požali medúzy. A tak si dokompletovala k rozraženému a zašitému lokti, se kterým do Řecka již přijela, ještě poranění nohy.
Čtyři kajaky si ještě prodloužily cestu obeplutím malého ostrůvku jižně od Antipaxi. Pro nocleh jsme zvolili stejnou pláž jako včera a tak jsme jeli najisto. Broňa cestou zastavil u obrovské motorové jachty, vyškemrat trochu vody do kanystrů. Vrátil se s dvěma balíky balené vody – že prý na lodi vodu z kohoutku nepijou. Holt jiné poměry. Večer jsme zašli do taverny. Nádherný výhled z terasy a krásné místo. Ale ta obsluha…. Jak v Cimrmanově Hospodě na mýtince. Cesta z taverny k lodím se neplánovaně stala dobrodružstvím ve stylu noční bojové hry s názvem „Kdo trefí zpátky do tábora“. A protože si hrajeme rádi a nakonec jsme naší zátoku úspěšně našli (i když vůbec netuším jak) byli jsme spokojení.
Čtvrtek (15 km)
Za příjemného počasí i moře jsme se přeplavili zpátky na Paxi. Ivan nás ještě zavedl malou zajížďkou podél pobřeží k velké skalní bráně. A pak již úzkým průlivem do taverny v místním kempu. Kamila s Pavlem a Drobek jeli napřed a čekali na nás na ostrůvku poblíž Gaiosu s klášterem. Bohužel klášter byl zavřený a tak z kultury nebylo nic. Na cílové pláži nás už čekala Zdena, dokonce i přístřešek vyrobila. Hned po příjezdu jsme oslavili Zdeny narozeniny, dokonce i pravý nefalšovaný šlehačkový dort dostala (Ivan myslel na všechno). Večer jsme zajeli všichni do Gaiosu na procházku. Opět jsme ale velmi brzy skončili v taverně. A moc se nám tam líbilo. Aby taky ne, za 130 eur.
Pátek (30 km)
Dnešní den byl ve znamení přesunu zpět na pevninu. Tři kajaky – Jirka, Broňa a Mišel zdolaly 15 km přejezd po „vlastním kýlu“. Vyrazili poměrně brzy, již kolem osmé hodiny. Moře bylo zcela klidné a tak jediným vzrušením bylo blízké setkání uprostřed přeplavby s plující továrnou na rekreaci. Původně nejasná známka čehosi daleko na horizontu se rychle přiblížila, až jsme dostali strach, že se dostaneme tomu obrovskému monstru přímo pod příď. Raději jsme tedy zastavili a kolos proplul jen asi 100 až 200 m před námi. Jím vyvolané vlny byly jediné, které nás na celých 15 km zhouply.
U pobřeží jsme zamířili na nejbližší pláž a po dvou a půl hodinách pádlování si trochu orazili. Podle pěkného pobřeží jsme si to po odpočinku namířili směrem do Igoumetsie, zbytku výpravy naproti. V pozdním odpoledni nás na pláži v Syvotě vyzvedl Petr s Ivanem a dovezli nás k ostatním.
Zbytek party měl trochu problémy při odjezdu. Trajekt v 11 hodin nejel a museli čekat až do dvou odpoledne. K vodě se již nevraceli a čekali Gaiosu. Prý jim ani jindy oblíbené frappe nechutnalo… Na trajektu bylo vedro a tak byli všichni rádi, když po vylodění dojeli na pláž, kde jsme se na začátku naší dovolené tak pěkně sešli a naskákali do moře.
Náš hromosvod na průšvihy Kamila, opět zabodovala. Všechny svoje věci si před odjezdem uložila do příhodného pytle, který následně kdosi poctivě vhodil, při uklízení našeho nocležiště, do místního odpadového kontejneru. Ten pytel byl totiž původně určen na odpadky. Už to vypadalo, že Kamila až do konce zájezdu nebude mít opravdu nic na sebe, což by jistě potěšilo pánskou část zájezdu. Pavel jí ale udělal radost a Kamila si z Řecka odvezla pár nových věcí. Podvečer jsme strávili přípravou další plavby, prokládanou častým koupáním, protože bylo fakt vedro. K večeři nám tým Ivan & company připravil vynikající tortily. Dlouho do noci jsme potom vedli u hrnečků s vínem nebo pivem či kávou sedmivětrné řeči.
Sobota (16 km)
Den nezačal vůbec dobře. Hned ráno jsme zjistili, že nám přes noc uplavala vlastně celá zásoba piva a vína i s chladničkou – vezírkem. Utěšovali jsme se, že to snad alespoň bude brát vládce moří Poseidon jako naší obětinu a pochutná si. Celé dopoledne nám zabral rozvoz aut do plánovaného cíle naší plavby a na moře jsme vypluli až po obědě. Přepádlovali jsme rozlehlou zátoku a zastavili na krátkou pauzu na menší pláži. Naše cachtání se v krásně teplé vodě bylo bleskově přerušené náhlým vlnobitím, vyvolaným pravděpodobně trajektem, který tou dobou byl již dávno daleko z našeho dohledu. Kajaky byly vyhazovány na břeh, tloukly navzájem o sebe, vlny se draly do kokpitů a otevřených komor. Naše snaha o jejich stabilizaci byla skoro marná a navíc i skoro nebezpečná. Kajak vržený vlnou vpřed má opravdu sílu…. Během minuty byl zase klid. Uvedli jsme vše do pořádku a přejeli na jeden z ostrovů u Syvoty.
Na další zastávce v průlivu mezi dvěma ostrovy jsme si udělali výborný zeleninový piknik a po svačině zalehli k odpolednímu spánku. Byl to na nás určitě hezký pohled. 10 spících lidí natlačených k sobě pod provizorním přístřeškem z plachty. Helča to nazvala disciplinovaným poledním odpočinkem mateřské školy i když poněkud přerostlé. Dnešní plavbu jsme zakončili na pěkné uzavřené, ze břehu nepřístupné polo písčité pláži. Protože není co pít, kocháme se západem sluníčka a celkem brzo jdeme spát.
Neděle (13 km)
Pobřeží mezi Igoumetsií a Pargou je rovněž velmi pěkné. Opět jsme míjeli útesy, malé jeskyně a skaliska. Pořád bylo na co se koukat. Polední pauzu jsme si udělali na krásné písčité pláži, s velmi povlovným vstupem do moře a teplou vodou. Pohoda. Nejsme zde sami, ale ostatní koupálisti jsou podobného smýšlení jako my. Není tedy problém s koupáním a opalováním bez plavek, což se bohužel nedá říct o ostatních řeckých plážích. Strávili jsme lenošením několik hodin a nikomu se moc nechtělo pádlovat dál. Nakonec jsme se přemohli a dopádlovali na pláž, kde jsme přistáli po přejezdu z Paxi.
Místo budilo zpočátku rozpaky – zvykli jsme si v poslední době na opravdu krásné pláže a tahle byla tak nějak obyčejná. Protože ale další místo, kde by se asi dalo utábořit jsme tušili ještě za notný kus cesty, zůstali jsme. V průběhu budování tábora a vaření večeře v rychle sílícím větru stále mohutněly vlny dorážející na pobřeží. Začali jsme pochybovat o bezpečnosti naší pláže. Veškerý materiál jsme vytáhli co nejdále od břehu, kajaky uvázaly k dřevinám ve stráni pod srázem a doufali, že to bude stačit. Večeře tentokrát dala kuchařům opravdu zabrat. Vyrobit halušky v polních podmínkách a bez potřebného nářadí není vůbec snadné. Vlaďka s Frantou během krátkého průzkumu nejbližšího okolí nalezli vynikající volně přístupné citrony, pitnou vodu a chutné moruše. Se soumrakem se moře naštěstí počalo klidnit a do rána jsme mohli nerušeně spát.
Pondělí (6 km)
Po ránu se nám moře zdálo sice ještě trochu rozhoupané ale ne nebezpečně. Odplutí v příboji proběhlo dobře a pádlování ve vlnách se nakonec všem zalíbilo. Pobřeží je lemováno menšími skalisky, mezi kterými se dá projíždět, podobně jako třeba mezi kameny na řece. V okolí posledního mysu před velkou zátokou, v níž leží Parga, byly vlny už opravdu velké. Nebyly ale ostré, jen se dmuly nahoru a dolu, takže nezpůsobovaly žádné nepříjemné situace. Některé lodě jely rovnou na konečnou pláž, jiní se ještě zastavili na romantickém ostrůvku s kostelíkem, či projeli úplně zblízka okolo vysokých pobřežních útesů nebo se zastavili na koupačku na osamělé pláži.
Byly to poslední kilometry naší řecké plavby a každý je užíval podle svého. Těsně před dojezdem jsme se setkali s rakouským kajakářem Guntrem. Čiperný sedmdesátník na svém několik desítek let starém skládacím kajaku sjezdil už několik různých moří. Kajak má vybavený plachtou a vyvažovacími plováky. Tvrdil, že do Řecka dojel přes moře z Itálie a okolo Albánie. No, možná že jo. Plavbu jsme zakončili stylově – v taverně. I s Gunterem. V podvečer jsme zajeli do Pargy na procházku a na závěr do taverny na jídlo a víno.
Úterý
Tak skončila naše společná dovolená a putování po řeckých ostrovech a moři s partou co si říká Údolí sviní. Bylo to krásný. Ráno jsme se rozloučili a kromě mě nás dvou, tedy Helči a mně, odjeli ostatní účastníci zájezdu už domů. Cestou se ještě zastavili v kaňonu Acheron, vyhlášené to přírodní atrakci a ve čtvrtek večer dorazili všichni v pořádku domů.
Pro nás dva přijel brácha a odvezl nás na Lefkádu, kde trávil on svojí dovolenou. Vítr i vlny dnes zesílily natolik, že bylo nebezpečné vlézt do vody a nešlo ani kitovat. Večer jsme všichni vyrazili do města na gyros, zmrzlinu a půjčit si skútra. Neseděl jsem na motorce od autoškoly a dost jsem se bál. Noční přejezd se skútrem na tábořiště na konci mola pod majákem, proto pro mě představoval velké dobrodružství.
Středa
Brzo ráno jsme s Helčou osedlali našeho zapůjčeného motorového oře a vyrazili vstříc dobrodružství, které v mých očích bylo větší, než plavba na kajaku ve vlnách. Zvykám si na řízení, učím se projíždět zatáčky čistě a pomalu, pomaličku nabývám jakous- takous jistotu. Jedeme podle pobřeží a obdivujeme neuvěřitelnou barvu moře, bílé pláže a rozmanité pobřeží. Zastavili jsme se na koupání na velké, skoro prázdné pláži Kalaniky. Na pláž dopadaly vlny tak velké, že vlézt do moře bylo nad naše síly. Helča si pak na místní silničce sedla za řídítka a učila se řídit i ona. Moc se jí to líbilo, fakt.
Pokračovali jsme dál až na vyhlášenou pláž Porto Kaciky. Pláž je to pěkná, ale těch lidí. Nějak nám takové hromadné koupání už moc nejde pod nos. Dál jsme pokračovali až na nejjižnější mys ostrova s majákem. Vítr byl tak silný, že občas rozhodil naši stabilitu. Cestou zpět jsme se zastavili ještě na jedné pláži a pokusili se vykoupat. Vlny ale byly pořád tak veliké, že mě při pokusu odplavat od břehu semlely a vyplivly na břeh ani nevím jak. Večer jsme vrátili skútr a přejeli na lesní tábořiště u Nidry, poblíž pěkných vodopádů.
Čtvrtek (11 km)
Ranní koupel jsme měli tentokrát v chladivém jezírku pod vodopádem, který je vyhledávanou turistickou atrakcí. Po snídani nás brácha odvezl do přístavu, pomohl nám nasednout do kajaků a odjel si kitovat na svoji oblíbenou pláž. Helču dnes nějak bolely ruce, moc se jí pádlovat nechtělo a tak jsme víc odpočívali. Na jednu pláž k nám přijela i pohádková dračí loď s koupálisty.
Odpoledne jsme dosáhli jižního mysu Lefkády. Po jeho objetí nás přivítaly stále se zvětšující vlny a naskakující hřebínky. Nejelo se nám dobře a tak jsme přistáli na maličké, hluboko do skal zaříznuté pláži. Moře se zdálo být stále hrubší, zátoka byla dokonale krytá před větrem, tak jsme se rozhodli zůstat. Helča upekla k večeři bramboráčky a bylo nám dobře.
Pátek (21 km)
Ráno po snídani jsme si nejprve zapádlovali do blízké jeskyně plné netopýrů. Potom jsme přejeli k dlouhému výběžku ostrova Meganisi. Podél skalnatého pobřeží jsme již na výrazných vlnách pádlovali do míst, kde měli být další jeskyně. Tu první nám označila dračí plachetnice s výletníky. Ano ta co jsme ji potkali již včera na pláži. Její kapitán nás při vplouvání do jeskyně bujaře zdravil.
V jeskyni je malá pláž a tak jsme si zde dali krátký odpočinek. Nasadili jsme šprajdy a vyrazili k další jeskyni. Teda vyrazili…. Helča vypádlovala z jeskyně a začala se potýkat s vlnami, které během našeho krátkého pobytu v jeskyni dost zmohutněly. No a já při nastupování udělal vzorového břehuláka. Než jsem dal vše do pořádku, nastoupil a vyplul z jeskyně, Helča se už vracela, s tím že dál jsou vlny stále větší. Otočili jsme se tedy nazpět a podle pobřežních skalisek se pomalu a opatrně vraceli do chráněných vod. Vlny byly opravdu už veliké, nepravidelné. Občas jsme ze sebe navzájem viděli sotva hlavu a to jsme se drželi dost při sobě. Helča s toho byla znechucená natolik, že jí to donutilo si pořádně ulevit. Rybičky asi měly radost.
Zastavili jsme na prvním možném místě, aby si trochu uklidnila rozhozený žaludek. Byla to první pláž po skoro hodině pádlování a poskytla nám výborné podmínky pro odpočinek. Dal jsem si chladit pivo. Nemaje „ledničku“ jsem ho důkladně obložil a zatížil velkými kameny. Ale vlny byly vytrvalé, a když jsme usnuli, využily mojí nepozornosti a pivo bylo v čudu. Bylo to už poslední pivo, které jsem měl sebou. Dlouho jsem ho hledal mezi blízkými skalisky….
Naše další cesta vedla na ostrov Scorpio. No a cestou, na širé vodní hladině najednou vidím plavat svoje ztracené pivo. Tak se znovu potvrdila Ivanova poučka: ‚Když je něco v čudu nemusí to být beznadějně ztracené, neboť „čudo“ občas věci vrací. Když ale něco skončí v kelu, tak to je konečná. „Kelo“ už nevrací.‘
Na Scorpiu jsme se opět vykoupali, nechali se vyděsit nájezdem velké koupací lodě, která vyjela až na písčitý břeh těsně vedle nás a pádlovali dál. Dojeli jsme do přístavu v Nydri, počkali chviličku na bráchu, naložili vše do auta a den zakončili v kavárně u frapee.
Sobota
Brzo ráno jsme vyrazili na dlouhou cestu k domovu. Cestou jsme ještě zařadili KPČ (kulturně poznávací činnost) – kláštery v Meteoře. Jedno z míst, kdy skutečnost předčila mé očekávání. Skutečně velmi dobré. Domů jsme dorazili unavení ale v pořádku o půlnoci z neděle na pondělí.
A dojmy? Je to strašně daleko ale opravdu moc pěkné. Netušili jsme, že je tak velký rozdíl mezi námi oblíbeným Chorvatskem, které je sice přesně na půli cesty ale, ale… Řecko nás opravdu nadchlo.
Díky všem, díky kterým jsme to mohli zažít!!!
Účastníci zájezdu: Ivan – kapitán, Petr, Lenka, Broňa, Jirka, Helča, Pavel, Kamila, Franta, Vlaďka, Zdena, Mišel a Drobek.
Diskuse uzavřena.