Dříve než vás seznámím s jedinečnou akcí, které jsem se zúčastnila, chtěla bych nejdříve poděkovat několika lidem.
Before I start my article about Greenland weekend in Holland I would like to thank KanoeCentrum Arjan Bloem, the biggest and most beautiful kayak shop I have ever seen, for a great support and borrowing Greenlander, Freek Knoll for organizing an amazing event, Peter Renkema for some photos and all the participants of Greenland weekend for lovely welcome. I had a great time. Thank you all.
Už dlouho jsem hledala nějakou zahraniční akci, nejlépe víkendovou, které bych se zúčastnila, abych viděla, jak to chodí někde jinde a samozřejmě se i něco naučila. Když jsem se dozvěděla o Greenland weekend, hned jsem věděla, že to je něco pro mě. Víkend zaměřený na tradiční inuitské eskimovací techniky pod vedením 4násobného dánského šampiona Davida Tetzschnera. Nádhera.
David Tetzschner
Odjezd se trochu komplikoval, nakonec jsem vyrazila sama už ve čtvrtek ráno. Čekalo mě 1007 km do Wormeru, kde sídlí firma KanoeCentrum Arjan Bloem, kterou jsem ještě před víkendovou akcí chtěla navštívit. Už na dálnici do Regensburgu jsem věděla, že i mě vesmír miluje, v Německu byl státní svátek, dálnice byly skoro prázdné a počasí na jízdu přímo ideální. Po 8 h a 800 km jsem vjela do Holandska. Přivítal mě déšť a dopravní zácpa. Takže zbývajících 200 km trvalo něco málo přes 3 hodiny.
Výhled z okna na jezero De Poel ihned po probuzení
V pátek ráno mě vytáhlo z postele sluníčko a modré nebe. Než jsem se oblékla a sešla z prvního patra, abych si vychutnala snídani na terase jezera De Poel, lilo jako z konve. Pravda jenom 10 minut. Na počasí se v Holandsku nic nezměnilo. Vše při starém zůstalo i ve firmě Kanoecentrum Arjan Bloem. Obchod naplněný až po střechu vším, co by člověk mohl potřebovat, kompletní vybavení na divokou vodu, seakajaking, surf ski… Hrozně ráda sem jezdím, v klidu si můžu všechno prohlédnout, na to nemám na PaddleExpo nikdy čas. 
Dreamshop
Vyzkoušela jsem si tu na jezeře Greenlandera, kterého mi půjčovali na eskimování a po obědě vyrazila do kempu Stoetenslagh vzdáleného cca 150 km, kde se akce konala. Moc příjemně mě překvapilo prostředí a vybavenost kempu (krásné sociální zařízení, spousta atrakcí pro děti na suchu i ve vodě, příjemná restaurace, obchůdek s potravinami, vnitřní zakrytý bazén a 2 krytá beachvolejbalová hřiště s barem). Uprostřed se nachází jezero ve tvaru ledviny s krásnými písečnými břehy. Pro účastníky Greenland weekend byl vyhražen poloostrov obklopený vodou. Dostalo se mi milého přijetí, představilo se mi asi 20 lidí, z čehož jsem si bohužel zapamatovala tak třetinu.
Místo činu
Během chvíle jsem měla postavený stan a už se mohla obdivovat umění lidí, kteří právě cvičili na vodě. Ve velkém plátěném stanu potahovali Narcís s Bartem dřevěnou konstrukci skin-on frame kajaku, na břehu odpočívalo asi 8 greenlanderů a 2 skin-on frame kajaky.
Potahování zvládli Narcís a Bart za 1,5 dne
Organizace akce: v pátek a v sobotu probíhala výuka. Peter + další 2-3 instruktoři se vždy v tříhodinovém bloku věnovali 5 lidem. Ostatní pokukovali, mohli si sami eskimovat, zkoušet hod harpunou pomocí norsaqu nebo cvičit na provazech. V sobotu večer bylo barbecue. V neděli potom probíhali závody ve 3 disciplínách a to, eskimování, cvičení na provazech, hod harpunou.
Skupinka začátečníků na začátku výuky
Já měla zamluvenou výuku na sobotní dopoledne. V pátek večer jsem ještě pocvičila na provazech a získala tak první modřiny:) Všechny cviky, které jsme zkoušeli, byly na provazech zavěšených cca ve výšce pasu. Na cviky na vysoko zavěšených provazech bohužel nebo spíš bohudík nedošlo. „Rope gymnastics“ jsem poprvé vyzkoušela na seakajakovém sympoziu a úplně mě to uchvátilo. Provazy tady měly ale poměrně široké, takže jsem některé cviky nezvládla, protože jsem široké provazy prostě neudržela u sebe. Freek měl připravený krásný seznam cviků různých obtížností s popisem a nákresem, poměrně snadno se proto zkoušely nové a nové cviky. Tedy snadno moc ne, člověk občas sám sebe překvapí, co zvládne a pak se zasekne na věci, která mu přišla jednoduchá.
Diskuze nad „návodem“
Večer jsme ještě zkoušeli na břehu házet harpunou na cíl. Nechtěla jsem ani věřit tomu, jak daleko díky norsaqu dohodím.
V sobotu od 10 hodin začala i moje výuka. Byla jsem dost nervózní. Nebudu tam za úplného „joudu“ s tím, co umím? Výuka probíhala tak, že jsme každý Davidovi nebo svému instruktorovi ukázali, co umíme. Pokud jsme něco dělali špatně, hned nás na to upozornili a chvíli jsme pracovali na tom, abychom obrat dělali úplně správně. Pak jsme začali cvičit úplně nové obraty. Já se chtěla naučit „reverse sweep roll“. Obrat jsme rozfázovali do 3 částí, a když jsem je postupně zvládla, zkoušeli jsme celý obrat. Napoprvé jsem se zvedla skvěle, ale každé další zvednutí bylo čím dál horší. Při delším nácviku obratů mám problém s tím, že se mi točí hlava a dělá špatně. Po 2 hodinách jsem se vypotácela z kajaku, odložila si snídani do nedalekého koše a tím můj dopolední blok skončil.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
V sobotu odpoledne měli výuku úplní začátečníci, někteří už zkoušeli eskimovat přetím, ale nikomu se to nepodařilo. Po skončení výuky 4 z 5 uměli „high brace“, „butterfly roll“ a „standard greenland roll“ na jednu stranu. Při výuce začátečníků postupují trochu jinak, než jsme postupovali v bazénu my. Začnou tím, že se naučí vylehávat, tzn. „high brace“, pak se naučí „butterfly roll“ a až poté začnou dělat „standard greenland roll“. Má to svoji logiku. Tady bych chtěla ještě zdůraznit, že je strašně důležité, jak se na eskimování obléknete. Na doporučení Arenda Bloema jsem si vzala bundu Lars od Hika a rozhodně jsem nelitovala. Venku bylo 20° C a voda na plavání příjemná, ale když se v ní mácháte 2 – 3 hodiny, snadno prochladnete. Většina účastníků eskimovala v neoprenu long john a na tom měli tuiliky. Zbytek měl suchý oblek a kuklu na hlavě. Určitě si kuklu Lars pořídím, bez toho to prostě nejde. A ještě k pádlům – i když na místě byla k dispozici 2 carbonová „tradiční“ pádla, všichni eskimovali s dřevěnými pádly buď místní výroby nebo zakoupenými v Kanoecentru a tudíž vyrobenými v Polsku.
Moje maličkost na provazech
V sobotu odpoledne jsem začala nejdřív hodem harpuny na cíl. Freek mi na to půjčil jeho skin-on-frame kajak s tím, že je trochu „tipsy“. Chvilku to trvá, než si uděláte systém. Přijet do správné vzdálenosti k cíli, položit pádlo na palubu, vzít norsaq a harpunu, zasadit harpunu do norsaqu, zamířit a hodit. Pokud se cíl hýbe, je potřeba všechno zvládnout poměrně rychle, protože kajak se vám vždycky začne točit na úplně jinou stranu, než potřebujete. Pak jsem vyměnila kajaky a chvíli eskimovala, v podvečer ještě zkusila vše, co se dosud naučila na provazech. V 18 hod přivezli 2 grily a začalo barbecue. Grilovala se maso a klobásy, sedělo se a povídalo. David nám předvedl „svíčkového“ eskimáka. Za šera přijel ve stoje na kajaku s hořící svíčkou na palubě. Pak se posadil a udělal eskimáka s tím, že si hořící svíčku předal nad obráceným dnem, takže nezhasla. Před půlnocí jsme ještě vyzkoušeli místní atrakce vodního světa – obří skákací míč.
Freekův skin-on-frame kajak vlastní výroby vystlaný měkkou kožešinou s harpunou a pádlem na palubě.
V neděli probíhaly závody. Kvůli mně se začalo na „rope gymnastic“. Potřebovala jsem vyrazit nejpozději v poledne domů a tohle vypadalo na nejkratší závod. Nikdo z nás toho neuměl tolik, aby půl hodiny předváděl své umění. Každému stačilo tak 5 – 10 minut. Hodnocení je podobné jako v eskimování, za každý cvik lze podle obtížnosti získat určitý počet bodů. U některých cviků si můžete nahnat body na tom, že cvik provedete na obě strany (dopředu a dozadu, případně ještě s vystřídáním levé a pravé strany). Této soutěže se zúčastnilo 8 lidí, první 3 byli odměněni medailemi. Pak následovala soutěž v eskimování a nakonec hod harpunou. Já po cvičení na provazech musela bohužel vyrazit domu, takže nemohu referovat, jak další soutěže probíhaly.
Peter při soutěži na provazech.
Cesta domů opět trvala 11 hodin, takže jsem před půlnocí byla doma.
Co říci na závěr? Příští rok se Greenland weekend koná opět v kempu Stoetenslagh v termínu 19. – 21. června 2015. Holanďané doufají, že z Čech přijede víc účastníků a minimálně obhájíme stříbro z cvičení na provazech. Já se tam určitě chystám.
Společník na cestu domů
Pokud by vás zajímala cena, tak za výuku každý platil 37 EUR, 10 EUR byl příspěvek na barbecue a 6 EUR/ noc za ubytování.
Vítězové v eskimování
Pro zájemce o tradiční eskimování, zde je Vítkův článek o eskimáckých obratech. Zde můžete najít informace o rope gymnastics. Z tohoto .pdf byl vytvořen obrázek, podle kterého jsme cvičili na provazech.
Úplně na konec bych chtěla upozornit na to, že článek neprošel jazykovou úpravou. Ve slově „eskimování“ a jeho všech odvozeninách píšeme záměrně v GK měkké „i“, protože ve slově „Inuit“ je také měkké „i“.
Diskuse uzavřena.