Páteční sraz se uskutečnil v Davidově mlýně, který jsme po celou dobu měli rezervovaný. Večer jsme neproflákali perfektním dopracováváním, organizováním a dopilováváním celé akce, ale jako správní seakayakáři jsme přešli rovnou k odlehčení dovezených a na místě čepovaných tekutin. Jádro skupiny se totiž sjelo z různých končin a všichni byli, spolu s objednaným krásným počasím, zárukou jedinečné akce.
Sobotní program ale i přesto začal přesně dle harmonogramu. A i když polovina arzenálu – liberecké lodě kvůli poruše auta nedorazily, všem se nakonec podařilo po přehradě si dle libosti zapádlovat.
Záměr akce přiblížit tento druh sportu postiženým, se také vyplnil a to dokonce s mezinárodní účastí. Počet osobních strážců byl zprvu přehnaný a tedy hrozilo, že se zachránci dotlučou sami o sebe. Nakonec se redukoval na dva zachránce na osobu. Večerní polemika o to, jak provádět co nejefektivnější záchranu paraplegika, přešla příští den v praktickou zkoušku. Nejprve se vybral dobrovolník s úkolem pasivně přihlížet své záchraně. To Bára prováděla tak věrohodně, že jsme všichni usoudili, že to půjde.
A taky že jo! Pomoc není nemožná a ve dvou se dá zvládnout do jedné minuty. Spočívá v tom, že dva kajakáři přijedou k zachraňovanému z boků a jeden fixuje zalehnutím prázdný kajak, nakloní ho na bok k zachraňovanému. Druhý plaváčkovi pomáhá nasunout nohy do kokpitu a při vklouznutí jej oba vytočí zpět. Pouští až po celkové stabilizaci a vyčerpání vody z kokpitu. Nic složitého, když oba ví, co mají při záchraně dělat. Jirka s Milanem si tuto záchranu osobně několikrát v pohodě vyzkoušeli. A tak se stalo, že jsme byli všichni „durch“ mokří, jak se sluší a patří na mořské vlky v létě.
Sobotní večerní program se zase nemusel moc připravovat, protože již máme tolik prožitého a zdokumentovaného, že promítání by bylo na několik večerů. Hlavní večerní host cestovatel a dobrodruh Karel Adin Bublák povyprávěl o svých plavbách po ruských veletocích a odhodlání splavit příští rok posledního obra – Jenisej.
Poděkování za jedinečnou akci a za to, že se vše povedlo, patří Davidovi Kostruhovi a sponzorům, kteří zaplatili ubytování v bezbariérových pokojích a další nezbytné výdaje:
- Vlaďce Soldánové – sportovní oděvy
- Mudr. Katce Smolkové – oční ambulance
- Václavu Knobovi – galvanika PUK
- Jarkovi Čunderlemu – Auto Haná
- Tomáši Slovákovi – Kick the Waves
Za technickou pomoc :
- Edovi Volákovi a Víťovi Hricovi – půjčovny nafukovacích lodí.
Dále skvělým seakayakářům, kteří se aktivně podíleli: Báře Jandové, Katce Veselé, Andree Trynerové, Janě Vrzalové, Milanu Matějkovi, Jirkovi Kudrnovi, Karlovi Pěčkovi, Milanu Mičákovi, Lumíru Drápalovi, Lukáši Mixovi a Petru Novotnému.
Poděkování také mojí ženě Daně a ostatním mořským vlkům a vlčkům, kteří sice nedojeli, ale mysleli na nás.
Text: Jiří Staněk
Foto: Petr Novotný
Diskuse uzavřena.