Při vánoční návštěvě Walesu se mi podařilo posadit do Tarana od Rockpoolu. Jako většina zajímavých zkušeností i tohle byla dílem náhoda. Venku dulo o sto šest, holky vypadaly už trochu unaveně a tak jsme se Mejdžím vymejšleli pánský program, nějak jsme nemohli vymyslet kde a co, když tu najednou pan Major s mírně potměšilým úsměvem povídá: „Hele, nechceš si zkusit Tarana? Jeden můj kámoš testuje moje nový Quantum a mám na dvorku jeho loď“. No a už to bylo. Za moment jsme sundali z auta klasické lodě, našroubovali tam Tarana a C-gatora a vyrazili do Threarddur bay. Počasí nebylo zdaleka ideální. Když jsme lodě složili na betonový slip, vítr je začal okamžitě rolovat pryč. Zátoka je otevřená směrem k jihozápadu a vítr dul přímo do ní, zdvihal krátké metrové vlnky. Čili podmínky dávaly tušit, že tohle rozhodně za pusu nebude.
Ošahal jsem si loď, nastavil pedály a ujistil se, jak se ovládá spouštění kormidla od SmartTracku. Mejdží odstartoval první a já jsem vyrazil v závěsu. Zadařilo se mi vyjet přímo proti větru, navíc v závětří několika skalek a pádlovat přímo ven ze zátoky. Zatím probíhalo všechno v pořádku. Soustředil jsem se na nový kajak a jen periferně vnímal Mejdžího a jeho bílou loď někde vpředu. Taran valil proti větru, mohutnou přídí odhazoval vodu do stran a díky objemu v přídi šel přes všechny vlny vrchem. I když dula svižná šestka, neměl jsem pocit, že by to loď v tomhle kurzu nějak omezovalo. Dopádloval jsem na hranu mezi otevřeným mořem a zátokou s tím, že tady zkusím pár manévrů, pak otočím a vyzkouším chování lodi s mořem v zádech. Točím loď po větru, bez problémů se dostávám na zpáteční kurz a užívám si jízdu po vlnách. Taran dělá to, na co je postavenej, surfuje, skáče z vlnky na vlnku, velmi dobře reaguje na pádlo i na náklony, při sjezdu z vlny nemá jeho objemná příď tendenci se bořit do vody. Prostě príma. Říkám si, že vypádluju ven a dám si celý kolo znova. Ale ouha. Lodi se nechce točit proti větru. A to tak že vůbec. Zkouším prošlápnout kormidýlko co to jde – bez reakce, náklon a široký zametení – ani omylem. Vyzkouším všechny špinavý triky co mám v rukávu, nacpu zadek na půlku sedačky, brutálně naklopím loď na bok, abych maximálně zkrátil vodorysku a chytnu pádlo jednou rukou za list, co nejvíc prodlužuju páku záběru. Teprve tehdy a na několikrát si Taran dá říct a já přetlačuju jeho objemnou příď proti větru. Následuje stejnej scénář. Kajak se uklidní, pink pink, vyposkakuje se mnou poslušně ven ze zátoky, ochotně se nechá sfouknout po větru, předvede svoje vrcholný číslo, kdy doslova letí po vlnách a já necítím, že by někde měl strop v dosažené rychlosti. A znova, naprostý zoufalství, když se loď snažím točit proti větru. Ruce už mám jak opičák a jenom za tenhle manévr mě vítr sfouknul dobře dvě stě metrů hluboko do zátoky. Učiním ještě několik takových pokusů, kdy se euforie z jízdy po větru střídá s frustrací nad neschopností loď točit do větru. Mejdží už je na břehu, tak si říkám, že by taky byl čas vypadnout. Dosurfuju do zátoky a snažím se nějak inteligentně přistát. Vykopnu list kormidla z vody, aby se nepoškodil a v tu chvíli se z kajaku stává neovladatelný objekt a bongoslajd nás vyplivne bokem na písek. Potupně se vyplazím z kajaku. Kouknul jestli jsem loď neočesal o tu křehkou blbost, které se říká kormidlo. Vyhodnotím stav své tělesné schránky, možnost odstartovat znovu proti větru a nakonec bafnu tu věc za šňůry, vleču ji za sebou a do půli stehen ve vodě dokráčím těch čtyři sta metrů k Mejdžímu, kterej už mi z dálky strouhá mrkvičku.
Musím říct, že cestou od vody zpět jsem byl neobvykle tichej, jak mi to v hlavě šrotovalo a o tom, co si mám o Taranovi myslet, dumám vlastně dodneška. Technickotaktický data o lodi si samozřejmě může najít každej v těch desítkách reviews, co se po internetu povalujou, ale tady je pár věcí, které mě osobně překvapily:
Kokpit je poměrně těsnej a malej. Při nalejzání jsem nebyl schopnej do límce napáčit nohu a nasedat se musí přes zadní palubu. Trochu jsem měl pocit, že se soukám do mý starý lodi s oceánským kokpitem.
Tvar trupu není polokruh, jak by člověk očekával u velmi rychlý lodě, ale je to v průřezu dost složitej tvar, s plochým dnem pod pádlerem a dvěma poměrně ostrýma čajnama (chines). Což zajištuje ochotu jít do surfu i schopnost reagovat na náklon.
Daň za to je určitá kousavost a vratkost. Mejdží mě už dopředu varoval, že je to tippy loď, ale neviděl bych to tak strašné, při porovnání s Nordkappem mi přišla hůř čitelná sekundární stabilita, ale na to se dá zvyknout a osobně se domnívám, že generátor stability by měl být v první řadě kajakář a ne loď.
Fittingy na palubě jsou do lodi vlepený, nikoli na šroubech skrz laminát, tedy v případě nějakýho maléru, tažení, záchrany apod. bych čekal, že vylítnou ven.
Berte to ale jako osobní a krátkou zkušenost, ke který jsem navíc dospěl za ne úplně optimálních podmínek. Samozřejmě jsem si vědom toho, že Taran má řadu zářezů při úspěšných a rychlých expedicích všude na světě. (Jen pro úplnost dodávám, že o těch neúspěšných, kdy někdo kajak rozštípe a jede s brekem domů, se obvykle nedozvíme.) Původně jsem na tuhle loď měl docela jedovatou slinu a první verze tohohle článku vypadala dost jinak, od té doby jsem si promluvil s několika lidma, třeba s Mejdžím nebo Standou Klokočníkem, a můj názor se už trochu usadil. Beru to tedy tak, že na rychlej výlet za slušnýho počasí je to možná dobrá loď, ale když nastane situace Charlie Foxtrot , tak budu raději sedět v úplně jiný lodi.