Dvanáctý ročník proběhnul a já dumám nad tím, co napsat o akci, kterou si užije každý asi trochu jinak, v závislosti na tom, kdy do děje vstoupí. Zda ráno těsně před startem nebo už večer předem při mohutném večírku. Dále podle toho s jakými lidmi se v průběhu dlouhého dne na vodě potká či nepotká. A v neposlední řadě záleží i na tom, v jaké je aktuální kajakářské kondici.
Hlavní scénář je sice vždycky stejný: Mejdánek, pak krátká noc, ráno Staňdochův brífing a nasedání do lodí, pětačtyřicet kilometrů pádlovaných, tři jezy zdýmané a jeden přenášený, podvečerní doplutí, vylámání zmrzlých a ztuhlých těl z kajaků, naložení lodí a rozjezd do domovů.
Ale nejdůležitější jsou právě ty věci okolo. A tak jsem rád, že jsem mohl potkat lidi, se kterými se vídám jen párkrát do roka. Zástupce Grónského Klubu, Moravské sekce, Chomutováky, Pražáky, Jizerskou buňku a další. Taky vyslechnout vtípky, řečičky, drby a plány na příští sezóny. Teď už tedy vím, jaký je rozdíl mezi městy Honolulu a Karakas, jak to má Freya s Pipinkou a kdo byli ti plaváčci loni pod Vraňanským jezem.
Vážení zúčastnění, bylo mi potěšením. A vy co jste nebyli letos…. Budťe příště.
Všechny fotky Karolína Sněhová Vločka