Greenland Weekend, Holandsko, 16. – 18. 9. 2016
First of all I would like to thank to:
- Arend and Arjan for being always so nice to me.
- Max and Annelies for their warm welcome. I am grateful that you kept a place for me. The event was so well-organized. I had great time.
- David and Andre for your patience when working on improving my rolling technique and teaching me hand roll.
- Joost for keeping an eye on me. I will never forget that you bought the kayak instead of me but I know it will be in good hands:)
- Gerard for pushing me on the ropes. I wish I could practice with you more.
- Andre for sharing his videos with me
- The rest of the participants of the greenland weekend. I felt very welcome.
Letošní akce Greenland weekend zaměřená na tradiční inuitské dovednosti – eskimování, cvičení na provazech a hodem harpunou se netradičně konala až v září (dříve vždy v červnu). Opět jsem měla velké dilema, zda vyrazit nebo ne. I když jsem se musela vzdát oslavy 25. výročí Hg sportu a srazu absolventů vysoké školy, rozhodla jsem se na konci srpna, že pojedu. A jsem za to moc ráda. Určitě to byla jedna z nejlepších letošních výprav.
Do Holandska jsem vyrazila už ve čtvrtek. Chtěla jsem v pátek dopoledne navštívit krásný obchod Kanoecentrum Arjan Bloem a nechtěla jsem jet tak daleko pod časovým tlakem. Do Kanoecentra to bylo 1020 km a za 13 hodin jsem byla u jezera De Poel a koukala, že se tu nic nezměnilo. Lodě všude, kam se podíváte. Pořád tu mají všechno, na co si vodák vzpomene. Do nabídky nově zařadili i tradiční kajaková pádla – kompozitní i dřevěná.
Poprvé jsem tu viděla dřevená pádla z Dánska – Gram Kajak. Mohla jsem si také pořádně prohlédnout kajaky značky Rebel. Moc se mi líbila zejména Ilaga, která je postavená tak, aby na ní šlo dobře dělat inuitské eskimáky. Protože jsem si už delší dobu chtěla vyzkoušet nějaký surfski kajak, domluvila jsem si s Arjanem (majitelem obchodu), že mi něco půjčí na projížďku po jezeře. Vybral mi Nelo 520 , dostala jsem k tomu nastavovací celokarbonové „wing“ pádlo od Epicu, školení, jak nalézt do kajaku, kdych se otočila a s přáním “enjoy it” jsem vyrazila. Zpočátku jsem pádlovala dost opatrně, kajak mi přišel vratší než jsem zvyklá a s „wing“ pádlem jsem také zatím neměla co dočinění. Přejela jsem jezero tam a zpátky a kdybych měla nepotřebných pár desítek tisíc, určitě bych si něco takového chtěla pořídit. Moc se mi to líbilo. Před odjezdem jsem ještě pro své dva kamarády zakoupila z výprodeje 2 dětské touringové kajaky Wilderness a mohla jsem vyrazit na místo setkání.
Po 2 hodinách jízdy jsem byla v kempu Het Sloetenslagh, dějiště setkání. V centru kempu je jezírko ve tvaru ledviny a poloostrůvek ze ⅔ obklopený vodou byl opět vyhrazený účastníkům setkání. Bylo moc milé potkat tu spoustu známých tváří, se kterými jsem se seznámila před 2 roky. Na jezeře se čile eskimovalo, od pátečního rána probíhaly kurzy. Již počtvrté přijel z Dánska vyučovat David Tetzschner. Pátek a sobota byly rozděleny na 5 bloků. V každém bylo 5 účastníků a trval 2,5 h. Na každého eskimujícího byl 1 učitel s tím, že během 2,5 h Peter obešel všechny. Já jsem byla na řadě v sobotu od 9:30 h.
V pátek jsem během seznamovací večeře poznala zbývající účastníky. Mluvilo se hlavně holandsky, ale každý si našel chvíli, aby se se mnou pozdravil a chvíli popovídal v angličtině. Na setkání také dorazil Raoul Steinberg z Německa, který se živí tím, že vyrábí zejména aleutská dřevěná pádla. Kdybyste chtěl udělat někdo tradiční dřevěné pádlo nebo norsaq podle přání, určitě ho oslovte.
Kajak jsem si sebou žádný nevezla, bylo mi přislíbeno, že si ho klidně mohu zapůjčit na místě. Vzala jsem si tedy pouze své pádlo a norsaq. Na kurz mi zapůjčili jeden z mnoha kajaků Greenlander. Skoro každý účastník si přivezl svůj. Během svého školení jsem s Davidem pilovala provedení toho, co už umím. Potřebuji zejména vyladit Reverse Sweep Roll (zezadu dopředu. S Andrem jsem pracovala na eskimáku s norsaqem a na “hand roll” (bez pádla). Po své předchozí zkušenosti s tím, že se mi za 30 minut intenzivního eskimování točí hlava a zvedá žaludek, jsem záměrně dělala po cca 20 minutách přestávky, projela se po jezeře a šla znovu eskimovat. Díky tomu jsem vydržela v kajaku víc než dvě hodiny. Osobní rekord. Organizace akce byla dokonalá. Sotva vylezete z kajaku, můžete si vzít klíček od sprchy a jít se svléknout z hydro věcí do teplé sprchy. I když jsem po celou dobu jízdy poslouchala v německém rádiu, že o víkendu přijde podzim a výrazně se ochladí, tady ani nekáplo a přes den bylo příjemných 20 °C.
Po obědě jsem se pustila do cvičení na provazech. Strašně jsem se na to těšila, určitě víc než na eskimování. Letos dokonce zakoupili kulaté provazy o síle 15 mm – ideální na cvičení. Během tréninku jsme prošli téměř všechny cviky na “nízkých” provazech. Byla jsem moc překvapená, jak Gerard se synem pokročili. Jsem moc ráda, že jsem poslední rok chodila na “šály”, bylo to strašně znát na fyzičce a až na pár cviků jsem jim mohla skvěle sekundovat. Skončili jsme v okamžiku, kdy už jsme neměli na nic víc sílu. Pokud jste to ještě nevyzkoušeli, tak je to disciplína poměrně bolestivá. Nevím jak ostatní, ale já si domu vždycky přivezu “modré” nohy, zejména v oblasti kolen.
Odpoledne byl na plánu ještě závod v hodu harpunou pomocí norsaqu na cíl. Závodu jsem se zúčastnila, ale vzhledem k tomu, že to bylo bez jakéhokoliv předchozího tréninku považuji za úspěch, že jsem se trefila 1x z 5 pokusů. Na jezero se umístí plovoucí cíl (velikosti nafukovací dětské kosatky do bazénu). Ze zadu vám drží kajak, aby všichni házeli ze stejné pozice a pak máte 5 pokusů. Bodově se hodnotí i místo zásadu cíle. Dalším závodem byl závod na rychlost. Cílem bylo co nejrychleji přejet vytyčenou vzdálenost, byl hromadný start a během trasy se muselo 1x eskimovat. Tohoto závodu jsem se neúčastnila, neboť nebyl volný kajak. Jako nejlepší taktika se ukázalo pádlovat až těsně k cíli a eskimovat před cílovou čárou.
V podvečer nám ještě David ukazoval různá balanční cvičení, takže jsme se v Greenlanderech stavěli na nohy, pádlovali vestoje, vkleče pozadu, sedíc na zadní palubě s nohama nahoře…. Skončili jsme v 18.30 h a od 19.00 h začalo barbeque. Za celou akci jsme platili 80 EUR. Cena zahrnovala 50 EUR na lekci eskimování, 10 EUR/noc ubytování a 10 EUR příspěvek na barbeque (jídlo – různé druhy masa, zelenina, ovoce a saláty). Večer jsme seděli, povídali, hrálo se na kytaru.
Na neděli zbývaly 2 závody, a to v cvičení na provazech a v eskimování. Vzhledem k tomu, že jsem potřebovala odjet co nejdříve domů, konal se jako první závod v cvičení na provazech, kterého jsem se také chtěla zúčastnit. Po velkém boji jsem nakonec skončila těsně na 4. místě, ale kdybyste viděli, jak šikovný je 8. letý Yort, vůbec mi to nebylo líto. Závod se protáhl téměř na 2 hodiny. Cviků není tolik, ale každý se stejně jako při eskimování dělá na obě strany tzn. zepředu a zezadu a často se ještě mění pozice rukou, takže 1 cvik může mít i 8 provedení. Na mistrovství v Grónsku cvičí 1 účastník vše v kuse. My nemáme rozhodně takovou fyzičku, takže jsme každý provedl 1 cvik a šlo se na další. Tak jsme si mohli alespoň trochu odpočinout. Z provazů jsem sestříhala krátké video, kdybyste se chtěl někdo inspirovat (naleznete ho na konci článku). Myslím si, že je to skvělá zábava a člověku to moc pomůže v koordinaci a prostorové orientaci.
Domů jsem vyrazila těsně před polednem a v 23.20 jsem už skládala kajaky v loděnici.
Od Maxe a Annelies mám vyřídit, že jsou všichni zájemci srdečně zváni. V roce 2017 bude setkání pravděpodobně zase v září. Jakmile dostanu pozvánku, zveřejním ji na těchto stránkách i na facebooku.