Zajatci bílé smrti – Valerian Albanov

V létě roku 1912 vyplula loď Svatá Anna pod vedením námořního kapitána Brusilova z Petrohradu s cílem Vladivostok na Kamčatce. Aby ušetřili náklady na cestu, vydali se „severní cestou“ (kolem Skandinávie, přes Karské moře, podél Sibiře…). V Murmansku doplnili zásoby a posádku, která nakonec čítala 24 lidí, a vyrazili do Karského moře. Poměrně brzy narazili na plovoucí led, až v říjnu uvízli v ledu úplně. Kapitán při zásobování lodi počítal i s variantou, že budou muset v ledu jednu zimu přezimovat.

Vzhledem k tomu, že uvízli pouze 8 mil od břehu, prošlapali cestu a chtěli na břehu postavit dům. Bohužel poměrně brzy se ale ukázalo, že se loď pohybuje s ledem směrem k severu. Loď s celou posádkou byla v ledové pasti. V létě 1913 se led kolem Svaté Anny neuvolnil tak, aby mohli vyplout. Sv. Anna driftovala i nadále k severu a brzy bylo jasné, že posádka stráví v ledu druhou zimu. Tenčily se zásoby, i když se snažili co nejvíce lovit, posádka trpěl kurdějemi…

 

Docházelo stále častěji k rozporům mezi kapitánem Brusilovem a šturmanem Albanovem. Ten nakonec v lednu 1914 požádal kapitána, aby si směl zhotovit saně a kajak a chtěl se vydat po letu do Země Františka Josefa na Mys Flora, kde byla dříve základna Jacksonovy expedice (ten Jackson, na kterého narazil Nansen při svém pěším putování z Framu) a podle stavu ledu dojít případně až na Špicberky. Albanov totiž nevěřil tomu, že se Svatá Anna v roce 1914 z ledu uvolní, podle rychlosti a směru driftu předpokládal ještě alespoň jednu zimu na lodi.

 

K Albanovi se nakonec přidalo dalších 13 námořníků. 3 měsíce probíhaly velké přípravy (zhotovili např. 7 kajaků na překonávání polyň – otevřená voda v ledu, saně pod kajaky, upravovali oblečení) a 10. dubna vyrazili na cestu. První den je doprovázela celá posádka a i přesto ušli pouze 3 km. Led byl velice rozpraskaný a saně bohužel neutáhli 2 muži, jak si původně mysleli. Téměř celou cestu absolvovali tak, že 14 lidí táhlo nejdříve 4 kajaky a pak se vratili pro 3 zbývající.
Poutavé vyprávění Valeriana Albanova o cestě na mys Flora, kam nakonec dorazili pouze 2 muži, je náplní knížky Zajatci bílé smrti. Albanov popisuje den za dnem všechny příhody a nehody, které je potkali. A rozhodně se nejedná o vyprávění jednotvárné. Člověk se musí na každé stránce podivovat, jak dokáže někdo v sobě najít tolik duševní síly, odhodlání a odvahy, aby bojoval proti přírodním živlům, lidské lenosti a pohodlnosti a hlavně sám se sebou. A potom se vrátí do normálního světa, o kterém 2 roky snil a zjistí, že začala 1. světová válka. O Svaté Anně už nikdy nikdo neslyšel.

Takže až budete mít chuť něco si přečíst, mohu vřele doporučit.