Čeští kajakáři jsou zvyklí naskákat do lodí a pádlovat, kam se jim zlíbí. Občas sice zaregistrujeme „místní“ nařízení, ale moc pozornosti jim obvykle nevěnujeme. Velkou výjimkou omezující naši úplnou volnost je Francie, kde se pravidla týkající se plavby po moři dotýkají úplně všech a všude! V tomto článku najdete souhrn důležitých nařízení, a tedy i nápovědu jak se vyhnout potížím s úřady. A pozor, pokud se bavíme o francouzských teritoriálních vodách, máme zcela jistě na mysli i oblíbenou destinaci – Korsiku!

Článek je převzat s laskavým svolením autora Colina Applebyho z webu www.ocean-kayaking.net a upozornil mě na něj Michal Maděra. Tímto Michalovi moc děkuji. Zároveň se čtenářům omlouvám, pokud někde správně nepřekládám právnické termíny. Není to úmysl, ale moje neschopnost. Smysl článku tím však snad není dotčen. Část článku, která se v originále týká kajakářů z Anglie jsem nahradil poznámkami o stejné problematice v Čechách. Na závěr bych ještě rád poděkoval Colinovi. Nejenže mi dal svolení ke zveřejnění  překladu, ale navíc mi s ním hodně pomáhal. Takže:


                            Colin thank you - merci!

Protože mně podzimní teoretický kurz pro jachtaře docela nadchl, absolvoval jsem na konci ledna 2011 kurz přežití na moři, tentokrát pod hlavičkou ISAF. Kurz je primárně určen pro jachtaře, ale spousta informací se může hodit i seakajakářům. Proto jsem se rozhodl, že pro čtenáře našeho webu připravím výběr těch, které pokládám za nejužitečnější.
 

Je tady zase čas Vánoc a k Vánocům bezesporu patří pohádky. A vlastní pohádky měli pochopitelně i původní lidé v Grónsku. Ale jak už to tak bývá, stejně jako je pro „běžnou populaci“ kajakování velmi kuriózní sport, tak i Inuitské pohádky by si asi v televizi nikdo normální nepustil. A určitě ne na Vánoce.

Ale nezoufejte, i když grónské pohádky (pověsti a mýty) nezkouknete v bedně, pořád si je ještě můžete v klidu a teple domova přečíst, protože je podle vyprávění Inuitů sepsal Knud Rasmussen a do češtiny je přeložili Viola a Zdeněk Lyčkovi. Knížka vyšla v roce 1998 v nakladatelství Argo a geniálně ji ilustroval Martin Velíšek, ovšem s jednou malou výhradou – asi nikdy nic neslyšel o grónských pádlech. A já musím poznamenat, že v předvánočním čase, kdy se na nás všude valí nasládlé koledy a santaklausové, je tahle knížka milým osvěžením.

Tak neváhejte a skočte si pro ni do nejbližší knihovny.

Před časem vyšel ve speciálu Hydra věnovaném mořským kajakům zajímavý článek o grónských pádlech (Greg Stammer – Záhada grónského pádla odhalena). A protože s tradičním pádlem pádluji poměrně hodně, rozhodl jsem se, že připojím nějaké své poznámky a také návod na jeho výrobu. Návodů různé úrovně je sice plný web, ale v češtině zatím nic.  

Na začátek jedno zásadní prohlášení: nijak nepřísahám na to, že je tohle pádlo lepší, či horší než to evropské. Podle mě je v podstatě jedno, co člověk drží při pádlování v ruce. Nejezdím kvůli pádlu. Ale shodou okolností mi to grónské prostě vyhovuje víc. To je všechno.

A nejspíš ani moc nezáleží na jeho rozměrech, proto berte návod jen jako inspiraci. První rok jsem jezdil s půjčeným pádlem, které vzhledem k délce mých rukou odpovídalo spíše pádlu bouřkovému, a přesto jsem byl spokojen.

A jen tak na okraj podotýkám, že grónské pádlo a skin-on-frame kajak jsou původní, takže přídavným jménem by se podle mě mělo doplňovat spíše pádlo „evropské“, či „divokovodní“ kajak.