Než udeří mrazy

Využili jsme drobné zaváhání zimy, kdy teplota vylezla lehce nad bod mrazu, sněhové mraky vyklidily oblohu, hodili jsme kajaky na vodu a vydali se na krátkou projížďku.

Vltava České Vrbné – směr české Budějovice.

Nastupování na zrádném promrzlém břehu břehu jsme vyřešili sjezdem.
Proud byl překvapivě silný a přestat pádlovat (třeba kvůli focení) znamenalo po pár vteřinách couvání.

 

 

 Otestovalí jsme nové pádlo Prijon. Nasekali pár fotek…































OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Fotky od Martina

































 

Pádlování ve Finsku

Koncem srpna 2007 jsem se vydal na dovolenou do Finska. Přestože pádlování nebylo prioritou mé výpravy, jako správně postižený paddler jsem si tuto příležitost samozřejmě nenechal ujít. Zejména když se tam dá pádlovat skoro všude.

Můžete vyrazit na moře s krásným členitým pobřežím lemovaným načervenalými skalnatými ostrůvky, které jsou nezvykle ohlazené postupem ledovců a porostlé borovicemi a břízami, nebo se zde nabízejí tisíce vzájemně propojených jezer s průzračnou vodou, obklopených rákosím a smíšenými lesy.

 

Finsko má krátké, ale poměrně teplé léto s příjemnými teplotami. Voda moře i jezer je okolo 20stupňů. Pokud sebou nevezete vlastní loď, je vhodné si ji předem zamluvit. Půjčoven zde není mnoho a na místě se těžko hledají, proto připojuji i pár typů, které jsem vyhledal na netu. Jinak je to s lokalitama vhodnýma pro pádlování, můžete si udělat několikahodinový výlet přímo v Helsinkách, jednodenní túru hned na okraji Helsinek nebo na některém jezeře v jejich blízkosti, čí vyrazit na vícedenní expedici podél pobřeží či po jezerech. Takže až pojedete na sever, vyzkoušejte si tam taky zapádlovat, rozhodně to stojí za to.

Užitečné odkazy:

http://www.luontoon.fi/ národní parky – Finsko

http://kansalaisen.karttapaikka.fi mapa – Finsko

http://paddlingsfabriken.fi/kayaking/ půjčovna kajaků u Hanko

http://www.lakesidetours.fi půjčovna lodí u Kangasniemi

Více fotek ZDE

Jednodenní tip na Chiemsee

Chiemské jezero (německy Chiemsee), zvané také „Bavorské moře“ je jezero v jihovýchodní části Bavorska. Má rozlohu necelých 80 km2 a dosahuje max. hloubky 73 m. Leží v nadmořské výšce 518 m. Jezero pomalu zaniká. V době jeho vzniku na konci doby ledové (před 10 000 lety) mělo plochu zhruba 240 km2. Během posledních 100 let se zmenšila vodní hladina asi o 200 ha. Jezero napájí potok Tyroler Ache přitékající z Chiemgauských Alp. Ten do jezera přináší písek a říční štěrk a tak jezero pomalu zanáší.

Na Chiemsee se nacházejí 4 ostrovy, a to: Herreninsel (238 ha), Fraueninsel (15,5 ha), Krautinsel (3,5 ha) a Schalch (22 m²).

My jsme si nechali na pádlovaní po jezeře jedno odpoledne, chtěli jsme pouze objet 3 z ostrovů. Přijeli jsme po dálnici A8 a sjeli na sjezdu č. 107.
Poměrně rychle jsme našli 2 parkoviště, obě bohužel za poplatek (mírný). Bylo vidět, že je turistická sezóna, všude mraky turistů. Rychle odvázat lodě a pryč z rozpáleného parkoviště.

Na jezeře panoval čilý ruch. Do cca 100 m od břehu bylo třeba dávat na plavce, poté sledovat provoz ve všech směrech. Jachty, plachetničky a katamarany, které využívali jako pohon vítr jezdili jedním směrem, turistické parníky druhým a motorové čluny a šlapadla všemi směry.

{mosmap width=’100%’|height=’400’|lat=’47.86915’|lon=’12.418671’|zoom=’7’|zoomType=’Large’|zoomNew=’0’|mapType=’Hybrid’|showMaptype=’1′
|lign=’center‘}

Nejblíže jsme to měli k největšímu z ostrovů, ostrovu Herreninsel. Dopádlovali jsme k jeho břehu a vydali se ve směru hodinových ručiček. Jižní břeh ostrova je porostlý hustou trávou, strašně těžko se tam hledá místo na zastavení, tato část je vyhlášená jako ptačí rezervace. Na severní a severozápadní straně ostrova je několik míst, kde se dá pohodlně vylézt z kajaku a protáhnout se. Uprostřed ostrova nechal Ludvík II. Bavorský postavit zámek, který jsme viděli postupně z několika stran, jak jsme obepádlovávali ostrov. Poté jsme vyrazili k ostrůvku Krautinsel (v překladu zelný ostrov). Je nejmenším ostrovem na Chiemsee a sloužil mnichům z nedalekého kláštera jako externí zahrada.

Okolí Krauinselu, zejména prostor mezi Krautinsel a Herreninsel je velice mělké, mezi těmito dvěma ostrovy proplouvají pouze malé loďky. Turistické parníky se mu vyhýbají. Na Krautinselu se dá zastavit téměř všude.
Třetím ostrovem je ostrov Fraueninsel, na kterém stojí klášter, a který má jako jediný cca 150 stálých obyvatel. I tady najdete poměrně dost míst na zastavení.

Od místních jsme slyšeli, že za silného větru se na jezeře dělají pěkné vlny, my si užili příjemného vánku za letního vedra, večer navíc přestalo foukat úplně. Myslím, že jeden den stačí na to, aby člověk viděl to nejzajímavější. Upozorňuji na to, že oblast Chiemsee je vyhlášenou turistickou oblastí (něco jako naše Lipno), takže pokud Vám vadí našlapané pláže na břehu, vyhněte se hlavní turistické sezoně.

Fotky z pádlování po Chiemsee

Königsee – kde bohužel nelze pádlovat

Königsee

Na začátek pár základních informací. Ledovcové jezero Königsee leží v jihovýchodní části Bavorska v Berchtesgadenském národním parku. Je nejhlubším jezerem v Německu (190 m), délka necelých 8 km, v nejširším bodě dosahuje šířky kolem 1,5 km. Na břehu jezera (přístupný pouze po vodě) se nachází klášter St. Bartholomä. Königsee obklopují strmé stěny Berchstesgadenských kopců, kterým dominuje masiv Watzmann (nejvyšší vrchol 2713 mnm).

Jezero je vyhlášené svou čistotou vody (považováno za nejčistší v Německu), a to i díky zákazu provozu motorových lodí. A jsme u jádra problému. Když jsme plánovali projížďku na tomto jezeře, všude jsme se dočetli, že po jezeře smí jezdit lodě s elektromotorem, veslovací malé lodě a šlapadla. Vzhledem k tomu, že na kajaku nemáme motor, odvodili jsme si, že na jezero můžeme.

Na místo jsme dorazili v pozdních večerních hodinách a podařilo se nám zdarma zaparkovat úplně na břehu jezera (N47°35´15.79´´ E12°59´12.82´´), pod bobovou dráhou. Ještě večer jsme břeh obešli, nenašli jsme žádnou ceduli zakazující kajakování na jezeře.

{mosmap width=’100%’|height=’400’|lat=’47.576169’|lon=’12.989249’|zoom=’7’|zoomType=’Large’|zoomNew=’0’|mapType=’Satellite’|showMaptype=’1′
|lign=’center’|}

Ráno nás z auta vytáhlo sluníčko a místní muzikant cvičící hru na trubku. To si snad dělá srandu, jsme v národním parku a navíc je neděle ráno. Nedaleko nás parkoval francouzský pár, který ještě než jsme se nasnídali, nafoukl nafukovací člun a připravoval se na jízdu po jezeře. To nás odradilo jít se zeptat do místního informačního centra, jestli se na jezeře opravdu může pádlovat. Byl krásný letní den, turisté se začali pomalu trousit, tak jsme radši skočili do kajaků, abychom se vyhnuli masovému turismu. Po jezeře jezdí speciální lodě na elektromotor, které vozí turisty buď ke klášteru nebo na druhý konec jezera, kam přitéká říčka Konigseer Ache a odkud je možné pěšky dojít k menšímu jezeru Obersee, které je jinak nepřístupné.

 

Vyrazili jsme podél pravého břehu, abychom se vyhnuli lodím s turisty. Cestou jsme potkali pár lidí na pramičkách, jak se trápili veslováním, nikdo z nich nevypadal na to, že by v postupujícím letnim vedru dojel dál než pár set metrů. Pádlujete, slyšíte jenom šplouchání vody jak vyndáváte pádlo z vody, sledujete v průzračné vodě pstruhy a štiky u břehu, kachnu s káčaty, usmíváte se jako idiot, neboť si užíváte každý záběr pádlem. Naprostá idyla. Najednou slyšíte falešnou hru na trubku, jakoby hráč stál vedle vás, a pak to slyšíte ještě podruhé a potřetí. Napoprvé málem spadnete z kajaku. Pak zjistíte, že je to turistická atrakce. V určitém místě na jezeře je skvělá ozvěna, každá loď s turisty tam zastaví, aby si poslechli 2 minutovou árii…. Takhle to je co 15 -20 min od 9.00 do 17.00 hod každý den!!! Co na to asi říkají kamzíci. Už abychom byly na druhé straně jezera, snad tam nebude moc lidí. Když jsme dopádlovali na úroveň kláštera St. Bartholomä, vyrazila od břehu malá loď s motorem. Hele, další loď na jezeře. Loď jede přímo na nás. To nás snad nevidí? Zastavil těsně u nás a spustil na nás bavorskou němčinou. Svou školní němčinou ho žádám, jestli by nemohl mluvit trochu pomaleji. Pán se naštěstí uklidnil a začal s tím, že budeme platit pokutu 500 EUR/osobu, neboť pádlování na jezeře je zakázáno. Snažím se mu vysvětlit, že jsme se o zákazu nikde nedočetli ani ho neviděli na břehu, a že kajakování je k přírodě opravdu „freundlich“ (na rozdíl od falešného troubení)….

Když začal mluvit o policii, domluvili jsme se s ním, že se vráíme. Cestou ještě informujeme o situaci Francouze, také jedou radši zpátky. Pádlujeme podél druhého břehu, jak se přibližujeme k autu, už si to tak neužíváme. Část břehu, která je pěšky přístupná, kde to jde, sedí německé rodinky a piknikují. Slyšíte rádio, vidíte odpadky u vody, idyla je pryč. Ještě aby místní policie neviděla, jak vystupujeme z lodí. Berme to z té lepší stránky, příjemně jsme si zapádlovali, ušetřili 2x 500 EUR za hrozící pokutu, je krásný letní den. Škoda, že je tu pádlování zakázáno.

Kurz ZDrSEM Vodák, aneb léčba zážitkem, čili jak se zbavit zbytečných strachů a obav

Logo
O kurzech první pomoci ZDrSEM jsem se jako asi většina z vodáků dozvěděl z Hydra. A popravdě, ty články mě děsily a tak jsem je většinou přeskakoval. Nejspíše bylo na vině i to, že jsem o první pomoci skoro nic nevěděl a ve skrytu duše jsem doufal, že se k záchraně života nikdy nenachomýtnu. Ale po čase jsem si uvědomil, že reálně hrozí, že jednoho dne záchrana „zbude“ na mně a tak jsem se zhluboka nadýchl a na jaře 2010 poslal přihlášku na kurz ZDrSEM Vodák.

 

Dlouho se nic nedělo, a tak jsem začal doufat, že se kurz třeba ani konat nebude a já budu mít další skvělou výmluvu pro své nicnedělání. Ale ouha – najednou mi zatelefonoval jeden z lektorů a mně bylo jasné, že došlo na nejhorší.

Jak jsem na kurz odjížděl? Plný strachů a obav. Nevím, jak jsou na tom laskaví čtenáři, ale moje znalosti lékařských věd nejsou nijak obsáhlé – základní kurs jsem absolvoval v Nemocnici na kraji města a vyšší odbornou školou mě provází MUDr. House. A musím přiznat, že jsem od všech obrázků, filmů či situací, ve kterých se vyskytuje krev, vždycky prchal co nejdál, jen abych se na ně nemusel dívat. Nedělaly mi totiž nikdy moc dobře. Proto jsem se dne, kdy jsem měl odjet na Vysočinu, poněkud obával (a to je velký eufemismus.)

Skutečnost někdy dokáže očekávání překonat. V dobrém i špatném. Nechci tady popisovat situace, do kterých nás vynikající lektoři opakovaně uváděli, protože předpokládám, že na kurz pojede dříve, nebo později většina ze čtenářů našeho webu. Tak proč vás připravovat o moment překvapení. Ale mohu garantovat, že zatímco na počátku stojí většina účastníků nad bezvládným tělem svého kamaráda zcela bezradně (pokrytí ležícího těla bundou neuškodí, ale moc nepomůže, co?), po těch nabitých pěti dnech vám „pouhé“ bezvědomí bude připadat málem jako banalita. Což trochu přeháním, ale nejspíš budete docela dobře vědět, co zhruba dělat.

01
Co s ní asi tak mám  dělat?? 

(Foto: Skipy)

Principem kurzu je školení zážitkem, a tak jste postupně uváděni do stále složitějších a VELMI REÁLNÝCH situací, při nichž si ověřujete, co jste se již dozvěděli, získáváte rutinu v provádění základních postupů a navíc koukáte jako vrány, protože každá nová simulace přináší nové nečekané potíže, se kterými jste nepočítali. Čili na konci kurzu víte, že pokud se něco stane, tak že kromě toho, že si s tím asi poradíte, to bude složitější, než jste čekali.

Při jedné z posledních akcí jsem dostal na starost resuscitaci Kena (což je transsexuál, který se po českých zemích před změnou pohlaví pohyboval pod jménem Andula) a je třeba konstatovat, že kromě puchýře na dlani, který se mi po 15 minutách nepřímé masáže srdce udělal, jsem tím prošel natolik v pohodě, že jsem se stihl i rozhlížet, co se děje kolem, což při prvních simulacích vůbec nepřipadalo v úvahu. Na druhou stranu, rostoucí složitost řešených „případů“ vás opravdu ani na chvíli nenechá ukolébat v pocitu jistoty a vaše sebevědomí (tedy to moje alespoň) nikdy nenabude obludných rozměrů Tak-teď-mně-už-nic-nerozhází-a-zachráním-celý-svět-levou-zadní.

Pokud vás zajímá, jak jsem na tom s tím strachem z krve po absolvování kurzu, tak vězte, že jsem se ho konečně zbavil. Po čištění skutečných a dost hlubokých ran (neptejte se, jak jsme je získali) a po dost otřesné simulaci, kdy mi z pravého zápěstí stříkaly hektolitry životně důležité tekutiny (naštěstí mi někdo ruku včas ošetřil a tak jsem přežil), jsem nakonec došel do svého bodu zlomu. Tep oběti, u které jsme měli podezření na vnitřní poranění, jsem si poslední den už v klidu zapisoval prstem do kaluže krve, která z toho nebožáka vytekla na podlahu.

02

Příprava improvizovaných nosítek z pádel a házečky. Tam kdesi uvnitř je živý člověk!

 

Další strachy, které provázely můj odjezd na kurz, byly z toho, že na nás budou lektoři strašně přísní (jde přece o život!) a že to budu kazit a lidi mi budou pod rukama houfně umírat. Tak tenhle strach zmizel ještě rychleji než ten z krve. Nebojte se na kurz jet – nikdo vám nevynadá, dokonce ani v případě, že potáhnete po schodech člověka s poraněnou páteří a budete ho při tom držet za hlavu. Na kurzu víc než kde jinde platí, že chybami se člověk učí.

Každá simulace končí shrnutím. Oběť se vám při něm svěří se svými pocity a vy ihned zjistíte, co jste udělali špatně. Kromě toho vám ale řekne i to, že poté, kdy jste jí dolámali páteř, jste se o ni přeci jen postarali dobře. Takže se nikdo necítí jako lempl a všichni jsou pozitivně motivováni k tomu, aby to příště bylo lepší. Jeden z účastníků zhodnotil svou spoluúčast na záchraně vodáka z řeky slovy: „No, já ani nevím, co se mi povedlo. Jsem hlavně rád, že jsme ho vytáhli z vody.“ A byl velmi překvapen, když ho lektor ujistil, že po vytažení držel hlavu postiženého jako buldok (terminus technicus) a že se zachoval naprosto profesionálně.
Dobře jsme také byli připraveni na fakt, že při záchraně života neexistují kompletní a dokonalé návody. Většina rozhodování vám nepřipadá jako výběr dobrý – špatný, ale v lepším případě jako špatný – ještě horší. Nakonec se tedy pro nějaké řešení rozhodnete podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a ejhle – ono to tak je dobře. To mi moc pomohlo, je to ta chvíle, kdy nad zraněným stojí spousta lidí a mudruje, jestli s ním pohnout, nebo ne. Že také nevíte, jak se rozhodovat? Jeďte na ZDrSEM!

03

 Tihle vodáci už ví, co mají dělat. Jak jste na tom vy?
(Foto: Skipy)

 

Je třeba přiznat, že složitostí a sporných momentů bylo na kurzu víc. Ilustruji vám to příběhem. Kdysi jsem se u moře nachomýtl k situaci, kdy se nedaleko ode mě ve vysokých vlnách začal topit člověk. Jeho kamarád se hnal na břeh pro surfové prkno, ale než se vrátil, ten člověk ve vodě zmizel a utopil se. Já od té doby přemýšlel, zdali jsem do vln neměl mezitím skočit a zkusit ho vytáhnout. Neměl! Platí totiž mimo jiné to, že když se dostanete do krizové situace, musíte nejprve udělat první krok (o Třech krocích se na kurzu dozvíte ažaž), který zní: „Zastav se“. A v rámci zastavení musíte zajistit nejprve bezpečnost svojí, pak lidí okolo a AŽ PAK řešíte problémy postiženého. Zní to cynicky, sobecky a já nevím jak ještě, ale jedno z hesel, kterými jsou vyzdobena skripta je: „Mrtvý nikomu nepomůžeš.“
 
Abych svoje povídání shrnul – nikdo neváhejte a na ZDrSEM (ať už Standard, Vodák, Horal či jiný) se bez odkladu přihlašte, abyste to stihli dřív, než to budete potřebovat. O moři se říká, že ve většině situací vám nejprve pohrozí a pokud se podle varování nezachováte, tak udeří. Já měl tu kliku, že jsem se k havárii, či ohrožení života krom jedné výjimky před kurzem nedostal. Jste si jistí, že tohle štěstí budete mít i vy?
A nebojte se, vesměs jsme se dobře bavili a skoro jen tak mimochodem zachraňovali. Rozhodně to stojí za to.
A kdyby se vám náhodou, čirou náhodou stalo, že by vám při teorii týkající se léčení poraněných končetin lektor nesdělil, proč k němu potřebujete zdravý ROZUM, tak se ho zeptejte. Já vám význam téhle zkratky nevyzvoním, to si buďte jisti. Určitě mi pak dáte za pravdu, že pokud jde o první pomoc, nemohli jste se dostat do lepších rukou.
VPJ

 

 

(Nakonec přidám úplně zdarma jeden dobrý tip: až budete chystat své lodě na jarní sezónu, nalepte si tessa páskou na dobře přístupné místo termoizolační fólii, kterou koupíte v každé lékárně za pár korun. Může se vám hodit.)

 


Odkazy:

www.zdrsem.cz

http://www.hydromagazin.cz