Seakajakáři na kyblíkách – Větší vltavice

19. 01. 2008, Větší VltaviceTak dobře, přiznáváme. Cool

Jsou místa, kam se dlouhý byť krásný mořský kajak nedostane a která si lépe vychutnáme na lodičkách o kapku kratších. V pátek se Žandula seznámila s Kačerem a mezi řečí máme slíbené echo, až poteče nějaká zajímavá voda… Protože Kačer je akční člověk, volal hned druhý den 😉 Na leden je docela teplo. Nelenili jsme a vyrazili směr Herbertov na Větší Vltavici (přítok Vltavy). Na Herbertově se seznamujeme s Karlem (alias Kodlem, ICíKteam, Vyšší Brod), který je nám průvodcem a pozemní podporou.

Okolí Loučovic, Lipna a na druhé straně od Dolního Dvořiště máme docela zmapované z nesčetných výletů a vandříků, ale tenhle kousek kraje se nám zatím schovával. Budeme to muset napravit. Cestou ‚nahoru‘ projíždíme zaniklé vesničky a pozorujeme stáda krav.

V kajáčku jsem nějaký ten týden neseděl, takže první chvilky na svižně tekoucím potůčku jsou poněkud rozpačité. Voda je naštěstí lehoučká, nezáludná a bezpečná, takže se můžeme radovat z lednového pádlování (+10°C). Poslední zbytky sněhu a ledu, voda studená, ale moc necáká. Přenášíme jen padlý strom a můstek. Krása a pohoda. Za hodinku splouváme do Vltavy. Odoláváme pokušení splutí zopakovat a s díky přijímáme pozvání na čaj a kus řeči.

Fotky ZDE a video Tady 😉

 

 

Pádlovaní v Amsterdamu

Název Holandsko se vztahuje pouze na dvě západní provincie, je proto správnější používat termín Nizozemí, který „pokrývá“ celé území Nizozemského království. Nizozemí má rozlohu 33 612 km2 (za odlivu však již 40 893 km2). Povrch Nizozemí je jak je všeobecně známo tvořen nížinou. V některých místech přímořského Nizozemí to může být až 7m pod úrovní mořské hladiny, což je následek přetváření krajiny činností moře, řek a člověka. Nizozemí má hustou síť plavebních (dopravních) a odvodňovacích kanálů. Na mořském pobřeží naleznete písečné přesypy. 

Fotky zde >>>

Jako základnu jsme si zvolili městečko Wormer, ležící cca 25 km západně od Amsterdamu, chceme si tu půjčovat kajaky, zdá se nám jednodušší strávit týden na jednom místě a vyhnout se tak věčnému balení. První den vyrážíme na kola (vlastní), je totiž neděle, půjčovna kajaků je zavřená. Plán ujet cca 100 km se nezdařil díky silnému větru, který nás provázel celý týden. Nizozemí je ráj cyklistů, je zde kladen velký důraz na bezpečnost cyklistů, součástí téměř každé silnice je pruh určený pouze pro cyklisty a to zpravidla v obou směrech. Nizozemská legislativa cyklisty chrání, ale také od nich požaduje bezpečnost pro ostatní účastníky provozu na silnicích nebo stezkách. Od prosince roku 1998 platí přísnější pravidla pro používání povinného osvětlení kol. Pokud pojedete za tmy na kole bez osvětlení, můžete dostat pokutu ve výši €27.

V pondělí nás probouzí bušení deště na parapet. Jedeme tedy vlakem do Amsterdamu (doveze Vás úplně do centra). Kromě prohlídky města trávíme nějaký čas tím, že hledáme vhodné místo k nasednutí do kajaků. Ve všech holandských městech je problém s nedostatkem místa, pokud se Vám podaří v centru Amsterdamu najít místo na parkování, stojí to 3,40 EUR/hod (podzim 2006). Dalším problémem je dostat kajak na vodu, mnoho kanálů má dost vysoké břehy nebo v horším případě stojí hausbót vedle hausbótu. Nám se moc nechtělo lézt někomu s 2 kajaky přes „zahrádku“. Nakonec jsme našli místo, které bylo pro nastupování ideální, navíc se nacházelo mimo centrum (cena 2 EUR/ hod, 12 EUR/den se nám zdála docela příznivá). Úkol splněn, ještě abychom sem autem trefili.

V úterý nás probouzí sluníčko. Jdeme pádlovat na kanály a jezero Het Zwet, u kterého bydlíme. Je tu i půjčovna, takže nemusíme lodě nikam převážet. Pozor, letní turistická sezóna v Holandsku končí 30. 9., půjčení lodě je proto lepší domluvit předem. Půjčujeme si jenom kajaky, ostatní vybavení máme vlastní. Automaticky oblékáme vesty, vzbudili jsme tím u místních úsměvy na tváři. Dozvídáme se, že kanály jsou hodně mělké, jezero je hluboké kolem 1 m, většina lidí tu jezdí i bez šprajdy! My si vesty necháváme, voda je studená a hodně fouká. Celý den pádlujeme na kanálech a po jezeře, na jednotlivých ostrůvcích se pasou buď krávy nebo ovce. Pozorujeme vodní ptáky, hlavně volavky, je vidět i mnoho rybářských pastí.

Ve středu zase leje jako z konve. Rozhodujeme se pro návštěvu Den Haagu a okolí. Ve čtvrtek ráno je sice zataženo, místní ale říkají, že přes den bude pěkně. Počasí v Amsterdamu a okolí je ovlivňováno oceánem, typické jsou rychlé a časté změny, během 10 minut se zatáhne a začne pršet, za půl hodiny už opět svítí sluníčko. Jedem tedy pádlovat do Amsterdamu. Naše místo najdeme bez problémů díky GPS, nachází se v ulici Van Reigersbergenstraat, souřadnice jsou: N 52°22’27.85″, E 4°51’11.98″.

Trošku zápasíme s parkomatem, je třeba naházet přesnou částku a my nemáme drobné. Trvá nám půl hodiny, než se nám ve 3 obchodech postupně podaří rozměnit bankovku na potřebný obnos. Nasedáme u poměrně širokého kanálu, ani jsme si neuvědomili, že po něm jezdí i velké lodě. Sotva natáhneme šprajdu, projede okolo velká nákladní loď s pískem. Zastaví na naší úrovni a čeká, až se zvedne nedaleký most, aby mohla pokračovat (jak jsme se později dozvěděli, jezdit na kajaku na těchto kanálech/grachtech je zakázáno). Kanály v Amsterdamu se nazývají „grachty“ (vyslovuje se „chracht“) a každý má své jméno. Kromě toho ještě protéká městem řeka Amstel. Ve větších grachtech jsou zaparkované hausboty, ve kterých lidé celoročně bydlí. V Holandsku si můžete hausbót i půjčit, na loď kratší 15 m a dosahující rychlost do 20 km/h nepotřebujete plavební průkaz. Pádlujete kolem, koukáte lidem do obýváku (v Holandsku nemají v oknech záclony) a přemýšlíte o tom, jak je to asi s odpadem (permanentní stání s trvalým připojením na kanalizaci má pouze malé procento lodí, většina hausbotů pouští tedy odpad přímo do vody). Aby voda, která v kanálech stojí, v létě nekvetla a po celý rok nezapáchala, mají na kanálech vybudovaný systém bariér. Ty různě pozavírají, a tak mohou grachty propláchnout (4x týdně v létě a 2x týdně v zimě). Kromě hausbotů parkuje v grachtech neuvěřitelné množství malých, převážně motorových člunů, proto nám trvalo docela dlouho najít vhodné nástupní místo. Na některých grachtech v centru jezdí turistické lodě (Prinzengracht, Kaizersgracht, Singel), snažili jsme se takovým místům vyhýbat. V Amsterodamu se dnes nachází přes 1200 mostů. Jedná se většinou o mosty zvedací nebo vysoko klenuté kamenné mosty, aby pod nimi mohly projíždět i větší lodě. Dříve v Amsterodamu existovalo zaměstnání kargadoora – muže který pomáhal kočárům překonat vysoké klenutí mostů. Postupně byla většina klenutých mostů nahrazena rovnými, v centru jsou ale mosty stále malebně klenuté. Nejznámější z nich je Magere Brug. Naleznete ho na konci ulice Kerkstraat. Je to na bílo natřený zvedací most. Původní byl postaven již v sedmnáctém století. Pro nárůst dopravy musel být nahrazen mostem širším. Ramena mostu se zvedají každých 20 minut. Je třeba dávat pozor, průjezd pod některými mosty a tunely je jednosměrný!! Při přejezdu ze Singelu k řece Amstel jsme se zaradovali, že se v tunelu, který vede nad křižovatkou ulic Rokin a Vijzelstraat svítí, značku o jednosměrnosti tunelu jsme ignorovali. Tunel byl do zatáčky, turistické lodě tudy přece nemohou projet, protože jsou příliš dlouhé. Chyba, samozřejmě, že jsme se tam potkali s výletní lodí, byla totiž krátká a my navíc jeli v protisměru. Kapitán neváhal, dal zpětný chod, vycouval a nechal nás projet. Za jeden den jsme v centru napádlovali přibližně 15 km, projeli většinu grachtů v centru a viděli to nejzajímavější. Pány bude možná zajímat, že pár grachtů je i ve čtvrti „červených luceren“. Uličky lásky naleznete mezi Náměstím Dam a Nieuwmark (Nový trh).

Díky nepřízni počasí jsme si už do kajaku nesedli, další dva dny propršely.Přijet do Holandska a neochutnat zdejší sýr, znamená, že jste v Holandsku vlastně pořádně nebyli. Tvrdé a uleželé sýry můžeme rozdělit do několika kategorií. Těmi nejmladšími jsou „jong“ (mladé), jejichž doba zrání je nejkratší. Cenově také patří k nejlevnějším. Mezi nejkvalitnější sýry patří „belegen“, nejdelší dobu zrají „oude“ (staré), jejichž doba zrání je více než jeden rok a za které zaplatíte nejvíce.

Ještě bych se ráda zmínila o větrných mlýnech, které Vás provází na každém kroku. Všechno to začalo v 16. století. Holandské provincie byly v té době velmi zavodněné a zdejší zemědělci potřebovali více úrodné půdy pro svá obdělávaná pole. Přišli na to, že nejlepším způsobem, jak dostat vodu ze zatopených polí bude postavení mlýnů, jejichž hlavním motorem bude všudypřítomný vítr. Důmyslný mechanismus způsobí to, že turbíny ženou vodu ze zavodněných částí půdy celým systémem kanálů směrem do moře. Lidé tehdy přišli na to, jak využít sílu větru, který zde vane, fouká a někdy a v některých místech doslova burácí velkou rychlostí k tomu, aby roztáčel větrné mlýny a poháněl mechanismus turbíny. Klasické a dochovalé větrné mlýny (stojící na březích kanálů) uvidíte zejména v západní a jihozápadní části Nizozemí. Zvláště proslavená je soustava 19 mlýnů v Kinderdijku. Tipy:

  • Lodě jsme nevezli, půjčili jsme si je ve firmě Kajak Centrum Arend Bloem (http://www.arendbloem.nl/) – široká nabídka lodí, my jsme dokonce měli delší kajaky na kanály a jezero Het Zwet a kratší na grachty v Amsterdamu.

  • Vedle půjčovny je ještě vodácký obchod (4000m2), rozhodně stojí za návštěvu. Nejen že tam mají všechno, na co si vzpomenete, většinou to mají alespoň od dvou výrobců.

  • Je opravdu lepší strávit alespoň půlden v Amsterdamu pěšky a najít místo, kde budete nasedat. Jezdit v centru Amsterdamu s touringovými kajaky na střeše opravdu nedoporučuji.

  • Osvědčila se nám mapu muzeí, kterou jsme si vzali v turistickém centru (v Amsterdamu označené jako VVV), je velká, je tam celé centrum a dostanete ji zdarma.

  • Na moři (je tu studené, severní, koupat se v něm kromě rychlého svlažení ani v parných letních dnech příliš nedá) se na touringových/mořských kajakách v Holandsku prý moc nejezdí, neboť pobřeží není zajímavé, je zde čilá lodní doprava, navíc jsou často velké vlny a nebezpečné proudy. Surfování na vlnách je ale velice oblíbené.

  • Při nepřízni počasí doporučuji navštívit: námořní muzeum v Amsterdamu (http://www.scheepvaartmuseum.nl/), letecké muzeum v Lelystadu (http://www.aviodrome.nl/) či Bataviawerf (http://www.bataviawerf.nl/), kde vyrábí repliky starých námořních lodí nebo Madurodam v Den Haagu (http://www.madurodam.nl/), při vstupu dostanete v ceně vstupného průvodce v češtině.

Než udeří mrazy

Využili jsme drobné zaváhání zimy, kdy teplota vylezla lehce nad bod mrazu, sněhové mraky vyklidily oblohu, hodili jsme kajaky na vodu a vydali se na krátkou projížďku.

Vltava České Vrbné – směr české Budějovice.

Nastupování na zrádném promrzlém břehu břehu jsme vyřešili sjezdem.
Proud byl překvapivě silný a přestat pádlovat (třeba kvůli focení) znamenalo po pár vteřinách couvání.

 

 

 Otestovalí jsme nové pádlo Prijon. Nasekali pár fotek…































OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Fotky od Martina

































 

Pádlování ve Finsku

Koncem srpna 2007 jsem se vydal na dovolenou do Finska. Přestože pádlování nebylo prioritou mé výpravy, jako správně postižený paddler jsem si tuto příležitost samozřejmě nenechal ujít. Zejména když se tam dá pádlovat skoro všude.

Můžete vyrazit na moře s krásným členitým pobřežím lemovaným načervenalými skalnatými ostrůvky, které jsou nezvykle ohlazené postupem ledovců a porostlé borovicemi a břízami, nebo se zde nabízejí tisíce vzájemně propojených jezer s průzračnou vodou, obklopených rákosím a smíšenými lesy.

 

Finsko má krátké, ale poměrně teplé léto s příjemnými teplotami. Voda moře i jezer je okolo 20stupňů. Pokud sebou nevezete vlastní loď, je vhodné si ji předem zamluvit. Půjčoven zde není mnoho a na místě se těžko hledají, proto připojuji i pár typů, které jsem vyhledal na netu. Jinak je to s lokalitama vhodnýma pro pádlování, můžete si udělat několikahodinový výlet přímo v Helsinkách, jednodenní túru hned na okraji Helsinek nebo na některém jezeře v jejich blízkosti, čí vyrazit na vícedenní expedici podél pobřeží či po jezerech. Takže až pojedete na sever, vyzkoušejte si tam taky zapádlovat, rozhodně to stojí za to.

Užitečné odkazy:

http://www.luontoon.fi/ národní parky – Finsko

http://kansalaisen.karttapaikka.fi mapa – Finsko

http://paddlingsfabriken.fi/kayaking/ půjčovna kajaků u Hanko

http://www.lakesidetours.fi půjčovna lodí u Kangasniemi

Více fotek ZDE

Jednodenní tip na Chiemsee

Chiemské jezero (německy Chiemsee), zvané také „Bavorské moře“ je jezero v jihovýchodní části Bavorska. Má rozlohu necelých 80 km2 a dosahuje max. hloubky 73 m. Leží v nadmořské výšce 518 m. Jezero pomalu zaniká. V době jeho vzniku na konci doby ledové (před 10 000 lety) mělo plochu zhruba 240 km2. Během posledních 100 let se zmenšila vodní hladina asi o 200 ha. Jezero napájí potok Tyroler Ache přitékající z Chiemgauských Alp. Ten do jezera přináší písek a říční štěrk a tak jezero pomalu zanáší.

Na Chiemsee se nacházejí 4 ostrovy, a to: Herreninsel (238 ha), Fraueninsel (15,5 ha), Krautinsel (3,5 ha) a Schalch (22 m²).

My jsme si nechali na pádlovaní po jezeře jedno odpoledne, chtěli jsme pouze objet 3 z ostrovů. Přijeli jsme po dálnici A8 a sjeli na sjezdu č. 107.
Poměrně rychle jsme našli 2 parkoviště, obě bohužel za poplatek (mírný). Bylo vidět, že je turistická sezóna, všude mraky turistů. Rychle odvázat lodě a pryč z rozpáleného parkoviště.

Na jezeře panoval čilý ruch. Do cca 100 m od břehu bylo třeba dávat na plavce, poté sledovat provoz ve všech směrech. Jachty, plachetničky a katamarany, které využívali jako pohon vítr jezdili jedním směrem, turistické parníky druhým a motorové čluny a šlapadla všemi směry.

{mosmap width=’100%’|height=’400’|lat=’47.86915’|lon=’12.418671’|zoom=’7’|zoomType=’Large’|zoomNew=’0’|mapType=’Hybrid’|showMaptype=’1′
|lign=’center‘}

Nejblíže jsme to měli k největšímu z ostrovů, ostrovu Herreninsel. Dopádlovali jsme k jeho břehu a vydali se ve směru hodinových ručiček. Jižní břeh ostrova je porostlý hustou trávou, strašně těžko se tam hledá místo na zastavení, tato část je vyhlášená jako ptačí rezervace. Na severní a severozápadní straně ostrova je několik míst, kde se dá pohodlně vylézt z kajaku a protáhnout se. Uprostřed ostrova nechal Ludvík II. Bavorský postavit zámek, který jsme viděli postupně z několika stran, jak jsme obepádlovávali ostrov. Poté jsme vyrazili k ostrůvku Krautinsel (v překladu zelný ostrov). Je nejmenším ostrovem na Chiemsee a sloužil mnichům z nedalekého kláštera jako externí zahrada.

Okolí Krauinselu, zejména prostor mezi Krautinsel a Herreninsel je velice mělké, mezi těmito dvěma ostrovy proplouvají pouze malé loďky. Turistické parníky se mu vyhýbají. Na Krautinselu se dá zastavit téměř všude.
Třetím ostrovem je ostrov Fraueninsel, na kterém stojí klášter, a který má jako jediný cca 150 stálých obyvatel. I tady najdete poměrně dost míst na zastavení.

Od místních jsme slyšeli, že za silného větru se na jezeře dělají pěkné vlny, my si užili příjemného vánku za letního vedra, večer navíc přestalo foukat úplně. Myslím, že jeden den stačí na to, aby člověk viděl to nejzajímavější. Upozorňuji na to, že oblast Chiemsee je vyhlášenou turistickou oblastí (něco jako naše Lipno), takže pokud Vám vadí našlapané pláže na břehu, vyhněte se hlavní turistické sezoně.

Fotky z pádlování po Chiemsee