Objezd ostrova Mull (Vlčí Dech, 2015)

Jak už bylo řečeno v první části, počasí na severu nám příliš nezapřálo a tak jsme se pokusili vyřešit situaci volbou náhradního cíle. Poměrně dlouho jsme o tom rokovali a výběr byl těžký, protože okolí Obanu skýtá pro mořského kajakáře nepřeberná lákadla. Diskutovali jsme možnost pádlovat na jih a navštívit peřeje Gray Dog a Corrywreckan, ale nakonec to vyhrál objezd ostrova Mull, což je za dobrého počasí tůra tak na pět pádlovacích dní a to bylo právě tolik času, který nám zbýval.

22. 7. 15 – ST

Vyrážíme na objezd ostrova Mull. Akorát se start nějak protáhne kvůli balení. Na vodě jsme na dvanáctou a vyjíždíme do sílícího větru. Přes jeden ostrůvek přeskočíme na Mull a pádlujeme v silném protivětru podél pěkně skalnatého pobřeží. Při čůrací pauze zjišťujem, že Tomáš někde po cestě vytrousil helmu, ztráta predátorky celkem zamrzí. Já jsem si ji tentokrát nebral. Minule jsem ji nepoužil ani v jeskyních, ani při přistávání, tak co, že jo. No, začíná to být pěkně opotřebovávací čundr. Sucháč, vařič, stan, helma, kajaky, dvě bubliny na károškách…hmmm, prostě matroš v těhle podmínkách nějak podezřele rychle odchází. Na táboření hledáme dobré a hlavně zašité místo, podle předpovědi se zdá, že zítra bude přecházet nějaká buřina. Na prvním fleku, který zkoušíme je všude bažina a celkem nechráněný terén. Přepádlujeme zátoku a nacházíme tábořiště jak z Rychlých šípů. Lesík, s paloukem a ohniště, za tábořištěm potok a jeskyně. O kus dál rostou nějaký divný smrky, o kterých Tom prohlásí, že se jedná o sekvoje. Akorát jak jsme za větrem, tak nás opět přepadají midges. Večeříme v jedenáct, pijeme večerní čaj a jdem chrnět.

Mullu vstříc

 23. 7. 15 – ČT

Ráno si přispíme. Vítr celkem dost třese se stanem, občas zaprší. Vstáváme až na 0900 a po snídani jdeme na obchůzku. Je tu bezobslužný krámek s místními výrobky – sýry, marmelády, maso a uzeniny – vyber si, co chceš a prachy nech v kasičce. Dále obrážíme kostelík, místní tvrz – čtyřbokou věž obývanou klanem Mc‘Keann až do roku 1770. Taky navštěvujeme jejich hrobku na místním hřbitůvku. Potom ještě obhlížíme kruh z menhirů vysokých kolem dvou metrů z doby 3000 př.n.l. Po obědě sestávajícím z mueslityček a čaje z termosky vyrážíme do kopců. Cestou necestou na nejbližší vrchol cca 400 m. n. m. – ale od moře. Jednak kvůli výhledům a jednak tu není signál na mobil a jsme dokonce i v rádiovém stínu, tak doufáme ulovit nějakou předpověď. Tůra se nám trochu protáhne, do tábora se vracíme kolem sedmé. Vaříme a čajujeme. Už asi po sté diskutujeme nejlepší kajak, který by si mohl Cyril koupit místo krátké pomalé Capelly.

Prostě do tý kasy naházej drobný

24. 7. 15 – PÁ

Startujeme brzo pod útokem midges. Žerou hrozně, vlezou do nosu, do uší do slzných váčků a tam se do toho pořádně pustí. Celou cestu pícháme proti větru. Zpočátku slabý protivítr se postupem zmužil na poctivých F4. Pobřeží lemují útesy, ze kterých co chvíli v kaskádě spadají vodopády. Později se skaliska snižují a přibývá ostrůvků a bílých pláží. Obeplouváme poslední roh a konečně se objevuje náš dnešní cíl. Ostrov Iona. Přepádlujeme na něj a přistáváme na pláži u jetty pro trajekt. Čeká nás prohlídka klášterů a opatství. Kolem r. 560 sem přišel z Irska Sv. Columba a založil tu klášter. Ten později několikrát vybílili vikingové, sloužil jako pohřebiště – je tu pohřbeno 48 skotských králů, nějací irští a islandští. Taky tu stojí několik kamenných keltských křížů. Prohlídka se trochu protahuje a vzhledem k tomu, že máme za sebou 42 km, jsem trochu prošitý. Měl jsem si vzít storm cag, klepu se jak ratlík. Ale do kostela se to jaksi nehodilo, už takhle tu blbě strašíme ve žlutých sucháčích. Po prohlídce všech pamětihodností ještě popojedeme a na severním konci Iony, na místní pastvě najdeme rovné místo za větrem a bez písku a stavíme stany. Dnes vařím já a není to žádný kulinární zázrak, ale je to teplý a je toho hodně.

Klášter na ostrově Iona

25. 7. 15 – SO

Dnes krátký den. V podstatě jen dva crossingy, oba lehce přes deset km. Jeden z Iony na ostrov Staffa, což je ostrůvek se zajímavou geologií, tvořený sloupcovým čedičem, ve kterém je místní atrakce – Fingal`s Cave – zdaleka sem zajíždí výletní lodě. I my jsme zajeli, máme však tu výhodu, že v kajakcích můžeme zapádlovat až dovnitř. V jeskyni je nádherný strop tvořený mozaikou šestibokých sloupců. Kousek za jeskyní si na kamenité pláži dáváme pauzu. Kluci jdou fotit a já se stočím na kamenech do klubíčka a dám si dvacet.

Pokračuje dalším přejezdem na ostrov Lunga v souostroví Treshnish. Zde je největší kolonie ptáků, hlavně papuchalků, což je taková pomenší, divná slepice, která žije v norách v zemi, líp plave, než létá a živí se rybkama. Objíždíme Lungu, vyplašíme celkem velké stádo tulenů a přistáváme na balvanech. Nic jiného tu není. Stany stavíme na terase nad mořem. Já pro jistotu ve zřícenině jedné místní chalupy. V noci a zítra má fučet sedmička, ale prozatím to nevypadá. Po zakempování se rozeběhneme po ostrově. Vylézám na místní jedinou mikrohoru a zjišťuju, že krom papuchalků a tuleň je tu asi stotisíc králíků. Příště si sem musím vzít prak. Cyril vaří obligátní svoje těstoviny, pak chvíli klábosíme a nakonec se oba fotografové začnou předhánět, kdo vyfotil lepšího papuchalka a já si jdu prohlížet víčka zevnitř.

Přejezd k Fingalově jeskyni na Staffě –
– a k souostroví Threshnis

26. 7. 15 – NE

Čekáme na počasí. V pět jsem se byl podívat na moře a nic se nedělo. Pak jsem se byl podívat v sedm a už se toho dělo celkem dost. Východní vítr F6-7 a moře srovnané do bílých pásů. S Tomášem, kterému se do toho nechce, se domlouváme na čekání. Zítra si to má trochu sednout a stočit k severu. Spím do jedenácti, snídám a trochu se o sebe postarám a pak zase spím. Odpoledne okouním po ostrově, fotím papuchalky a zase spím. Venku se střídá déšť s lijákem. Vařím kaši z polenty, mrkve a česneku a spím. Ideální den na oklepání.

Tak se trochu hejbejte slepice blbý

27. 7. 15 – PO

Víceméně se nám podařilo dodržet domluvený čas startu a po desáté jsme na vodě. Při balení stanu jsem zjistil, že mi zas rupla tyčka na stanu, začínám mít skóre jedna prasklá nebo zlomená tyč na jedno nocování. Po vyplutí objíždíme zbytek Treshnish, pozorujeme ptáky a tuleně. Jeden Tomovi málem skočil na kajak, vypadal jako chcíplej, ale jenom spal a když ho Tom vyplašil z bezprostřední blízkosti, udělal skoro tygří skok před příď kajaku do moře.

Vítr se stočil k severovýchodu a tak pro změnu pádlujeme proti němu a proti vlnám. Ale naštěstí se můžeme za chvíli schovat pod útesy a to nám vydrží skoro až do Tobermory, cca 35km. Ve městě dotáčíme vodu, kupujeme ještě nějaké jídlo a dáváme si rybu s hranolkama. Dojíždíme k ostrůvku, kde jsme spali i minule, ale na lepší flek. Stavíme stany, vařím večeři, dnes je to jen rychlá čočka s konzervou a zeleninou. Zítra chceme vyrazit dřív, abychom stihli proud a taky to máme do Obanu 45 km.

28. 7. 15 – ÚT

Ráno si přivstaneme a jsme na vodě v nezvyklých 0900. Cestu známe. Prostě Sound of Mull k jihovýchodu. Bohužel proti sobě máme v první půlce proud. K sádkám to ještě jde, ale pak využíváme každý vracák. Na oběd stavíme v bohty – volně přístupném stavení, kde se trampové můžou vyspat, usušit a uvařit v krbu. Vybavení chalupy je zřejmě původní a tak to člověku dává představu jak se tu na croftech asi žilo tak ještě do šedesátých let.

Následuje přejezd do Obanu. Trochu houstne provoz trajektů a velkých lodí, ale nic nás nepřejelo a později nám to i urychlil otáčející se proud. Bohužel v Obanu těsně nestíháme otvírací dobu “Zelené boudičky” a na rybí laskominy si necháváme zajít chuť. Točíme to do kempu, kde máme schované auto. Dorazíme kolem půl osmé, vykrámujeme lodě, v dešti stavíme beznadějně mokré stany a společně vaříme večeři. Po jídle následuje sprcha. Ještě vaříme čaj, rokujeme o cestě zpět a jdem do spacáků.

Mít oči na šťopkách

29. 7. 15 – ST

Po včerejších 48 km se budím trochu rozlámanej a s bolavým loktem. Kluci na tom podle zvuků ze sousedního stanu po ránu nejsou o moc líp. Na pohodu balíme a snídáme. Dosoušíme v nastalém slunečnu a větrnu všechny věci a pak vyrážíme do Obanu. Tady nejdřív zaskočíme do Sea Kayak Oban, což je príma krámek se dvěma děvčatama, který nás nechají vyzkoušet lodě, které jsou tu k mání. Sedám do LVčkovýho Nordkappa a to mě definitivně přesvědčuje, že je to ideální loď pro Karolínu Sněhovou Vločku. Bohužel nemají rachejtle do vesty, ale i tak vykonáváme několik drobných nákupů. Následuje druhý outdoorový shop. Ne už tak striktně kajakářský a nakonec ztrestáme i “Zelenou boudičku”…. Konečně. Dávám si lososový sendvič a kluci nějaký mořský hmyz. Sedáme do auta a jedeme do Connel k mostu na místní atrakci, tiderace Falls of Lora. Ještě není úplněk a nedělá to klasickou serfovací vlnu, ale i tak si dvě hoďky zařádíme na středně těžké vodě. Pak to pobalíme, nakoupíme jídlo na cestu a valíme směr Loch Lomond. Zde to zapíchneme v malém kempíku s plánem na zítřejší brzký start a cestu přes Glasgow do Doveru.

Do springu ještě tři dny zbývají, škoda

30. 7. 15 – ČT

Vypakovali jsme se z kempu opravdu brzo. Tomáš odřídil singletrack s povinnou zastávkou na Loch Lomond až do Glasgow. Tady se vrháme na kajakářský shopping. Značka LOMO tu totiž má svou firemní prodejnu. Ceny jsou příznivé a nabídka tak akorát abych člověk nebyl osel mezi dvěma otýpkama. Pořídil jsem kuželový loďák s ventilem do přídě kajaku – na oblečení ideální a potom ještě stormshelter pro dva až tři lidi, který mi ještě v safety výbavě chyběl.

Za Glasgow si sedám na pár hodin za volant a na levé straně je to mordor. Navíc je tu místní folklór předjíždění kamionů, tak mě občas zarazí tři kamiony vedle sebe. Dál se tu pěstuje suverénní podjíždění na dálnici zleva. Pokud si myslíte, že jste na českých dálnicích už všechno zažili, doporučuju.

Oklikou dojíždíme do Doveru, berem to přes Canterbury kvůli odstávce kamionů. Najdeme kemp, postavíme stany a zajedeme si do indické restaurace pro jídlo. Dávám si něco neostrého s rýží a kuřetem. Pak ještě nezbytný čaj a chrnět.

31. 7. 15 – PÁ

Ráno vyrážíme s předstihem na trajekt v 0930, kousek před Doverem dojíždíme do pozvolna se posouvající kolony, ale loď stíháme. Na trajektu se svalíme na gaučíky a pozorujeme cvrkot. Vylodění proběhlo také v pohodě, ale za terminálem nás přesměrují do kolony, která se jen velmi pozvolna posouvá směr centrum Calais. Po hodince popojíždění a kličkování přes město se napojíme na dálnici a známou cestou valíme domů. Dojíždím to za volantem na úplně suchou nádrž do Ústí asi kolem jedné v noci. Kluci mi pomůžou vybalit moje krámy. Kajak hodíme na dvorek za domem. Loučíme se, já doma vysypu všechny ty navlhlé krámy na podlahu v kuchyni, udělám si čaj, nechám ho stát na stole a usínám na gauči přikrytej stormcagem. Vejlet skončil.

Tak takhle jsem to viděl já, ale až budete mluvit s Tomem a nebo Cyrilem, tak se ukáže, že možná byli na úplně jiným čundru než jáJ V každém případě si počkejte na velkolepou diashow, kterou Tomáš dozajista připraví na příští sympozium.