Historie plaveb Praha – Mělník

O sepsání krátké historie plaveb do Mělníka mně požádal jejich neúnavný organizátor Stanďoch. A protože jeho přání je mi rozkazem, s velikou radostí tak činím, ačkoli se lehce třesu obavou, že za půl roku budu psát totéž v bleděmodrém o stejně tradičních červnových sympoziích. Jenže co já bych pro Stanďocha neudělal.
Ale dosti mého naříkání, pojďte a poslyšte bohatou historii plaveb z Prahy do Mělníka na mořských kajacích.

Historii, do které pořád ještě může zasáhnout každý z nás!

Trasa

Podle všech měření je trasa z Tróje (startuje se pod kanoistickým kanálem) k mostu za soutokem Vltavy a Labe v Mělníce, dlouhá zhruba 45 km. Po cestě jsou 3 komory:

  • Klecany: říční kilometr 37,5 km
  • Dolanská komora: říční kilometr 26,7 km
  • Miřejovice: říční kilometr 18,0 km

A na kajakáře ještě čeká jez ve Vraňanech. Ten se vždycky přenášel (a asi vždycky přenášet bude). Pro vysílené vodáky je přenášení těch zhruba 400 m docela vyčerpávajících. Ale je to takový bod zvratu, protože od tohoto místa řeka konečně teče. A tak spuštění lodě do vody za jezem znamená, že vás čeká už jen posledních 11 kilometrů, kdy se moc pádlovat nemusí.

Doba jízdy bývá každý rok podobná. Startuje se kolem půl osmé a dojezd bývá ve chvíli, kdy se začíná stmívat, tedy kolem páté hodiny odpolední.

Jezdí se na lodích „všech barev a vůní.“ Kromě plastových mořských singlů a deblů se jezdí v kompozitových lodích, jelo se na plátěných skin-on-frame, k vidění bývá překližková stich-and-glue loď a občas se dostaví i krátké kajaky. Jediné, co jsem ještě nezaznamenal, je účast raftů a stand-upů. Ale kdo ví, co nás ještě čeká.

 

1. ročník – 2008 (jaro)

Podle vzpomínek hlavního organizátora Stanďocha z vodácké prodejny a půjčovny HG Sport se ten úplně první ročník konal naprosto netradičně – na jaře. Akce se odehrála 1. 5. 2008 a účastnilo se jí 5 kajakářů: Stanďoch, Had, Lenka, Indián a Vlastík.

Mluvit o tomto ročníku se na následujících plavbách nesmí – jak je jistě pěkně vidět z fotek, bylo krásně, teplo a prostě pohoda. Teplo a slunce k těm dalším jízdám nepatřily a tak by myšlenky na možnost jet tenhle úsek řeky za příznivých podmínek, mohly leckomu podkopat morálku. Což by vedlo k tomu, že v listopadu už by to nikdy nikdo nejel.

Pamětníci zmiňují, že se k výpravě chtělo připojit pět vodáků, kteří jeli po Labi z Čelákovic. Vltavská část byla na soutoku dříve a setkání prý bylo moc pěkné. Všichni doteď litují, že se tato myšlenka již nikdy neopakovala.

O celé plavbě psal Stanďoch na web Hydra v roce 2008, článek mi Ondra Müller z Hydra poslal a najdete ho tady.

01_01
Idylka na prvním (jarním ročníku)

2. ročník – 2008 (podzim)

Ačkoli se v podstatě nejedná o druhý ročník, protože se jel ve stejném roce, přesto jej za ročník počítáme. Jel se 22. 11. 2008. (Tímto zmatením se vysvětluje, proč je tak těžké dopočítat se, kolikátý je aktuální ročník).

Počet kajakářů strmě rostl – z původních pěti na celých 12 kajaků. Po cestě padal sníh, takže to byla správná polární výprava. Stanďoch k této výpravě dodává, že nejel, protože měl rýmičku a tak dělal výpravě řidiče. A z paměti vytáhl i potupnou historku o tom, jak mrazem lehce přešlí účastníci chtěli plavbu předčasně ukončit 11 km před Mělníkem. Jenže Stanďoch je odbyl s tím, že stejně nakupuje vánoční dárky a nepřijede na místo dříve, jak za hodinu. A tak jim nezbylo, než dojet až do cíle.

Článek o této plavbě napsal Markýz.

A tady přituhuje!

3. ročník – 2009

V tomto ročníku bylo konečně nalezeno správné datum konání akce, totiž státní svátek 17. 11. 2009. Opět vzrostl počet kajaků – jelo již 26 lodí, včetně prvního grónského kajaku. Byl to ten úplně první a navíc ještě s nevyladěnou sedačkou, vlastně v té době kajak ještě žádnou sedačku neměl, takže se od té doby traduje mezi otrlými mořskými kajakáři nepublikovatelný vtípek o tom, jak se pozná správný mořský kajakář.

Celkově byla tahle jízda dost vtipná. Proslavil se při ní pohotový komorník v Miřejovicích. Když viděl pestrobarevnou skvadru, která se mu nahrnula do komory, opustil dobrovolně teplo svojí budky a s rukama v kapsách komentoval to nadělení slovy: „Tedy už jsem komoroval ledaccos, ale eskimáckou vesnici ještě ne!

Pokud mně paměť neklame, založil Ziky takovou menší tradici a zaplaval si.

Články k tomuto ročníku jsem dohledal dva:

 

Když není zima, je veselo. No, vlastně je veselo vždycky!

 

4. ročník – 2010

V tomto ročníku jsem se neúčastnil, sbíral jsem důležité znalosti pro další ročníky a tak jsem byl na Vysočině na kurzu ZDrSEM Vodák. Proto zde disponuji jen květnatým článkem a vyprávěním kamarádů z Grónského klubu. Jízda se konala už v ustáleném datu 17. 11. 2010 a zase jelo o něco víc lodí – tentokrát už 39 kajaků.

Celou akci předznamenal příšerný večírek v klubu Válec. Nikdo z jeho účastníků není dodnes schopen podat relevantní informace o tom, co všechno se pilo a kdo na čem spal. Každopádně to ale muselo být veliké.

Na druhý den bylo podle fotek standardní počasí (zima a zataženo), ale o jízdě se mi nepovedlo zjistit nic podstatného.

Článek jsem dohledal jen jeden, od Marquéty.

Také se na webu objevilo toto video od Ivoše.

Klasika – čekání na komoru a v komoře.

 

5. ročník – 2011

Opět se jelo v domluvený den – 17. 11. 2011 a podle Stanďochových poznámek to byl: „Masakr!!! 59 kajaků, cestou snad 3 plavci, zima, celé to bylo dlouhé a roztahané. Tomuto ročníku navíc předcházel večírek na Tróji… No, bylo to náročné!!!“

Ano, musím jenom souhlasit. Večírek, který ozdobila i dvojice místních bezdomovců, byl výživný. Já jsem si navíc řekl, že k plavbě do Mělníka tak nějak patří nová loď a tak jsem ještě v předvečer, uprostřed večírku pokřtil funglnového Charona. Ovšem „na holou“, jenom v plavkách.

Jízdu vylepšil Dušan Mariner Festa, který důkladně zamaskoval sebe i svou loď a jel jako Viking. Jeho kajak byl velmi důstojný. Při jízdě jsme se hodně zasekli na komoře v Miřejovicích, slabší kusy zde umíraly mrazem a padaly jako mouchy.

Celé to pěkně shrnul do názvu článku Jan Krch: „Praha Mělník. 57 kajaků, 50 kiláků, pořád pod nulou, to vše 17. 11. 2011“. Počet lodí má sice trochu jiný, ale řekněme, že jich bylo něco pod 60. 

Jeho fotky najdete tady.

Dohledal jsem ještě článek Petra z Chomutova, fotky k němu jsou zde.

Myslím, že poprvé se dostavili i zástupci vodáckého magazínu Hydro. Tady je Snížákův pochvalný článek.

V roce 2011 dorazil i Viking (Dušan Mariner Festa).

 

 

6. ročník – 2012

Datum a čas bez změny – šestý ročník proběhl opět 17. 11. 2012. Zase trochu narostl počet lodí – 61 (z toho 7 deblů), ale snad díky větší zkušenosti jezdců, vše proběhlo daleko hladčeji. Sice jsme se dost načekali v Klecanech a Dolanech, ale v těch Klecanech jsme si za to mohli sami. Odměnou v Dolanech nám bylo společné komorování s remorkérem, což byl pěkný zážitek. Počasí bylo takové – listopadové. Teplota kousek nad nulou, zataženo a mlha. Při pádlování to člověku nevadí, ale když se pak hodinu čeká na komoře, člověk snadno lehce prochladne. Mně osobně zklamal Ziky, tentokrát se totiž nekoupal 🙂

Večírek v Tróji proběhl letos zlehka, ačkoli při něm právě hlavní organizátor utrpěl určitou újmu na svěžesti, která jej ráno vyřadila z provozu.

Snížákův článek vyšel na webu Hydra.

A taky jsem něco sepsal pro Seakayaker.cz.

Tady se začíná (tato fotka je z roku 2011).

 

7. ročník – 2013

Prudké zhoršení počasí v jinak krásném podzimu jasně signalizovalo všem pravověrným seakajakářům, že se opět blíží termín plavby z Prahy do Mělníka. A jako vždycky musela akce začít pořádným večírkem, aby všem bylo na druhý den dostatečně špatně a mohli vychutnat uzavření letní sezóny až do dna.

Takzvaná „Before party“ se odehrála v přilehlé Sokolovně. Hlavní roli hrál veterán Had, vlastně už inventář jízd do Mělníka, který jako jediný absolvoval všechny dosavadní plavby. Sedmé opakování vylepšil tím, že se mu narodil syn Jan, a tak bylo co slavit. Kromě toho se přítomní seakajakáři věnovali vysoké literatuře, a tak před dlouhou jízdou došlo na veřejné čtení z tematicky laděné Homérovy cestopisné knihy Odyssea.

IMG_0409

Následkem toho bylo ráno sedmnáctého, jak už začíná být také zavedenou tradicí, opět hodně kalné. Teplota jen kousek nad nulou a vším prostupovala hustá a drobně mrholivá mlha. Jízda tedy byla opět požitkem pro skutečné znalce. Chvilku po domluvené hodině – od prodejny HG Sportu v Tróji vyrazilo 58 lodí. Ne všichni seakajakáři jsou však ranní ptáčata, vlastně co já vím, tak žádný sakajakář nemá rád buzení před devátou hodinou, nicméně kromě otrlců se našlo pár pádlerů, kteří na trať vypluli o něco později.

Hlavní organizátor „HG Stanďoch“, se pro letošek vyznamenal! Dokázal, neznámo jak, zkrátit čekací časy před komorami na téměř absolutní nulu! Čili pomalejší jezdci v podstatě nemuseli vůbec zastavovat, jen v komorách ještě o něco málo snížili své tempo.

IMG_0415

Jinak jízda probíhala standardně, takže jsme v komorách popíjeli, mezi komorami pádlovali a mžourali do mlhy a podle osobního vybavení buď klepali kosu, nebo se smáli těm, kterým kosa byla. Vzhledem k tomu, že v mlze někde u Dolánek pár lodí zabloudilo, do cíle nakonec doplulo 68 lodí, z toho 14 deblů! To znamená, že účast byla vynikající a můžeme se zase usilovně celý rok snažit zapomenout na to, jaké to bylo, abychom se mohli 17. listopadu 2014 ráno v osm sejít pod kanálem v Tróji.

IMG_0425

 

Fotky a video z tohoto ročníku zveřejnil Karbonový Tonda na svém blogu.

Krátká zpráva vyšla na Hydru.

 

8. ročník – 2014

Dalo by se říci, že to byl rok, jako každý jiný. Téměř ano, ale došlo k několika pamětihodnostem. Nejprve ale o tom, co se nezměnilo: počasí (beznadějně šedivá obloha, ze které tu a tam vypadlo něco na způsob obřího mrholení, nebo miniaturního deště), dobrá nálada a počet účastníků. Dostavilo se 75 lodí, z toho 8 deblů a z deblů dva dojely pouze ke Kralupům, kde vzdaly).

A co bylo nového? Večírek? Nikoli, ten se koná za každého počasí :-), letos ve vyhřívaném párty stanu před budovou HG Sportu. Ovšem na večírku partička z Grónského klubu rozprodala kompletní náklad první české tištěné sekajakářské příručky. A nebyli by to kverulanti z GK, aby vydali něco normálního. Kdepak – tahle publikace se jmenuje „100 důvodů proč nejet z Prahy do Mělníka“ a pro nadšené bibliofily ještě přidávám něco charakteristik:

  • náklad 21 výtisků
  • počet stran 52
  • průměrná cena něco mezi dvěma sty korunami a lahví rumu

Druhou historickou událostí bylo to, že díky neskutečně hladkému průběhu plavby dokázal dojet celý peloton do Mělníka kolem 15:30 (!!!) a lodě byly naložené na auta ještě za světla. Celé to korunovaly dokončení stavební úpravy nábřeží v Mělníce, takže se nekonalo ani brodění bahnem.

V roce 2014 jsme naložili za světla (foto: Stanďoch)

Krátká zpráva vyšla tady na seakayakeru.

9. ročník – 2015 (doplněno do tohoto článku dodatečně) 

Jeden z nejkrásnějších a hlavně nejteplejších podzimů za posledních 10 let, hrozil tím, že dojde k porušení tradice, že na sedmnáctého listopadu má být v Praze hnusně. Ještě o den dříve jsme balili lodě v podstatě jen v tričkách, ale jsou věci, které prostě nezměníš.

A tak na start všech 75 lodí – tentokrát včetně rekordních 13 deblů, skládací kánoe s nafukovacími stabilizačními plováky a jednoho sit-on-topu – opět lehce pršelo. Ale tak to má být. Stejně jako neexistuje, že by se podél kanálu nepotácely trosky, hořce litující toho, že se večer nechaly ukecat a zašly do Sokolovny. Oslava sice byla v tomto roce poměrně komorní, o to však intenzivnější.

Průběh plavby nic nekomplikovalo, vše bylo v plavebních komorách předem domluveno a tak jediným problémem byl hodně pomalý dojezd chvostu jezdců do Klecan. Trpělivost tamního komorníka byla nezměrná, najížděli jsme tam snad hodinu.

Za třetí komorou (Miřejovice) došlo k nečekanému a téměř historickému zlomu. Krom toho, že mě opustila kocovina, náhle vyšlo slunce a svítilo nám až do Mělníka. A před Vraňany dokonce řeku ozdobila nádherná duha.

Jízda byla ukončená v podstatě hned po setmění a neznám nikoho, kdo by nechtěl jet za rok zase. Naopak!

Duha u Vraňan (foto: Markýz)

Fotky z tohoto ročníku najdete tady.

Závěr

Stanďochu díky! Ačkoli sám přiznáváš, že nemáš rád masové akce, i přesto se rok co rok staráš o stále se zvětšující dav kajakářů. Podle mě tahle tradice nemá chybu. I když si pokaždé, když se před setměním blížím ke známé siluetě mělnického zámku, říkám, že tohle nemám zapotřebí a příště už nepojedu, stejně se od začátku listopadu zase těším! A evidentně nejsem sám.

A co na to celé Stanďoch? Když jsem se ho zeptal, zda by chtěl k tomuhle článku něco dodat, poslal mi strohou odpověď, která ale historii seakajakových plaveb Praha – Mělník charakterizuje líp, než celé moje povídání:

„Co bych k tomu měl dodávat? Prostě dalšího 17. 11. v Tróji! A zase ta pakárna :-)“

IMG_0419

 

A nakonec ještě komiks – autor Vinetů: 

komiks

Autoři fotek jsou různí – výběr provedl Stanďoch.