Před časem vyšel ve speciálu Hydra věnovaném mořským kajakům zajímavý článek o grónských pádlech (Greg Stammer – Záhada grónského pádla odhalena). A protože s tradičním pádlem pádluji poměrně hodně, rozhodl jsem se, že připojím nějaké své poznámky a také návod na jeho výrobu. Návodů různé úrovně je sice plný web, ale v češtině zatím nic.  

Na začátek jedno zásadní prohlášení: nijak nepřísahám na to, že je tohle pádlo lepší, či horší než to evropské. Podle mě je v podstatě jedno, co člověk drží při pádlování v ruce. Nejezdím kvůli pádlu. Ale shodou okolností mi to grónské prostě vyhovuje víc. To je všechno.

A nejspíš ani moc nezáleží na jeho rozměrech, proto berte návod jen jako inspiraci. První rok jsem jezdil s půjčeným pádlem, které vzhledem k délce mých rukou odpovídalo spíše pádlu bouřkovému, a přesto jsem byl spokojen.

A jen tak na okraj podotýkám, že grónské pádlo a skin-on-frame kajak jsou původní, takže přídavným jménem by se podle mě mělo doplňovat spíše pádlo „evropské“, či „divokovodní“ kajak.

Krátká historická exkurze marně se pokoušející objasnit podivný tvar a rozměry grónského pádla

Vznik pádla je zahalen závojem tajemství a nikdo asi nemůže nic tvrdit s určitostí. Já jsem se věnoval bloumání po astrálních světech za bubnování inuitských bubnů několik volných víkendů a tak mohu napjatým čtenářům sdělit, že na počátku obývali svět pouze dva muži, oba mocní šamani. Chtěli, aby jich bylo více. A tak tedy jeden z nich uzpůsobil své tělo, aby mohlo rodit, a od té doby oba zplodili mnoho dětí. Tak se lidské pokolení rozrostlo.

A pak jednou první kajakář Agga dostal od bohyně Qatsuvaavak po hlavě kusem naplaveného dřeva za to, že nedodržel předepsanou rituální očistu poté, co zhltl tulení játra na samém konci velkého Ammassalického fjordu. V něm tehdy stála vysoká, mohutná hora Qerrorsuit, která ani žádný vrchol neměla a odsud také pocházejí všichni východní Gróňané. No a ten kus dřeva seslaný bohyní, si Agga schoval a zjistil, že mu pěkně pasuje do ruky. Tak mu začal říkat pádlo a tím bylo na světě.

No, to mi asi neuvěříte, ale podle toho, co jsem porůznu vyčetl, měli Inuité výhradně dvoulistá pádla.( A aby bylo jasno, Inuity nazývám obyvatele Grónska.) Ovšem v mytologii se objevují i singlová pádla (Kayarissat byli kajakáři obrovských rozměrů, kteří singlovým pádlem řídili počasí.)

 

Pádla bývají vyrobena na míru uživateli – udává se několik skupin pádel:

1. krátká – „bouřková“ pádla: délka většinou odpovídá rozpaženým rukám
2. eskimovací: rozpětí rukou + vzdálenost od zápěstí ke konci prstů navíc
3. pro obecné použití: rozpětí rukou + vzdálenost od ohybu lokte k prstům navíc, či ještě delší

Poslední skupina se ještě rozděluje, podle mě nemá smysl se tím detailně zabývat.

Je zaznamenané i pádlo s pootočenými listy, ale nerozšířilo se. Jednou z výhod pádla s listy v rovině je i jeho snadná orientace pod vodou, při zvedání lodě. Stačí uvolnit sevření a v povolených prstech pustit pádlo k hladině. Tam se samo srovná, znovu jej pevně uchopíme a lze zvedat.

 

Hlavní funkce pádla byly:

• pohánění lodě
• udržování rovnováhy
• signalizace
• eskimování
• upevnění výbavy na palubu lodě
• spojování kajaků dohromady
• prolamování ledu
• zabíjení zvěře
• strašení mrožů tlučením pádla o loď

A už jsme skoro u toho, proč vypadají tak nemožně, jak vypadají. Uvědomme si prosím, co různých požadavků na pádlo Inuité kladli. Jim nešlo jen o to pádlování, ale o spoustu dalších činností. A proto bylo tak úzké.

Obecně se má za to, že v Grónsku byl nedostatek vhodného materiálu, či jej Inuité neuměli zpracovat. To je ovšem zřejmě omyl. Evidentně někteří Inuité měli úzká pádla i v oblastech, kde byl příhodný materiál pro výrobu širších. Navíc existují nálezy výrazně starších pádel, která jsou širší než pádla mladší.

Tvar pádel se mění tak, že nejstarší dochovaná pádla (stavěná kolem 1600) mají nejširší část uprostřed listu, poté se hrany pádla staly rovnoběžnými (1600 až pol 1700). Nakonec se pádla začala směrem ke konci listu rozšiřovat (viz obr).


                                     Vývoj tvaru grónského pádla (shora od nejstaršího k nejnovějšímu)

 

Tak proč jsou tedy, u všech všady, grónská pádla tak úzká?

Obecně je šířka listu volena tak, aby bylo možno jej za konec listu pevně držet. Takže má rozměr velkého „C“, které kajakář udělá ohnutím prstů. To má velký význam při pokročilejších technikách (eskimování, vylehnutí atd.)

Osobně mám za to, že široká pádla byla prostě nepraktická třeba při záchraně-balancování kajaku při kolmém tažení kajakáře kořistí. Při závodech v eskimování táhne skupinka mužů na břehu lanem kajakáře, jako kdyby od něj kořist prchala kolmo na směr lodě. Kajakář je nahnutý ve směru pohybu a zanořením pádla koriguje náklon lodě. Kdyby se totiž zaklonil směrem od kořisti, nebude loď tak účinně brzdit. Navíc se některá zvednutí dělají pouze jednou rukou (simulace poranění ruky, či její „zaměstnání“ jinou činností). Zkuste tohle všechno udělat širokým listem, navíc pootočeným.

Druhý důvod, proč je pádlo relativně drobnější, je to, že je určeno na delší ježdění. A větší důraz než na dosaženou rychlost, je kladen na výdrž. Přiznávám, že jsem asi slaboch, ale když mám ujet delší vzdálenost, vyhovuje mi menší pádlo. Pro případné rýpálky dodávám, že v prvním ročníku maratonu O 106 jsem ujel těch sto kilometrů za nějakých 13 hodin a ač netrénován, předjel jsem mnohé jezdce s evropským pádlem. Takže zas tak malé a marné asi grónské pádlo není.