Průkopníci expedic na mořských kajacích

2

Když jsem chystal jistý článek, narazil jsem ve Wikipedii na pěkné shrnutí dějin expedic na mořských kajacích. A protože si někteří seakajakáři v anglické encyklopedii moc nepočtou, rozhodl jsem se ho přeložit. Pro zvídavé jsem navíc dohledal spousty odkazů, které najdete přímo v textu.

 

Když jsem chystal jistý článek, narazil jsem ve Wikipedii na pěkné shrnutí dějin expedic na mořských kajacích. A protože si někteří seakajakáři v anglické encyklopedii moc nepočtou, rozhodl jsem se ho přeložit. Pro zvídavé jsem navíc dohledal spousty odkazů, které najdete přímo v textu.

Při té příležitosti mně napadlo, že by možná nebylo špatné, zpracovat přehled důležitých plaveb českých seakajakářů. I když vím, že ve většině nedosahujeme borcům, o kterých je dále v tomto přehledu řeč, ani po kolena, několik zajímavých plaveb se už odehrálo. Pokud tedy o nějaké víte (jméno jezdce, o jakou plavbu šlo, jak byla dlouhá a jak dlouho trvala), zkuste mi napsat (vit.jindrle@seznam.cz). Jakmile se dopídím nějakých výsledků, rád je zveřejním.

Díky.

 

Před rokem 1900

  • Důkazy o přejezdech Inuitů z Grónska či Labradoru do Skotska jsou velmi kontroverzní. Nicméně na konci 17. století byly ve Skotsku minimálně tři kajaky. Jeden kajak včetně vybavení se dochoval v Aberdeen’s Marischal muzeu. Kajak byl nalezen s umírajícím kajakářem na blízkém pobřeží. Někteří lidé se domnívají, že se zachránil z nějaké evropské lodě, do Evropy jej dohnala bouře nebo se do Skotska dostal z jiné části Evropy. Existují dohady o tom, že Inuité a jejich kajaky byly předobrazy pro staré skotské legendy o Finnmanovi, nebo Selkie (mytologické bytosti z moře, které unášejí námořníky.)

 

 

Dvacátá léta minulého století (1920+)

  • Roku 1928 přejel Franz Romer Atlantický oceán sólově na kajaku. Jeho přejezd z Kanárských ostrovů na Portoriko trval 58 dní. Franz Romer se ale poté ztratil na moři v hurikánu, když se snažil dojet do New Yorku.

Třicátá léta minulého století (1930+)

Padesátá léta minulého století (1950+)

  • V roce 1956 přejel na oplachtěném kajaku Hannes Lindemann z Kanárských ostrovů do Karibiku. O své cestě vydal knihu „Sám na moři“ (Alone at sea). Tady najdete krátké dokumentární video.

 

Šedesátá léta minulého století (1960+)

  • Anne a Hamish Gow dokázali roku 1965 na kajaku poprvé přejet ve Skotsku z North Uist na St Kildu. Manželé Gowsovi o své plavbě natočili film, který byl promítnut na festivalu Mountain Film v Edingburghu. Krátkou, ale zato báječnou ukázku z filmu najdete tady.

Sedmdesátá léta minulého století (1970+)

  • Severní moře přejel jako první na kajaku Derek Hutchinson, v roce 1976. Po několika pokusech, které málem skončily tragicky, se mu přejezd z Felixstowe (Velká Británie) do Ostende (Belgie) podařil uskutečnit za 31 hodin.
  • Nigel Foster a Geoff Hunter roku 1977 jako první obepluli Island.
  • Frank Goodman obeplul v roce 1977 jako první kajakář Mys Horn.
  • Paul Caffyn v roce 1977 jako první obeplul Jižní ostrov na Novém Zélandu. O plavbě vydal knížku „Zastíněn vlnami“ (Obscured by Waves). 

 

 

Osmdesátá léta minulého století (1980+)

  • Paul Caffyn a Nigel Dennis byli prvními kajakáři, kteří obepluli Británii. Vzdálenost 2200 mil upluli v roce 1980 za 85 dní.
  • Nigel Foster v roce 1981 sólově přeplul Hudsonský průplav z Baffinova ostrova na severní Labrador.
  • Paul Caffyn v letech 1981/2 jako první obeplul Austrálii, přičemž uplul 9,420 mil (17,400 km).
  • David Taylor a James Moore roku 1985 jako první obepluli Faerské ostrovy.
  • Ed Gillet roku 1987 dopádloval z Kalifornie na Havaj (zde ještě jeden jeho zajímavý článek)
  • Howard Rice první sólo obeplutí mysu Horn – v roce 1989.

Devadesátá léta minulého století (1990+)

První dekáda jedenadvacátého století (2000+)

  • Jon Turk a jeho tým (v doprovodu se prostřídalo několik kajakářů) jako první přepluli roku 2000 Beringovu úžinu, při plavbě z Japonska na Aljašku. Později vyšlo knižně „Ve stopách Džómonů“ (pokud si knížku objednáte přímo u Jona, dostanete ji i s věnováním 🙂
  • V knize „Chladné oceány“ (Cold Oceans), vydané roku 1999, Jon Turk popisuje svůj neúspěšný pokus o sólo obeplutí Mysu Horn.

 

 

  • Peter Bray roku 2001 přeplul z Kanady do Irska.
  • Trys Morris, Gemma Rawlings a Justine Curgenven úspěšně roku 2004 obepluli Tasmanii. Dokument o této cestě je součástí DVD „This Is The Sea 2„.
  • Fiona Whitehead obeplula roku 2004 Velkou Británii a Irsko za 93 pádlovacích dní, 140 dní celkem.
  • Obeplutí Británie, které udělali Harry Whelan, Barry Shaw a Phil Clegg je považováno za nejrychlejší v roce 2005. Cesta jim trvala 80 dní.
  • V listopadu 2005 se uskutečnilo první obeplutí Jižní Georgie na kajaku. Vykonal jej tým The Adventure Philosophy, sestávající z Grahama Charlese, Marcuse Waterse a Marka Jonese. Uplutí vzdálenosti 600 km jim trvalo 18 dní.
  • Eric Stiller a Tony Brown se pokusili obeplout Austrálii. Plavbu popsali v knize „S Austrálií po levoboku“ (Keep Australia on your left), vydané roku 2002.
  • Rotem Ron roku 2006 sólově obeplula Island na kajaku.
  • Andrew McAuley, australský sólo kajakář se v únoru 2007 ztratil na moři jen 30 mil (56 km) od svého cíle – Milford Soundu na Novém Zélandu, při pokusu o doplutí z Austrálie na Nový Zéland. 

 

Současnost (2010+)

  • Obeplutí Británie v rekordním čase 80 dní – Marcus Demuth (rok 2010).
  • Na přelomu let 2010/2011 přeplul polský kajakář Aleksander Doba z Dakaru (Afrika – Senegal) do Fortalezy (Jižní Amerika, Brazílie)
  • 30. srpna 2011 zahájila Freya Hoffmeister obeplouvání jižní Ameriky.
  • V roce 2012 dokončil Mark Kaltch 117 denní plavbu říčního systému Missouri-Mississippi (3780 mil). Před tím v letech 2007/8 splul i Amazonku a tak je zatím jediný člověk, který sjel od pramene k ústí dvě nejdelší americké řeky (severní a jižní Amerika). Tyto plavby jsou součástí projektu v jehož rámci chce sjet nejdelší řeky všech kontinentů.

Zdroj: Wikipedie
K dalšímu čtení doporučujeme tento článek (bohužel je jen v angličtině).

 

A kam vyplujete vy?

Kdo je kdo 3. díl: Dušan Mariner Festa

221

Další, kdo byl vylosován z uchazečů uvedení do naší malé encyklopedie výrazných českých seakajakářů je Dušan „Mariner“ Festa. Jeho charakteristika se mi píše současně snadno i těžce. Jedním slovem je to podle mně blázen. Úplný. Cvok, který chce sjet Labe, takže začne tím, že si po sjezdovce vytáhne kajak až k pramenům a tam ho vítězoslavně zapíchne do sněhové závěje.

Další, kdo byl vylosován z uchazečů uvedení do naší malé encyklopedie výrazných českých seakajakářů je Dušan „Mariner“ Festa. Jeho charakteristika se mi píše současně snadno i těžce. Jedním slovem je to podle mně blázen. Úplný. Cvok, který chce sjet Labe, takže začne tím, že si po sjezdovce vytáhne kajak až k pramenům a tam ho vítězoslavně zapíchne do sněhové závěje.

Dušan ale pochopitelně podniká i  námořní dobrodružství, proto o něm píšeme. Nejvýrazněji na sebe asi upozornil svými přeplavbami Jadranu, při nichž jakoby nic jezdí z Itálie do Chorvatska a naopak. Výpravy  ale podniká i na sever. Kromě toho, že je čerstvým hrdým otcem malé Sofie, je znám i díky své vášni pro fotografování mořských kajaků a stavebních strojů.


Tady jsou Dušanovy odpovědi na naše otázky:

1.   Na čem jezdíš (kajak, pádlo, bunda, kalhoty)?

Kajak – Prijon Kodiak
Pádlo – Wolferine, Pixis, RAAB PRO XX
Bunda – Hiko
triko s dlouhým rukávem místo opalovacího krému
kalhoty – kraťasy a goráčový maskáče z armyshopu

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

2.   Jaký kajak a pádlo by sis pořídil, kdyby sis mohl vybrat bez omezení?

Kajak – rozebíratelný, aby se vešel do vlaku a letadla. Pádel mám dost.

3.   Které svojí cesty si nejvíc vážíš?

Té, která mi dala nejvýc zabrat. Napříč Jaderským mořem ze Šibeniku (Chorvatsko) do Vieste (Itálie).

4.   Cesta snů?

Z Prahy až do Marseille, a také něco ve Skotsku. To všechno ale podniknu asi teprve až budu v důchodu, kdy nebudu omezený dovolenou.

5.   Největší průšvih?

Několik špatných rozhodnutí vedlo ke ztrátě vizuálního kontaktu s naším kamarádem. Ten se vrátil zpět na start a dal o sobě vědět po telefonu. Vše naštěstí dobře dopadlo.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

6.   Proč jezdíš na seakayaku?

Toužil jsem být námořníkem a zažít samotu na pustém ostrově – takhle se mi to splnilo.

7.   S kým nejraději jezdíš?

Rád se svezu s několika lidmi: Indián, Lumír, Standoch, Silvaa taky s Mlčochem Všudybylovým 🙂

8.   Je někdo další, o kom si myslíš, že by měl být do této rubriky zařazen?

Jasan, určitě bych sem dal: Prďocha/Stanďocha, Lumíra, Indiána, Žandulu, Standu Klokočníka, Petra Majora, Michala Maděru a možná ještě někoho dalšího.

 

 

9.   Napiš nám jeden důležitý tip, či radu, týkající se ježdění na mořském kajaku.

Než se vydám na cestu – zhodnotím fyzické síly, počasí a další důležité faktory. Cesta je pro mně výzva, ale domů chci se vrátit živý a zdravý, tohle nikdy nevzdám !

10.   Pokud bys chtěl čtenářům něco vzkázat – teď a tady je ideální příležitost.

Přeju všem spoustu krásných zážitků a kamarádů, ať si máme v hospodě na co připít.

 

Kdo je kdo 2. díl: Stanďoch Prďoch

Logo
IMG_2477

Stanďoch s Prďochem, ačkoli to tak nevypadá, nejsou dvě osoby, ani netrpí rozdvojením osobnosti. Naopak, řekl bych. Je náš největší organizátor. Tedy alespoň já ho mám tak zaškatulkovaného. Nikdo jiný totiž neudělal pro sjednocení české seakajakové komunity tolik, jako on. Neúnavně organizuje každoroční sympozia (letos proběhl už osmý ročník!) a protože jedna akce ročně je mu málo, jako protiváhu časně jarního setkání ještě pořádá pozdně podzimní jízdu z Prahy do Mělníka, která zanechala v mnohých z nás nesmazatelné stopy a vyžádala si krutou daň, v podobě řady českých seakajakářů, totálně vyčerpaných z přemíry alkoholu, mrazu a ujetých kilometrů.

Kromě toho je ale pro mně Stanďoch i velký kamarád. Nejvíc mě osobně asi překvapil na seakajakovém ZDrSEMu. Nasazení, schopnosti a chladnokrevnost, které prokázal při většině záchranných akcí, mě ujistilo v tom, že ačkoli nám to zatím nějak nevyšlo, až ta chvíle přijde a vyrazíme na moře spolu, budu vědět, že vedle sebe mám parťáka, na kterého se můžu opravdu spolehnout. A toho si na něm cením nejvíc!

Standoch
Standoch

Stanďoch s Prďochem, ačkoli to tak nevypadá, nejsou dvě osoby, ani netrpí rozdvojením osobnosti. Naopak, řekl bych. Je náš největší organizátor. Tedy alespoň já ho mám tak zaškatulkovaného. Nikdo jiný totiž neudělal pro sjednocení české seakajakové komunity tolik, jako on. Neúnavně organizuje každoroční sympozia (letos proběhl už osmý ročník!) a protože jedna akce ročně je mu málo, jako protiváhu časně jarního setkání ještě pořádá pozdně podzimní jízdu z Prahy do Mělníka, která zanechala v mnohých z nás nesmazatelné stopy a vyžádala si krutou daň, v podobě řady českých seakajakářů, totálně vyčerpaných z přemíry alkoholu, mrazu a ujetých kilometrů.

Kromě toho je ale pro mně Stanďoch i velký kamarád. Nejvíc mě osobně asi překvapil na seakajakovém ZDrSEMu. Nasazení, schopnosti a chladnokrevnost, které prokázal při většině záchranných akcí, mě ujistilo v tom, že ačkoli nám to zatím nějak nevyšlo, až ta chvíle přijde a vyrazíme na moře spolu, budu vědět, že vedle sebe mám parťáka, na kterého se můžu opravdu spolehnout. A toho si na něm cením nejvíc! Pokračovat ve čtení „Kdo je kdo 2. díl: Stanďoch Prďoch“

Kdo je kdo poprvé: Standa Chládek

Není sporu o tom, že i když jsme při přípravě tohoto seriálu všechny oslovené kajakáře varovali, že jejich odpovědi budeme zveřejňovat v náhodném pořadí, bylo od počátku čestné první místo zcela jasně rezervované pro českého NEJkajakáře – Standu Chládka. Logo
IMG_027d

Standa ChládekNení sporu o tom, že i když jsme při přípravě tohoto seriálu všechny oslovené kajakáře varovali, že jejich odpovědi budeme zveřejňovat v náhodném pořadí, bylo od počátku čestné první místo zcela jasně rezervované pro českého NEJkajakáře – Standu Chládka.

 

Pokračovat ve čtení „Kdo je kdo poprvé: Standa Chládek“

Kdo je kdo – úvod

Logo

Vzhledem k tomu, že se česká seakajakářská scéna stále utěšeně rozrůstá, rozhodli jsme se, že začneme postupně zveřejňovat medailony českých osobností. O tom, kdo bude do této rubriky zařazen, se rozhodujeme hlavně s ohledem na to, jak je pro český seakajaking významný. A nemusí to být nutně expediční jezdec.
Stejný přínos jako významné plavby, které inspirují další a další nadšence, mají jistě i lidé, kteří pořádají setkání kajakářů. Ale i ti, kdo organizují plavby pro nové jezdce, či výrobci materiálu, díky kterému se můžeme tomu našemu „kurióznímu sportu“ věnovat.

Při přípravě této rubriky jsme se chtěli vyhnout nudnému a suchému výčtu, po způsobu slovníkového hesla. Proto jsme se nakonec rozhodli, že čtenářům nabídneme trojí pohled na vybranou osobnost. Nejprve napíšeme, co si o ní myslíme v redakci Seakayakeru. Pak položíme zpovídanému člověku několik otázek, abyste mohli posoudit, co si o sobě myslí on sám. A ten třetí pohled, ten je na vás, milí čtenáři.

A budeme moc rádi, když se s námi podělíte o to, nakolik se vaše představa kryje s tím, co na sebe pověděli sami kajakáři, či co si o nich myslíme my. Napište nám na adresu: pinda@seakayaker.cz. Rádi vybrané reakce zveřejníme, stejně jako uvítáme i Vaše návrhy dalších osobností, které by měly být do naší rubriky zařazeny.