Kolem Evropy – rozhovor s Jirkou Olivou – 1. část (Antonius Carbonius, 2016)

Už více než rok se plaví Jiří Oliva kolem Evropy. Vyrazil z Prahy proti proudu Vltavy, kus cesty ušel pěšky a nyní se pohybuje v Chorvatsku. Dlouhý rozhovor s ním vedl Karbonový Tonda, přinášíme vám ho v úplném, nezkráceném znění. Pokud by vás zajímaly další podrobnosti, můžete je najít na Jirkových stránkách, či blogu.

Řecko, Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

 

Kdy jsi dostal nápad svoji cestu uskutečnit a jak dlouho ti trvala příprava?

S kamarádem jsme si s touto myšlenkou pohrávali několik měsíců již v prvním ročníku střední školy. Nakonec vše ale zůstalo pouze u slov a k realizaci jsem se dostal téměř o 8 let později. V roce 2013 jsem měl nehodu na motorce a tehdy jsem přehodnotil svůj přístup k životu. Uvědomil jsem si, že v životě jsem spoustu věcí odkládal na neurčito, tím jsem je tlačil před sebou a často nakonec ani nezrealizoval. Tehdy jsem pochopil jak cenná je možnost realizovat myšlenky právě dnes.

Samotná příprava na cestu kolem Evropy mi pak zabrala téměř rok a půl. Jednalo se z části o fyzickou přípravu, kdy jsem se učil co je to vlastně kajak a jak se v něm bezpečně pohybovat. Také jsem si osvojoval dovednosti jako je navigace, nebo znalost počasí. Nejvíce času jsem ale věnoval své nefyzické přípravě. Řekněme mentální odolnosti a vyrovnanosti, pro tak dlouhou cestu.

 

Rakousko - u Lince (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Rakousko – u Lince (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Jaké jsi měl pocity při vyplutí z Prahy?

Samotné vyplutí pro mě byl jistý milník. Neznamenalo pro mě sice začátek cesty, na té jsem byl již celý ten rok a půl během kterého jsem se připravoval. Okamžik to byl pro mě ale magický. Přišlo mě vyprovodit ohromné množství přátel, bylo jich tam snad sto a já jsme mnohé neviděl celé roky. Čím víc se vyplutí blížilo, tím víc jsem byl vytížený, abych vše stihl. Poslední týdny jsem skoro nespal a také jsem v okamžiku vyplutí nechtěl vše hodit za hlavu a jak se říká vypnout.

Nechtěl jsem riskovat že by mě to několikaměsíční vypětí doběhlo najednou. Čistě z tohoto důvodu jsem si uvědomil, že jsem na cestě až o několik dní později, když jsem stoupal proti proudu Vltavy. Tehdy mě zalilo štěstí a ohromná vděčnost, že mě všichni ti kamarádi přišli podpořit. Ale i za to, že jsem si dopřál zrealizovat celou tuto myšlenku.

Praha - vyplutí (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Praha – vyplutí (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Dnes máš za sebou velký úsek cesty jak po řece tak i po moři. Jak jsi vnímal proplutí Vltavy a Dunaje v porovnání s Černým mořem a následně Řecko, Adriatika? Pocítil jsi velký rozdíl mezi řekou a mořem v první dny pádlování v Bulharsku?

Úmyslně jsem si zvolil cestu kolem Evropy nejprve po řekách, pak mořích a až nakonec po oceánu. Toto rozhodnutí mi umožnilo získávat potřebné zkušenosti v tom správném pořadí. Velice dobře vnímám, že každý úsek cesty je jedinečný. Každý mi přinesl neporovnatelné zážitky a zkušenosti.

První den na moři jsem moc nevnímal, půl dne kolem mě běhala rumunská národní televize a druhou půlku dne jsem se snažil co nejrychleji zvyknout na rozdílnou rychlost oproti řece. Druhý den mě pak zajala policie za pokus o nelegální překročení bulharsko-rumunské hranice. Tedy ani tehdy jsem se na moře zcela neměl možnost soustředit.

To opravdové uvědomění a užívání si moře tedy přišlo až v Bulharsku. Tam byl ten nejintenzivnější rozdíl hlavně v tom, že jsem již neplul na východ, ale na jih a také že mě skoro každý den doprovázeli delfíni.

Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Potkal ses někdy cestou se složitou situaci, která mohla ohrozit průběh tvé cesty? (počasí, policie, krádež, kriminalita)

No složitá situace je výstižný slovní obrat. Naučil jsem se v životě a tedy i během cesty přijímat podněty s tím, že se z nich učím, namísto abych je vnímal jako komplikaci.

Rozhodně nejčastěji jsem zažil složité situace s překračováním státních hranic v kajaku. Většinou na to nejsou moc zákony připravené, a tak se stává že se ocitnu mimo zákon. Stalo se mi to skoro na každé hranici než jsem se naučil, jak tyhle díry v zákoně obejít. Samotného mne překvapilo, jak málo informací se dá sehnat a kolik složitostí takto dokáže vzniknout. I proto jsem se rozhodl své zkušenosti s překračováním hranic na kajaku sepsat do knihy, aby vůbec nějaké informace byly k dohledání.

Druhá nejčastější složitost je fakt, že již rok a půl chodím bos. Mám k tomu mnoho důvodů, ale o ty teď nejde. Jde o to, že například v Srbsku si bosý člověk, i v roli turisty často ani nemůže dát kávu na pouliční zahrádce. Je kontrolovaný na ulici policii. Když jsem si dovolil přijít bos přímo na policejní stanici, tak mě málem zastřelili… Je pravda že tehdy jsem byl ještě i v kraťasech bez trika a v záchranné vestě. Ale nejvíce jim vadili moje bosé nohy.

Rumunsko - zadržení policií (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Rumunsko – zadržení policií (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Jak se ti líbí pádlování v porovnáním s jinými sporty, které jsi dělal? Vybral jsi správně svůj nynější dopravní prostředek?

Pádlování jsem si zvolil naprosto skvěle, ale taky záměrně. Ono nebylo už ani moc na výběr. Většinu sportů, asi krom rychlostního bruslení mám již za sebou na vrcholové úrovni. Tedy přišla řada na kajak. Musím říci že mi tento způsob opravdu sedí. Hodně mě propojil opět s vodou a otevřel mi dveře hned do několika dalších projektů, ať již pod vodou, tak na hladině. Poznal jsem kouzlo, které má život na vodě a myslím si že se jen tak od vody nevzdálím, i když bych kajakování měl už dost.

Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Máš pocit, že ti něco na cestě chybí? (Podpora, motivace, rodina, přátelé)

Ono vše má něco. Nemohu říci, že by mi něco chybělo. To bych se cítil prázdný. Já se naopak cítím plný veškerých prožitků a života tím, že jsem naplněný a mám možnost rozdávat kolem sebe a cestu třeba sdílet, nebo rozdávat mou energii přímo lidem kolem. Neznamená to ale, že bych o podporu nestál. Naopak velice si jí vážím a umožňuje, či usnadňuje mi postup vpřed.

Já jsem se na tuto cestu vydal, abych na ní byl, vše jsem prodal a veškeré finance jsem do ní vložil. To mi umožnilo dostat se tisíce kilometrů daleko, kde jsem se naučil fungovat, i když těch peněz zrovna teď moc nemám. Za tuhle zkušenost jsem velice vděčný.

Tedy když to shrnu, tak přátele a rodinu si vezu v srdci, spoustu nových přátel potkávám na cestě, motivaci si tvořím v hlavě a podpora se sem tam objeví od naprosto úžasných lidí, kterým rezonuje buď má cesta, nebo já sám.

Ale ano dovedu si představit, že bych se na cestě cítil mnohem komfortněji, kdybych měl větší podporu. Ale i za tu co mám jsem rád, protože bez ní bych jistě už na cestě nebyl.

Bulharsko – Černé moře (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Nepotkáváš se s fyzickou únavou z každodenního pádlování? Případně jak se s tím vyrovnáváš?

Prvního půl roku jsem se snažil šetřit… Moc mi to někdy nešlo, protože navyklý z jiných sportů, že když se do něčeho opřu, tak se snažím. Kompenzoval jsem to tedy delšími pauzami na místech, která mně něčím oslovovala. Těch je každopádně na cestě mnoho.

Docela dlouho jsem také hledal tu správnou výživu, která jde ruku v ruce jak s fyzickou únavou, tak s regenerací. Posledního půl roku se mi podařilo mnohem efektivněji vyladit stravu a tak jsem byl schopný pádlovat průměrně 40 km denně po dobu 20 dní v kuse. To byl velký posun, zvláště v tom, že jsme ani při takovém výkonu nepociťoval znatelnější únavu, či nedostatek regenerace.

Turecko - Istanbul, Bospor (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Turecko – Istanbul, Bospor (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Předpokládám, že pádlování kolem Evropy neobnáší jenom každodenní rutinu spočívající v neustálém pádlování. Snažíš si cestu něčím zpestřit nebo samotná cesta je zpestřením sama o sobě? Mám tím na mysli jestli děláš něco jiného než pádluješ?

Rozhodně neobnáší, ale ani takové pádlování není možné. Být v kajaku na moři každý den prostě nejde po dlouhou dobu. Tím myslím roky. Na jednu stranu to neumožňuje počasí, na druhou stranu je vždy třeba hledat rovnováhu mezi prožitkem, zkušeností a postupem vpřed.

Na Dunaji jsem se snažil poznat každé velké město ležící na řece a alespoň několik dní v něm vždy zůstat. Někdy se stane, že se setkám se zajímavými lidmi, kteří mne pozvou k sobě, chtějí mi předat nějaké své zkušenosti nebo jinak se mnou sdílet svůj čas.

Cítím veliké obohacení vždy, když se setkám s učiteli, které mi cesta přináší. Když jsou na to příhodné podmínky, prohlubuji své zkušenosti v potápění, nebo v jachtingu. Ovšem nejvíce času, nedržím-li pádlo v ruce, strávím u klávesnice při sdílení této cesty s ostatními.

Řecko - Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Pádluješ převážně sám, nebo máš společnost?

Pádluji převážně sám. Několikrát mě již ale i nějaký ten kajakář doprovodil na kousek cesty. Pro některé se moje cesta stala podnětem se zvednout a zrealizovat si nějaká ta svá přání… I takových pár doprovodů jsem měl. Ještě na Dunaji jsem se zcela náhodou několikrát setkal s různými cestovateli, kteří se mnou měli kousek společné cesty.

Jak vnímáš sólo pádlování?

Sólo pádlování, potažmo sólo cestování je unikátní zkušenost. Je to niterní záležitost objevování sama sebe a také intenzivnější propojení s okolím. Často se setkávám s různými cestovateli, je jedno jestli to jsou muži nebo ženy. Každý mi potvrdil mou zkušenost, že cestovat sám je naprosto odlišné od cestování s někým. Sólo cestování vyžaduje naučit se spolehnout sám na sebe, ale také se otevřít okolí. Pokud jde o pádlování, tak pádluji-li sám, hlavní rozdíl spočívá v nutnosti mít na paměti, že se nesmím dostat do situace, kterou bych nezvládl vyřešit já sám.

Černá Hora (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Potkáváš se cestou převážně s dobrými, nebo zlými lidmi? Podporuje tě hodně lidí na tvé cestě? A má tato podpora vliv na tvé odhodlání cestu dokončit?

Nemyslím si, že by existovalo nějaké velké procento zlých lidí. Moje zkušenost mi to potvrzuje. Navíc dobro přitahuje dobro. Tedy ne, nevidím kolem sebe lidi špatné. Naopak, lidé mi jsou na cestě velikou podporou. Bez jejich podpory bych na ní již asi nebyl. Určitě lidé na cestě mi jsou motivací, naplňují mě energii. Rozhodně ale nic z toho nemá vliv na odhodlání cestu dokončit. Nežiji někde v budoucnu, v představě jak cestu dokončím, ani mě tato myšlenka na cestě neudržuje. Jsem na cestě pro to být na cestě a poznávat nové každý den.

Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Vnímáš kulturní rozdíly při překročení z jednoho státu do druhého?

Rozhodně ano. Někdy to jsou neuvěřitelné rozdíly třeba i během jednoho kilometru. Moje první setkání s takto výrazným rozdílem bylo hned při překročení hranic mezi Českou republikou a Rakouskem. Tehdy jsem s kajakem cestoval skoro dva týdny přes Čechy a za tu dobu jsem se setkal pouze s dvěma lidmi, kteří mě pohostili, zajímali se, nebo jinak projevili zájem.

Když jsem překročil hranici do Rakouska, hned během prvních deseti kilometrů zastavila dvě auta, jestli potřebuji pomoc. Lidé se zajímali o můj příběh, zvali mě na kávu, povídali si se mnou, dali mi najíst, vodu a tak bych mohl pokračovat. Naštěstí pokud jde o pohostinnost, tak ta je od té doby již všude. Každopádně kulturní rozdíly jsou znatelné a rád je poznávám. Je to obohacení se naučit jak lidé žijí v různých krajinách.

Řecko - Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Nesetkal jsem se s tím, že by někdo z českých kajakářů pádloval v Turecku. Co říkáš na pádlování v Turecku a jestli tuto destinací můžeš doporučit?

Turecko je na pádlování naprosto skvělé. Severně od Bodrumu je jen málo kajakářů a pobřeží je tam naprosto fenomenální. Voda čistá a dostatek písečných pláží. Také spousta historie na pobřeží. Jižně od Bodrumu je kajak již více známý a je to tam i mnohem více turistické. Když říkám turistické, tak tím myslím turisty turecké, takže to není ani nijak citelné. Co bych z Turecka ani moc nedoporučil, to je evropské pobřeží Černého moře. V podstatě tam nic není, což si dovedu představit že někomu může vyhovovat. Je to z toho důvodu že Turci mají mnohem zajímavější pobřeží na jihu a západě, tedy o to černomořské se nikdo na evropské straně moc nestará. Já bych ale řekl, že když už do Černého moře, tak rozhodně do Bulharska.

Turecko – Istanbul Černá Hora (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Objezd ostrova Mull (Vlčí Dech, 2015)

Jak už bylo řečeno v první části, počasí na severu nám příliš nezapřálo a tak jsme se pokusili vyřešit situaci volbou náhradního cíle. Poměrně dlouho jsme o tom rokovali a výběr byl těžký, protože okolí Obanu skýtá pro mořského kajakáře nepřeberná lákadla. Diskutovali jsme možnost pádlovat na jih a navštívit peřeje Gray Dog a Corrywreckan, ale nakonec to vyhrál objezd ostrova Mull, což je za dobrého počasí tůra tak na pět pádlovacích dní a to bylo právě tolik času, který nám zbýval.

22. 7. 15 – ST

Vyrážíme na objezd ostrova Mull. Akorát se start nějak protáhne kvůli balení. Na vodě jsme na dvanáctou a vyjíždíme do sílícího větru. Přes jeden ostrůvek přeskočíme na Mull a pádlujeme v silném protivětru podél pěkně skalnatého pobřeží. Při čůrací pauze zjišťujem, že Tomáš někde po cestě vytrousil helmu, ztráta predátorky celkem zamrzí. Já jsem si ji tentokrát nebral. Minule jsem ji nepoužil ani v jeskyních, ani při přistávání, tak co, že jo. No, začíná to být pěkně opotřebovávací čundr. Sucháč, vařič, stan, helma, kajaky, dvě bubliny na károškách…hmmm, prostě matroš v těhle podmínkách nějak podezřele rychle odchází. Na táboření hledáme dobré a hlavně zašité místo, podle předpovědi se zdá, že zítra bude přecházet nějaká buřina. Na prvním fleku, který zkoušíme je všude bažina a celkem nechráněný terén. Přepádlujeme zátoku a nacházíme tábořiště jak z Rychlých šípů. Lesík, s paloukem a ohniště, za tábořištěm potok a jeskyně. O kus dál rostou nějaký divný smrky, o kterých Tom prohlásí, že se jedná o sekvoje. Akorát jak jsme za větrem, tak nás opět přepadají midges. Večeříme v jedenáct, pijeme večerní čaj a jdem chrnět.

Mullu vstříc

 23. 7. 15 – ČT

Ráno si přispíme. Vítr celkem dost třese se stanem, občas zaprší. Vstáváme až na 0900 a po snídani jdeme na obchůzku. Je tu bezobslužný krámek s místními výrobky – sýry, marmelády, maso a uzeniny – vyber si, co chceš a prachy nech v kasičce. Dále obrážíme kostelík, místní tvrz – čtyřbokou věž obývanou klanem Mc‘Keann až do roku 1770. Taky navštěvujeme jejich hrobku na místním hřbitůvku. Potom ještě obhlížíme kruh z menhirů vysokých kolem dvou metrů z doby 3000 př.n.l. Po obědě sestávajícím z mueslityček a čaje z termosky vyrážíme do kopců. Cestou necestou na nejbližší vrchol cca 400 m. n. m. – ale od moře. Jednak kvůli výhledům a jednak tu není signál na mobil a jsme dokonce i v rádiovém stínu, tak doufáme ulovit nějakou předpověď. Tůra se nám trochu protáhne, do tábora se vracíme kolem sedmé. Vaříme a čajujeme. Už asi po sté diskutujeme nejlepší kajak, který by si mohl Cyril koupit místo krátké pomalé Capelly.

Prostě do tý kasy naházej drobný

24. 7. 15 – PÁ

Startujeme brzo pod útokem midges. Žerou hrozně, vlezou do nosu, do uší do slzných váčků a tam se do toho pořádně pustí. Celou cestu pícháme proti větru. Zpočátku slabý protivítr se postupem zmužil na poctivých F4. Pobřeží lemují útesy, ze kterých co chvíli v kaskádě spadají vodopády. Později se skaliska snižují a přibývá ostrůvků a bílých pláží. Obeplouváme poslední roh a konečně se objevuje náš dnešní cíl. Ostrov Iona. Přepádlujeme na něj a přistáváme na pláži u jetty pro trajekt. Čeká nás prohlídka klášterů a opatství. Kolem r. 560 sem přišel z Irska Sv. Columba a založil tu klášter. Ten později několikrát vybílili vikingové, sloužil jako pohřebiště – je tu pohřbeno 48 skotských králů, nějací irští a islandští. Taky tu stojí několik kamenných keltských křížů. Prohlídka se trochu protahuje a vzhledem k tomu, že máme za sebou 42 km, jsem trochu prošitý. Měl jsem si vzít storm cag, klepu se jak ratlík. Ale do kostela se to jaksi nehodilo, už takhle tu blbě strašíme ve žlutých sucháčích. Po prohlídce všech pamětihodností ještě popojedeme a na severním konci Iony, na místní pastvě najdeme rovné místo za větrem a bez písku a stavíme stany. Dnes vařím já a není to žádný kulinární zázrak, ale je to teplý a je toho hodně.

Klášter na ostrově Iona

25. 7. 15 – SO

Dnes krátký den. V podstatě jen dva crossingy, oba lehce přes deset km. Jeden z Iony na ostrov Staffa, což je ostrůvek se zajímavou geologií, tvořený sloupcovým čedičem, ve kterém je místní atrakce – Fingal`s Cave – zdaleka sem zajíždí výletní lodě. I my jsme zajeli, máme však tu výhodu, že v kajakcích můžeme zapádlovat až dovnitř. V jeskyni je nádherný strop tvořený mozaikou šestibokých sloupců. Kousek za jeskyní si na kamenité pláži dáváme pauzu. Kluci jdou fotit a já se stočím na kamenech do klubíčka a dám si dvacet.

Pokračuje dalším přejezdem na ostrov Lunga v souostroví Treshnish. Zde je největší kolonie ptáků, hlavně papuchalků, což je taková pomenší, divná slepice, která žije v norách v zemi, líp plave, než létá a živí se rybkama. Objíždíme Lungu, vyplašíme celkem velké stádo tulenů a přistáváme na balvanech. Nic jiného tu není. Stany stavíme na terase nad mořem. Já pro jistotu ve zřícenině jedné místní chalupy. V noci a zítra má fučet sedmička, ale prozatím to nevypadá. Po zakempování se rozeběhneme po ostrově. Vylézám na místní jedinou mikrohoru a zjišťuju, že krom papuchalků a tuleň je tu asi stotisíc králíků. Příště si sem musím vzít prak. Cyril vaří obligátní svoje těstoviny, pak chvíli klábosíme a nakonec se oba fotografové začnou předhánět, kdo vyfotil lepšího papuchalka a já si jdu prohlížet víčka zevnitř.

Přejezd k Fingalově jeskyni na Staffě –
– a k souostroví Threshnis

26. 7. 15 – NE

Čekáme na počasí. V pět jsem se byl podívat na moře a nic se nedělo. Pak jsem se byl podívat v sedm a už se toho dělo celkem dost. Východní vítr F6-7 a moře srovnané do bílých pásů. S Tomášem, kterému se do toho nechce, se domlouváme na čekání. Zítra si to má trochu sednout a stočit k severu. Spím do jedenácti, snídám a trochu se o sebe postarám a pak zase spím. Odpoledne okouním po ostrově, fotím papuchalky a zase spím. Venku se střídá déšť s lijákem. Vařím kaši z polenty, mrkve a česneku a spím. Ideální den na oklepání.

Tak se trochu hejbejte slepice blbý

27. 7. 15 – PO

Víceméně se nám podařilo dodržet domluvený čas startu a po desáté jsme na vodě. Při balení stanu jsem zjistil, že mi zas rupla tyčka na stanu, začínám mít skóre jedna prasklá nebo zlomená tyč na jedno nocování. Po vyplutí objíždíme zbytek Treshnish, pozorujeme ptáky a tuleně. Jeden Tomovi málem skočil na kajak, vypadal jako chcíplej, ale jenom spal a když ho Tom vyplašil z bezprostřední blízkosti, udělal skoro tygří skok před příď kajaku do moře.

Vítr se stočil k severovýchodu a tak pro změnu pádlujeme proti němu a proti vlnám. Ale naštěstí se můžeme za chvíli schovat pod útesy a to nám vydrží skoro až do Tobermory, cca 35km. Ve městě dotáčíme vodu, kupujeme ještě nějaké jídlo a dáváme si rybu s hranolkama. Dojíždíme k ostrůvku, kde jsme spali i minule, ale na lepší flek. Stavíme stany, vařím večeři, dnes je to jen rychlá čočka s konzervou a zeleninou. Zítra chceme vyrazit dřív, abychom stihli proud a taky to máme do Obanu 45 km.

28. 7. 15 – ÚT

Ráno si přivstaneme a jsme na vodě v nezvyklých 0900. Cestu známe. Prostě Sound of Mull k jihovýchodu. Bohužel proti sobě máme v první půlce proud. K sádkám to ještě jde, ale pak využíváme každý vracák. Na oběd stavíme v bohty – volně přístupném stavení, kde se trampové můžou vyspat, usušit a uvařit v krbu. Vybavení chalupy je zřejmě původní a tak to člověku dává představu jak se tu na croftech asi žilo tak ještě do šedesátých let.

Následuje přejezd do Obanu. Trochu houstne provoz trajektů a velkých lodí, ale nic nás nepřejelo a později nám to i urychlil otáčející se proud. Bohužel v Obanu těsně nestíháme otvírací dobu “Zelené boudičky” a na rybí laskominy si necháváme zajít chuť. Točíme to do kempu, kde máme schované auto. Dorazíme kolem půl osmé, vykrámujeme lodě, v dešti stavíme beznadějně mokré stany a společně vaříme večeři. Po jídle následuje sprcha. Ještě vaříme čaj, rokujeme o cestě zpět a jdem do spacáků.

Mít oči na šťopkách

29. 7. 15 – ST

Po včerejších 48 km se budím trochu rozlámanej a s bolavým loktem. Kluci na tom podle zvuků ze sousedního stanu po ránu nejsou o moc líp. Na pohodu balíme a snídáme. Dosoušíme v nastalém slunečnu a větrnu všechny věci a pak vyrážíme do Obanu. Tady nejdřív zaskočíme do Sea Kayak Oban, což je príma krámek se dvěma děvčatama, který nás nechají vyzkoušet lodě, které jsou tu k mání. Sedám do LVčkovýho Nordkappa a to mě definitivně přesvědčuje, že je to ideální loď pro Karolínu Sněhovou Vločku. Bohužel nemají rachejtle do vesty, ale i tak vykonáváme několik drobných nákupů. Následuje druhý outdoorový shop. Ne už tak striktně kajakářský a nakonec ztrestáme i “Zelenou boudičku”…. Konečně. Dávám si lososový sendvič a kluci nějaký mořský hmyz. Sedáme do auta a jedeme do Connel k mostu na místní atrakci, tiderace Falls of Lora. Ještě není úplněk a nedělá to klasickou serfovací vlnu, ale i tak si dvě hoďky zařádíme na středně těžké vodě. Pak to pobalíme, nakoupíme jídlo na cestu a valíme směr Loch Lomond. Zde to zapíchneme v malém kempíku s plánem na zítřejší brzký start a cestu přes Glasgow do Doveru.

Do springu ještě tři dny zbývají, škoda

30. 7. 15 – ČT

Vypakovali jsme se z kempu opravdu brzo. Tomáš odřídil singletrack s povinnou zastávkou na Loch Lomond až do Glasgow. Tady se vrháme na kajakářský shopping. Značka LOMO tu totiž má svou firemní prodejnu. Ceny jsou příznivé a nabídka tak akorát abych člověk nebyl osel mezi dvěma otýpkama. Pořídil jsem kuželový loďák s ventilem do přídě kajaku – na oblečení ideální a potom ještě stormshelter pro dva až tři lidi, který mi ještě v safety výbavě chyběl.

Za Glasgow si sedám na pár hodin za volant a na levé straně je to mordor. Navíc je tu místní folklór předjíždění kamionů, tak mě občas zarazí tři kamiony vedle sebe. Dál se tu pěstuje suverénní podjíždění na dálnici zleva. Pokud si myslíte, že jste na českých dálnicích už všechno zažili, doporučuju.

Oklikou dojíždíme do Doveru, berem to přes Canterbury kvůli odstávce kamionů. Najdeme kemp, postavíme stany a zajedeme si do indické restaurace pro jídlo. Dávám si něco neostrého s rýží a kuřetem. Pak ještě nezbytný čaj a chrnět.

31. 7. 15 – PÁ

Ráno vyrážíme s předstihem na trajekt v 0930, kousek před Doverem dojíždíme do pozvolna se posouvající kolony, ale loď stíháme. Na trajektu se svalíme na gaučíky a pozorujeme cvrkot. Vylodění proběhlo také v pohodě, ale za terminálem nás přesměrují do kolony, která se jen velmi pozvolna posouvá směr centrum Calais. Po hodince popojíždění a kličkování přes město se napojíme na dálnici a známou cestou valíme domů. Dojíždím to za volantem na úplně suchou nádrž do Ústí asi kolem jedné v noci. Kluci mi pomůžou vybalit moje krámy. Kajak hodíme na dvorek za domem. Loučíme se, já doma vysypu všechny ty navlhlé krámy na podlahu v kuchyni, udělám si čaj, nechám ho stát na stole a usínám na gauči přikrytej stormcagem. Vejlet skončil.

Tak takhle jsem to viděl já, ale až budete mluvit s Tomem a nebo Cyrilem, tak se ukáže, že možná byli na úplně jiným čundru než jáJ V každém případě si počkejte na velkolepou diashow, kterou Tomáš dozajista připraví na příští sympozium.

Jak pejsek s kočičkou pekli ‚expedici‘ aneb dívčí postřehy z chlapského prostředí

Dorazila k nám zpráva od tiskové mluvčí expedice Siling in (NO) Silence. Vypadá to, že Lumír s Kachnou již mají sbaleno!

OD6I9278

Ze všeho nejdřív bych asi měla upozornit, že moje nejdelší doba pobytu na moři byla cca 14 dní. Proto chystání se na náš norský (a poněkud delší) výlet pro mne skýtá velikou spoustu nevídaných překvapení… A mě to holt nedá, abych se s Vámi o svoje nově nabyté zkušenosti nepodělila. To pro případ, že by někdo z Vás čirou náhodou taky upad z vejšky na hlavu a chystal se podniknout něco podobného…:).

 Co se týká příprav na cestu, Lumír je v tomto ohledu fakt ostřílený borec – když jsem si před půl rokem potajmu klepala na čelo, co plaší tak brzo, tušila jsem o divokém západě vodáckých dodavatelů a sponzorů sice mnoho, ale očividně ne dost :-).

Jsou to všichni opravdoví hardcore borci s nervama pevnějšíma než ocelová lana, a tak si zítra, v den našeho slavného odjezdu, ještě vyzvedneme pádla a pár dalších drobností (mno přinejhorším to odhrabu rukama no)… Mě teda trnou nervy a poskakuju jako pružinka a Lumír se jen ležérně usmívá, má k sobě přilepený mobilní telefon a v pauzách mezi hovory trousí: „V pohodě, to stihnem!“ Mno…TAK JO! 🙂

Ale abych pravdu řekla, myslím, že si mě Lumír ze své pozice výborného psychologa a expedičního kouče pomalu ale jistě připravuje na různorodé stresové situace, jež nás mohou cestou potkat. Součástí tréninku bylo nejspíš i zjištění (v Německu ve čtyři v noci…ehm…), že máme zamknuté klíče uvnitř auta a následné vyřešení prekérky opodál volně loženým kamenem. Či včerejší simulace záchranné akce, kdy Lumír obětoval své tělo a zasekl si hasičskou sekyrku pod koleno. Jsem si jistá, že jen proto, aby se ujistil, že jsem dobře vybavila lékárničku a neholedbám se působením v Mládeži Českého červeného kříže jen tak pro nic za nic. Začínám mít samolibý pocit, že už mě nemůže nic překvapit. Zároveň ale tuším, že možnosti tu ještě určitě jsou.

Takže: jsme v pohodě, jsme zrentgenovaní, máme sbaleno, navštívili jsme všechny příbuzné a vytvořili si tukové zásoby, jsme vydezinfikovaní neurčitým množstvím slivovice a zítra už konečně jedem! UFFFFF!

Tudíž děkujeme za podporu a důvěru a teď už nám jenom držte palce :-).

DÍK! Kachna Jedna Veselá

(P.S. Problematiku van na Norském pobřeží jsem si slíbila prozkoumat, zmapovat a popř. ozkoušet. Určitě budu v tomto směru informovat i nadále.)

180 Day Trips – Petr Major už brzy vyrazí

Mejdzi1

logo

Redakce Seakayakeru vám s radostí oznamuje, že Petr Mejdží Major chystá velikou expedici, na které jej budeme podporovat. Zároveň jsme s ním dohodnuti, že na našich stránkách budeme zveřejňovat blog s jeho zápisky a fotografiemi z cesty. Moc si vážíme jeho nabídky! A o jakou cestu půjde? O tom vám nejlépe poví sám Mejdží.

V březnu 2013 se chystám vydat na půlroční sólo expedici kolem Skandinávie v mořském kajaku, který jsem sám navrhl a postavil. Cílem této mé expedice je především propagace tohoto outdoorového sportu a rozšíření povědomí o seakayakingu mezi mladé lidi. Tato expedice bude navíc zkouškou a testem mého vlastnoručně postaveného mořského kajaku, který tímto zajímavým způsobem započne svůj rodokmen. Navíc má být moje cesta i důkazem, že seakayaking  mohou provozovat i lidé, kteří nežijí zrovna v blízkosti moří a oceánů. Půlroční expedice na moři je i velkou osobní výzvou ke zdolání vzdálenosti 6000 km vlastní silou a skvělou možností, jak poznat nové lidi, místa a mnou dosud neobjevená přírodní zákoutí evropského severu.

Popis expedice 180 Day Trips

24. března 2013 vypluji od malé pláže v Praze pod Karlovým mostem a vydám se na půlroční putování po vodě v mořském kajaku, který jsem sám navrhl a postavil. Vydám se po Vltavě a Labi až k Hamburku, odkud se kanálem Labe-Lübeck dostanu do Baltského moře. Dále popluji směrem na sever tak, že nejprve propluji ostrovy Dánska a pak se vydám dále podél západního pobřeží Švédka a Norska až na nejsevernější místo Evropy, Nordkapp. Zde bych měl mít za sebou 3000 km, tedy polovinu své cesty. Tady mě bude čekat 550 kilometrů dlouhá „suchá“ etapa pěšky přes Laponsko. Svůj 80 kg kajak při ní se vším vybavením potáhnu na vozíku, než do něj opět usednu na pobřeží Botnického zálivu. Po východním pobřeží Švédska či západním pobřeží Finska dopluji zpět k dánským ostrovům. Nakonec se vrátím proti proudu Labe a po zhruba půl roce se opět objevím v Praze, na pláži, kde celá cesta započala. Tím však expedice nekončí.

Po svém, pevně doufám, že úspěšném návratu, chci o své cestě na mořském kajaku informovat nejen současné příznivce a fandy tohoto sportu. Rád bych realizoval setkání a semináře s prezentací fotografií a videa, které během cesty pořídím. A to především ve školách, abych motivoval mladé lidi k dobrodružství, a to nejen ve vlnách a představil tento v Čechách ne příliš obvyklý outdoorový sport.

Proč dobrovolně strávit šest měsíců samoty na moři v seakajaku?

. Prostě rád pádluju a kajak mi umožňuje poznat úžasná místa a lidi z jiné perspektivy. A z nějakého nepochopitelného důvodu mám rád, když je mi zima a jsem promáčený. Možná to má něco společného s tím, že si při pádlování připadám víc naživu.

Expedici bude v České republice provázet řada dílčích aktivit. Průběh cesty budu zaznamenávat na blog vytvořený speciálně pro expedici. Budu na něj nahrávat fotky, videa a psát v dlouhých chvílích osamění mimo civilizaci své postřehy z cesty. S Českým rozhlasem jednám o pravidelných živých vstupech do vysílání ve frekvenci dvou nebo tří týdnů. Po mém návratu plánuji nabídnout článek o cestě spolu s fotografiemi do vybraného časopisu a rád bych zrealizoval i fotografickou výstavu. Vždyť v průběhu půl roku určitě nashromáždím bohatý a zajímavý fotografický materiál. V plánu je také výroba autentického filmového dokumentu mapujícího mou expedici.

Expedice v číslech

  • 6 měsíců strávím v mořském kajaku bez podpory doprovodu
  • 6000 km urazím s mořským kajakem, poháněném výhradně vlastní silou
  • 550 km ze své cesty ujdu s veškerým vybavením pěšky přes Laponsko
  • 6 zemí navštívím během své cesty
  • 4 moře propádluji na kajaku
  • 2x překročím polární kruh
  • 30 km/den by měla být má průměrná rychlost
  • 1x potkám a přepádluji jeden z největších mořských vírů na světě, legendární norský Maelström

Mejdzi2

O mě a mořském kajaku

Jsem povahou dobrodruh a zajímají mě nové, nevyzkoušené věci a pohyb. Možná proto jsem jeden z prvních lidí, kteří v Čechách profesionálně tančili a učili breakdance. Tanci jsem se věnoval zhruba pět let. Pak přišel čas pro změnu a začal jsem se aktivně věnovat capoeiře, kterou jsem společně s přáteli přivedl do ČR a zde ji také aktivně vyučoval. Z tělocvičny a tanečních sálů mě to ale začalo táhnout ven. A díky náhodě jsem se v roce 2009 v Anglii seznámil s mořským kajakem. Přesně splňoval mé požadavky – možnost cestovat, hýbat se na čerstvém vzduchu a sportovat na vodě. Můj vztah k mořskému kajaku také ovlivnilo mé setkání a přátelství s Jeffem Allenem, jedním z nejuznávanějších seakajakářů na světě, u kterého jsem rok a půl pracoval jako instruktor.

  • 2009 – první zkušenost s kajakem byla rovnou 2000 km dlouhá cesta kolem jižního a západního pobřeží Anglie. Trvala 3 měsíce a před vyplutím na tuto cestu jsem měl na moři odpádlovaných pouhých 30 dní.
  • 2010 – během roku jsem absolvoval zkoušku BCU 4 Star, druhou nejvyšší mezinárodně uznávanou zkoušku průvodce v mořském kajaku.
  • 2010 – byl jsem pozván jako jeden ze tří členů týmu na expedici do Norska, kde jsme urazili 700 km. Jezdili jsme převážně nad polárním kruhem, navíc v dubnu, kdy většina kajakářů sedí doma v papučích. Minusové teploty na vodě byly každodenní rutinou.
  • 2011 – jsem uskutečnil cestu kolem jižního pobřeží Anglie. Podnikl jsem ji v lednu a urazil jsem 550 km za 10 pádlovacích dní. Tato malá cesta byla pro mě dosud nejextrémnější. Anglická zima na moři znamená pádlování ve tmě, silné větry, bouře a déšť. Voda má kolem 6 °C a teplota vzduchu klesá pod nulu. Tuto cestu jsem podniknul v prvním kajaku, který jsem sám postavil.

Mořský kajak

Pokud se rozhlédnete po běžně vyráběných mořských kajacích, zjistíte, že vycházejí ze vzoru tradičních eskymáckých (nebo lépe inuitských) kajaků. Ale já si myslím, že moderní loď by mohla vypadat trochu jinak a trochu jinak se i chovat. Začal jsem tedy přemýšlet nad stavbou vlastních mořských kajaků. Svou první loď jsem postavil na hausbótu v Anglii, kde jsem nějaký čas žil. Po návratu do Čech jsem začal se stavbou druhého, propracovanějšího kajaku, se kterým mám v plánu v roce 2013 absolvovat svou nejdelší cestu po moři a na ní dosáhnout 10 000 km strávených na moři v kajaku.

Moje loď je proto jiná než ostatní. Jedná se o kompozitovou loď nového designu, která je inspirovaná tvarem závodního katamaránu, aby byla dosažena co nejvyšší výkonnost. Stavěná je tak, aby byla efektivní, pohodlná a je určená pro dlouhý pobyt na vodě i za velmi náročných podmínek.

Mejdzi
Všechny fotky: Dušan Mariner Festa

leták Petr Major – expedice 180

Way Up North – Vesterály

01

Do redakce našeho webu dorazilo oznámení o plánované expedici na norské Vesterály. Rádi se s vámi o ně dělíme…

S nadšením vám oznamujeme, že od 3. 6. do 17. 6. 2012 proběhne výprava na mořských kajacích do souostroví Vesteralen . Tato destinace se nachází na severozápadě Norska asi 300 km nad polárním kruhem, těsně nad známějšími Lofoty ( jakousi kosou trčící z Norské pevniny směrem do oceánu). Krajina je charakteristická vysokými kopci, které se tyčí přímo z moře, otevřeností k již zmíněnému oceánu a Norskému moři. Je zde asi největší možnost setkání s velkými kytovci v Evropě. Moře a velký rozdíl mezi přílivem a odlivem vytváří silné proudy a velmi těžkou vodu.

Právě v těchto vodách, kde jsme měli možnost uskutečnit podobnou výpravu již v roce 2008 (Lofoty), se chystáme uskutečnit naší další plavbu, kterou jsme pojmenovali „Way Up North“, protože tak vysoko na severu jsme ještě nejezdili. Výpravy se zúčastní čtyři čeští seakayakáři.

Michal Pancíř: fotograf, jehož fotografie si můžete prohlédnout tady. Přes 35 let rychlostní kanoista a jezdec na divoké vodě. Od roku 2004 aktivní mořský kajakář.

Radim Sládek: člověk, který se věnuje snad všem vodním sportům, od dračích lodí po plavání, též rychlostní kanoista a mořský kajakář. Má za sebou mnoho výprav na seakayaku od jihu po sever Evropy, pádlo protáhl slanou vodou i na Islandu a v Britské Kolumbii.

Vítek Jindrle: už od dětství se věnuje plachetnicím menším či větším, zapálený mořský kajakář, fotograf a autor odborných článků týkajících se seakayakingu. Píše téměř výhradně pro tento web.

Standa Klokočník: autor a designer několika mořských kajaků, které si můžete prohlédnout tady. Účastník mnoha menších i větších výprav, z nichž nejznámější je asi expedice Petra Novotného – QAJAQ Kalaallit Nunaat 2010 k břehům Grónska. O té se dočtete třeba zde. A psali jsme o ní i na našem webu.

Nakonec ještě chceme poděkovat kamarádům, kteří nám s cestou pomáhají.

Jsou to:

Norway-Vesteraalen