Praha – Mělník 2017

Dvanáctý ročník proběhnul a já dumám nad tím, co napsat o akci, kterou si užije každý asi trochu jinak, v závislosti na tom, kdy do děje vstoupí. Zda ráno těsně před startem nebo už večer předem při mohutném večírku. Dále podle toho s jakými lidmi se v průběhu dlouhého dne na vodě potká či nepotká. A v neposlední řadě záleží i na tom, v jaké je aktuální kajakářské kondici.

Hlavní scénář je sice vždycky stejný: Mejdánek, pak krátká noc, ráno Staňdochův brífing a nasedání do lodí, pětačtyřicet kilometrů pádlovaných, tři jezy zdýmané a jeden přenášený, podvečerní doplutí, vylámání zmrzlých a ztuhlých těl z kajaků, naložení lodí a rozjezd do domovů.

Ale nejdůležitější jsou právě ty věci okolo. A tak jsem rád, že jsem mohl potkat lidi, se kterými se vídám jen párkrát do roka. Zástupce Grónského Klubu, Moravské sekce, Chomutováky, Pražáky, Jizerskou buňku a další. Taky vyslechnout vtípky, řečičky, drby a plány na příští sezóny. Teď už tedy vím, jaký je rozdíl mezi městy Honolulu a Karakas, jak to má Freya s Pipinkou a kdo byli ti plaváčci loni pod Vraňanským jezem.

Vážení zúčastnění, bylo mi potěšením. A vy co jste nebyli letos…. Budťe příště.

Stanďochův brífing
Lodě na vodu….
….a tradá do Mělníka.

Všechny fotky  Karolína Sněhová Vločka

Splutí polské Drawy

Jirka Staněk by se s vámi rád podělil o krásnou polskou řeku Drawu, kterou sjeli na mořském deblu. Jirka by ji v budoucnu chtěl sjet i na singlu.

Splutí polské řeky Drawy jsem pořád oddaloval, až jsme se konečně v šesti na ni vypravili. Leccos jsem si o ní přečetl a vysnil a ten sen se mi teď vyplnil. Řeka je vyjímečně krásná, čistá, hodná a s nádhernou krajinou kolem. Dalo se však tušit náročnější terén a volba lodí se nám vyplatila. Jel jeden  mořský deblkajak  a dvě laminátové kanoe.

Drawa

Řeka se sjízdností rozděluje na více částí. Vrchní úsek jsme nechali na příště, začali jsme v Prostynija na 84. říčním kilometru v části s pomalu tekoucí meandrovou vodou, jezerními přejezdy v Drawně a průjezdem Drawskou chráněnou krajinou / Drawlenski Park Narodowy/. Do této části DPN se musí koupit místenka  na splutí a zaplatit nocleh ve vytipovaném kempu. Přespání v Drawně jsme první noc „přečkali“ v autokempu, který jsme rádi vyměnili druhý večer za poskytnutí místa na klidné přespání v půjčovně lodí (http://www.kajaki.com.pl/) na trávníku na břehu jezera s WC i teplou sprchou. Majitel nám zajistil dřevo na oheň a také mimo jiné poradil, jak se zachovat při vyprodání místenek. Absolvovali jsme třídenní sjezd do obce Krzyz /2,4. ř. km/.

Začátek

První den, jen tak nalehko, do Drawna, druhý den první půlku DPN,  na pohodových 19 km, do tábořiště Bogdanka nebo Sitnica. Řeka však v tomto úseku je technicky velmi náročná a pohoda se postupně měnila na sportovní výkon. V korytě řeky je mnoho napadaných stromů a mezi nimi lidé na lodi, jež zhola o řízení  ve dvou neměli ani páru. Proud nebyl zas tak nebezpečný, ale malá chybička v řízení, které bylo potřeba neustále po celý den, si průběžně nešťastníkům odebírala zatopené lodě. Naše parta ostřílených vodáků se sice jako jedna z mála nekoupala, ale měli jsme po celodenním sjetí tohoto úseku celkem dost. Výstižné bylo provolání jednoho postaršího Poláka -„to je strategija!“.

Vjezd do DNP

Další den a druhá část DPN do Krzyza byla už poměrně pohodová, řeka meandruje v lese, překážek tam již bylo znatelně méně a byla úplně, jak z té mé vysněné Drawy.

Některý úsek se dá jet i po suchu
Doporučení příštím vodákům:  vhodné lodě jsou buď přímo z mnoha  půjčoven kolem, které si je také sváží nazpět. Důležité jsou  lodě tuhé, které dokáží zdolat kmeny pod hladinou i na ní. Nelze sjet úsek DPN na nafukovací lodi, ta je pro Drawu nevhodná!  Vhodnější je otevřená loď pro rychlé nenadálé opuštění posádky, se špricdekou si musí být jezdci hodně jisti svými zkušenostmi. Drawa je krásná, vodácky vyhlášená a v sobotu a neděli celkem zahlcená, ve všední den si ji více užijete.

Chvilka, kdy se dá vytáhnout foťák

A za světla domů čili Praha – Mělník poosmé (VPJ, 2014)

Klasik by zřejmě řekl, že roku 2014 proběhl ročník, kdy vše běželo jako po drátkách a soukolí organizace se otáčelo hladce jako dobře namazaný stroj. K osmému ročníku akce s nejdelší seakayakářskou tradicí v Čechách i na Moravě, nemůže mít nikdo, ani tu sebemenší připomínku.
Na úvod nachystal pořadatel Stanďoch v areálu HG Sportu ohromný párty stan. Ku cti ostrých mořských vlků sice příliš nepřidával fakt, že stan byl vytápěný. Ale na druhou stranu jim alespoň nezhoršoval chronický revmatismus, kterým kromě bolavých zad, téměř všichni trpíme.

Ach ta kalná trójská rána (Foto: Stanďoch)

A párty stan dostál svému jménu – večírek byl výtečný. Za hudebního doprovodu hudební skupiny Vodáci Napajedla se všichni postupně propracovávali až k anoncované půlnoci, na kterou Stanďoch slíbil, že dodá překvapení – celou párty ukončí. Kupodivu i to se mu víceméně, s přivřeným okem, povedlo. Jedinou skvrnou na klidném průběhu večírku tak byla parta vykutálenců z Grónského klubu, kteří celé podujatie využili ke svým nízkým cílům a uspořádali dražbu první české seakajakářské knižní příručky.

Komora Roztoky (Foto: Stanďoch)

Ano, je tomu skutečně tak – v Čechách vyšla první publikace, věnující se výhradně seakayakingu. Potíží je, že tato příručka se jmenuje: „100 důvodů proč nejet z Prahy do Mělníka,“ a tak de facto neporadí čtenáři, jak na mořském kajaku jezdit, nýbrž jak se ježdění vyhnout. Ale i tak je to revoluční počin a všech jednadvacet majitelů výtisků prvního vydání má nyní v rukou skvost netušené historické hodnoty.

Roztoky ještě jednou – v obležení Necek (Foto: Stanďoch)

Nejtěžším okamžikem jízdy do Mělníka bývá kalné ráno, ale díky Stanďochovu obětavému přístupu, jsme ulehli zavčasu a tak ani to vstávání nebylo tak strašné, proto jsme již kolem půl osmé vypluli na řeku, zahalenou jako vždy do oparu mlhy a mračen. Už zhruba od třetího ročníku je totiž tato jízda zárukou stabilního – ovšem značně hnusného – počasí.

Z lodí, čeládko líná! Bude se přenášet! (Foto: Stanďoch)

Nikomu to však nevadilo, protože nevídaným způsobem fungoval průjezd komorami. Na nikoho se nečekalo, již z dálky svítila všude zelená a tak jsme trasou projeli jako rozpálený nůž máslem. Nebo tak nějak. Z toho vyplývá, že jsme cíle dosáhli ve velmi krátkém čase – kolem půl čtvrté, tedy ještě za světla už byl na břehu i hlavní peloton.

Mělník na dohled – na tenhle pohled se těšíme celý den. (Foto: Stanďoch)

To znamená, že téměř všech 75 lodí (z toho 8 deblů) bylo naloženo bez svitu čelovek a díky dokončeným stavebním úpravám mělnického nábřeží, i bez brodění se po kolena v bahně. Pokud máme správné údaje, tak nedojely jen dva debly, které uhynuly u Kralup. Jejich předčasného opuštění řeky nebylo moc litováno – na vleku hlavního pořadatele pro ně stejně nebylo místo :-).

Důkaz o tom, že v roce 2014 jsme přepsali historii – máme naloženo za světla! (Foto: Stanďoch)

Jediným problémem tedy je, že autor tohoto článku, který celý minulý rok sbíral důvody, proč na tuhle přitroublou akci nejet, zjistil, že to bylo tak v pohodě, že by byla škoda zůstat napřesrok doma. Takže sedmnáctého zase v Tróji u kanálu!

Zimní Slapy 2014

Zdravíme všechny seakajakáře v nové sezóně a hned vás všechny srdečně zveme na akci, na které byste rozhodně neměli chybět! Ano, jedná se o již legendární Zimní Slapy, které neúnavně pořádá Petr Křivánek.

IMG_2351-Edit-2

Sraz je 8. února 2014 v 10:00 na skluzu u hráze Slapské přehrady (levý břeh).

Program:

  • plavba proti proudu
  • táborák + večírek kdesi v divočině
  • spaní (pod stany/širákem)
  • a v neděli 9. února návrat zpět do civilizace a do tepla

Neoficiálně se ovšem začíná v pátek 7.2.2014 v hostinci U Taterů. Pokud byste měli zájem o něco víc, než jen pivo, pošlete Petrovi požadovaný počet jídel. A neptejte se, co bude – ať uvaří, co chtějí, vždycky je to bašta.

Pokud chcete na páteční noc zajistit ubytování, pište také Petrovi – zatím je předběžně domluvená chajda „U Zuzky“ a místa je tam dost.

A nakonec ještě malé překvapení pro všechny geocachery. Při příležitosti této akce bude nejspíš otevřena mystery keš! Tak si vezměte geovýbavičku a můžete se těšit na pěkný úlovek.

Jo a kdyby kdyby přišla fakt tuhá zima, pojedou se Štěchovice a spalo by se obě noci v chatě. Máte možnost užít spoustu legrace, zimy a snad i pádlování! Tak koukejte přijet.

Romantika, pot a komáre – meandry Dunaje 2013 (Bejví & Antonius Carbonius)

Po dlouhé době jsem se skrz ostatní povinnosti prokopal až k nejstaršímu restu. Konečně tak vynáším na denní světlo unikátní česko-slovenský článek. Já vím, říkáte si, že v dnešní době je všechno unikátní, ale tady je to fakt pravda! Je to totiž článek dvou autorů: Bejví a Karbonového Tondy, který navíc dal dohromady někdo třetí. Po sérii článků s příběhy z moře, se zase na chvilku vracíme na sladkou vodu. Přesněji řečeno vás zvu na projížďku dešťových pralesů slovensko-maďarských meandrů Dunaje. Udělejte si pohodlí, uvařte čaj a v klidu si přečtěte, jak to tam vypadá v jarních měsících. Na čtenářích nechávám možnost, porovnat přístup skupiny tvořené výhradně ženami a skupinky smíšené. A protože mám slabost pro slovenštinu, ponechal jsem texty, které psala Bejví, v originále (jsou psané kurzívou).

IMG_12621

DSC_0041

Naše skupina se setkala na stejném místě jako vloni – v kempu v Čunovo. Večer bylo klasicky krásně hnusně, foukalo a pršelo. Díky mrzutě hnusnému počasí bylo ráno střízlivé, i přesto, že v sousední restauraci, kde se čepuje výborný Bažant, byla až do rána diskotéka ve stylu 60-70-tých let. Tam jsme jako zástupci sííkajakařského oddílu museli vyrazit, ale i tak se nám na druhý den povedlo vyjet na meandry v slušném čase a plném počtu zúčastněných pádel. To znamená, že se po hladině prohánělo deset mořských kajaků a tři Baraky.

S mojimi milými kamarátkami a spolupútničkami „raftovaciou kariérou“ Saškou a Slivkou sme sa vydali prvý májový víkend objavovať zákutia Dunajských ramien, tentokrát na Maďarskej strane. Stačilo „málo“ – prepustiť sa od manželov, detí a práce. Plán výletu sa tvoril cestou a konečné rozhodnutie padlo až pri odväzovaní lodí. Vyrazíme z kempu pri Dunakiliti. Dopádlujeme kam dopádlujeme, romanticky prespíme mimo civilizácie a na druhý deň sa vrátime.

IMG_12691DSC_0185

Stav vody byl poněkud vyšší než v loňském listopadu a některá místa jsem po půl roce díky tomu ani nepoznával. Voda se přelévala dokonce i přes cesty, které tak najednou byly neprůjezdné. Naštěstí se nepotvrdila špatná předpověď počasí a pršet začalo až večer. Díky tomu jsme si užili celý den.

Pluli jsme podél hranic Slovenska a Maďarska, a doprovod nám dělal Tátův zpěv české hymny. To proto, že jsme nevěděli, kde se přesně nacházíme, tak abychom alespoň věděli, odkud přijíždíme.

Všetko šlo ako po masle – vysoký stav Dunaja nám pripravil skvelé vlnkovaté perejky a my sme si radostne testovali, čo všetko seakajak zvládne.  Saška si vychutnávala miniadrenalín na zjazďáku. Krásne to odsýpalo, stihli sme si povedať „skoro všetko“ a boli sme veľmi rýchle.

Čo malo za následok, že sme sa zviezli oveľa ďalej, než sme pôvodne plánovali a pri zistení, že sme pádlovali 7 hod nám z predstavy spiatočnej cesty trošku zamrzol úsmev. Dole prúdom sa pádlovalo krásne! Okrem jednej, sme splavili všetky hate, ktoré, ako sme ticho tušili, cestou hore asi splavné nebudú…

IMG_1276

DSC_0162

Večer, hned po přistání jsme rozdělali oheň. Bez ohledu na déšť, který trval celý večer a celou noc až do rána, jsme opékali buřty. A to i přesto, že všechno dřevo v okolí bylo spáleno dávno před námi. A to všechno, co zbylo, byly jen vlhké, napůl hnijící klacky. Pokusy o získání kvalitnějšího spalovacího dřeva skončily jen zlomenou pilkou. Na rozhánění komárů jsme použili kouřící vařič na vlhké klacky a o pohodu bylo postaráno!

Večer sme si ale pokaziť nenechali. Prvé kolo zábavy bolo jasné a neustále na nás dobiedzalo: nastriekať sa repelentom  viac než je reálne, ku tomu si obliecť komárom neprepichnuteľné veci a postaviť stan, kde sa ukryjeme pred týmito nežiadanými nápadníkmi.

Moja teória o pevnosti svalov o ktoré si komár zlomí sosák neviem prečo nefungovala. Ale ďalšia,  že velký rodinný stan sa dá postaviť aj bez kolíkov nakoniec vyšla! A vlastne, keby som ich nenechala v aute, ani by sme nevedeli, aké sme šikovné a vynaliezavé!

IMG_1268 DSC_0155

Noc byla relativně klidná – ráno nás přivítali slimáci s komáry, kterých byl všude přebytek. Na vodu se vyjelo v 10:00 a počasí se jen zlepšovalo. Na jezech to frčelo a nikdo se skoro ani nenamočil. Cestou jsme potkali plavající srnku a divoké prasátko, které si přišlo cucnout vzácného a kvalitního lihu, podávaného po celou dobu výpravy.

Po vplutí na Dunaj jsme chvíli zápasili se silným proudem, a kdyby bylo více času a nemuseli jsme zatočit do Medvědova, dalo by se doplout docela rychle až k Černému moři. V místech soutoku ramen se zdálo, že i bez záběru kajak jede alespoň 10 km/hod. Na konec cesty byl tradiční eskymák a bylo dopádlováno.

Ráno, ako ináč – ROMAN, ROMAN, ROMAN a – komáre. K tomu balenie a potom už len 9 hodín nádhery krásneho počasia, lužného lesa, Dunaja a vychytávania najjednoduchšej cesty po vracákoch hore prúdom.

Pravda, to posledné nás nebavilo úplne celý čas, malinko sa to striedalo s tuhnúcim celým človekom, lámaním sa pri prenášaní lodí a brodením sa pri komplikovaných výlezoch. A malej orientačnej nervozity v poslednej pol hodine cesty.

IMG_12811 DSC_0082

Při cestě zpět do kempu se diskutovalo o vážných věcech týkajících se minulého a současného stavu meandrů a důsledcích lidského faktorů při stavbě přehrad. Bavilo se i o tom jestli nám chutnají banány dovážené remorkéry ze zahraničí, které dozrávají v kontejnerech. Shodli jsme se na tom, že by se nám meandry líbily i v původním stavu.

Meandry byly zase kouzelné a parta byla suprová. Nejvíce musím pochválit dámskou část výpravy za výbornou masovou nadílku a jídlo celkově. Jmenovitě se o nás starala Dana, Radka, Bedřiška, Libuška a extra bod za meruňku dostává Boženka. Medaili za odvahu získávají Eliška s Petrou, za přípravu drobného palivového dříví v extra zhoršených podmínkách. Děkuji všem zúčastněným, celé partě z Olomoucka a Jirkovi Staňků za organizaci a bezpečný doprovod!

Bolel ma celý človek, možno aj dvaja naraz, a hlad som mala za štyroch. Dievčatá sa ma snažili utešiť, že na tom boli podobne. Našťastie sa potvrdilo, čo nám Saška celý víkend sľubovala, že v Maďarsku sa výborne naješ hocikde a hocikedy.

Halászlé a guláš, v ktorých stojí lyžica, sumec na smotane s kôprovými haluškami alebo divina s kroketami veľkými ako päsť boli veľmi príjemnou a zaslúženou odmenou!

IMG_1275 DSC_0188