a tak vůbec všecko o Slapech 2018

Nezbývá než zhodnotit, a tak vůbec všecko o Slapech 2018 

Autor: Motýl

Nechci se příliš zabývat historií pořádání této, dnes už skoro legendární akce, protože o ní stejně houby vím. Nicméně druhý únorový víkend si nechávám, pokud to jen trochu jde, volný. Už jsme tu zažili leccos…. Teploty kolem deseti stupňů a sluníčko nebo kosu jako prase. Mám dojem, že jeden
rok bylo dokonce k mínus dvaceti, a to jsme se s Jarkem Hoffmanem zbaběle vymluvili na stáří. Teď už bych to v žádném případě neudělal, protože fakt už není čas.

Nikdy jsem se netajil tím, že na vodu jezdím hlavně kvůli večírkům a přes den to na té vodě nějak překlepu…… Ale teď vážně, kdo nebyl u Taterů, nezná svět, a právě proto se skalní příznivci mořského kajakování setkávají při této příležitosti právě tam a v pátečních odpoledních hodinách tak vlastně celou akci zahájí. Je pravda, že někteří přijedou jenom na pátek a v sobotu ráno mizí……, zbabělci. Ale to už je jiný příběh. Letos se v pátek souběžně konala oslava Broňkových padesátin, a tak bylo v hospodě opravdu husto.
Naše napajedelská sekce se dostavila s plnou parádou až uprostřed večírku, ale někteří z nás stihli v podstatě všechno, i se zavřením hospody na závěr…., hmmmmm, zřejmě dobrej oddíl. Na noc jsme se rozprchli, kam se dalo. Někdo se pohodil venku, jiný k Arnoštovi na chalupu, pár lidí spalo v autě a my, z dálného východu, jsme se uklidili do tepla penzionu V Proudech. No, tepla…., kdyby Benny na noc nevypnul topení, asi by to byla větší hitparáda:).

Ráno klasika, vymotat se z pelechu, komu nebylo moc ouvej, ten se nasnídal a hurá na startovní pozice nad hrází Slapské přehrady. Nevím, jak
ostatní, ale já to balení do lodí fakt „miluju…….“. Ani nevím, jak se to stalo, ale přes různé nástrahy a hlavně Hadovu griotku se mi nějak nedařilo se probojovat na čelní pozice.

Ale co, do tmy jsme v pohodě dojeli na už zpola zabydlené tábořiště u Častoboře, kde krásně plápolal oheň, nad kterým se na trojnožce vesele tetelila macatá kýta. Ježíš, to byla paráda, Stando.

Tak jsme rychle postavili stany, něco pohodili do žaludku a mazali na večírek, kde občas přes klábosení kamarádů i nějaké ty tóny kytary zazněly….. Bože, jak já to mám rád. Je fakt, že lidí bylo letos opravdu hodně, ale kdo chtěl, tak si ten svůj debatní kroužek určitě našel.

Co dodat, v našem debatním kroužku jsme navařili skoro deset litrů punče, osmažili kila krkovičky a spořádali Prckův úžasně nakládaný sýr.

Nedělní ráno už je taková klasika. Někdo spěchá, někdo méně a zbytek na pohodu k hrázi. Teď jsem si uvědomil, že i sluníčko vysvitlo. Skoro jsem litoval, že jsem si záměrně ani sluneční brýle nevzal……, příště, Motýle.

Zpáteční cesta v autě byla, jak už to bývá, docela nudná. Poté, co jsme se najedli v hospodě, Prcek odmítl řídit, prý by stejně usnul. Nebýt Milady, tak jsme se domů nedostali.

Víte co? Závěrem určitě velký dík Petrovi, Ivanovi a vůbec všem, kteří se podíleli na organizaci. Je to snad jediná akce za rok, kde se celý ten seakajakový výkvět sejde.

Jo, Peťo a Ivane, víte, co jsem slíbil…… KOTVA JE NEJLEPŠÍ
ODDÍL NA SVĚTĚ .

Dětská voda na Vranově (VPJ, 2014)

V polovině června proběhla na Vranosvské přehradě moc povedená akce – setkání věnované hlavně dětem. Přinášíme vám zprávu tak, jak ji převyprávěl jeden z přímých účastníků.

Kluci a holky – dospěláci se nám konečně domluvili, a po všech těch svých expedicích a výpravách uspořádali setkání pro nás, seakajakáře do zhruba patnácti let. Celé se to odehrálo na Vranovské přehradě a mě, tátu a mámu tam pozval strejda Petr, to je ten, co má hnědého psa a strejda Ivan, který dělá výborné palačinky a od té chvíle, co mi jednu dal, jsme kamarádi.

Jezdilo se po  přehradě
Jezdilo se po přehradě

V kempu Bítov se nás sešlo asi dvacet, plus tedy dospělí, ale ty jsem nepočítal, tak nevím, kolik jich vlastně bylo. Popravdě, já ani netuším, proč tam s námi jezdili, když my děti si báječně vystačíme samy, ale nejspíš by nám to záviděli, tak radši jeli s námi.

A na břehu se hrála spousta her.
A na břehu se hrála spousta her.

Během těch čtyř dnů, se toho odehrála spousta – měli jsme nachystané soutěže a kdo vyhrál, dostal krásnou cenu, nebo alespoň nějakou dobrotu. To byl taky důvod, proč jsem nic nevyhrál – největší šanci jsem měl v běhu s kelímkem, ve kterém byla voda. S tím jsme měli oběhnout hřiště a vodu nalít zpátky do kyblíku, u kterého nám fandil strejda Standa z Jablonce. Jenže když mi strejda Radek poradil, že je lepší nalít vodu tátovi do bot, na závod jsem se vykašlal, a pak už jenom lil vodu do bot všem dospělákům, kteří šli kolem. Co víc si přát – užil jsem si spoustu srandy a navíc jsem dostal lízátko, které mám mnohem radši, než plyšovýho psa.

Všem se nám to moc líbilo.
Všem se nám to moc líbilo.

Kromě soutěží jsme chodili na výlety, takže jsem sám došel až na kraj kempu a zpátky mě dovedla hodná teta, co mi ani neřekla, jak se jmenuje a hlavně jsme jezdili na kajaku! Já jsem vytáhl tátu k opuštěnému ostrovu, pak jsme honili kachny a nakonec jsme vjeli pod most a tam křičeli na celé kolo: „AHÓÓÓJ!“  To se vám tak krásně rozléhalo. Na lodi se mi to moc líbilo, a vůbec nevadilo, že v neděli ráno strašně pršelo. Fakt hodně! Táta říkal, že spadlo snad sto kapek!

Sluníčko svítilo.
Sluníčko svítilo.

Když jsme nebyli na vodě, ani nezávodili bylo to vlastně vůbec nejlepší – se strejdou Markýzem jsme chodili na ryby a jednu jsme ulovili a vůbec nejlepší bylo, že jsem pořád měl kolem sebe spoustu kamarádů, od těch, co jsou stejně staří jako já a tak si s nimi nejlíp rozumím, až po všechny ty srandovní strejdy a tety, se kterejma si člověk užije daleko víc zábavy, než s tátou a mámou, protože mi vůbec neříkali, co mám dělat. A když už mi to náhodou radili, většinou to byla nějaká legrační věc, nebo lumpárna!

A bylo nás vážně hodně.
A bylo nás vážně hodně.

Takže chci strejdům Petrovi a Ivanovi moc a moc poděkovat a taky poprosit, jestli by mi nenapsali, kdy a kde se zase s ostatními dětmi budu moct sejít. A doufám, že to nebude až za rok, takovej víkend bych si dal líbit třeba už zejtra!

Lukáš

(A kdybyste chtěli vidět víc fotek, najdete je na tátovo blogu, co je pojmenovanej po kachnách.)

Tak zase příště na vodě!
Tak zase příště na vodě!

Slezská Harta

Po loňském vydařeném víkendu na Davidově mlýně a Slezské Hartě jsme akci se stejným zaměřením opakovali. Spolu s přáteli, zkušenými kajakáři, jsme se  intenzívně  věnovali lidem, pro které by tento sport, vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, mohl být zajímavý. Termín padl sice celkem nešťastně, neb jsme nesehnali přednášející na večerní besedy, jelikož tito zrovna sbírají nejnovější materiál pro příští rok.Tak chyběl  Lumír s Katkou, kteří  to jistě příště vynahradí. Počasí bylo vzhledem k průběhu roku přímo exkluzívní, i když na konci tomu, který ho obsluhoval, vypadlo plné vědro  a na nás během malé chvíle spadlo takové množství vody a krup, jež se dalo slušně pozorovat i na přibývající hladině v kokpitu.

DSC_0103

 První den v pátek nám Moravákům Katka pokřtila nového debla i s ceremonií této lodi vlastní a se zkušeným pádlerem Standou Klokočníkem spolu s konvojem nejrůznějších mořských kajaků projeli část nádrže při ústí řeky  Moravice. Večer nám přišla vhod originální Standova řecká kuchyně v areálu Davidova Mlýna, která se protáhla s Benyho kytarou a odpočítáváním skladeb do konce, což ukončilo stejně až svítání. 

DSC_0045

V sobotu ráno jsme byli opět v plné síle a zase mezinárodní, neboť opět přijel Milan se Zuzkou ze Slovenska. Před vyplutím z Leskovce se přidal i Tony, jež raději zvolil osvědčenou nafukovací baraku, na které s kamarádem Karlem propluli až pod zdejší sopku. Pak už pro něj nebyl problém velet i mořskému deblu.

DSC_0048

 Druhý večer na Mlýně byl určen k  projekci našich filmů, která ač zajímavá nám nějak rychle utekla, tak jsme zvolili osvědčenou Standovu kuchyni č.2 a Benymu přikázali opět nemalou sadu písní do konce. Nedělní ráno bylo potom trošku náročnější, ale „neva“ jelo se na Novou Pláň zkoušet záchranu a trochu proprat výstroj. Výlet kratší, ale tvrdý. Proprání výstroje dokonalé i pro ty, jež vodu neradi.

DSC_0036

Na konci padla různá předsevzetí, hlavně to, že se s Jirkou Kudrnou pokusíme do příště vyvinout pomůcky pro lepší pozici a stabilitu v kajaku. A také, že nový termín vyhlásíme co nejdříve, aby vše bylo lépe zajištěné.

_MG_1003

 

Hodně velké díky patří Davidu Kostruhovi, majiteli Davidova Mlýna za luxusní a velmi vstřícné zázemí, dále Standovi Klokočníkovi, výrobci lodí Triena za obětavost / www.triena.cz / sponzorům Tondovi Poliščukovi, Tomáši Slovákovi / www.kickthewaves.com /,mé ženě Daně a samozřejmě všem zúčastněným přátelům za nemalou pomoc.

Jirka Staněk

DSCF4680

Seakajakové sympozium na Pastvinách

Předpověď počasí na víkendové setkání seakajakářů na Pastvinách slibovala pravé seakajakové počasí: teplota kolem 10 °C a déšť. Vzhledem ke vzdálenosti a jízdě s 3letým synem jsme vyrazili už ve čtvrtek po obědě. Celou cestu lilo jako z konve a člověk v duchu pořád slyšel komentář babiček, že je to o zdraví spát s dítětem ve stanu v takovém počasí. V Žamberku se vyjasnilo, jako mávnutím proutku déšť ustal a my tak mohli v klidu postavit stan v liduprázdém kempu.

Poprvé v kajaku
Poprvé v kajaku

Dokonce jsme stihli  dát  na vodu zbrusu nový skin-on-frame kajak pro Janíka. Potvrdili jsme si tak předpoklad, že pro tříleté dítě je opravdu dost nestabilní a bude potřeba vyrobit ještě boční plováky.

Ráno nás probudilo bušení deště do stanové plachty. Pádlování si tedy necháme na sobotu s ostatními a vyrážíme do vojenského muzea v Králíkách a nedalekého bunkru. V poledne nám volá Stanďoch s Dušanem, dorazili také do kempu a chystají se na projížďku. Neprší, hodně fouká, vracíme se k jezeru a  všichni společně vyrážíme na vodu. Ani nedopádlujeme k mostu přes přehradu, když kolébání kajaku Janíka uspí (sedí mi na klíně). Sesunul se částečně do kokpitu a tlačí mi na pedály od kormidla. Musím se vrátit. Celé odpoledne netrpělivě vyhlížíme k bráně kempu. Kolik lidí to asi vzdá. Janík se co chvíli ptá, kdy už přijede Amálka. Kupodivu si pamatuje, jak spolu vloni pískali na píšťalku.  Nakonec dorazilo 56 spřízněných seakajakových duší, večer se pekly špekáčky na ohni a vyprávělo se.

Sobotní ráno začalo tradičně v 10. h nástupem. Tentokrát bohužel ne u vody, neboť tam probíhaly závody hasičů. Stanďoch s Dušanem pro nás letos připravili navigační soutěž. IMG_3677Rozdělili jsme se do malých skupin, dostali jsme mapu a souřadnice 6 bodů na přehradě. Pomocí GPS a mapy jsme na každém z 6 míst nalezli schránku obsahující část finálních souřadnic. Sotva jsme vlezli do kajaku, začalo pršet a nepřestalo až do rána. I přesto všechny teamy propádlovaly celou přehradu a po cca 3 hodinách se sešly v restauraci Na hrázi, kam nás dovedly finální souřadnice.

8651_10201073483312159_579450217_n

942566_10201073483472163_648514666_n

 

 

 

 

 

 

 

Po příjemném občerstvení v milé hospůdce a splnění posledního úkolu, dokončení eskymácké říkanky napsané na norsaqu Grónského klubu, na nás čekalo překvapení dne – návštěva nedaleké hráze. Večer jsme se všichni naskládali do hospůdky v kempu. Promítaly se fotky z výprav do Orknejí a No Frost. Nechyběla bohatá tombola. A zpívalo se do rána.

1005138_10201073482232132_828657442_n

V neděli někoho vytáhlo ze stanu sluníčko, jiného telefonát o stoupající hladině řek v místě bydliště. Ráno proto odjeli téměř všichni Jihočeši, v Budějkách už byl 3. povodňový stupeň. Většina ostatních využila příjemného slunečného počasí a vyrazila na projížďku nebo zkoušela záchranu. Bohužel pohoda navozená počasím rychle zmizela, neboť se k nám dostávaly nepříznivé zprávy o povodních.

IMG_3703

Bylo to moc prima. Velké poděkování patří Hg sportu za zorganizování již 8. ročníku setkání. Hg sportu zároveň přeji hodně sil při odstraňování škod z povodní, neboť oni jsou bohužel jedni z nejpostiženějších.

 

Všechny (a další) fotky jsou tady.

Akce na Slezské Hartě se povedla

_MG_9100

Do redakce nám dorazila závěrečná zpráva o nedávno ohlášené akci „Seakayak pro tělesně postižené – Slezská Harta„. Rádi toto poděkování zveřejňujeme a doufáme, že se podobných akcí bude konat víc. Moc se vám to povedlo!!!

Páteční sraz se uskutečnil v Davidově mlýně, který jsme po celou dobu měli rezervovaný. Večer jsme neproflákali perfektním dopracováváním, organizováním a dopilováváním celé akce, ale jako správní seakayakáři jsme přešli rovnou k odlehčení dovezených a na místě čepovaných tekutin. Jádro skupiny se totiž sjelo z různých končin a všichni byli, spolu s objednaným krásným počasím, zárukou jedinečné akce.

_MG_9108

Sobotní program ale i přesto začal přesně dle harmonogramu. A i když polovina arzenálu – liberecké lodě kvůli poruše auta nedorazily, všem se nakonec podařilo po přehradě si dle libosti zapádlovat.

Záměr akce přiblížit tento druh sportu postiženým, se také vyplnil a to dokonce s mezinárodní účastí. Počet osobních strážců byl zprvu přehnaný a tedy hrozilo, že se zachránci dotlučou sami o sebe. Nakonec se redukoval na dva zachránce na osobu. Večerní polemika o to, jak provádět co nejefektivnější záchranu paraplegika, přešla příští den v praktickou zkoušku. Nejprve se vybral dobrovolník s úkolem pasivně přihlížet své záchraně. To Bára prováděla tak věrohodně, že jsme všichni usoudili, že to půjde.

 

_MG_9105

A taky že jo! Pomoc není nemožná a ve dvou se dá zvládnout do jedné minuty. Spočívá v tom, že dva kajakáři přijedou k zachraňovanému z boků a jeden fixuje zalehnutím prázdný kajak, nakloní ho na bok k zachraňovanému. Druhý plaváčkovi pomáhá nasunout nohy do kokpitu a při vklouznutí jej oba vytočí zpět. Pouští až po celkové stabilizaci a vyčerpání vody z kokpitu. Nic složitého, když oba ví, co mají při záchraně dělat. Jirka s Milanem si tuto záchranu osobně několikrát v pohodě vyzkoušeli. A tak se stalo, že jsme byli všichni „durch“ mokří, jak se sluší a patří na mořské vlky v létě.

Sobotní večerní program se zase nemusel moc připravovat, protože již máme tolik prožitého a zdokumentovaného, že promítání by bylo na několik večerů. Hlavní večerní host cestovatel a dobrodruh Karel Adin Bublák povyprávěl o svých plavbách po ruských veletocích a odhodlání splavit příští rok posledního obra – Jenisej.

Poděkování za jedinečnou akci a za to, že se vše povedlo, patří Davidovi Kostruhovi a sponzorům, kteří zaplatili ubytování v bezbariérových pokojích a další nezbytné výdaje:

Za technickou pomoc :

Dále skvělým seakayakářům, kteří se aktivně podíleli: Báře Jandové, Katce Veselé, Andree Trynerové, Janě Vrzalové, Milanu Matějkovi, Jirkovi Kudrnovi, Karlovi Pěčkovi, Milanu Mičákovi, Lumíru Drápalovi, Lukáši Mixovi a Petru Novotnému.

Poděkování také mojí ženě Daně a ostatním mořským vlkům a vlčkům, kteří sice nedojeli, ale mysleli na nás.

_MG_9113

Text: Jiří Staněk
Foto: Petr Novotný