Dětská voda na Vranově (VPJ, 2014)

V polovině června proběhla na Vranosvské přehradě moc povedená akce – setkání věnované hlavně dětem. Přinášíme vám zprávu tak, jak ji převyprávěl jeden z přímých účastníků.

Kluci a holky – dospěláci se nám konečně domluvili, a po všech těch svých expedicích a výpravách uspořádali setkání pro nás, seakajakáře do zhruba patnácti let. Celé se to odehrálo na Vranovské přehradě a mě, tátu a mámu tam pozval strejda Petr, to je ten, co má hnědého psa a strejda Ivan, který dělá výborné palačinky a od té chvíle, co mi jednu dal, jsme kamarádi.

Jezdilo se po  přehradě
Jezdilo se po přehradě

V kempu Bítov se nás sešlo asi dvacet, plus tedy dospělí, ale ty jsem nepočítal, tak nevím, kolik jich vlastně bylo. Popravdě, já ani netuším, proč tam s námi jezdili, když my děti si báječně vystačíme samy, ale nejspíš by nám to záviděli, tak radši jeli s námi.

A na břehu se hrála spousta her.
A na břehu se hrála spousta her.

Během těch čtyř dnů, se toho odehrála spousta – měli jsme nachystané soutěže a kdo vyhrál, dostal krásnou cenu, nebo alespoň nějakou dobrotu. To byl taky důvod, proč jsem nic nevyhrál – největší šanci jsem měl v běhu s kelímkem, ve kterém byla voda. S tím jsme měli oběhnout hřiště a vodu nalít zpátky do kyblíku, u kterého nám fandil strejda Standa z Jablonce. Jenže když mi strejda Radek poradil, že je lepší nalít vodu tátovi do bot, na závod jsem se vykašlal, a pak už jenom lil vodu do bot všem dospělákům, kteří šli kolem. Co víc si přát – užil jsem si spoustu srandy a navíc jsem dostal lízátko, které mám mnohem radši, než plyšovýho psa.

Všem se nám to moc líbilo.
Všem se nám to moc líbilo.

Kromě soutěží jsme chodili na výlety, takže jsem sám došel až na kraj kempu a zpátky mě dovedla hodná teta, co mi ani neřekla, jak se jmenuje a hlavně jsme jezdili na kajaku! Já jsem vytáhl tátu k opuštěnému ostrovu, pak jsme honili kachny a nakonec jsme vjeli pod most a tam křičeli na celé kolo: „AHÓÓÓJ!“  To se vám tak krásně rozléhalo. Na lodi se mi to moc líbilo, a vůbec nevadilo, že v neděli ráno strašně pršelo. Fakt hodně! Táta říkal, že spadlo snad sto kapek!

Sluníčko svítilo.
Sluníčko svítilo.

Když jsme nebyli na vodě, ani nezávodili bylo to vlastně vůbec nejlepší – se strejdou Markýzem jsme chodili na ryby a jednu jsme ulovili a vůbec nejlepší bylo, že jsem pořád měl kolem sebe spoustu kamarádů, od těch, co jsou stejně staří jako já a tak si s nimi nejlíp rozumím, až po všechny ty srandovní strejdy a tety, se kterejma si člověk užije daleko víc zábavy, než s tátou a mámou, protože mi vůbec neříkali, co mám dělat. A když už mi to náhodou radili, většinou to byla nějaká legrační věc, nebo lumpárna!

A bylo nás vážně hodně.
A bylo nás vážně hodně.

Takže chci strejdům Petrovi a Ivanovi moc a moc poděkovat a taky poprosit, jestli by mi nenapsali, kdy a kde se zase s ostatními dětmi budu moct sejít. A doufám, že to nebude až za rok, takovej víkend bych si dal líbit třeba už zejtra!

Lukáš

(A kdybyste chtěli vidět víc fotek, najdete je na tátovo blogu, co je pojmenovanej po kachnách.)

Tak zase příště na vodě!
Tak zase příště na vodě!

Slezská Harta

Po loňském vydařeném víkendu na Davidově mlýně a Slezské Hartě jsme akci se stejným zaměřením opakovali. Spolu s přáteli, zkušenými kajakáři, jsme se  intenzívně  věnovali lidem, pro které by tento sport, vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, mohl být zajímavý. Termín padl sice celkem nešťastně, neb jsme nesehnali přednášející na večerní besedy, jelikož tito zrovna sbírají nejnovější materiál pro příští rok.Tak chyběl  Lumír s Katkou, kteří  to jistě příště vynahradí. Počasí bylo vzhledem k průběhu roku přímo exkluzívní, i když na konci tomu, který ho obsluhoval, vypadlo plné vědro  a na nás během malé chvíle spadlo takové množství vody a krup, jež se dalo slušně pozorovat i na přibývající hladině v kokpitu.

DSC_0103

 První den v pátek nám Moravákům Katka pokřtila nového debla i s ceremonií této lodi vlastní a se zkušeným pádlerem Standou Klokočníkem spolu s konvojem nejrůznějších mořských kajaků projeli část nádrže při ústí řeky  Moravice. Večer nám přišla vhod originální Standova řecká kuchyně v areálu Davidova Mlýna, která se protáhla s Benyho kytarou a odpočítáváním skladeb do konce, což ukončilo stejně až svítání. 

DSC_0045

V sobotu ráno jsme byli opět v plné síle a zase mezinárodní, neboť opět přijel Milan se Zuzkou ze Slovenska. Před vyplutím z Leskovce se přidal i Tony, jež raději zvolil osvědčenou nafukovací baraku, na které s kamarádem Karlem propluli až pod zdejší sopku. Pak už pro něj nebyl problém velet i mořskému deblu.

DSC_0048

 Druhý večer na Mlýně byl určen k  projekci našich filmů, která ač zajímavá nám nějak rychle utekla, tak jsme zvolili osvědčenou Standovu kuchyni č.2 a Benymu přikázali opět nemalou sadu písní do konce. Nedělní ráno bylo potom trošku náročnější, ale „neva“ jelo se na Novou Pláň zkoušet záchranu a trochu proprat výstroj. Výlet kratší, ale tvrdý. Proprání výstroje dokonalé i pro ty, jež vodu neradi.

DSC_0036

Na konci padla různá předsevzetí, hlavně to, že se s Jirkou Kudrnou pokusíme do příště vyvinout pomůcky pro lepší pozici a stabilitu v kajaku. A také, že nový termín vyhlásíme co nejdříve, aby vše bylo lépe zajištěné.

_MG_1003

 

Hodně velké díky patří Davidu Kostruhovi, majiteli Davidova Mlýna za luxusní a velmi vstřícné zázemí, dále Standovi Klokočníkovi, výrobci lodí Triena za obětavost / www.triena.cz / sponzorům Tondovi Poliščukovi, Tomáši Slovákovi / www.kickthewaves.com /,mé ženě Daně a samozřejmě všem zúčastněným přátelům za nemalou pomoc.

Jirka Staněk

DSCF4680

Seakajakové sympozium na Pastvinách

Předpověď počasí na víkendové setkání seakajakářů na Pastvinách slibovala pravé seakajakové počasí: teplota kolem 10 °C a déšť. Vzhledem ke vzdálenosti a jízdě s 3letým synem jsme vyrazili už ve čtvrtek po obědě. Celou cestu lilo jako z konve a člověk v duchu pořád slyšel komentář babiček, že je to o zdraví spát s dítětem ve stanu v takovém počasí. V Žamberku se vyjasnilo, jako mávnutím proutku déšť ustal a my tak mohli v klidu postavit stan v liduprázdém kempu.

Poprvé v kajaku
Poprvé v kajaku

Dokonce jsme stihli  dát  na vodu zbrusu nový skin-on-frame kajak pro Janíka. Potvrdili jsme si tak předpoklad, že pro tříleté dítě je opravdu dost nestabilní a bude potřeba vyrobit ještě boční plováky.

Ráno nás probudilo bušení deště do stanové plachty. Pádlování si tedy necháme na sobotu s ostatními a vyrážíme do vojenského muzea v Králíkách a nedalekého bunkru. V poledne nám volá Stanďoch s Dušanem, dorazili také do kempu a chystají se na projížďku. Neprší, hodně fouká, vracíme se k jezeru a  všichni společně vyrážíme na vodu. Ani nedopádlujeme k mostu přes přehradu, když kolébání kajaku Janíka uspí (sedí mi na klíně). Sesunul se částečně do kokpitu a tlačí mi na pedály od kormidla. Musím se vrátit. Celé odpoledne netrpělivě vyhlížíme k bráně kempu. Kolik lidí to asi vzdá. Janík se co chvíli ptá, kdy už přijede Amálka. Kupodivu si pamatuje, jak spolu vloni pískali na píšťalku.  Nakonec dorazilo 56 spřízněných seakajakových duší, večer se pekly špekáčky na ohni a vyprávělo se.

Sobotní ráno začalo tradičně v 10. h nástupem. Tentokrát bohužel ne u vody, neboť tam probíhaly závody hasičů. Stanďoch s Dušanem pro nás letos připravili navigační soutěž. IMG_3677Rozdělili jsme se do malých skupin, dostali jsme mapu a souřadnice 6 bodů na přehradě. Pomocí GPS a mapy jsme na každém z 6 míst nalezli schránku obsahující část finálních souřadnic. Sotva jsme vlezli do kajaku, začalo pršet a nepřestalo až do rána. I přesto všechny teamy propádlovaly celou přehradu a po cca 3 hodinách se sešly v restauraci Na hrázi, kam nás dovedly finální souřadnice.

8651_10201073483312159_579450217_n

942566_10201073483472163_648514666_n

 

 

 

 

 

 

 

Po příjemném občerstvení v milé hospůdce a splnění posledního úkolu, dokončení eskymácké říkanky napsané na norsaqu Grónského klubu, na nás čekalo překvapení dne – návštěva nedaleké hráze. Večer jsme se všichni naskládali do hospůdky v kempu. Promítaly se fotky z výprav do Orknejí a No Frost. Nechyběla bohatá tombola. A zpívalo se do rána.

1005138_10201073482232132_828657442_n

V neděli někoho vytáhlo ze stanu sluníčko, jiného telefonát o stoupající hladině řek v místě bydliště. Ráno proto odjeli téměř všichni Jihočeši, v Budějkách už byl 3. povodňový stupeň. Většina ostatních využila příjemného slunečného počasí a vyrazila na projížďku nebo zkoušela záchranu. Bohužel pohoda navozená počasím rychle zmizela, neboť se k nám dostávaly nepříznivé zprávy o povodních.

IMG_3703

Bylo to moc prima. Velké poděkování patří Hg sportu za zorganizování již 8. ročníku setkání. Hg sportu zároveň přeji hodně sil při odstraňování škod z povodní, neboť oni jsou bohužel jedni z nejpostiženějších.

 

Všechny (a další) fotky jsou tady.

Akce na Slezské Hartě se povedla

_MG_9100

Do redakce nám dorazila závěrečná zpráva o nedávno ohlášené akci „Seakayak pro tělesně postižené – Slezská Harta„. Rádi toto poděkování zveřejňujeme a doufáme, že se podobných akcí bude konat víc. Moc se vám to povedlo!!!

Páteční sraz se uskutečnil v Davidově mlýně, který jsme po celou dobu měli rezervovaný. Večer jsme neproflákali perfektním dopracováváním, organizováním a dopilováváním celé akce, ale jako správní seakayakáři jsme přešli rovnou k odlehčení dovezených a na místě čepovaných tekutin. Jádro skupiny se totiž sjelo z různých končin a všichni byli, spolu s objednaným krásným počasím, zárukou jedinečné akce.

_MG_9108

Sobotní program ale i přesto začal přesně dle harmonogramu. A i když polovina arzenálu – liberecké lodě kvůli poruše auta nedorazily, všem se nakonec podařilo po přehradě si dle libosti zapádlovat.

Záměr akce přiblížit tento druh sportu postiženým, se také vyplnil a to dokonce s mezinárodní účastí. Počet osobních strážců byl zprvu přehnaný a tedy hrozilo, že se zachránci dotlučou sami o sebe. Nakonec se redukoval na dva zachránce na osobu. Večerní polemika o to, jak provádět co nejefektivnější záchranu paraplegika, přešla příští den v praktickou zkoušku. Nejprve se vybral dobrovolník s úkolem pasivně přihlížet své záchraně. To Bára prováděla tak věrohodně, že jsme všichni usoudili, že to půjde.

 

_MG_9105

A taky že jo! Pomoc není nemožná a ve dvou se dá zvládnout do jedné minuty. Spočívá v tom, že dva kajakáři přijedou k zachraňovanému z boků a jeden fixuje zalehnutím prázdný kajak, nakloní ho na bok k zachraňovanému. Druhý plaváčkovi pomáhá nasunout nohy do kokpitu a při vklouznutí jej oba vytočí zpět. Pouští až po celkové stabilizaci a vyčerpání vody z kokpitu. Nic složitého, když oba ví, co mají při záchraně dělat. Jirka s Milanem si tuto záchranu osobně několikrát v pohodě vyzkoušeli. A tak se stalo, že jsme byli všichni „durch“ mokří, jak se sluší a patří na mořské vlky v létě.

Sobotní večerní program se zase nemusel moc připravovat, protože již máme tolik prožitého a zdokumentovaného, že promítání by bylo na několik večerů. Hlavní večerní host cestovatel a dobrodruh Karel Adin Bublák povyprávěl o svých plavbách po ruských veletocích a odhodlání splavit příští rok posledního obra – Jenisej.

Poděkování za jedinečnou akci a za to, že se vše povedlo, patří Davidovi Kostruhovi a sponzorům, kteří zaplatili ubytování v bezbariérových pokojích a další nezbytné výdaje:

Za technickou pomoc :

Dále skvělým seakayakářům, kteří se aktivně podíleli: Báře Jandové, Katce Veselé, Andree Trynerové, Janě Vrzalové, Milanu Matějkovi, Jirkovi Kudrnovi, Karlovi Pěčkovi, Milanu Mičákovi, Lumíru Drápalovi, Lukáši Mixovi a Petru Novotnému.

Poděkování také mojí ženě Daně a ostatním mořským vlkům a vlčkům, kteří sice nedojeli, ale mysleli na nás.

_MG_9113

Text: Jiří Staněk
Foto: Petr Novotný

 

Seakayakový symposion

Seakayakové sympozium je velmi tradiční akce. Bohužel na ní není žádné sea a rozhodně se nejedná o sympozium, tudíž už nám zbývají jen ty kajaky. Zato seakayakový symposion je můj oblíbený literární žánr, jehož hlavními přednostmi jsou spojení epického a explicitně naučného prvku a možnost vážná témata prokládat odlehčujícími prvky (např. žerty nebo téměř prostoduchými poznámkami)(to si nevymýšlím, tak praví Wikipedia). Jednotícím prvkem tohoto žánru je hostina, nebo přímo pitka, na které se setkává společnost, v níž se každý s každým dobře zná. Významnou složkou žánru je také využití postavy nezvaného hosta, který narušuje atmosféru hodování.

 

Tak tedy: na startu hostiny se sešla početná společnost, letos na přehradě Vranov, těsně za cedulí, u které končí Čechy a začíná Morava. Abychom splňovali podmínky žánru, věnujeme páteční podvečer vzájemnému se seznamování. Počet nových seakayakářských mimin začíná totiž převyšovat počet dospělých. Seznamují se nezadaní se zadanými, seznamují se matky i otcové a seznamují se navzájem mimina, nakonec se ještě seznamují psi.

seznámeni foto Dušan FestaUž jsme seznámeni (foto Dušan Festa)


Ve chvíli, kdy hlavní organizátor ještě detailně zkoumá krásy Moravských Budějovic, započíná pitka v hospodě se servírkami, které odmítají servírovat. Zase jsme všichni hrozně chytří a rozumíme úplně všemu, především lodím, vlnám, mořím a mapám. Hluboko po půlnoci nastává nebezpečná hranice, kdy začínáme rozumět dokonce i intervalům blikajících majáků a měřítko „jako kráva“ začíná být všem vlnám malé. Je čas, aby se udatní čeští seakayakáři odebrali ke svým Květám a Juliím (aby nedošlo k nedorozumění, tak se v kempu jmenují chatky).

Ranní instruktáž o sobotním programu ještě moc nepobírám, zaujala mě jen informace, že v neděli bude Silva (zde přítomná) rodit (do vody) a dostaví se tak konečně nezvaný host, důležitý prvek vyprávění.

Než k této pamětihodné události dojde, krátíme si čas vyjížďkou prokládanou metodickými vložkami. A abychom nezapomněli na explicitně naučné složky žánru, přinášíme Vám jeden z probíraných záběrů:

Bow rudder

Záběr (česky by to mohlo být něco jako přitažení přídě), kromě toho, že v dobrém provedení určitě okouzlí každou vikingskou ženu, se hodí k rychlému zatočení kajaku za pohybu, tudíž je vhodný k odvrácení hrozícího neštěstí, blížíme-li se ke kameni, lodi nebo jinému seakayaku. Vybírám jej proto úmyslně pro dva nejmenované členy GK, kteří se specializují na blízká setkání třetího druhu, že jo, Honzo a MarkétF.

Bow rudder foto marsy

Takto vypadá dokonale zvládnutý bourádr (foto Markéta Syllová)

 

Záběr se provádí za pohybu, je tudíž potřeba se rozjet, což doufám zvládneme bez další instruktáže. K zahájení zatáčky použijeme např. široký záběr. Jakmile kajak začne zatáčet, provedeme náklon na hranu, která je vně zatáčky. A zde začíná zábavnější část záběru – na straně, na kterou chceme zatáčet, zanoříme list pádla do vody hodně vepředu (na úrovni chodidel). Vrchní ruka jde zhruba přes čelo. Při zanoření máme pádlo v neutrální pozici – souběžně s kajakem – poté začneme pádlo pomalu otevírat, tzn. odklánět záběrovou stranu listu od kajaku – it´s a kind of magic, už točíme! Zde si můžete prohlédnout názorné video

Pokud doteďka neplavete, je čas vylepšit bow rudder o protažení do normálního záběru, a kdybyste ještě pořád náhodou nebyli ve vodě, přidejte si ten samý záběr přes ruku (cross bow rudder). Teď už nejste ve vodě jen proto, že neaplikujete dostatečný náklon.

A abychom neopustili poučné prvky symposia, v anglicky mluvících zemích a na divoké vodě se přibližně tomuto zázračnému způsobu zatáčení říká Duffek stroke, po legendě československého pádlování Miloslavu Duffkovi, který jej vymyslel, ale pak s ním raději nevyhrál, aby mohl emigrovat. Dál už prosím tento článek nečtěte a přesměrujte se rovnou na vrcholně zajímavý rozhovor s ním v Hydromagazínu.


Kl
eopatřina Jehla

Kleopatřina jehla (foto Dušan Festa)

Dopolední vyjížďka pokračovala kolem jednoho hradu (Bítov) a mnoha zřícenin. Jedna byla minimálně v každé zatáčce, až do té doby než mě vědkyně v pelotonu upozornila na to, že se stále jedná o ten samý hrad jménem Cornštejn.
Odpoledne přišly na řadu záchrany. Z novinek jsme letos naživo viděli Kleopatřinu jehlu. Ano, je to obelisk v Londýně nebo také mnohokvět hroznatý, ale kromě toho i zapeklitá situace. Kleopatřina jehla nastává například v případě, když si někdo nedá neoprenové víko na jednu z komor na kajaku a vrhne se do vln. Po odeznění záchvatů smíchu se lze věnovat řešení situace za asistence druhého kajaku, a to tak, že silou. Přes příď a klasickým Téčkem by se nám mohlo podařit dostat vodu z kajaku zpátky do Vranovské přehrady.




foto Dušan Festa

Ruka boží

Ruka boží je můj nejoblíbenější způsob záchrany. Používá se v případě, kdy vidíte kajak, který je dnem vzhůru a nic se okolo něj neděje. Tedy za předpokladu, že v něm stále ještě někdo sedí. Ačkoliv někteří jedinci zmanipulovaní nadbytkem kurzů na ostrovech se pokoušeli zachránit i prázdné samovolně plovoucí kajaky, jejichž posádky lapaly po dechu na břehu.

Ruka boží tedy zachraňuje především oběti v bezvědomí, nebo takové, které do něj brzo upadnou, protože nemohou opustit kajak. Po přiblížení se ke kajaku si musíme uvědomit, že na zachraňovaný kajak můžeme úplně vylehnout, aniž bychom se cvakli. Rukou se natáhneme přes kajak a uchopíme ho za kraj, za kokpit, nebo za cokoliv jiného, táhneme nahoru, zatímco druhou rukou tlačíme na hranu kajaku, kterou máme u sebe. Ve chvíli, kdy se nám podaří otočit kajak tak, že máme pádlera na dosah, můžeme už tahat úplně za všechno, i když rozumnější než tělesné součástky asi budou například pásky od vesty nebo bunda.

Ruka boží (foto Broněk Tobola)

Náčelník si uvolňuje ruce, aby mohl předvést ruku boží. Foto Broněk Tobola

Na ruku boží se ihned s nadšením vrhl náš dámský tým, a došly jsme k tomu, že důležitý je trik s podtlačením té strany kajaku, kterou máme u sebe a také, že je dobré držet od sebe oba kajaky trochu dál, abychom měly kam otáčet. Vypilování postupu bylo nutné, dodnes s hořkostí vzpomínám na svého původně hluboce věřící kolegu, který mi vždy, když se užuž chtěl nadechnout,upadl zpátky do vody, a poté mi sdělill, že při mých záchranách přestal věřit v boha.

 

Jak na kiviak

Odpoledne bylo vcelku plodné, do vody a k nacvičování záchran se odvážilo takové množství lidí, že z toho až pádla praskala. Ti, kteří nezachraňovali se bavili tím, že vozili po zátoce mimina ve všech možných otvorech kajaků, budoucí matky vyvážely na vyjížďku své pupky, a metrokajakáři, kteří rozumí módním trendům, povlávali okolo na SUPech.

Rodinná akce Rodina v akci na rodinné akci (foto Dušan Festa)

 

Výsledkem této idylické sešn bylo několik nesimulovaných simulací úpalu, těžkého podchlazení, zánětu středního ucha a možná i utopení. Není divu, že v tomto stavu jsme na večírku u servírek, které ani dnes neservírovaly, stěží předstírali, že se bavíme. Došlo na promítání několika kajakářských zážitků a jednoho filmu o tom jak narvat harpunu do narvala. Trochu nás probral návod na eskymáckou lahůdku kiviak, recept si nemůžu nechat pro sebe:

  1. Suroviny: alky (min. 500 ks), tuleň (1), síť na dlouhé tyči, hora kamení . Čas přípravy: 1 zima
  2. Postup: Postavte se na útes a do sítě chytejte alky, které zrovna migrují kolem. Každé alce zlomte vaz a uložte si jí do pytle. Takto nalovte 500 alek (nebo alk).
  3. Všechny alky, tak jak jsou, napěchujte do vaku z kůže, kterou jste předtím stáhli z tuleně. Když je kůže plná, zavažte jí jako loďák. Skákáním po tomto pytli vytvořte vakuové balení alek. Zavírání ještě přetřete mohutnou vrstvou tuleního tuku.
  4. Na pytel nanoste hromadu kamení, vytvořte takovou menší Vrbatovu mohylu a odeberte se na několik měsíců hybernovat.
  5. Až se budete z jara ženit nebo vdávat, sezvěte celou vesnici, společně zrušte mohylu a rozbalte pytel. Že jsou alky už hotové, poznáte podle libé vůně fermentovaných ptačích těl. Z alek sundavejte pouze peří, vše ostatní konuzumujte za pomoci rukou a zubů.

Utesy foto marsy

Obhlížení útesů vhodných pro lov alek (foto Markéta Syllová)

Dlouho jsme obíhali Cornštejn se sítěmi na tyčích, nakonec jsme ale museli přípravu kiviaku odložit na další ročník sympozia a to zejména kvůli naprostému nedostatku alek v lokalitě. Tato činnost nás natolik vyčerpala, že většina se šla věnovat hybernaci už kolem půlnoci, holt časy se mění.

Nezvaný host

Silva foto Dušan FestaZodpovědní seakayakáři chodí spát čím dál tím dřív, zato ale vstávají čím dál tím později. Po desáté hodině už jsme s největším odporem, jasně se zračícím ve tváři některých účastnic, usedali do kajaků. Barevná plavidla se rozjela všemi směry objevovat krásy skrytých zákoutí Vranovské přehrady. Náš malý výlet se proměnil v dámskou jízdu, poté, co nás opustila Helenka s Honzou, který zrovna teď nemá pádlovací život. Bohužel za prvním rohem položila Evička neuváženě otázku „A co chlapi?“, což vedlo k tomu, že už jsme se téměř nehly z místa. Kdyby nás nevzali do vleku dva vikingové, kteří zrovna projížděli kolem, nejspíš bychom tam soulodily dodnes.

Po návratu do kempu jsme se dozvěděli o největším zklamání celého sympozia – nic se nestalo. Ještě jsme to protahovali, došli jsme si na oběd, poplánovali, dlouze se loučili, ale ani přesto Silva neporodila. Celý symposion se tak holt bude muset obejít bez nezvaného hosta, který má oživit jeho epický děj a dát tématu nový rozměr.

 

 

 

 

Tahle žena za to může (foto Dušan Festa)


 Nevím jak symposion, ale letošní sympozium bylo veskrze příjemnou záležitostí, děkujeme organizátorům, vysvětlovačům, promítačům i oblíbeným servírkám a těšíme se zase za rok, sítě a tulení kůže s sebou!

 kiss me foto Jarda Kopelent

Tak čau a zase příště… (foto Jarda Kopelent)