a tak vůbec všecko o Slapech 2018

Nezbývá než zhodnotit, a tak vůbec všecko o Slapech 2018 

Autor: Motýl

Nechci se příliš zabývat historií pořádání této, dnes už skoro legendární akce, protože o ní stejně houby vím. Nicméně druhý únorový víkend si nechávám, pokud to jen trochu jde, volný. Už jsme tu zažili leccos…. Teploty kolem deseti stupňů a sluníčko nebo kosu jako prase. Mám dojem, že jeden
rok bylo dokonce k mínus dvaceti, a to jsme se s Jarkem Hoffmanem zbaběle vymluvili na stáří. Teď už bych to v žádném případě neudělal, protože fakt už není čas.

Nikdy jsem se netajil tím, že na vodu jezdím hlavně kvůli večírkům a přes den to na té vodě nějak překlepu…… Ale teď vážně, kdo nebyl u Taterů, nezná svět, a právě proto se skalní příznivci mořského kajakování setkávají při této příležitosti právě tam a v pátečních odpoledních hodinách tak vlastně celou akci zahájí. Je pravda, že někteří přijedou jenom na pátek a v sobotu ráno mizí……, zbabělci. Ale to už je jiný příběh. Letos se v pátek souběžně konala oslava Broňkových padesátin, a tak bylo v hospodě opravdu husto.
Naše napajedelská sekce se dostavila s plnou parádou až uprostřed večírku, ale někteří z nás stihli v podstatě všechno, i se zavřením hospody na závěr…., hmmmmm, zřejmě dobrej oddíl. Na noc jsme se rozprchli, kam se dalo. Někdo se pohodil venku, jiný k Arnoštovi na chalupu, pár lidí spalo v autě a my, z dálného východu, jsme se uklidili do tepla penzionu V Proudech. No, tepla…., kdyby Benny na noc nevypnul topení, asi by to byla větší hitparáda:).

Ráno klasika, vymotat se z pelechu, komu nebylo moc ouvej, ten se nasnídal a hurá na startovní pozice nad hrází Slapské přehrady. Nevím, jak
ostatní, ale já to balení do lodí fakt „miluju…….“. Ani nevím, jak se to stalo, ale přes různé nástrahy a hlavně Hadovu griotku se mi nějak nedařilo se probojovat na čelní pozice.

Ale co, do tmy jsme v pohodě dojeli na už zpola zabydlené tábořiště u Častoboře, kde krásně plápolal oheň, nad kterým se na trojnožce vesele tetelila macatá kýta. Ježíš, to byla paráda, Stando.

Tak jsme rychle postavili stany, něco pohodili do žaludku a mazali na večírek, kde občas přes klábosení kamarádů i nějaké ty tóny kytary zazněly….. Bože, jak já to mám rád. Je fakt, že lidí bylo letos opravdu hodně, ale kdo chtěl, tak si ten svůj debatní kroužek určitě našel.

Co dodat, v našem debatním kroužku jsme navařili skoro deset litrů punče, osmažili kila krkovičky a spořádali Prckův úžasně nakládaný sýr.

Nedělní ráno už je taková klasika. Někdo spěchá, někdo méně a zbytek na pohodu k hrázi. Teď jsem si uvědomil, že i sluníčko vysvitlo. Skoro jsem litoval, že jsem si záměrně ani sluneční brýle nevzal……, příště, Motýle.

Zpáteční cesta v autě byla, jak už to bývá, docela nudná. Poté, co jsme se najedli v hospodě, Prcek odmítl řídit, prý by stejně usnul. Nebýt Milady, tak jsme se domů nedostali.

Víte co? Závěrem určitě velký dík Petrovi, Ivanovi a vůbec všem, kteří se podíleli na organizaci. Je to snad jediná akce za rok, kde se celý ten seakajakový výkvět sejde.

Jo, Peťo a Ivane, víte, co jsem slíbil…… KOTVA JE NEJLEPŠÍ
ODDÍL NA SVĚTĚ .

Walk of Shame

Při vánoční návštěvě Walesu se mi podařilo posadit do Tarana od Rockpoolu. Jako většina zajímavých zkušeností i tohle byla dílem náhoda. Venku dulo o sto šest, holky vypadaly už trochu unaveně a tak jsme se Mejdžím vymejšleli pánský program, nějak jsme nemohli vymyslet kde a co, když tu najednou pan Major s mírně potměšilým úsměvem povídá: „Hele, nechceš si zkusit Tarana? Jeden můj kámoš testuje moje nový Quantum a mám na dvorku jeho loď“. No a už to bylo. Za moment jsme sundali z auta klasické lodě, našroubovali tam Tarana a C-gatora a vyrazili do Threarddur bay. Počasí nebylo zdaleka ideální. Když jsme lodě složili na betonový slip, vítr je začal okamžitě rolovat pryč. Zátoka je otevřená směrem k jihozápadu a vítr dul přímo do ní, zdvihal krátké metrové vlnky. Čili podmínky dávaly tušit, že tohle rozhodně za pusu nebude.

Ošahal jsem si loď, nastavil pedály a ujistil se, jak se ovládá spouštění kormidla od SmartTracku. Mejdží odstartoval první a já jsem vyrazil v závěsu. Zadařilo se mi vyjet přímo proti větru, navíc v závětří několika skalek a pádlovat přímo ven ze zátoky. Zatím probíhalo všechno v pořádku. Soustředil jsem se na nový kajak a jen periferně vnímal Mejdžího a jeho bílou loď někde vpředu.  Taran valil proti větru, mohutnou přídí odhazoval vodu do stran a díky objemu v přídi šel přes všechny vlny vrchem. I když dula svižná šestka, neměl jsem pocit, že by to loď v tomhle kurzu nějak omezovalo. Dopádloval jsem na hranu mezi otevřeným mořem a zátokou s tím, že tady zkusím pár manévrů, pak otočím a vyzkouším chování lodi s mořem v zádech. Točím loď po větru, bez problémů se dostávám na zpáteční kurz a užívám si jízdu po vlnách. Taran dělá to, na co je postavenej, surfuje, skáče z vlnky na vlnku, velmi dobře reaguje na pádlo i na náklony, při sjezdu z vlny nemá jeho objemná příď tendenci se bořit do vody. Prostě príma. Říkám si, že vypádluju ven a dám si celý kolo znova. Ale ouha. Lodi se nechce točit proti větru. A to tak že vůbec. Zkouším prošlápnout kormidýlko co to jde – bez reakce, náklon a široký zametení – ani omylem. Vyzkouším všechny špinavý triky co mám v rukávu, nacpu zadek na půlku sedačky, brutálně naklopím loď na bok, abych maximálně zkrátil vodorysku a chytnu pádlo jednou rukou za list, co nejvíc prodlužuju páku záběru. Teprve tehdy a na několikrát si Taran dá říct a já přetlačuju jeho objemnou příď proti větru. Následuje stejnej scénář. Kajak se uklidní, pink pink, vyposkakuje se mnou poslušně ven ze zátoky, ochotně se nechá sfouknout po větru, předvede svoje vrcholný číslo, kdy doslova letí po vlnách a já necítím, že by někde měl strop v dosažené rychlosti. A znova, naprostý zoufalství, když se loď snažím točit proti větru. Ruce už mám jak opičák a jenom za tenhle manévr mě vítr sfouknul dobře dvě stě metrů hluboko do zátoky. Učiním ještě několik takových pokusů, kdy se euforie z jízdy po větru střídá s frustrací nad neschopností loď točit do větru. Mejdží už je na břehu, tak si říkám, že by taky byl čas vypadnout. Dosurfuju do zátoky a snažím se nějak inteligentně přistát. Vykopnu list kormidla z vody, aby se nepoškodil a v tu chvíli se z kajaku stává neovladatelný objekt a bongoslajd nás vyplivne bokem na písek. Potupně se vyplazím z kajaku. Kouknul jestli jsem loď neočesal o tu křehkou blbost, které se říká kormidlo. Vyhodnotím stav své tělesné schránky, možnost odstartovat znovu proti větru a nakonec bafnu tu věc za šňůry, vleču ji za sebou a do půli stehen ve vodě dokráčím těch čtyři sta metrů k Mejdžímu, kterej už mi z dálky strouhá mrkvičku.

Musím říct, že cestou od vody zpět jsem byl neobvykle tichej, jak mi to v hlavě šrotovalo a o tom, co si mám o Taranovi myslet, dumám vlastně dodneška. Technickotaktický data o lodi si samozřejmě může najít každej v těch desítkách reviews, co se po internetu povalujou, ale tady je pár věcí, které mě osobně překvapily:

Kokpit je poměrně těsnej a malej. Při nalejzání jsem nebyl schopnej do límce napáčit nohu a nasedat se musí přes zadní palubu. Trochu jsem měl pocit, že se soukám do mý starý lodi s oceánským kokpitem.

Tvar trupu není polokruh, jak by člověk očekával u velmi rychlý lodě, ale je to v průřezu dost složitej tvar, s plochým dnem pod pádlerem a dvěma poměrně ostrýma čajnama (chines). Což zajištuje ochotu jít do surfu i schopnost reagovat na náklon.

Daň za to je určitá kousavost a vratkost. Mejdží mě už dopředu varoval, že je to tippy loď, ale neviděl bych to tak strašné, při porovnání s Nordkappem mi přišla hůř čitelná sekundární stabilita, ale na to se dá zvyknout a osobně se domnívám, že generátor stability by měl být v první řadě kajakář a ne loď.

Fittingy na palubě jsou do lodi vlepený, nikoli na šroubech skrz laminát, tedy v případě nějakýho maléru, tažení, záchrany apod. bych čekal, že vylítnou ven.

Berte to ale jako osobní a krátkou zkušenost, ke který jsem navíc dospěl za ne úplně optimálních podmínek. Samozřejmě jsem si vědom toho, že Taran má řadu zářezů při úspěšných a rychlých expedicích všude na světě. (Jen pro úplnost dodávám, že o těch neúspěšných, kdy někdo kajak rozštípe a jede s brekem domů, se obvykle nedozvíme.) Původně jsem na tuhle loď měl docela jedovatou slinu a první verze tohohle článku vypadala dost jinak, od té doby jsem si promluvil s několika lidma, třeba s Mejdžím nebo Standou Klokočníkem, a můj názor se už trochu usadil. Beru to tedy tak, že na rychlej výlet za slušnýho počasí je to možná dobrá loď, ale když nastane situace Charlie Foxtrot , tak budu raději sedět v úplně jiný lodi.  

 

Přehled akcí pro seakajakáře 2018

Co se chystá pro seakajakáře v Čechách a co v zahraničí. Pokusila jsem se opět dát dohromady přehled akcí pro seakajakáře na letošní rok. Rozdělila jsem to na tuzemské a zahraniční akce. Pokud víte někdo o akci, která tu chybí, budu moc ráda, když mi napíšete a já ji do seznamu doplním. Jinak se moc těším, že se s Vámi všemi někde potkám.

Domácí akce

Zimní Slapy – 10. – 11. 2. 2018

https://www.facebook.com/events/769315383262819/

Z Viedne do Bratislavy na morskych kajakoch – 13. 5. 2018

https://www.facebook.com/events/142146306455148/permalink/142403313096114/?notif_t=feedback_reaction_generic&notif_id=1517439016942206

Seakajakářská pokec na Priglu 18. – 20. 5. 2018

Pádluj o 106 – 9. – 10. 6. 2018 – 2 trasy 106 km a 45 km http://www.seakayak.lbc.cz/next.asp?v1=p%E1dluj%20o%20106&prvni=1&sablona=&tstamp=43115388432309228777885

Seakajakové sympozium – 1. – 3. 6. 2018

Dětská voda – 15. – 17. 6. 2018 – pravděpodobně Lipenská přehrada

Závod České Budějovice – Praha –  letos bude 35. ročník, přihlášky budou spuštěny od února 2018.  http://budejovicepraha.cz/

Závod Slapy – Praha – termín ještě nepotvrzen

http://budejovicepraha.cz/

Napříč Prahou – Přes 3 jezy – 28. 9. 2018

http://www.3jezy.skauting.cz/

Krumlovský vodácký maraton – 13. 10. 2018

http://krumlovskymaraton.com/

O vltavotýnskou kremroli – 3. 11. 2018

http://www.rk-tyn.cz/

Plavba Praha – Mělník – 17. 11. 2018

 

Zahraniční akce

Paddle Golden Gate (USA) – 26 – 28. 1. 2018

Většina seminářů je už obsazených, mezi lektoři jsou např. Gordon Brown, Justine Curgenven, Helen Wilson… https://www.paddlegoldengate.com/

Florida Gulf Coast International Sea kayak Symposium (USA) 23. – 25. 2. 2018
Letos se koná 22. ročník https://sweetwaterkayaks.wordpress.com/symposium/

Manly Wharf Bridge to Beach (Austrálie) 25. 2. 2018

http://oceanpaddler.com/events/bridge-to-beach/

Storm Gathering (USA) – bude až v roce 2019

Canoecopia (USA) – 9. – 11. 3. 2018

Kromě možnosti nákupu kompletního vodáckého vybavení je po dobu 3 dnů připraveno více než 140 různých seminářů  http://www.canoecopia.com/canoecopia/page.asp?pgid=1001

TÜRI – TORI Race (Estonsko) – 14. 4. 2018

2 trasy: 47 a 78 km dlouhé http://www.tyritori.ee/

TRAQS – Traditional Qajaqers of the South (USA) 15. – 18. 3. 2018

Koná se již potřetí. Jedním z vyučujících bude i Greg Stammer. Pod záštitou Qajaq USA http://traditionalqajaqingfest.org/

Vohandu Marathon (Estonsko) 21. 4. 2018

Letos 13. ročník. Registrace možná od 1. 1. 2018    http://www.vohandumaraton.ee/

Baja Kayak Fest (Mexiko) 13. – 19. 4. 2018

Původně třídenní festival byl prodloužen na 6 dní.       http://www.bajakayakfest.com/index.php

Symposium Paimpol 2018 (Francie)21. – 28. 4. 2018

https://www.helloasso.com/associations/ck-mer/evenements/ck-mer-symposium-paimpol-2018-21-avr-2018-28-avr-2018

East Coast Paddlesports Symposium (USA)  22. – 24. 4. 2018

Letos již 28. ročník. https://www.ccprc.com/1584/East-Coast-Paddlesports-Symposium

Paddelfestival XXL (Německo) – 28. – 29. 4. 2018

Zaměřeno na všechny druhy vodních sportů (divoká voda, kanoe, mořský kajak) http://paddelfestival.de.vm106.fc-server.de/

The Reed London Kayakthon (Velká Británie) – termín zatím nepotvrzen

http://kayakathons.com/?page_id=5

Anglesey Sea Kayak Symposium (Velká Británie) – 5. – 7. 5. 2018

Letos 36. ročník. Registrace od ledna 2018     http://angleseyseakayaksymposium.co.uk/

Scottish Women´s Paddle Symposium (Velká Británie) – 11. – 13. 5. 2018

http://canoescotland.org/events/highlighted-events/scottish-womens-paddle-symposium-0

TIPS – Traditional Inuit Paddle of the Southeast (USA) – 18. – 20. 5. 2018

http://traditionalpaddlersretreat.com/

SSTICKS – South Sound Traditional Inuit Kayaking Symposium (USA) – 8. – 10. 6. 2018

http://www.qajaqpnw.org/

Vogalonga (Benátky, Itálie) – 20. 5 2018

https://www.vogalonga.eu/de

Scotish Seakayak Symposium (ostrov Skye) – 25. 5. – 1. 6. 2018

Organizuje Gordon Brown (http://www.seasymposium.org/index.html)

Ocean to City Race (Irsko) –  2. 6. 2018

Registrace od února 2018. http://oceantocity.com/the-race/

Annual Atlantic Canada Sea Kayakers´Meeting (Kanada) – 9. 6. 2018

http://www.coastaladventures.com/meeting.html

Karitek Mid West Symposium (Velká Británie) 22. – 24. 6. 2018

http://www.midwestsymposium.co.uk/

Hiddensee Marathon – 30. 6. 2018

Letos 18. ročník. http://www.stralsunder-kanu-club.de/club/kanuwoche

Stralsunder Kanuwoche (Německo) 1. – 6. 7. 2018

http://www.stralsunder-kanu-club.de/club/kanuwoche

Great Lakes Sea Kayak Symsposium (USA) – 18. – 22. 7. 2018

http://greatlakesseakayaksymposium.com/

Vesteralen and Arctic Sea Kayak festival (Norsko) – 22. – 28. 7. 2018

http://www.askr.no/

Dalsland Kanot Maraton (Švédsko) – 11. 8. 2018

http://www.kanotmaraton.se/

Seakajakwoche (Německo) – termín ještě nepotvrzen

http://www.salzwasserunion.de/de/sau-in-aktion/seekajakwoche/195-skw-2017-aero

Women´s Sea Kayak Festival  (Velká Británie)17. – 19. 8. 2018

Greenland Weekend (Holandsko) 14. – 16. 9. 2018

https://www.facebook.com/events/714394088684418/?notif_t=plan_user_invited&notif_id=1518166794624117

BOFSK – Bay of Fund Sea Kayak Symposium (USA) – v roce 2018 se nekoná, další termín je až 13. – 15. 9. 2019

http://www.bofsks.com/

Isle of Man Sea Kayak Symposium (Velká Británie) – termín zatím nepotvrzen

Lumpy Waters (USA) – 12. – 14. 10. 2018

http://lumpywaters.com/Lumpy/

PaddleExpo (Německo) – 5. – 7. 10. 2018

www.paddleexpo.com

Sea Kayaking Cornwall Symposium (Velká Británie) – termín zatím nepotvrzen

Autumn Gales (USA) – 2 – 4. 11. 2018

http://www.autumngales.com/

Vánoce ve Walesu

Začátkem prosince se moje blbá nálada propadla až do sklepa a to bydlíme v pátém patře.  Znáte to, práce, blížící se vánoce a navíc jsem pádlo nestrčil do slaný vody už… hmm, no hodně dlouho. Naštěstí to zachránilo kouzelný sluchátko, reprezentovaný facebookovým hovorem, ze kterýho se ozval Mejdžího hlas: „Hele, co děláte o vánocích, nechcete přijet?“ Ať jsme měli v plánu cokoli, tohle byla jasně nejvyšší karta ve hře. Zabralo to sice nějakou chvilku než jsme vylicitovali tu nejpřijatelnější variantu transportu a díky předvánoční době to bylo trochu krkolomné, ale zadařilo se.

 Třiadvacátého ve čtyři ráno jsme sedali na vlak na letiště, pak érem do Dublinu, přes celé město přechrastit autobusem a konečně ferrynou do Holyheadu. Dorazili jsme pozdě večer a už na nás čekala hostitelská dvojka Bára a Mejdží. Takřka okamžitě jsme po tomhle cestovatelském výkonu upadli do komatu v pokoji pro hosty.

Byli jsme natěšený na vodu, ale na štědrý den a první svátek vánoční byl Neptun proti, venku vodorovně pršelo a  fučelo 8-9. Podnikli jsme s Mejdžím několik marných průzkumných výletů – jako jestli by to šlo, které jsme maskovali jako venčení Kubála. Nedalo se nic dělat, jenom mít trpělivost. Večer proběhla sváteční večeře a rozdělování dárků. Jéžišek na nás nezapoměl a přinesl nám k Majorům pod stromeček dva výborný vlněný kulichy od Rabu, který, jak jsem později zjistil mají tu výhodu, že plavou a při vlně nízkého tlaku a po namočení do mořské vody se dají parádně natáhnout až k bradě.

Konečně se vítr umoudřil, foukala něžná trojka a na moři zůstaly krásně modelovaný vlny. Dopoledne jsme ze stojanů v přístavu naložili na auto lodě a za půl hodinky už jsme je skládali na písek v kouzelné zátoce Borhtwen, nastavovali pedály a zkoušeli, jestli budou pasovat naše šprajdy na límce vypůjčeného NDK Pilgrima a Romany. Všechno klaplo a tak jsme mohli vyrazit na výlet kolem útesů poloostrova Rhoscolyn směrem k majáku South Stack a zpět. Mejdží mi hlídal Karolínu, aby nebyla moc nervózní v metrovém klapotisu, který se odrážel od skalních výběžků, já jsem po očku sledoval Báru a užíval si dne. Romany tančila na vlnách, poslouchala na každý záběr pádlem, nízký slunce propichovalo mraky a život byl najednou zase nádhernej.

 

Další den začal sílit vítr, stočil se severozápadním směrem a vlny zůstaly. Ideální čas na surfování. Po krátkém hledání nejlepšího spotu jsme auto nechali v městečku Rhosneiger a začali škodit na přilehlé pláži. Zpočátku se vlny tvořily menší a dál, později, díky přílivu a větru, se začaly zvětšovat a lámat blíž k pláži. Karolína si vyzkoušela dojezd v bongoslajdu, Bára zkušeně chytala menší vlnky, ale jak se moře stávalo větší, proběhlo nějaké to namáčení účesů a dámy raději daly přednost suchozemskému programu. Tím se z toho stala gentlemanská záležitost. Řádili jsme s Mejdžím ve vlnách jako Černá ruka, surfování po předu, po zadu, rozježděnějšímu Mejdžímu se dokonce podařil krásný looping. Za dvě tři hoďky na vodě jsem měl ruce až u kolen.

Usoudili jsme, že to musíme děvčatům nějak vynahradit dámskou akcí a tak jsme jako cíl další výpravy zvolili Puffin Island. Skalisko s obrovskou tulení kolonií v severním ústí průlivu Menai. Autem jsme se nablížili za městečko Beaumaris. Za slunečného a bezvětrného počasí dopádlovali k úžině mezi pevninou a Puffinem. Krásně to tu teče přes skalní lavici na dně, moře vlní a pulzuje a vytváří poměrně silný proud. Ten jsme přetraverzovali a ocitli se přímo u pláže, na které leželo asi tak sto chlupatých balvanů. Sice jsme se snažili příliš nerušit a zachovávali odstup, ale tuleni jsou tu na turisty zřejmě zvyklí a pořádně zvědaví. Od této chvíle jsme měli čestnou podvodní eskortu v podobě několika desítek tuleňů. Jeden z nich se dokonce asi domníval, že mu podávám rybu a jal se okusovat bimbající se toggle mýho kajaku. Cestou zpět jsme si dali na slunečné pláži malý piknik, abychom si počkali než do Menaie bude zas natékat voda a ušetří nám práci s nošením lodí přes rozlehlou pláž. Do děvčat se nám trochu dala zima a tak jsme z nich pomocí stormcagů udělali oranžové pádlující sněhuláky.

Počasí se však zase mrvilo, začlo brutálně fučet a tak jsme si na tento den domlouvali pěší výlet. Mejdží ale zřejmě zachytil můj zoufalej pohled a rozhodl se mi udělat radost. Fofrem jsme ráno shodili ze střechy Corollky obě  Romany a oba Pilgrimy a bleskem tam našroubovali dvě new school lodě. Půjčeného Tarana od Rockpoolu a Mejdžího exC-gatora s experimentálním kormidlem a vypálili na krátkou akci do zátoky Threarddur. Bylo to zajímavý, ale jak jsem Tarana otestoval a co si o něm myslím bude předmětem samostatnýho článku. Odpoledne proběl naplánovaný pěší výlet po vršcích útesů jižní strany ostrova a fučelo tak, že když se člověk vyklonil na špičkách do větru, roztáhnul ruce, tak ho to udrželo v pětačtyřicetistupňovým úhlu proti větru😊.

Blížil se den našeho odjezdu a Neptun se na moři svým trojzubcem celkem rozháněl. Fučelo šest, v nárazech devět a z předchozích dní přicházely z Irského moře solidní vlnky. I tak jsme se s Mejdžím rozhodli, že to stojí za pánskou rozlučkovou jízdu. Znovu jsme na autě provedli výměnu lodí a z kouzelného stojanu v přístavu na střechu tentokrát přihodili dva Explorery. Cílem byla oblast zátoky Dafarch a plán dopádlovat s mořem v zádech na Threarddur bay. Pláž byla celkem chráněná, tak se nám podařil bezproblémový start i průjezd mezi skalami tvořícími bránu zátoky, kde se lámaly pětimetrové vlny. Na nechráněném moři byl ale pořádný fičkák. Chvilku jsme se probíjeli směrem k Penhryn Mawr. Po cestě jsem si střihnul jednoho bojového eskymáčka. Stačila chvilková ztráta koncentrace a vítr s vlnami udělal zbytek práce. Tady jsem taky zjistil, že můj nový kulich má na rozdíl od ostatních tu výbornou vlastnost a to, že plave. Usoudili jsme, že jsme s výběrem cíle měli dost velké voči, že bychom z Threarddur museli jít pro auto pěšourem, udělali čestné kolečko a vrátili se zpět. Chtělo to trochu načasování při průjezdu do zátoky, aby nám lodě samovolně nezačaly surfovat a tak za slabou hodinku už jsme byli zase na pláži. Škoda, ale i tak mi udělalo radost Mejdžákovo uznalé: „Hmm, na to že se na slanou vodu teď moc nedostaneš, dobrý….“

Nakonec nám před odjezdem vyzbylo ještě pár hodin času, které jsme věnovali exkurzi po fabrice Nigela Dennise. Už jsme tam při minulé návštěvě nakoukli, ale tentokrát bylo dost času a klídek na to si všechno podrobně prohlídnout a nechat si vysvětlit, co a jak se dělá. Jestli jsem před tím měl pocit, jako že brnkačka, že bych si kajak dokázal sám postavit, tak teď už ho nemám.

A to bylo všechno. Zbývalo si už jenom zamávat v přístavu. Naskočit na loď a přes bouřlivé Irské moře se vydat směrem k domovu.

Moc děkujeme Báře a Mejdžímu za vzornou pohostinnost.

 

Benátky + Soča s firmou Rotomod 2017

Na konci října 2017 jsem byl pozván na seminář firmy Rotomod (francouzsky výrobce plastových lodí), který byl umístěn do nádherného prostředí Benátek a ještě krásnější řeky Soče ve Slovinsku …

Jak se dalo čekat spolupráce italských a francouzských profíků nezklamala. Než jsem odjel na tento seminář, přečetl jsem si v archivu tohoto webu článek o komplikovaném životě seakajakářů v Benátkách… No nic, říkal jsem si, že místní borci něco vymyslí a taky že vymysleli…

Když jsme s Míšou vystupovali z letadla, provoz místních lodiček a vodních taxíků byl impozantní. Na hlavním kanále se mně Míša ptala: „Tady nebudeme pádlovat, že ne…“.   Moje odpověď tak určitá nebyla:  „Doufám, že ne.“

Ale tento článek není o dlouhém psaní. Koukněte na video (heslo je SOCAKAYAK) a usmívejte se. Hlavní kanál, který jsem nechtěl jet ani jednou,  jsme přejížděli třikrát (kvůli focení) pod vedením zkušených italských pádlerů – jedinej povel zněl: „Rychle na druhou stranu…“. Jednosměrek jsme projeli v protisměru bezpočet, ale gondoliéři je taky nedodržovali. No a na zakázaných místech pro kajakáře jsme byli taky… Tak snad jenom nejvyšší povolenou rychlost jsme nepřesáhli. Každopádně můj příspěvek není o tom – seakajakáři staňte se pankáči, ale myslím, že tak trochu známka panku to je

Přeji hezké koukání, na závěr podzimní Soču , trochu divoké vody a podzimního sluníčka v nádherném prostředí Slovinských Alp …

Stanďoch Prďoch