Podzimní plavba Praha – Mělník 2018

Zveme všechny příznivce „dlouhých“ kajaků na tradiční podzimní plavbu Praha – Mělník, která proběhne v sobotu 17. listopadu 2018. Akci pořádá HG sport.

Sraz: 17. 11. 2018 v 7.00 h  pod slalomovým kanálem v Troji

Doprava z Mělníka: individuální nebo HG sport zajišťuje převoz autobusem s vlekem do Troji. POZOR: místa jsou omezená, je potřeba rezervace na info@hgsport.cz

Pokud jedete poprvé, vemte na vědomí, že  během plavby není čas na dlouhé zastávky, odpočívá a svačí se v komorách, stavíme pouze na záchod. Je nutné, abychom jeli tak nějak pohromadě kvůli nazdýmání v jednotlivých komorách. Nezapomeňte na čelovku, kdybyste dojížděli potmě:)

Ti, co to mají daleko nebo si chtějí užít pátečního posezení u ohně a popovídat s kamarády seakajakáři, si mohou domluvit přespání v chatičkách v areálu HG sportu (zamluvte si prosím na info@hgsport.cz).

Proslýchá se, že Stanďoch chystá na páteční večer nějaké překvapení:), tak neváhejte.

Jaké bude letos počasí? Bude to jako v roce 2008:

nebo spíš jako v roce 2015:

 

 

 

 

Dětská voda 2018 – Lipenská přehrada

Dětská voda je akce organizovaná Petrem a Ivanem určená našim ratolestem, aby se poznaly, zjistily, že to může být velká legrace a hlavně, že strávíte čas v přírodě s moc fajn lidmi.  Jak si to užil 8letý Honzík?

Po kolikáté jsi byl na dětské vodě? Asi po páté. Byl jsem letos, na té přehradě s mostem ve vodě, předtím na Hracholuskách a pak už nevím, ale mamka říká, že jezdím od 3 let.

Co se Ti nejvíce líbilo?
Soutěže a pádlování

Která soutěž byla nejlepší?
Házení šipkama a házení do tygra

Hod na tygra - jedna z nejtěžších disciplin
Hod na tygra – jedna z nejtěžších disciplin

Co bylo nejtěžší?
Házení do tygra a škrábání brambory

Co jste všechno dělali na dětské vodě?
Hráli jsme si na hřišti, jezdil jsem hodně na kajaku, hrál jsem fotbal, dělal jsem bláznivého rozhodčího, spal jsem ve stanu.

Pojedeš příští rok?
Určitě, pokud nebudu nemocný nebo nepojedu na výpravu se skautama.

Proč by děti měly jet na dětskou vodu?
Je tam velká zábava, strašně se tam nasmějete, můžete vyhrát moc pěkné ceny.
S Peťou a Ivanem (
hlavní pořadatelé) je velká legrace.

Počasí se vydařilo, děti jezdily na všem, co bylo k dispozici.
Počasí se vydařilo, děti jezdily na všem, co bylo k dispozici.

A teď pohled rodiče:
Jakmile je zveřejněn termín na dětskou vodu, tak ho hned zapíšeme do kalendáře a snažíme se na akci jet. Vypravili  jsme se už popáté a je velká radost sledovat, jak děti rostou a můžeme s nimi konečně vyrážet i na pěkné projížďky na kajaku. Letos měla většina dětských účastníků své plavidlo.

Rodičům trvalo neuvěřitelně dlouho, než nalezli do kajaků a mohlo se vyplout.
Rodičům trvalo neuvěřitelně dlouho, než nalezli do kajaků a mohlo se vyplout.

V sobotu ráno (někteří již od 6.00 h) se děti netrpělivě vyptávaly, kdy už konečně půjdeme pádlovat. Jsme přece na dětské vodě. V 9.30 h bylo na vodě 9 dětí ve svých kajakách ve věku od 5 let do 11 let a vyrazily na projížďku. Vůbec jim nevadilo, že s nimi byl na vodě na začátku pouze jeden dospělý. Prvním cílem bylo ústí nedalekého potoka a druhým skupina hausbotů naproti v zátoce. Tam jsme si protáhli nohy, posilnili se a většina dětí dopádlovala i sama zpátky.

Dojeli jsme do vytyčeného cíle, zastávka na svačinu a protažení nohou.
Dojeli jsme do vytyčeného cíle, zastávka na svačinu a protažení nohou.

Odpoledne bylo tradičně ve znamení soutěží. Děti byly rozděleny na 2 skupiny – školáci  (10 dětí) a předškoláci (11 dětí). Každá skupina měla své bodované disciplíny. Nejvíc školáky asi potrápil hod míčkem do tygra a škrábání brambor.

Škrábání brambor měl na starosti Vojta Jančar:) Nejdříve demonstrace, jak se to správně dělá.
Škrábání brambor měl na starosti Vojta Jančar:) Nejdříve demonstrace, jak se to správně dělá.

Letos poprvé byly i soutěže na vodě – obeplutí bójky v kajaku nebo na SUP prkně.   Všechny děti se s tím statečně popraly, i když mladší účastníky trochu sfoukával vítr a potřebovali trochu pomoci s nasměrováním kajaku.

Vůbec nevadí, když sedíte na prkně obráceně a pádlujete zádí dopředu.
Vůbec nevadí, když sedíte na prkně obráceně a pádlujete zádí dopředu.

Petrovi se opět podařilo získat příspěvek od Kotvy Braník a nějaké ceny od TNP, takže výhry opravdu stály za to.

Předškoláci netrpělivě čekají na vyhodnocení svých disciplin.
Předškoláci netrpělivě čekají na vyhodnocení svých disciplin.

Páteční i sobotní večer jsme poseděli u ohně, hodně se vyprávělo, vždyť s některými účastníky se vidíme pouze jednou ročně právě na této akci. Ivan z naškrábaných brambor vykouzlil v sobotu večer vynikající bramborový guláš.

Poté přišla řada i na školáky.
Poté přišla řada i na školáky.

V neděli dopoledne proběhl ještě tradiční karneval a téměř všichni podnikli další projížďku na kajaku nebo SUPovi.

Karnevalový rej na louce
Karnevalový rej na louce

Veliké poděkování Petrovi a Ivanovi za krásně připravenou akci. Příští rok určitě nebudeme chybět.

Ještě musím pochválit volbu letošního kempu. Vloni jsme byli spokojeni, ale letos to byl zatím úplně nejlepší kemp dětské vody. Takže pokud se někdo chystáte na Lipno, vřele doporučuji Kemp u Kukačků nedaleko Horní Plané.

Pokec na Priglu 2018

Napsal: Motýl                   Foto: Motýl a Lucie Galusová

Doby, kdy jsme se s našimi brněnskými kamarády handrkovali o to, jestli má brněnská přehrada v hantecu tvrdé nebo měkké a dlouhé nebo krátké, už jsou dávno pryč a v poslední době se nám, víceméně úspěšně, daří společně organizovat jednu z mála seakajakářských akcí v České republice. Já osobně jsem byl přizván ke spolupráci někdy v roce 2012 Vodák sportem Brno na, tehdy ještě jednodenní, akci s názvem Seakayakday. Časem jsme se seznámili ještě s kamarády z TJ Skol Brno I   a bylo zaděláno na víkendovou akci, která přetrvává v podstatě dodnes. Poslední dva ročníky se uskutečnily v areálu TJ Rapid na levém břehu Brněnské přehrady a myslím, že pokud nás odtud příští rok nevyženou, opět se tam v polovině května sejdeme.

Měl jsem trochu obavy, že nám to letos proprší, ale nakonec se to docela dalo. Je sice pravda, že je sucho a vláhy je potřeba, ale přesto, ať si prší jindy 😊. Nicméně, po příjezdu na páteční večírek jsem začínal mít dojem, že letos to přeci jenom bude poněkud komornější. Všechno se ale mělo změnit se sobotním ránem, kdy na přednáškové dopoledne dorazily „davy“ vzdělání dychtivých seakajakářů. Ještě mi ani neslehlo vynikající Hančino uzené a několik piv z předchozího večera a už mě povinnost hnala na přednáškové „molo“, kde jsme společně s Pokym a Štěpánem něco málo popovídali o typech lodí a pádel včetně jejich výroby. Poté následovala moje přednáška o různém druhu vybavení, které je vhodné si na expedice podle zvolených destinací přibalit do svého kajaku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po přestávce jsme se sešli na vodě a po několika ukázkách pádlování a ovládání mořského kajaku přišla v podání Aleše a Lucky řada na nácvik záchrany v krizových situacích. Tak nějak jsem se mylně domníval, že by si to mohl letos i někdo zkusit, ale nikomu se do vody moc nechtělo…. Vlastně, možná ani nevím, určitě si to cvičili někde tajně…..  😊.

Po odpolední vyjížďce ke hradu Veveří už nám na večer zbývalo jen promítání a hudební produkce u ohýnku. Pamatuju se, že když nebýval v neděli závod, i ty večírky bývaly bujarejší…… Tak nevím, asi se nechce nikdo ráno zahanbit a naopak cítí potřebu podat ten nejlepší výkon. Já jsem byl v pohodě, už večer jsem se rozhodl, že závod nepojedu a budu v neděli jenom lelkovat. Tak jdu ráno za Mirou a on mi povídá: „Převezmi si číslo a potom si dělej, co chceš…..“. Nevím, jak ostatní, ale když se mi ocitne na hrudi číslo, tak se okamžitě přepínám do módu sport a kajakáři přede mnou na trati se okamžitě promění v červený hadr a už se s tím nedá nic jiného dělat, než závodit………..

Co dodat závěrem? Po vyhlášení výsledků jsme ještě téměř společně zašli na gáblík a hurá domů. Sám za sebe jsem to vyhodnotil jako super akci a za ostatní?……….. Můžou si zkusit příště nepřijet 😊.

Za Vodáky Napajedla, Vodák Sport Brno a TJ Sokol Brno I poreferoval Milan Motýl Mičák.

JERSEY – RÁJ UPROSTŘED KANÁLU (LA MANCHE)

JERSEY – RÁJ UPROSTŘED KANÁLU (LA MANCHE)

Napsal: Michal Maděra

Jersey, největší a nejjižnější ostrov Normanských ostrovů (Channel Islands), leží v Lamanšském průlivu blízko francouzského pobřeží. I kdyby jeden nepádloval, tak stojí za to navštívit už jen pro jeho bohatou historii protkanou staletími konfliktů mezi Británií a Francií. Například na opevnění různého stáří, naposledy německého z II. světové války, lze narazit na každém kroku.

Ovšem pro mořského kajakáře toho má Jersey nachystáno mnohem víc. Nejenom že se jedná o místo s druhým největším přílivem na světě, rozdíl mezi přílivem a odlivem je až 12 metrů, ale díky své poloze na okraji Atlantiku dostává poctivý příděl dlouhých oceánských vln (swell). Průzračně modrá voda a rozmanité žulové pobřeží dotváří vše potřebné pro pocit kajakářského ráje.

Náš klub už osm let pravidelně, každé jaro, Jersey navštěvuje. Díky pohostinnosti místního klubu jde vždy o víkend plný jídla, pití, zábavy, a hlavně pádlování.

Letošní výběr víkendu připadl na konec velikonočních prázdnin, což nám umožnilo si tentokrát návštěvu Jersey o celý týden protáhnout. Zatímco většina našich klubových členů přilétala v pátek večer po práci, my jsme vyrazili trajektem už o týden dříve. Čekal nás celý týden pádlování.

Prvním místem, kam jsme tentokrát zamířili, bylo severní pobřeží. Jeho střed je lemován skalami protkanými řadou mořských jeskyň. Díky velkému přílivu se vše rychle mění. Jeskyně, která byla vysoko nad vodou, je během hodiny plná vody, zatímco jiná, kterou se ještě dalo projet, se změnila v ‘blowhole’ s ohromnými gejzíry vody vystřelujícími k obloze. Tento kousek pobřeží na východ od Greve d’Lecq je mým oblíbeným, za klidného dne se dá z kajaku prozkoumat každý kámen či škvíra ve skále, když však přijde z oceánu swell, moře ožije a promění se v jedno velké hřiště.

Tentokrát jsme měli na počasí štěstí, celý týden téměř nefoukalo a z Atlantiku přicházely dlouhé pravidelné vlny, pozůstatek vzdálených bouří. Hned první den jsme měli možnost si vyzkoušet jak jsme na tom s ovládáním kajaku. Surfování mezi skalami a přes kamenné prahy patří k tomu nejlepšímu, ale i technicky nejnáročnějšímu, co se dá v seakajaku dělat. Ostrá žula je přísný soudce, a tak nějaký ten šrám utržilo nejen naše ego, ale i lodě. Večerní lepení jen podtrhovalo intenzitu zážitků z prvního dne.

Ecrehous, každý kajakář musí aspoň jednou na Ecrehous. Tedy aspoň každý, který navštíví Jersey. Pět námořních mil na severovýchod od pobřeží Jersey, a napůl cesty do Francie, se v moři nachází pás skal. Jeho poloha jej částečně chrání od nejhorších mořských bouří, díky tomu tu v minulosti rybáři postavili několik domků jako dočasných příbytků. Příliv a odliv dotváří jeho výjimečný charakter. Jeden okamžik trčí z vody jen domky na skalních ostrůvcích, kolem kterých se divoce žene voda, o pár hodin později se všude kolem rozkládají písčité a oblázkové pláže. Přejezd na Ecrehouse vzdáleností nepatří mezi dlouhé, ale mořské proudy tekoucí napříč a často přesahující pět uzlů, jej mohou značně zkomplikovat. Přestože už jsme oba na Ecrehouse několikrát byli, ani tentokrát jsme si jejich návštěvu nemohli nechat ujít. V půlce týdne jsme si užili slunečného pádlování za doprovodu Jima a Johna z Jersey. Počasí i proudy nám přály, a tak jsme si mohli užít trochu dovolenkového pádlování.

V pátek dorazil i zbytek klubu, přestěhovali jsme se do Napoleonské pevnosti, přidali se kajakáři z Jersey a nasledovala kombinace pádlování, ohňů, zábavy a pádlování, která by vydala na další samostatný samostatný článek.

a ještě krátké video

 

Dalsland Kanot Maraton

Napsal: Broněk Tobola

Dalsland Kanot Maraton

Seakajakářská sezóna pomalu začala a většina z vás už má svůj kalendář akcí na tuto sezonu zaplněný. Třeba ale ještě nevíte úplně přesně, co dělat v srpnu. A kdyby ano, možná to pro vás bude inspirací na příští rok, jak si zpestřit 1-2 týdenní pádlování ve Švédsku jedním dnem intezivnějšího pohybu.

Když jsme se přestěhovali do Švédska, měl jsem za sebou jednu pasivní a dvě aktivní účasti na Ondrově 106ce. Sice jsem si po první 106ce říkal „no-more“, ale pak mi to stejně nedalo. A proto jsem přemýšlel, jak na to tady navázat. Od kamarádů jsem se dozvěděl o Dalslandském maratónu. Jedná se o největší akci svého druhu ve Skandinávii a pravidelně se ho zúčastňuje několik stovek lidí. Kategorií moc vypsaných nebývá, a tak spolu závodí rychlostní kajaky spolu s těmi říčními i mořskými. Pro nás, co ale pádlujeme pro radost, toto samozřejmě nemůže být překážkou. Ani časový limit 11 hodin v cíli není na 55 km až takový problém. Kamarád z oddílu Daniel se ho již několikrát zúčastnil a povídal mi o něm moc poutavě, stejně jako jsem si pamatoval vyprávění Žanduly a Bubáka o Dalslandu. A tak vznikl nápad vyrazit 2. srpnový víkend do této oblasti a trochu to tam prozkoumat.

Dalsland je doopravdy jedna z nejzajímavějších jezerních oblastí ve Švédsku. Jezera propojuje Dalslandský kanál, který letos slaví 150 let. Celá vodní cesta je dlouhá 250 km a začíná v západní části jezera Vänern, aby dále pokračovala přes provincii Värmland až k norské hranici a do Norska. Po celé cestě je 31 zdymadel a celkové převýšení je 66 metrů. Krajina zde není moc dotčená a vedle volného táboření (kde je zakázáno rozdělávání ohně) je zde připraveno i více jak 100 tábořišť s ohništi a dřevem a většinou vybavených i přístřešky. Proto je Dalsland hojně navštěvován a lidi tady nejenom pádlují na vlastních či vypůjčených lodích, ale mohou si zde vyrazit i na kole, šlapací drezíně nebo třeba jen tak vyšlápnout na čundr ve zdejší skoro panenské přírodě.

Samotný maratón má 55 km a čekají na něm 3 portáže (plus 1 další přeběh cca 10 km před cílem jen pro ELITE kategorii). Závod je dobře logisticky zajištěn. Občerstvovací stanice na portážích, každých 5 km ohromná žlutá bóje (jak pro orientaci, tak pro povzbuzení) a pendl autobusy mezi startem a cílem. Protože díky profilu trati není start s cílem od sebe moc daleko, záleží na každém, zda si raději ráno trochu přispí a ubytuje se v okolí Billingsfors v blízkosti startu nebo rozbije stan přímo na loučce na startu přímo u připravených lodí. Kdo chce mít pohodu po dojezdu (jako třeba já), tak volí ubytovaní v Bengtsfors a ráno se nechá odvést na start pendl autobusem. V prospektu s mapkou závodu a s organizačními pokyny pak najdete i sympatické doporučení – „Láhev s vodou si nevozte. Máme v jezerech čistou vodu, které se dá pít“ 😊.

Bylo, nebylo, tak se stalo, že jsem loni v sobotu 12. srpna v 8 hodin ráno čekal na svém již druhém ročníku na výstřel z kanónu, který nás vyslal na trať. Krásný moment, kdy se celá banda několika stovek pádlířů seřadí na start, snad jen trochu kazí silueta celuózky a typický zápach. Oproti loňsku jsem raději zvolil thermo triko s dlouhým rukávem. Ujišťování kamaráda, který jel na rychlostňáku, že stačí nátělník, protože se tělo tak rozpumpuje, až mi bude horko, mě stálo loni zánět šlachy nad zápěstím levé ruky a posledních 20 km pádlování s nekonečným přehmatáváním a tejpováním TESA páskou….

Ti, co zvolili pro lepší čas říční kajak místo mořského, mají, nejsou-li si na něm moc jistí, pár minut po startu trochu problém. Vlny od jednotlivých lodí do sebe naráží ze všech stran a pro některé borce je v tom tak těžké udržet balanc, že volí nedobrovolnou koupel. Závodní chrti se brzo po startu oddělují a my hobbíci si v lehce svižném tempu pádlujeme po prvním ze čtyřech jezer. Na startu vidím i několik kanoí. Pár slov ztratím i s Johanem, který vyrazil na fishing kayaku. První portáž je jen 6,5 km daleko a celý ten had nejrůznějších lodí se ještě trochu drží pohromadě. Honza, o kterém vím, že také startuje, je určitě někde ve předu, stejně jako to tuším o Dáše, kterou jsme potkali den předtím na naší procházce s kočárkem v okolí cíle. Po necelé hodině pádlování opouštíme jezero Laxsjön a absolvujeme nejdelší portáž. Nandám kolečka a místy po koberci, který tady kvůli skalnaté cestě organizátoři natáhli, spěchám do kopce. Na tomto výlezu není občerstvovačka. Jen si beru ze stolečku ionťák a chystám si svůj banán. Za chvíli už jsem nad stavidlem a spouštím na molu kajak do jezera Svärdlång.

Čeká nás necelých 14 km k další portáži v Skifors. Tato část maratónu se mi asi líbí nejvíc. Po pár desítkách metrů pádlování podjíždím starý kamenný most obsypaný fandícími diváky. Toto fotogenické místo si pamatuji i z prospektů. Svärdlång je nejužší ze všech čtyřech jezer, a tak si mohu prohlížet při pádlování současně oba břehy. Sem tam stojí na břehu chatka nebo srub, občas míjím tábořící vodáky. Je ještě docela po ránu, počasí nám přeje, takže hlavně pro táborníky pohoda při ranní kávě. Jen se, co chvíli zkoumavě dívám na oblohu, protože na druhou polovinu dne předpovídají přeháňky. V lodi déšť nevadí, ale při portážování je to trochu protivné, když zmokne sedačka. K portáži přijíždím k mému překvapení spolu s „rybářem“. I s nahazováním a chytáním ryb mu to jede doopravdy svižně. Přeci jen mám s pádlujícími rybáři trochu jiné zkušenosti.  …no, oni mu ten „fishing kayak“ udělali ze surfski, takže se přestávám divit, a dokonce si fotím, jak při poctivém záběru s nahozenými pruty jede Johan téměř ve skluzu. Pořadatelé na břehu nás sledují dalekohledem, a tak už z dálky slyším své jméno a domovský oddíl. Než nandám kolečka a projedu s kajakem okolo moderátora, stihneme spolu ještě probrat kvalitu českého piva. Zastavuji se u stolku s občerstvením. Švédský stůl, i když jsme ve Švédsku, to sice není, ale nestěžuji si, že by mi něco chybělo. Beru si pár půlek banánů a housku, slanou nakládanou okurku si nechám na příště. Ještě si doplňuji ionťák a spěchám spustit svůj kajak na 3. jezero – Västra Silen.

Přede mnou je 14 km trochu nudného pádlování. Jezero je hodně dlouhé a široké. Když chci pádlovat ”ideální stopou”, jsou břehy jezera vzdálená a moc se kochat nedá. Navíc vidím daleko před sebe, a tak to moc neubíhá. Jen občas prohodím slovo s pádlíři, s kterými se míjím. Cestou si prohlížím rybí sádky a za chvíli potom kostelík u Vårviku – nejfotogeničtější místo na tomto jezeře. Po několika kilometrech ale konečně zahýbáme doleva a míříme do umělého kanálu před Gustavfors. Předpověď se naplnila a nám začíná pršet. K molu na poslední portáži přijíždím za hezkého slejváku. Než vylezu z lodě, chystám si kryt kokpitu. Chvíli to trvá, ale nakonec jsem ochránil suchou sedačku a nemusím řešit její sušení a mé převlékání. Oblečený do pláštěnky si vyndám svoji obloženou bagetu a futruji se s ní. Dávám si ještě slanou okurku a doplňuji ionťák. V Gustavfors je i hezké zdymadlo a několik zachovalých budov. Prohlížím si to tu a poznamenávám si do mobilu pro strýčka příhodu místní půjčovnu „plechovek“. Gratis masáž letos vynechávám. Rychle nasedám a zašprajdovávám se. Zvládám to se „suchým pozadím“.

Pádluji po Lelång – čtvrtém a posledním jezeře na trase maratónu. Přede mnou je posledních 20 km. Míjím „unavenou“ bóji s nastříkanou 35kou. Proplétám se mezi malými ostrůvky a loučím se s vyřezanou „jezerní pannou“. Švédsko je sice známé tím, že tu často prší, ale na obnaženém dně jezera je vidět, že poslední rok toho moc nenapršelo. Pádluje se mi dobře. Drobný deštík nevadí. Hlavně, že nijak moc nefouká. Jezero je hodně široké a závětří by se na něm hledalo špatně. Poslední portáž, kde vybíhá jen kategorii ELITE, využívám pouze k rychlému občerstvení z lodi. Nechávám si z termosky nalít švédské kafe a k tomu zakusuji kus housky. Začátek jsem nepřepálil, a tak když jeden hobbík projíždí okolo občerstvovačky bez zastavení, probouzí se ve mně závodní duch. Na posledních kilometrech předjíždím pár seakajakářů včetně toho, co mě hecnul. Čas v cíli v Bengtsfors není světový, ale přesto zlepšení skoro o hodinu potěší. Pravda, vazy tentokrát nezlobily, ale kdyby mi někdo tvrdil, že tlačením kočárku si lze udržovat kondici, asi bych mu nevěřil 😊.

Na molo v cíli vylézám v pohodě. Na krku se mi houpá tradiční medaile s připomínkou Coubertinovského není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tak teď už jen dát si v nedaleké škole sprchu a potom večeři. Seakajak mi mezitím organizátoři převezou na parkoviště. Vše klape na jedničku. Zbývá jen zavolat do „základního tábora“. After party v Bengtsfors i letos vynechávám. Dávám přednost vyhřáté chatičce a nějakému tomu pivku. Ještě se podívat, jak dopadl Honza s Dášou. … no, byli jste lepší! Ale o to přeci nejde. Dalsland je prostě úžasnej a jestli jste tu ještě nepádlovali, určitě sem vyrazte. A nezapomeňte, voda se zde sebou vozit nemusí – stačí si ji nabrat v jezeře.