Cape Horn is not a gift

Extrémní seakajakářku Freyu Hoffmeister asi netřeba příliš představovat ani v našich vodách. Kdo by neslyšel o jejích výpravách posledních let . Začalo to obeplutím Islandu, následoval Nový Zéland, Austrálie, pak Jižní Amerika a v současné době obeplouvá Ameriku Severní. O svém dobrodružství kolem Jižní Ameriky vyšla na podzim roku 2016 kniha Cape Horn is not a gift.

A pro mě to opravdu dárek nebyl.  O knihu jsem si napsala vloni Ježíškovi, dorazila mi poukázka od dárce z Amazon.com. Když jsem si chtěla knihu stáhnout v elektronické podobě do Kindla, dozvěděla jsem se, že Česká republika není na seznamu zemí, kde knihu lze stáhnout.  Poukázka tedy byla vrácena a já si knížku zakoupila sama (to šlo!).

Freya vyrazila na cestu 30. srpna 2011 a plavbu ukončila 30. dubna 2015. 27000 km si rozdělila na několik etap, většinou pádlovala sama, ale na 1 úsek se k ní připojil i její přítel. Po každé ukončené části se vrátila zpátky do Německa, aby nabrala sílu, zařídila potřebná víza, zásoby….

Nejvíce jsem se samozřejmě těšila na vyprávění z jihu Jižní Ameriky, obeplutí Mysu Horn. I když jsem Freyinu plavbu nesledovala během samotnéplavby, přece jenom se mi donesly zprávy o špatném počasí a komplikacích v této oblasti (mimo jiné utonutí Freyina kamaráda, který se pohyboval ve stejný čas v této oblasti).  

 Až naposlední úseky (pobřeží Brazílie) jsem celou knihu přečetla jedním  dechem. Líbí se mi, že Freya zmiňuje jménem všechny lidi, u kterých měla možnost přespat nebo kteří ji nějakým způsobem pomohli.  

Kniha je pro nás dostupná pouze v německém nebo anglickém jazyce a na dlouhé zimní večery ji mohu vřele doporučit (já si užila anglickou verzi). Myslím, že se nudit rozhodně nebudete. A mimo jiné se dozvíte, jak se v noci jede na vlně Pororoca nebo jaké dobroty můžete zakoupit v malých místních obchůdcích, když potřebujete trvanlivé jídlo na 2-3 týdny.

Novinky z Paddlesports Retailer a PaddleExpo 2018

V letošním roce jsem se zúčastnila 2 výstav, kde byly představovány vodácké novinky na sezónu 2019. První byla výstava Paddlesports Retailer v Oklahoma City, USA na konci srpna, druhá PaddleExpo v Norimberku.  Obě jsou kontraktační výstavy, široká veřejnost na ně nemá vůbec přístup. Na obou jsem byla jako vystavovatel, na první dokonce sama na stánku, takže nebylo moc času na prohlížení. Nicméně jsem se snažila vše, co mě zaujalo, vyfotit a vyhledat k tomu příslušné odkazy, aby ten, koho to bude zajímat více, mohl už sám zapátrat. Co z toho se dostane i na český trh ale netuším.

Paddlesports Retailer:

Američani před výstavou organizují Demo Day, kde máte možnost vyzkoušet si buď osvědčené kousky nebo horké novinky. Demo Day probíhal v Oklahoma Whitewater Center – nádherném umělém kanále a nedaleké řece. Já se soustředila na touringovou část, která probíhala pouze na řece a za půlden jsem bohužel nestihla vyzkoušet vše, co bych chtěla.

Při příchodu na akci jsem potkala Marka z finské firmy Kajak sport OY, nesl své kompozitní gronské pádlo Inuksuk (materiál karbon, spojka umožňující změnu délky pádla). Neváhala jsem, požádala o zapůjčení a celé odpoledne pádlovala s tímto kouskem. Chvilku jsem si musela zvyknout na ostřejší hrany, ale jinak mi pádlo naprosto vyhovovalo. Dlouhou dobu jsem strávila u firmy Stellar a projela se na všem, co bylo k dispozici. Mým favoritem byl surfski kajak S185, rychlá 5,5 m dlouhá lodička, která mi vůbec nepřišla nestabilní (lidi od Stellaru mi ho nechali na závěr, prý byl nejvíc nestabilní a vyžaduje už určité zkušenosti:). Kdybychom neměli daleko k moři, určitě bych nějaký surfski kajak pořídila.

U firmy Current Design jsem vyzkoušela 2 kajaky, bohužel si nepamatuji jména modelů. V tom bílém bych se hned někam vydala.

Na samotné výstavě se mi nejvíc líbil vodotěsný batoh od firmy Gecko. Tento model nabízejí v několika velikostech a různém barevném provedení.

Firma Kajaksport představila 2 noviny: denní komoru, kterou si můžete dodatečně namontovat do jakéhokoliv kajaku, o objemu 3,5 l

a deckbox o velikosti 4l.

Nová pádla představily firmy  Werner – Shuna speciál na kayak fishing s možností změny délky pádla v rozsahu 20 cm (220 – 240, 240 – 260 cm),

Aquabound  Whiskey Fiberglass

Tango Fiberglass s rovnou žerdí nebo klikou a nově možností i 4dílné verze.

Z oblečení byl k vidění suchý oblek od firmy Mustang Survival (pro mě absolutní novinka) model Hudson

krásná lehká bundička od Level Six Kenora,

suchý oblek od Kokatatu Odyssey, speciál pro seakajakáře, z 3vrstvého Gore-Texu vyztužený na exponovaným místech (zadek, kolena, lokty) kordurou, kapsami na rukávech a odepínací kapucou.

Firma Kokatat také získala cenu za nejlepší touringovou vestu, model Neptune.

Nadchlo mě provedení dětské vesty BOB od firmy MTI. Tato firma úzce spolupracuje s americkými záchrannými systémy, ale nemají evropské certifikace, takže do Evropy zatím nic neposílají.

Firma Gator Guards nabízí jednoduchý set Gator Patch na opravu kajaku. Obdélníček z polyesteru zpevněného sklolaminátovými vlákny pouze položíte na díru a necháte 1 h působit UV záření.

V soutěži nejlepší doplněk byla nominována tato jednoduchá kolečka. Vyrábí je firma The Kayakcart, kolečka jdou jednoduše sundat, vypadala bytelně, ale neměla jsem možnost je dát na kajak a zkusit je projet.

Nejlepším novým touringovým kajakem byl vyhlášen Stratos 12,5 LG od firmy Dagger

Třešinkou na dortu této cesty bylo setkání s designerem dětského touringového kajaku Tsunami SP od firmy Wilderness, Bobem Mc Donough. Kajak, který se už bohužel nevyrábí, ale díky konexím se nám podařilo v posledních 3 letech sehnat do Grónského klubu 8 lodí u různých evropských distributorů. Naše děti tento kajak naprosto zbožňují. Bob už bohužel u Wilderness nepracuje, teď se věnuje designu kajaků na kayak fishing.

PaddleExpo

Letos na výstavě poprvé vystavovala estonská firma FOX.MIT OU, která vyrábí kompozitní touringové kajaky.  V nabídce mají i debly. Na jejich lodích se hodně jezdí Vohandu maraton.

Pro rodiče, kteří hledají lehký kompozitní touringový kajak pro svoje ratolesti, lze jenom doporučit novinku od firmy Kidyak Adventure, 417 cm dlouhý a 46 cm široký kajak. Lze si vybrat materiál – sklo, sklo s karbonem nebo čistý karbon (váha do 11 kg).

 

 

 

 

 

Dva měsíce Kanadou za polárním kruhem po řece Anderson a Beaufortově moři

20. 12. 2018 se od 18:30 bude konat Slideshow Michala Pachlopnika na téma: Dva měsíce Kanadou za polárním kruhem po řece Anderson a Beafortově moři. Slideshow se koná v Klubu cestovatelů na Masarykovo nábřeží 22, Praha 1. Vstupné je 150 Kč pro dospělé, 40 Kč pro děti do 15ti let.

Dva muži, jedna kanoe a dva měsíce putování bez jediného člověk. Od ztracené indiánské osady za polarním kruhem k Eskymákům podél pobřeží Arktického oceánu.

Poslední výpravu na Anderson River před 10 lety zachraňovali po dvou týdnech.

Poslední ráj na zemi, kde zvířata neznají a tudíž se nebojí člověka.

Jaké to je si kontakt s nedotčenou přírodou začít uvědomovat instinkty staré statisíce let, jak intenzivně lze vnímat emoce zvířat v těle a jak se přiblížíte sami k sobě tak, že se cítíte naprosto v bezpečí i 1000 km od civilizace, mobilu a internetu? Jak a proč je zdravé a léčivé vědomí být odkázán sám na sebe v takových podmínkách?

O tom všem je tato přednáška.

Počet míst je omezený, vstupenky lze zarezervovat na tel. 734 322 729 nebo prostřednictvím emailu: barbora@klubcestovatelu.cz

Plavba Praha-Mělník 2018

Je sobotní ráno 17. 11. 2018 cca 7 hodin.
Venku je mlha, slunce se snaží prorazit, ale mlha je opravdu hustá.
Na trávě, lodích, autech…prostě všude je námraza.  Nechce se mi z vyhřátého spacáku, ale už je čas! Normální člověk by se při pohledu ven otočil na druhý bok, zachumlal se do peřin a spal dál. Ale seakajakář není normální člověk! Vstávám, čistím si zuby, vařím čaj, horkou griotku a plním tři termosky na cestu. Všude okolo už pobíhá spousta stejně „postižených lidí“ jako já. Chystají lodě, sebe, hřejí se u ohně. Stále přijíždějí další blázni…z areálu v Troji se stává mraveniště  a všichni se přesouváme z chatek a aut na místo vyplutí.
Ještě se správně obléknout, zvážit jak se navrstvit, aby nebyla zima ale ani teplo.  Zvítězily vlněné spodky, suché kalhoty, dvoje ponožky proložené hřejivými pytlíky, triko, triko, vesta, bunda, vesta a stal se ze mě nepohyblivý robot…a ještě gumáky 🙂 a pro jistotu dvě čepice.
A už je to tady …rychle pár fotek slunce deroucího se přes mlhu … a Stanďoch si bere slovo.  Upozorňuje nás na lano a na druhé lano, na komory a jak se máme chovat.  A po jeho slovech je 13. ročník plavby Praha – Mělník zahájen.
Nastupuji v bezpečné dálce od proudu z trojského kanálu a jedu.
Je to můj třetí ročník, cestu si už pamatuji a vím, co mě čeká.
Můj první ročník – krize po 20ti km.
Můj druhý ročník – krize po 30ti km.
Loudavým tempem naprostého amatéra a nesportovního člověka pádluji mlhou, která se krásně povaluje po Vltavě.  Mrzí mě, že nemám foťák a že neumím malovat, tak se jenom kochám…
Místy je mlha tak hustá, bílá tma…ještě že jsme všichni tak barevní, vidím jenom na dva metry.  Míjím labutě a po zmateném čekání u prvního zdymadla se konečně zvedá mlha a vidíme ho.
Jsme roztroušení a stále nevjíždíme do zdymadla. Obsluha to už nevydržela a prudérně nás šla poučit, jak se máme chovat a že do zdymadla vůbec nesmíme. Nakonec to klaplo a dostali jsme se dál.  Ve zdymadle svačíme, navzájem ochutnáváme obsahy svých termosek a lahvinek a klábosíme.
Tentokrát je jedno zdymadlo ze tří nefunkční a tak nás čekají dva přetahy.
První přetah mám za sebou, svačina a jede se dál.  Mlha se už úplně rozplynula a sluníčko nám dělá radost.
Přijela jsem k poslednímu přetahu, do cíle mi nezbývá už moc km, ale přišla na mě krize.  Dlouhý přetah, studené nohy, došel čaj a tak už jedu jenom setrvačností. Začíná se šeřit.
Do Mělníka dojíždím za tmy, je mi zima, bolí mě ruce, těžko se leze z lodi ven.  Rychle se převléknout a začít balit. Naložit lodě, naskočit do autobusu a přesunout se zpět do Troje.
V autobuse usínám, jsem strašně unavená, nohy mám jako led… a i přesto vím, že příští rok se opět přidám.
Zase se budu těšit na večerní oheň, zpěv, známé tváře, klábosení o zážitcích a zkušenostech ostatních nadšenců.
Příští rok 17. 11. 2019 na viděnou.
Ivča (Louda 74)

Na kajaku z Alp do Středozemního moře

800 kilometrů po Rhôně ve Švýcarsku a ve Francii

Přednáška Zdeňka Lyčky ve čtvrtek 22. listopadu 2018 od 14.00 hod. v Kontaktním centru Živé paměti, Na Poříčí 12, Praha 1, 4. patro (tel. 224 872 750, mob. 607 864 498)

Zdeněk Lyčka nasedl 30. června 2018 ve švýcarské vesničce Bitsch do kajaku a vyplul do silného proudu rozbouřené Rhôny. Bylo to pár desítek kilometrů pod jejím pramenem v Urnských Alpách. Po šestnácti dnech a 800 tvrdě odpádlovaných kilometrech za krásného slunečného počasí i za bouřek a průtrží mračen přistál ve francouzském letovisku Saintes-Maries-de-la-Mer na břehu Středozemního moře. Cestou překonal bezpočet divokých peřejí, přetáhl kajak přes téměř 30 jezů, zdymadel a přehradních hrází, ale seznámil se také s mnoha historickými a kulturními památkami jihovýchodní Francie. Po Vltavě, Labi, Dunaji a Odře to byl Lyčkův dosud nejdivočejší vodní zážitek. Nenechte si jeho autentické vyprávění ujít!

Lyčkova rhônská anabáze je kromě přednášky s unikátními fotografiemi zachycena na desetiminutovém filmu, který také uvidíte. Nakladatelství Argo vydalo v r. 2017 Lyčkovu reportáž-ní knihu Na kajaku z Černého lesa do Černého moře o splutí Dunaje od pramene do ústí v Černém moři, volně navazující na knihu Na kajaku z Prahy do Severního moře o cestě po Vltavě a Labi z r. 2015. Autorovou prvotinou je reportáž Na lyžích napříč Grónskem (2012), která popisuje 600 kilometrů drsného lyžařského přechodu grónského pevninského ledovce.

Informace o přednášejícím (zdenek_lycka@mzv.cz, mob. 776 750 488):

PhDr. Ing. Zdeněk Lyčka (1958) vystudoval systémové inženýrství na VŠB v Ostravě  a moderní filologii se specializací dánština-angličtina na FF UK v Praze.