Genuss am Fluss – řeka Regen

“Tak kam pojedem? Hurá, na Rügen!” “ Nee, na Regen!”  Minutu ticho. “A co to jako je?” No jak je Regensburg, tak do něj teče nějaká řeka ze Šumavy. Aha. Souhlas posádky poněkud postrádá vřelost, ale ne vždy nastane správná kombinace času, parťáků a kondice, takže letos do kajaků přibalíme pár kilo bílého zlata pro průběžné dosolování a vydáváme se na německou pošumavskou řeku Regen.

Nedělní idylka na Blaibacher See, není kam spěchat, a čelovky máte po ruce?

Putin se jmenuje Blaibacher See, když si Brčko jde ulevit do křoví, narazí na zarostlou cedulku s ikonkou kajakáře, která jasně poukazuje na to, že zas takovými průkopníky slepých uliček nejsme. Vybaveni podrobnou kilometráží, věnujeme prvních několik hodin jízdy podšumavskou krajinou rychlokurzu němčiny. Zjišťujeme, že mosty lze podjet, jen Brčkovi se příliš nelíbí zvuk, který vydávají superkarbonové kajaky při lehkém steinkontaktu. Ihned také vzniká nová variace na minimální verš: plast – slast, a od té doby jsem odsouzena se s plastovou Sviňuchou pouštět jakožto prospektor do větších akcí. I přes absenci moře je nálada ve družstvu dobrá, krkolomně se proplétáme mezi obřími kameny, rozházenými v řečišti jak spící hroši a kocháme se pohledem na vodní mlýny s funkčními koly, no kde bys to na moři sebral!

K(l)ein Steinkontakt

Postupně zjišťujeme, že zdejší správa vodního toku má velikou starost o posílení bicepsů u vodáků. Rybí přechody jsou na každém jezu, ale pro kajaky jsou sjízdné jen na jejich veliké menšině. Čímž se nám bleskově ujasňuje proč má jediná projíždějící kánoe s sebou kolajda. Nemáte-li kolečka, doporučuji vzít Pavlu s Brčkem, kteří si jako chudí učitelé zařídili na léto novou brigádu, expresní přenášení kajaků i s nákladem, zn. jakýkoliv terén. Leda teda, že by nám letos přidali, tak to už tam příští léto prý nebudou.

Pavla to levou rukou nadhodí a Brčko na malíčku položí. Radler vám dává sílu.
Rybí a výjimčně i kajakářský přechod.

Vemte silniční most, překřižte ho železnicí a vysokým vedením a dostanete přesně místo, kde se nachází kánoistický klub v Chamu a zároveň tábořiště pro projíždějící vodáky. K našemu překvapení jsou zde kromě nás ještě dvě další lodě a zázemí je nakonec velmi příjemné, jen ke kolajdům přibalte ještě ušní ucpávky.

Před Chamem asi ve stejný čas jako před Mělníkem, jen trochu tepleji.

Za našeho průjezdu panuje zřejmě nízký stav vody, a tak řeka připomíná něco mezi Berounkou a Vltavou mínus milion ožralů. Druhý den je krajina fádní a polnatá, je tedy na čase vylepšit výlet návštěvou nějakého toho hübsche Kleinstadt. Kombinace pobytu v restauračním zařízení a na prudkém slunci vede ke vzniku nového kajakářkého pokynu: kule vů, kule vů, jedná se o vychýlení lodi z jízdní dráhy levým směrem. Dále je zjištěno, že mrkev neplave, čímž fyzik výpravy přichází o svačinu, a zároveň je experimentálně ověřeno, že mořská poobědová demence se dostavuje i na vodě neslané. Tábořiště naplánované na druhou noc dostojí svému jménu idyllische Imhof. V zákrutě najdeme statek s hospodou, dvě týpí a všechny naše spolucestující, t.j. čtyři stany, poté co jsme dva postavili.

Idyllische Imhof

Až třetí den nám dochází, že se nějakým přílišným oblékáním v tomto skvěle letním počasí skutečně nemusíme zabývat. K dokonalosti dotahuje Brčko, který redukoval svůj oděv pouze na šprajdu. Bohužel tím odstrašil naše jediné přátele z řeky, amišskou rodinnu na společném výletě.

Údolí třetího dne poskytuje mnohem pěknější skalky a lesy, prostě jak píší schwer romantik. Bohužel ale musíme brzy odstranit tu část romantik. Přenášení je tolik, že už je ani nepočítáme, bereme to jednou náhonem vypnuté elektrárny, jednou přes zídku, dvakrát křovím. Před smrtí úpalem a vysílením nás naštěstí zachraňuje Biergarten, matikáři si sedají pod hyperbolu, já normálně pod pergolu a už to syčí. Nezasyčelo toho zas tolik, přesto se mi zdá, že na wc zde mají toaletní papír s duhou a jednorožci? Dochází nám, že na počet a kvalitu historek bude tahle trapná řeka počinem století.

Stripkajakář na výletě mezi hrochy.

Tábořiště v ohrádce na městském koupališti se nám pro přelidněnost vůbec nelíbí, trochu se tedy hecneme a po třetí ze třech nocí zase zatmíme cestou k místu zvanému Mariahof. Místo je to kouzelné, bohužel hospoda loni zavřela a tábořiště tak není úplně funkční. Proti našemu pobytu pod obří vrbou mlátičkou ale očividně nikdo nic nemá, a tak můžem zahájit oslavu poslední noci letošních prázdnin (třetí v řadě).

Pod vrbou mlátičkou, snad nebude v noci bouřka.

Stále ve stripkajakářském oděvu a pod neúprosnými paprsky slunce zahajujeme čtvrtý den tohoto osamělého říčního putování. Jelikož řece už mnoho kilometrů nezbývá uchylujeme se k téměř konstantní Obst/Gemüsse Pause (na tomto výletě už jsme zažili Karotenpause, Apfelpause a Birnepause, z čehož pouze karotka neplave). Ostatní jídlo už došlo, se slzou v oku vzpomeneme na svačinářky z GK, které by takovouto situaci určitě nedopustily.

Hledej žabu.

Zvláštním, ale určitě napodobeníhodným nám připadá místní zvyk mít v každém malém městečku říční koupaliště, prostě kus louky, kde se může každý slunit, grilovat, bavit a většinou i tábořit, za kterýmžto účelem bývají plácky vybaveny ohništěm a nějakou formou sociálního zařízení. Čtvrté nocoviště je také říčním koupalištěm v obci Ramspau, která kromě kostela a zámečku nabízí na říčním koupališti také bufet. Tetovaný řídící se na nás nejdříve zlobí, ale u třetího piva i jeho srdce změkne. Pavla, která tvrdí, že neumí německy, se vrací s další objednávkou s tím, že jí položil záhadnou otázku Drei oder Sex?

Moře to není, ale jisté kouzlo to má.

Počet projíždějících vodáků o víkendu značně stoupl, v Ramspau už nás bylo sedm stanů. Ostatní se vydali očividně na jednodenní koupací výlet v obrovských kanadských kánoích. Počet osazenstva kanoe není nikdy menší než tři, sem tam jich jede i pět a k tomu domácí mazlíčci. Naše lodě v této společnosti vzbuzují nečekaný údiv a máme tak šanci procvičit si němčinu a nasát něco toho bavorského Genuss am Fluss.

Krásně čistá řeka celých 107 km láká ke koupání.

Chceme se vyhnout vyloďování v centru Regensburgu, což by se mohlo zdařit, když na kilometráži spatříme svatou trojkombinaci značky pro říční koupaliště, příborů a mašinky. Brčko je i s klíčky od auta vysazen co nejblíže symbolu mašinky a začíná tak jeho hladové putování malými železničními tratěmi, zatímco s Pavlou trávíme odpoledne na pláži s asi dvaceti docela černými mladými černochy. Kromě jídla nám došly také peníze, vaříme tedy z posledního kuskus s cibulí a gumovými delfínky. A tak končí už opravdu poslední učitelský výlet letošních prázdnin, s krajně nepravděpodobnou destinací, kterou ale můžeme rozhodně doporučit, akorát příště bychom si možná vzali kánoi, a kolajda, a také nějaké jídlo.

Regen (Blaibacher See – Regensburg 107 km)

Blaibacher See – Cham   22km

Cham – Imhof    29 km

Imhof – Marienthal 27 km

Marienthal – Ramspau 10 km

Ramspau – Regenstauf 6 km.  Z Regenstaufu lze pokračovat ještě 14 km do Regensburgu

Tábořiště

Cham – kanoistický klub – ne příliš hezké tábořiště v hezkém městě, dobré zázemí

Roding – říční koupaliště, pěkný plácek na okraji ještě hezčího městečka

Imhof – idylické místo v údolí, hospoda – statek

Reichenbach – říční koupaliště, kde lze tábořit

Nittenau – Ohrádka na městském koupališti, stísněné, hlučné, nezaujalo.

Marienthal – krásný plácek naproti zřícenině, hospoda a tábořiště zavřené, už není v provozu. Proti táboření nikdo nic neměl.

Ramspau – civilizované říční tábořiště naproti městečku, bufet.

Za táboření se platí levný peníz, moc míst vhodných na divoké táboření jsme kolem řeky neviděli.

Logistika

Putin – Blaibacher See

Putout – Regenstauf. Odsud lze vlakem s přestupem ve Schwandorfu a Chamu dojet zpět do Blaibachu.

Kdo s námi putoval

Amišská rodina, do té doby než došlo na stripkayaking.
Plavidla všeho druhu.
A jediný spřátelený seakayak.

Tři úči ve člunu

kajakářský bulvár na hranici trapnosti

Nic není tak jak bejvávalo

Ohromný úplněk do oranžova osvětluje mělkou zátoku, jejíž povrch čeří nepatrné vlnky. Z temnoty voňavých borovic vynořují se tři postavy, jemný písek protéká jim prsty u nohou, jak kráčí vstříc mořské hladině. Lépe řečeno: postava, která mnoho hodin řídila, jde, další dvě postavy vrávorají.

Shodou nepříznivých okolností, jako například, že GK nerado pádluje na moři a s Pojízdnou Chlastačkou už to také není, co to bývalo, sešla se na rujánském pobřeží ta nejméně pravděpodobná sestava českých seakayakářů. Totiž Evu lze za seakayakářku považovat už od doby, co před týdnem na Lipně toto plavidlo spatřila koutkem levého oka. Vzali jsme jí s sebou hlavně proto, že i ve tmě pozná červené víno po hmatu. Z dalších dvou účastníků si na sebe dva museli „dlouhá léta zvykat“, jak pravil Brčko na mojí adresu.

Nepravděpodobná sestava na slaných vodách
Nepravděpodobná sestava na slaných vodách

Z půlnočního dýchánku po kolena ve smradlavé přístavní vodě chytám rýmu a nejasnou předtuchu, že bychom se snad nemuseli ubít grónskými pádly.  České školství na tom asi není tak špatně, když si tři navícovky učitelský vyrazily na výlet k móóóři!

Size Does Matter

Aby to nebylo trapný, vzala s sebou Eva ještě jednoho chlapa. Jmenuje se Sláva (někdy Sváťa nebo Stáňa) a je to devíticentimetrový sleď. Jeho majitelka neváhala investovat 120 Kč, když pohrdla jeho menším šesticentimetrovým sourozencem, s tím, že na velikosti určitě záleží.

Seznamte se: Sleď Slávek, 9 cm.
Seznamte se: Sleď Slávek, 9 cm.

Sláva okamžitě po vložení do vody zahajuje činnost. Chytá jednu rybu za druhou, tedy celkem tři. Jenže jsme zanedbali domácí přípravu a nevíme, jak dostat ryby z vody na kajak. Na pytlačce se mi zmítá nechutně dlouhá hadovitá ryba, která má místo nosu meč a dva trojháčky má zaseklé v zlověstně se lesknoucím chrupu. Křičím něco. Brčko tiše projevuje neochotu k jakémukoliv kontaktu s obludou. Eva řve jééé a chce fotit. Frrr a mečoun je v tahu. K večeři zase bude bramborová kaše, a kdo ví jestli.

Co chytil Slávek.
Co chytil Slávek a co nebylo k večeři.

Křídové útesy rujánské míjíme v zaryté diskusi o tom, jak improvizovat podběrák, harpunu a samostříl. Brčko nám prý poskytne tričko, protože to je funkční.  Po 20 upádlovaných kilometrech novopečené mořské kajakářce začíná poněkud klesat morál i hlava. Brčko po ní chce, aby mu něco podržela. „A co jako?“ „no, jestli to uneseš..“ Eva nasazuje znechucený výraz „..tak hubu a krok“. Unesla to, ale než se stačíme na břehu rozkoukat, vypařují se dvě láhve Lambrusca. Brčko ležíc na sebe záhadně hrne písek, na který pokládá kameny. Prý trénuje, protože už to bude brzo potřebovat. Eva přiznává, že jedinou nevýhodu seakayakingu spatřuje v tom, že má oblečení vrostlé do kůže, čemuž se ovšem při tvaru jejího spodního prádla lze jen těžko divit.

Vycházející hvězdu českého seakayakingu kompletně vybavila Nejlepší půjčovna na světě.
Vycházející hvězdu českého seakayakingu kompletně vybavila Nejlepší půjčovna na světě.

A tu slibovanou bramborovou kaši jsem radši rozsypala po lese.

Ruminsoni

„Dejte mi závin, já jsem totiž na buchty“ dožaduje se hlasitě Brčko s prvními paprsky slunce a předznamenává tak jeden z nejpestřejších dnů na moři v celé historii tohoto sportu.  Nenápadně Evu nutíme k úpravě pedálů, sedačky a pečlivému zabalení věcí, než jí vypustíme na 11ti kilometrový crossing velké zátoky k mysu Arkona, obloha nad nímž dává tušit, že dnes to nejspíš nebude zadarmo.

3uci (8)
Vlevo Arkona, vpravo bouřka. Pustí, nepustí?

A je to tady, už se to na nás z boku valí, čtvrt krávy, půl krávy, kráva, Eva v urputném předklonu zarytě mlčí a hrabe, v očích se jí střídá údiv s nadšením. Pro všechny případy obkličujeme její Lookshu a snažíme se omezit poněkud ustarané pohledy. Po dvou hodinách píchání dávám nepředloženě pokyn „zaber“. Chyba.  Grónská pádla se míhají vzduchem jak větrné mlýny, Eva mizí v dáli.

Zatím jenom telátka.
Zatím jenom telátka.

Po 1. pivu na břehu seznamujeme Evu s realitou, že o moc horší už to nejde. Po 2. pivu se smiřujeme s tím, že jsme ztroskotali. Asi 1,5 km na západ od mysu Arkona, který nám prostě dneska nedá.  Přes chvályhodné vynálezy, jako je GK golf nebo imaginární beach volleybal se nám v hlavách uhnízďuje trudomyslnost vlastní ztroskotancům odsouzeným k pobytu na 1 m širokém pruhu kamení mezi svahem a mořem.

Těžký úděl ztroskotanců postižených trudomyslností.
Těžký úděl ztroskotanců postižených trudomyslností.

Když nám dojde, že to nejde nejen vpřed, ale teď už ani vzad, pouštíme se do kounzumace chipsů repasovaných do tekuté alkoholické podoby. Brčko nabádá Evu k rychlým vdavkám, neb ta holka je tak šikovná, že umí uvařit Bailey´s i z naprosté absence surovin. Na to dotyčná reaguje mocným zakuckáním. „Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík…“ recituje Brčko tématickou báseň, zatímco Eva chrchlá, rudne a stěží lapá po dechu, aby dala dohromady zoufalý výkřik „Ty vole, že bys mi třeba pomoh, místo veršů.“ Brčko to kvituje tím, že neprovedl heimlichův manévr, neb kdo kašle, ten žije, což se naučil na ZDRSEMu.

3uci (15)
Poeta záchranář těsně po zásahu.

Technologicky dokonalým vylepšením Robinsonovy chýše o igelitovou plachtu se nám podaří získat krásné závětří o velikosti 2 m x 20 cm. Večer tedy trávíme intelektuálně náročnými společenskými hrami, veskrze kontaktními.

Pískožrouti

Hučí a buší to stejně jako včera, ale jetelné to je. Vytváříme rekord v rychlosti nalodění a vydáváme se vpřed, tedy spíše vzad do relativního bezpečí zátoky, kterou jsme včera krosili. Krávy jsou dneska minimálě stejně velké jako včera, ale trousí se jak na pastvu. Jakmile se zmenší na půlkrávy, věnujeme se s úlevou redukci zásob tekutin na palubě, což má za následek, že Brčko u břehu opouští kajak trojitým parakotoulem v bok. Než nabereme vodu, jsou tu zase krávy jako bejk. Evě uklízíme všecho z paluby a nabádáme jí, aby si nenechávala nic v kokpitu, ne, ani boty ne. Dívá se na nás podezřívavým úkosem.

3uci (17)
Brzké ráno za všechny prachy.

Kilometrová popojížďka z centra dění nám trvá asi hodinu. S mírně pocuchanými nervy se blížíme ke břehu, kde se krávy a menší telata rychle převalují a hrnou. Dobytky se mnou hází jak na rodeu, pravý kormidlo, levý vylehnutí a jsem vyvržená na břeh jak vorvaň. Eva je sice učenlivá, ale tohle asi nedá. Počkat? Není na co. Přistát jinde? Není kde. Po hlavě do toho. První tři vlny ustojí solidně, ale čtvrtou už nevyrovná a rázem žere písek z mořského dna. Na pláž doplouvá s kajakem v závěsu a širokým úsměvem zdraví všechny východoněmecké rekreanty, jimž zpestřila sobotní nudu na pláži. Jeden přihlížející se pak se zájmem přijde i optat, jestli náhodou nejsou ty vlny pro jízdu na kajaku příliš velké.

Eva pumpuje písek z kajaku i ze žaludku.
Eva pumpuje písek z kajaku i ze žaludku.

Zoufalci zase ztroskotali. A jsou tomu rádi. Celé odpoledne jezdíme kolečka v surfu, polykáme hektolitry slaného nálevu, cpeme se pískem a omotáváme chaluhami.  Brčkovo hlava získává slušnou přehazovačku, jak eskymuje pořád na jednu stranu.  K večeru se vinou úbytku sil pohybuji po pláži už výhradně plazením, někdy s kajakem v závěsu. Brčko si s sebou na stop pro auto vzal blondýnu, což znamená, že jsem osaměla s lahví a západem slunce. Jak neprozřetelné! Naštěstí je blondýna předvídavá a po cestě se jí podaří ulovit naše oblíbené tekutiny.

3uci (19)
To žerééém! (doslova)3uci (20)

Brčkova poznámka o tom, že do uvaření těstovin zbývá ještě π minut vyvádí Evu z omylu, že je Brčko učitelem tělocviku. Načež dotyčný vynalézá nové horolezecké náčiní určené pro zajištění v rozšiřujících se spárách a zvoucí se Uzbegistán. Celý zájezd uzavírá Eva štastnou zprávou pro všechny zúčastněné, a to sice, že nejlepší by bylo, kdybychom my tři měli dítě, protože by o něj bylo postaráno na všech stupních vzdělávání.

Bude Alkohol-proof!
Ono bude Alkohol-proof!

A já bláhová jsem se obávala, že si nezapádlujem, nebo že se servem za prvním rohem, nebo, že se budeme nedejbože k smrti nudit.

A na závěr další úlovek do připravované básnické sbírky Rujánská Haiku:

Hele Labutě.

Voni letí,

my kalíme.