A za světla domů čili Praha – Mělník poosmé (VPJ, 2014)

Klasik by zřejmě řekl, že roku 2014 proběhl ročník, kdy vše běželo jako po drátkách a soukolí organizace se otáčelo hladce jako dobře namazaný stroj. K osmému ročníku akce s nejdelší seakayakářskou tradicí v Čechách i na Moravě, nemůže mít nikdo, ani tu sebemenší připomínku.
Na úvod nachystal pořadatel Stanďoch v areálu HG Sportu ohromný párty stan. Ku cti ostrých mořských vlků sice příliš nepřidával fakt, že stan byl vytápěný. Ale na druhou stranu jim alespoň nezhoršoval chronický revmatismus, kterým kromě bolavých zad, téměř všichni trpíme.

Ach ta kalná trójská rána (Foto: Stanďoch)

A párty stan dostál svému jménu – večírek byl výtečný. Za hudebního doprovodu hudební skupiny Vodáci Napajedla se všichni postupně propracovávali až k anoncované půlnoci, na kterou Stanďoch slíbil, že dodá překvapení – celou párty ukončí. Kupodivu i to se mu víceméně, s přivřeným okem, povedlo. Jedinou skvrnou na klidném průběhu večírku tak byla parta vykutálenců z Grónského klubu, kteří celé podujatie využili ke svým nízkým cílům a uspořádali dražbu první české seakajakářské knižní příručky.

Komora Roztoky (Foto: Stanďoch)

Ano, je tomu skutečně tak – v Čechách vyšla první publikace, věnující se výhradně seakayakingu. Potíží je, že tato příručka se jmenuje: „100 důvodů proč nejet z Prahy do Mělníka,“ a tak de facto neporadí čtenáři, jak na mořském kajaku jezdit, nýbrž jak se ježdění vyhnout. Ale i tak je to revoluční počin a všech jednadvacet majitelů výtisků prvního vydání má nyní v rukou skvost netušené historické hodnoty.

Roztoky ještě jednou – v obležení Necek (Foto: Stanďoch)

Nejtěžším okamžikem jízdy do Mělníka bývá kalné ráno, ale díky Stanďochovu obětavému přístupu, jsme ulehli zavčasu a tak ani to vstávání nebylo tak strašné, proto jsme již kolem půl osmé vypluli na řeku, zahalenou jako vždy do oparu mlhy a mračen. Už zhruba od třetího ročníku je totiž tato jízda zárukou stabilního – ovšem značně hnusného – počasí.

Z lodí, čeládko líná! Bude se přenášet! (Foto: Stanďoch)

Nikomu to však nevadilo, protože nevídaným způsobem fungoval průjezd komorami. Na nikoho se nečekalo, již z dálky svítila všude zelená a tak jsme trasou projeli jako rozpálený nůž máslem. Nebo tak nějak. Z toho vyplývá, že jsme cíle dosáhli ve velmi krátkém čase – kolem půl čtvrté, tedy ještě za světla už byl na břehu i hlavní peloton.

Mělník na dohled – na tenhle pohled se těšíme celý den. (Foto: Stanďoch)

To znamená, že téměř všech 75 lodí (z toho 8 deblů) bylo naloženo bez svitu čelovek a díky dokončeným stavebním úpravám mělnického nábřeží, i bez brodění se po kolena v bahně. Pokud máme správné údaje, tak nedojely jen dva debly, které uhynuly u Kralup. Jejich předčasného opuštění řeky nebylo moc litováno – na vleku hlavního pořadatele pro ně stejně nebylo místo :-).

Důkaz o tom, že v roce 2014 jsme přepsali historii – máme naloženo za světla! (Foto: Stanďoch)

Jediným problémem tedy je, že autor tohoto článku, který celý minulý rok sbíral důvody, proč na tuhle přitroublou akci nejet, zjistil, že to bylo tak v pohodě, že by byla škoda zůstat napřesrok doma. Takže sedmnáctého zase v Tróji u kanálu!