Závěr

Sedím v parádní kavárničce ve měste Oulu a zase jsem jak z jiného světa. Všichni kolem mě jsou našampovaný, načančaný a já voním (?) kouřem. Všude kolem mě panuje hrozný chaos a kravál. Před dvěma dny jsem seděl na malém ostrůvku a za naprostého ticha pozoroval západ slunce. Bylo to, jako kdyby někdo stáhl zvuk na absolutní nulu. Všichni ptáci už dávno odletěli a zůstali pouze adaptovaní domorodci a jeden bláznivej Mejdží.

Ne, takhle jsem si to nepředstavoval, ani jsem to tak neplánoval. Popravdě, touhle dobou jsem chtěl popíjet pivko někde u Mělníka. Jenže něco jiného je udělat si cestu prstem po mapě a pak si představovat, jak to všecko bude pěkně šlapat. Jenže člověk míní a příroda mění.

Přišlo ohromné fóópáá s 1500 km dlouhým „úblbem“ (pozn. redaktora: úblb je v navigační technice terminus technikus pro přehlédnutí několika málo kilometrů. Dlouhý úblb, to je 1000 km a víc.) K tomu se přidalo těžké počasí v Laponsku a teď namísto mělnického piva popíjím finskou kávičku, zhruba 1800 km vzdušnou čarou od Prahy a zítra proběhne můj 180tý denní výlet.

Když jsem odjížděl, chtěl jsem vědět, jaké je to žít půl roku ve stanu. Teď už to vím. Je to někdy úžasné, někdy mokré, někdy hrbolaté a taky docela smradlavé. Ale hlavně je to parádní dobrodružství, takhle si stěhovat svůj domeček.

Člověk se pak snadno cítí, jako když jde domů, při zalézání do toho mrňavého příbytku, po celodenním pádlování a ošlehávání přírodními elementy. Jste úplně v bezpečí a je jedno, jestli jste na sbehnusnějším místě v průmyslovém přístavu, nebo na nejkrásnějším ostrově z celého Norska. Ne, nikdy nepřišel den, kdybych si říkal, že už zase lezu do toho blbýho stanu. Stovky hodin, kdy jsem seděl na zápraží – tedy u vchodu s hrnkem kafe, čuměl na obzor a přemýšlel nad nesmrtelností chrousta.

A co jsem vám tímhle dojímavým vyprávěním chtěl říct? Nechápete? No prostě, vím jaké to je, je to super, ale 180 dní mi už stačí!

Jasně, že bych se mohl doplácávat domů, ale představa dalších dvou měsíců ve stanu je pro mě všechno, jenom ne lákavá. Dny se krátí, počasí je sychravé a nehezké a nemám pocit, že by se to mělo nějak zlepšovat. Leda snad až to tu všechno zamrzne.

Takže jsem se rozhodl, že to tu zapíchnu, kajak nechám ve Finsku a napřesrok to dopádluju až do Kodaně, kde celou cestu zakončím. Úsek z Kodaně do Prahy je fakt nezajímavý a nemám v úmyslu trávit čas na supernudné německé řece.

Teď mě čeká ještě asi 200 km do Kokoly. Zbyteček cesty pojmu jako ‚cool down‘ celého výletu. Jsem fakt utahanej a i když se cpu spoustou jídla, cítím, že mi tělo v podstatě neregeneruje a křičí po odpočinku.

Před sebou mám ještě spoustu práce. Musím napsat report o poslední části Laponska a udělat spoustu dalších věcí. Chtěl jsem psát i o vybavení, které jsem vezl sebou, ale nakonec jsem se rozhodl, že natočím video reporty. Myslím, že to bude zajímavější a taky tím Vítka ušetřím luštění mých hieroglyfů.

Jenže teď večer radši čumím do e-vohníčku a odpočívám. Takže to udělám později, ale určitě se máte na co těšit! Jsem moc rád, že jsem se s vámi mohl půl roku dělit o kus svého života. Doufám, že jste se trošku pobavili, jelikož já jsem si to užil náramně. A to i přesto, že jsem často fňukal a měl strach. To už k takovéhle výpravě patří, být občas superšťastný a někdy zase megasmutný. K tomu se člověk naučí spoustu nových věcí a potká mraky zajímavých lidí. A to je na cestování to nejlepší.

Takže – tohle není závěr mého a Vítkova písání, jen jsem vám chtěl dát vědět, co se bude dít dál. Zatím se mějte.

Příspěvek byl publikován v rubrice 180daytrips. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů u Závěr

  1. Zdenda z GK napsal:

    Mejdží, bude mi chybět pravidelný přísun dobrodružství touto cestou. Člověk si tak trochu připadá, že někde byl, když čte ty tvoje zápisky. A článek popisující obeplutí Norkappu mě úplně dostal, po dlouhé době mi při čtení běhal mráz po zádech. Takže ti tímto moc děkuji za krásný 1/2 rok strávený s Tebou na cestách. Ahoj Zdenda

  2. EVA HONZOVÁ napsal:

    Petře zažil jsi neuvěřitelný půl roku sám a Tvé články,které jsem velmi ráda četla a ne jen já mi budou chybět,ale těším se až se vrátíš a dáš to vše dohromady,myslím,že se máme ještě na co těšit,Jsi neuvěřitelný a moc se na Tebe těším.mamča

  3. Jozef Povazan napsal:

    Chlope pekne si to uzavrel. Vies o dosiahnuti cielov je take jedno porekadlo : If you are not good without it you will never be enough with it. Takze si to zaklincoval uplne zdravo a klobuk dolu pred tvojim vykonom. Som rad ze si v poriadku a velmi sa tesim ked si spolu sadneme a budeme sa pucit nad tym co si postavaral a nedostalo sa to na papier :) Stastnu cestu domov :)

  4. Dana Honzová napsal:

    Ahoj Pěťo,
    jsi ohromný hrdina, moc ti fandíme. Strašně mě bavilo si číst si tvoje poznatky a zážitky z tvé cesty. V duchu jsem si představovala jak to ve skutečnosti musí být krásný, ale i těžký zároveň. A že konec nedopadne podle tvých představ- tím se netrap, dokázal jsi přece něco neskutečnýho. Já jsem na tebe pyšná, vždyť jsme snad tak trochu rodina. A těším se na nový počteníčko a přeju šťastný návrat domů a pak jen relay, relax a relax.

  5. Michal napsal:

    Skvělý výkon. Ukázal jsi nám ostatním cestu. Nebát a vydat se ke svému cíli. Jenom co teď budeme číst?
    A kdyby ses nudil, tak si můžeš přidat Wislu. Docela opuštěná a divoká řeka. Pár lidi to jelo na kajaku i proti proudu, jen nevím jestli je to vhodné i na mořský stroj.

  6. Šárka napsal:

    Škoda že už tento blog nepokračuje. Čas od času se sem chodím vracet a číst příspěvky o tom jaké to vlastně bylo takto cestovat. Bylo by fajn, kdyby se to zase zopakovalo :(

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>