Obeplouvání mysu Lindesnes

Dodatečně doplňuji Petrovy příhody z oblasti Lindesnes. Evidentně si tady moc užíval!

Zvláštní díky patří manželům Červenkovým!

 

11.6.2013

Po včerejším fópá, kdy jsem se díky větru úplně zaseknul a dal jen 15 km jsem se nakáknul a zvolil agresivní taktiku. Žádnej stan, jen žďárák a širák, žádná snídaně a hlavně ať za sebou mám ty dva první fjordy u Kristiansandu. Přejezdy nejsou moc dlouhé, oba mají tak 3 km, ale problém je, že fouká jihozápadní vítr a přes den se vlny vyčešou do nějakého metru. Nic velkého, jenže já jedu na jihozápad, přímo do nich a v takovém bordelu se prostě nedá jet. Loď na jedno tempo ujede stejnou vzdálenost dopředu i nahoru a tak se nemůžu ani pořádně rozjet ani když jedu diagonálně na vlny. Bejt za fjordem, udělám ještě tak 20 km, ale nedalo se to přejet. Alespoň mně to tak přišlo, že to nedávalo smysl. Jeden si akorát rve ramena a zápěstí.

Ráno v 06:30 jsem už byl na vodě a svištěl štandopero přes první fjord. Tělo sice první půlhodinu bez snídaně protestovalo, ale jak už ho znám, když zjistilo že žádnej žvanec nebude, tak sáhlo po kuskusu z večeře a jelo se Parádně. Christiansand je nádherný fjord. Konečně jsou vidět i hory, opravdu pěkné místo. Po jeho překročení jsem měl vyhráno. Jihozápadní vítr sice stále sílil, ale ostrovy, mezi kterými jsem projížděl, nedovolily vlnám, aby narostly. Celý den jsem si vybíral trasu v závětří, takže skoro pořád po klidné hladině. Alespoň pro C-Gatora klidné hladině. On prostě cokoliv do výšky jeho přídě naprosto ignoruje, vůbec neplácá a nezpomaluje. To, co byla v Exploreru neskutečná pakárna, je pro něj dortík. Řekl bych, že protivítr je jeho nejsilnější stránka.

Docela mě překvapilo, jak se mi dobře pádlovalo bez snídaně a jedl jsem až po dvou hodinách pádlování. Ráno už nelelkuju a jsem brzy na vodě, i když to není vždycky možné, protože občas končím v deset a do spacáku lezu kvůli vaření až o půlnoci.

Samozřejmě nemá cenu pořád nadávat na protivítr, je to součást mojí cesty a nevadí mi, že jedu pomaleji (alespoň budu nabušenej), jen ten kravál v uších, to je dílo! Jsem celej den, jako kdybych seděl ve větrném tunelu. A to mám kulicha! Večer skončím a v uších mi píská, jako kdybych byl na technopárty.

Kempování je pořád problém, žádná místa. Takže zase ilegálně u někoho na zahradě, protože jsem se nikde nedoklepal. Ještě jeden den a jedu na sever, juchuchů. Na Lindesness je velký tiderace, tak si dám den volna a půjdu to okouknout. Taky má pozítří fučet jak sviňa, v poryvech až 25 m/s, tak tam zrovna nechci bejt!

 

13.6.2013

Ve čtvrtek 13. 6. 2013 jsem přistál v Lindesnes. Bezva den! Na vodě vítr v zádech, ale mrholavo a viditelnost asi jen jeden kilometr. Zahudlal jsem se do boudy a bylo mi fajn. Celý den jsem se snažil jet mezi ostrovy. Z místa, kde jsem kempoval jsem měl jet na západ a lehounce na sever, ale najít cestu nebylo až tak jednoduché. Chtěl jsem se spíše držet pevniny, než ostrovů, ale ve stále se zhoršující viditelnosti to nebylo tak jednoduché. Nakonec byl dohled tak na 500 metrů a k tomu byla hodně nízká oblačnost a počasí se zhoršovalo.

Poryvy větru byly chvílemi docela silné, začalo pršet. Naštěstí mi to šlo do zad a mám super vybavení, které se Hiku fakt povedlo. Teploučko a útulno jak v kajaku! Vítr v zádech je prostě bezva. Jednu chvíli jsem ztratil krytí ostrovu a vyvalilo se na mně počasí z otevřeného moře. Polknul jsem a sypal se schovat za nejbližší šutr. Cítím vlny Atlatiku a to byla jen taková předehra toho, co mně čeká.

Doposud jsem jezdil ve vlnách tvořených místním větrem, ale tady na jihu už cítím vlny z Atlantiku, nebo odkud se to valí. Nic velikého, jen mají mnohonásobně větší objem a rychlost. Chvilku mi bude trvat, než si na to zase zvyknu (byť jsem v takových podmínkách vlastně vyrostl.) Je to nezvyk a déšť, žádné slunko a studená voda na morálu moc nepřidá.

Po příjezdu do Lindesnes už nepršelo. Doslova chcalo jako z konve a fučelo tak, že jsem ani nemusel pádlovat. Asi na půl hodiny jsem se schoval v jednom boathausu a doufal, že přestane pršet. Ale bohužel mi nakonec nezbylo, než rozbalit stan v pražském povodňovém počasí, což naprosto nesnáším.  Po chvíli hledání jsem našel bezva kempovačku vedle luxusních veřejných záchodků a pak už se jen těšil na spacák.

Zavolal jsem Honzovi Červenkovi, který mně kontaktoval, když jsem vyrážel z Čech. Nabídl mi postel a já neměl ani tušení, že se setkám s ex-reprezentantem ve slalomu, který byl v mládí téměř mistr světa. To jsem se ale dozvěděl od jeho ženy, protože Honza je skromný člověk a nemá potřebu se o tom zmiňovat. Ti dva se o mně úžasně postarali a dva dny mně vykrmovali a pečovali o mně. Moc se mi líbila jejich společnost a děkuju jim za pomoc!

Vzali mě na výlet na Lindesnes Point. Je to nejjižnější část Skandinávie a já jsem chtěl vidět, jak to vypadá a jestli se to dá objet, protože takováhle místa bývají docela masakr. V muzeu na Lindesnes majáku měli staré mapy s obrázkama oblud, které tam žijí v moři. Nic moc povzbudivého. Pohled na ven na taky moc příjemný nebyl. Z východu celkem slušné vlnění (swell) a z jihozápadu vlny (waves). Silný vítr s tím vším naráží do kolmých útesů a pak se to všechno vrací zpět. To namixuje pěknou polízanici. Seshora to vypadá nic moc, ale už vím na co koukat. MOc se mi to nelíbilo a ten den byl NO GO!

Pozn VPJ: Mejdží používá výhradně anglické námořní termíny a prosí mě občas o překlad do  češtiny. Tak abychom si rozuměli, vlny (waves) jsou to, co zvedne vítr, když se opírá do vodní hladiny. Tedy to, co známe z našich přehrad a rybníků. Vlnění (swell), to jsou vlny, které zvedl vítr někde úplně jinde a kterým vydržela energie i po utišení větru. Navíc se vlnění většinou při své cestě oceány všelijak skládá s jinými vlnami a tak se různě zvětšuje a zmenšuje. 

Naštěstí je tu možnost objet tenhle mys kanálem – nicméně mně lákalo objet nejjižnější výběžek Skandinávie na kajaku. Ale ne tolik jako objet Nordkap. Dnes jsem se o to pokusil. Předpověď byla slibná – nějakejch 7 m/s v zádech. Od místa, kde jsem měl zaparkovanej kajak (3 noci bez hlídání na veřejném místě), to je asi 10 km k majáku a do poloviny jsem měl být krytý ostrovy. I tak jsem se necítil – pořád jsem zastavoval a sledoval počasí. Vítr se zvedal a nebylo to nic moc. Ještě jsem ani nevyjel úplně ze závětří a už jsem měl vlny po ramena, těch 7 m/s to nebylo ani náhodou.Pořád jsem jel po kousíčkách dál a přemýšlel, jestli se mám hecnout, nebo ne. Těžké rozhodování!

Vlny z jihovýchodu a vlnění od jihu – já byl ještě v pohodě ve své komfortní zóně, ale věděl jsem, že kolem majáku to bude hardcore. Není to dlouhý úsek, ale totálně exponovaný. A i poslední tři kilometry to bude na plné pecky. V jednu chvíli, kdy jsem se připínal šňůrou ke kajaku, přišla velká skupina vln a já je měl v úrovni ramen z jednoho úhlu a z druhého přes hlavu, žádnej horizont jsem neviděl.

Kašlu na to – jedu kanálem! Otočil jsem to a jel zpátky.

Problém je, že až všechny tyhle vlny dorazí k majáku, tak se jejich síly sečtou, vítr to bude akcelerovat a do toho se přidá proud, který tam také zrychlí. No a tohle všechno narazí do útesů. Odrazí se to jako balon od zdi a valí se to tam, odkud to přišlo. Tam se to střetne s dalšími vlnami. Čili se dá říct, že síla a výška všeho, co se tam hrne se v jednomm místě zkoncentruje a zdvojnásobí.

Já jsem ne jedno m takovém místě na svém zimním tripu v Anglii skončil s plně naloženým kajakem katapultovaný do vzduchu, když se takové vlnky setkaly pod mým pozadím. Teď jsem konzerva. Možnost to místo objet byla sice lákavá, ale stejný kanál používali i Vikingové a to nebyly žádný paštiky!

 

Zbytek dne v pohodě. Sice jsem malinko zakufroval, ale fjord jsem projel s větrem v zádech. Pak se na východu zatáhlo do prakticky černé oblohy a tak jsem začal hledat místo, kde by se dalo vylézt z vody. Nakonec jsem našel přístav s trávou a postavil stan. To už v dálce slušně hřmělo a vítr beztak silný stále sílil. Sotva jsem stan přikolíkoval a hodil dovnitř věci na spaní, někdo otevřel oblohu a pustil větrák na plné koule, přičemž poklepával na různé poklice a kastroly. Naštěstí stan od Jurka je jako bunkr a cítím se v něm bezpečně.

Teď už to mám nějakej ten pátek jen na sever. Tahle norská sekce nebyla až tak zajímavá. Hlavně byla hodně zalidněná a všude byly nějaké baráky. Ale mám takové tušení, že už mě nepotká jediný den hlušiny. O tomhle úseku pobřeží jsem snil pěkně dlouhou chvíli. Odsud je to jen do kopce :-) Tedy na mapě!

Příspěvek byl publikován v rubrice 180daytrips. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Obeplouvání mysu Lindesnes

  1. Petře, je poznat, že vlivem dlouhé cesty, tvé psaní se mnohokrát zlepšilo a je obsáhlejší:) nebo překladatel z Mejdižštiny dává zabrat:)))

  2. Jani napsal:

    Wonderful article! We will be linking to this particularly great content on our
    site. Keep up the great writing.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>