Je tady zase čas Vánoc a k Vánocům bezesporu patří pohádky. A vlastní pohádky měli pochopitelně i původní lidé v Grónsku. Ale jak už to tak bývá, stejně jako je pro „běžnou populaci“ kajakování velmi kuriózní sport, tak i Inuitské pohádky by si asi v televizi nikdo normální nepustil. A určitě ne na Vánoce.

Ale nezoufejte, i když grónské pohádky (pověsti a mýty) nezkouknete v bedně, pořád si je ještě můžete v klidu a teple domova přečíst, protože je podle vyprávění Inuitů sepsal Knud Rasmussen a do češtiny je přeložili Viola a Zdeněk Lyčkovi. Knížka vyšla v roce 1998 v nakladatelství Argo a geniálně ji ilustroval Martin Velíšek, ovšem s jednou malou výhradou – asi nikdy nic neslyšel o grónských pádlech. A já musím poznamenat, že v předvánočním čase, kdy se na nás všude valí nasládlé koledy a santaklausové, je tahle knížka milým osvěžením.

Tak neváhejte a skočte si pro ni do nejbližší knihovny.

Před časem vyšel ve speciálu Hydra věnovaném mořským kajakům zajímavý článek o grónských pádlech (Greg Stammer – Záhada grónského pádla odhalena). A protože s tradičním pádlem pádluji poměrně hodně, rozhodl jsem se, že připojím nějaké své poznámky a také návod na jeho výrobu. Návodů různé úrovně je sice plný web, ale v češtině zatím nic.  

Na začátek jedno zásadní prohlášení: nijak nepřísahám na to, že je tohle pádlo lepší, či horší než to evropské. Podle mě je v podstatě jedno, co člověk drží při pádlování v ruce. Nejezdím kvůli pádlu. Ale shodou okolností mi to grónské prostě vyhovuje víc. To je všechno.

A nejspíš ani moc nezáleží na jeho rozměrech, proto berte návod jen jako inspiraci. První rok jsem jezdil s půjčeným pádlem, které vzhledem k délce mých rukou odpovídalo spíše pádlu bouřkovému, a přesto jsem byl spokojen.

A jen tak na okraj podotýkám, že grónské pádlo a skin-on-frame kajak jsou původní, takže přídavným jménem by se podle mě mělo doplňovat spíše pádlo „evropské“, či „divokovodní“ kajak.

Co nejvíc na sever!

Zdá se mi, že letošní sezóna se řídí výhradně tímto heslem a v závorce za ním je ještě ukryto – „…a pokud možno do co největší zimy.“ Ani na svém oblíbeném Lipně jsem si letos moc horkých dní a jízd neužil. Nu a proto se nutně stal výlet na Island jedním z vrcholů letošní sezóny.

Novým trendům ve vybavení vysílaček určených pro seakayakáře jsem se věnoval už dříve. Tento článek je zaměřen na problematiku průkazů a licencí potřebných pro jejich provoz. Při jeho přípravě jsem vše konzultoval s odborníky a úředníky nejen z České republiky, ale i z Velké Británie, Rakouska a USA. Přesto se můžu ve svých tvrzeních mýlit a budu rád za jakékoli reakce, či připomínky, které mi můžete poslat třeba Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .