Greenland Weekend, Holandsko 16. – 18. 9. 2016

Greenland Weekend, Holandsko, 16. – 18. 9. 2016

First of all I would like to thank to:

  • Arend and Arjan for being always so nice to me.
  • Max and Annelies for their warm welcome. I am grateful that you kept a place for me. The event was so well-organized. I had great time.
  • David and Andre for your patience when working on improving my rolling technique and teaching me hand roll.
  • Joost for keeping an eye on me. I will never forget that you bought the kayak instead of me but I know it will be in good hands:)
  • Gerard for pushing me on the ropes. I wish I could practice with you more.
  • Andre for sharing his videos with me
  • The rest of the participants of the greenland weekend. I felt very welcome.

Letošní akce Greenland weekend zaměřená na tradiční inuitské dovednosti – eskimování, cvičení na provazech a hodem harpunou se netradičně konala až v září (dříve vždy v červnu). Opět jsem měla velké dilema, zda vyrazit nebo ne. I když jsem se musela vzdát oslavy 25. výročí Hg sportu a srazu absolventů vysoké školy, rozhodla jsem se na konci srpna, že pojedu. A jsem za to moc ráda. Určitě to byla jedna z nejlepších letošních výprav.

DSC_1043

Do Holandska jsem vyrazila už ve čtvrtek. Chtěla jsem v pátek dopoledne navštívit krásný obchod Kanoecentrum Arjan Bloem a nechtěla jsem jet tak daleko pod časovým tlakem. Do Kanoecentra to bylo 1020 km a za 13 hodin jsem byla u jezera De Poel a koukala, že se tu nic nezměnilo. Lodě všude, kam se podíváte. Pořád tu mají všechno, na co si vodák vzpomene. Do nabídky nově zařadili i tradiční kajaková pádla – kompozitní i dřevěná.

DSC_1039Poprvé jsem tu viděla dřevená pádla z Dánska – Gram Kajak. Mohla jsem si také pořádně prohlédnout kajaky značky Rebel. Moc se mi líbila zejména Ilaga, která je postavená tak, aby na ní šlo dobře dělat inuitské eskimáky. Protože jsem si už delší dobu chtěla vyzkoušet nějaký surfski kajak, domluvila jsem si s Arjanem (majitelem obchodu), že mi něco půjčí na projížďku po jezeře. Vybral mi Nelo 520 , dostala jsem k tomu nastavovací celokarbonové „wing“ pádlo od Epicu, školení, jak nalézt do kajaku, kdych se otočila a s přáním “enjoy it” jsem vyrazila. Zpočátku jsem pádlovala dost opatrně, kajak mi přišel vratší než jsem zvyklá a s „wing“ pádlem jsem také zatím neměla co dočinění.  Přejela jsem jezero tam a zpátky a kdybych měla nepotřebných pár desítek tisíc, určitě bych si něco takového chtěla pořídit. Moc se mi to líbilo. Před odjezdem jsem ještě pro své dva kamarády zakoupila z výprodeje 2 dětské touringové kajaky Wilderness a mohla jsem vyrazit na místo setkání.

DSC_1050

Po 2 hodinách jízdy jsem byla v kempu Het Sloetenslagh, dějiště setkání. V centru kempu je jezírko ve tvaru ledviny a poloostrůvek ze ⅔ obklopený vodou byl opět vyhrazený účastníkům setkání. Bylo moc milé potkat tu spoustu známých tváří, se kterými jsem se seznámila před 2 roky.   Na jezeře se čile eskimovalo, od pátečního rána probíhaly kurzy. Již počtvrté přijel z Dánska vyučovat David Tetzschner. Pátek a sobota byly rozděleny na 5 bloků. V každém bylo 5 účastníků a trval 2,5 h. Na každého eskimujícího byl 1 učitel s tím, že během 2,5 h Peter obešel všechny.  Já jsem byla na řadě v sobotu od 9:30 h.

P1080585

V pátek jsem během seznamovací večeře poznala zbývající účastníky. Mluvilo se hlavně holandsky, ale každý si našel chvíli, aby se se mnou pozdravil a chvíli popovídal v angličtině. Na setkání také dorazil Raoul Steinberg z Německa, který se živí tím, že vyrábí zejména aleutská dřevěná pádla. Kdybyste chtěl udělat někdo tradiční dřevěné pádlo nebo norsaq podle přání, určitě ho oslovte.

Kajak jsem si sebou žádný nevezla, bylo mi přislíbeno, že si ho klidně mohu zapůjčit na místě. Vzala jsem si tedy pouze své pádlo a norsaq. Na kurz mi zapůjčili jeden z mnoha kajaků Greenlander. Skoro každý účastník si přivezl svůj. Během svého školení jsem s Davidem pilovala provedení toho, co už umím. Potřebuji zejména vyladit Reverse Sweep Roll (zezadu dopředu. S Andrem jsem pracovala na eskimáku s norsaqem a na “hand roll” (bez pádla). Po své předchozí zkušenosti s tím, že se mi za 30 minut intenzivního eskimování točí hlava a zvedá žaludek, jsem záměrně dělala po cca 20 minutách přestávky, projela se po jezeře a šla znovu eskimovat. Díky tomu jsem vydržela v kajaku víc než dvě hodiny. Osobní rekord. Organizace akce byla dokonalá. Sotva vylezete z kajaku, můžete si vzít klíček od sprchy a jít se svléknout z hydro věcí do teplé sprchy. I když jsem po celou dobu jízdy poslouchala v německém rádiu, že o víkendu přijde podzim a výrazně se ochladí, tady ani nekáplo a přes den bylo příjemných 20 °C.

DSC_1046

Po obědě jsem se pustila do cvičení na provazech. Strašně jsem se na to těšila, určitě víc než na eskimování. Letos dokonce zakoupili kulaté provazy o síle 15 mm – ideální na cvičení. Během tréninku jsme prošli téměř všechny cviky na “nízkých” provazech. Byla jsem moc překvapená, jak Gerard se synem pokročili. Jsem moc ráda, že jsem poslední rok chodila na “šály”, bylo to strašně znát na fyzičce a až na pár cviků jsem jim mohla skvěle sekundovat. Skončili jsme v okamžiku, kdy už jsme neměli na nic víc sílu. Pokud jste to ještě nevyzkoušeli, tak je to disciplína poměrně bolestivá. Nevím jak ostatní, ale já si domu vždycky přivezu “modré” nohy, zejména v oblasti kolen.

DSC_1051

Odpoledne byl na plánu ještě závod v hodu harpunou pomocí norsaqu na cíl. Závodu jsem se zúčastnila, ale vzhledem k tomu, že to bylo bez jakéhokoliv předchozího tréninku považuji za úspěch, že jsem se trefila 1x z 5 pokusů. Na jezero se umístí plovoucí cíl (velikosti nafukovací dětské kosatky do bazénu). Ze zadu vám drží kajak, aby všichni házeli ze stejné pozice a pak máte 5 pokusů. Bodově se hodnotí i místo zásadu cíle. Dalším závodem byl závod na rychlost. Cílem bylo co nejrychleji přejet vytyčenou vzdálenost, byl hromadný start a během trasy se muselo 1x eskimovat. Tohoto závodu jsem se neúčastnila, neboť nebyl volný kajak. Jako nejlepší taktika se ukázalo pádlovat až těsně k cíli a eskimovat před cílovou čárou.

P1080592

V podvečer nám ještě David ukazoval různá balanční cvičení, takže jsme se v Greenlanderech stavěli na nohy, pádlovali vestoje, vkleče pozadu, sedíc na zadní palubě s nohama nahoře…. Skončili jsme v 18.30 h a od 19.00 h začalo barbeque. Za celou akci jsme platili 80 EUR. Cena zahrnovala 50 EUR na lekci eskimování, 10 EUR/noc ubytování a 10 EUR příspěvek na barbeque (jídlo – různé druhy masa, zelenina, ovoce a saláty). Večer jsme seděli, povídali, hrálo se na kytaru.

DSC_1055

Na neděli zbývaly 2 závody, a to v cvičení na provazech a v eskimování. Vzhledem k tomu, že jsem potřebovala odjet co nejdříve domů, konal se jako první závod v cvičení na provazech, kterého jsem se také chtěla zúčastnit. Po velkém boji jsem nakonec skončila těsně na 4. místě, ale kdybyste viděli, jak šikovný je 8. letý Yort, vůbec mi to nebylo líto. Závod se protáhl téměř na 2 hodiny. Cviků není tolik, ale každý se stejně jako při eskimování dělá na obě strany  tzn. zepředu a zezadu a často se ještě mění pozice rukou, takže 1 cvik může mít i 8 provedení. Na mistrovství v Grónsku cvičí 1 účastník vše v kuse. My nemáme rozhodně takovou fyzičku, takže jsme každý provedl 1 cvik a šlo se na další. Tak jsme si mohli alespoň trochu odpočinout. Z provazů jsem sestříhala krátké video, kdybyste se chtěl někdo inspirovat (naleznete ho na konci článku). Myslím si, že je to skvělá zábava a člověku to moc pomůže v koordinaci a prostorové orientaci.

20160918_143907

Domů jsem vyrazila těsně před polednem a v 23.20 jsem už skládala kajaky v loděnici.

Od Maxe a Annelies mám vyřídit, že jsou všichni zájemci srdečně zváni. V roce 2017 bude setkání pravděpodobně zase v září. Jakmile dostanu pozvánku, zveřejním ji na těchto stránkách i na facebooku.

 

Splutí polské Drawy

Jirka Staněk by se s vámi rád podělil o krásnou polskou řeku Drawu, kterou sjeli na mořském deblu. Jirka by ji v budoucnu chtěl sjet i na singlu.

Splutí polské řeky Drawy jsem pořád oddaloval, až jsme se konečně v šesti na ni vypravili. Leccos jsem si o ní přečetl a vysnil a ten sen se mi teď vyplnil. Řeka je vyjímečně krásná, čistá, hodná a s nádhernou krajinou kolem. Dalo se však tušit náročnější terén a volba lodí se nám vyplatila. Jel jeden  mořský deblkajak  a dvě laminátové kanoe.

Drawa

Řeka se sjízdností rozděluje na více částí. Vrchní úsek jsme nechali na příště, začali jsme v Prostynija na 84. říčním kilometru v části s pomalu tekoucí meandrovou vodou, jezerními přejezdy v Drawně a průjezdem Drawskou chráněnou krajinou / Drawlenski Park Narodowy/. Do této části DPN se musí koupit místenka  na splutí a zaplatit nocleh ve vytipovaném kempu. Přespání v Drawně jsme první noc „přečkali“ v autokempu, který jsme rádi vyměnili druhý večer za poskytnutí místa na klidné přespání v půjčovně lodí (http://www.kajaki.com.pl/) na trávníku na břehu jezera s WC i teplou sprchou. Majitel nám zajistil dřevo na oheň a také mimo jiné poradil, jak se zachovat při vyprodání místenek. Absolvovali jsme třídenní sjezd do obce Krzyz /2,4. ř. km/.

Začátek

První den, jen tak nalehko, do Drawna, druhý den první půlku DPN,  na pohodových 19 km, do tábořiště Bogdanka nebo Sitnica. Řeka však v tomto úseku je technicky velmi náročná a pohoda se postupně měnila na sportovní výkon. V korytě řeky je mnoho napadaných stromů a mezi nimi lidé na lodi, jež zhola o řízení  ve dvou neměli ani páru. Proud nebyl zas tak nebezpečný, ale malá chybička v řízení, které bylo potřeba neustále po celý den, si průběžně nešťastníkům odebírala zatopené lodě. Naše parta ostřílených vodáků se sice jako jedna z mála nekoupala, ale měli jsme po celodenním sjetí tohoto úseku celkem dost. Výstižné bylo provolání jednoho postaršího Poláka -„to je strategija!“.

Vjezd do DNP

Další den a druhá část DPN do Krzyza byla už poměrně pohodová, řeka meandruje v lese, překážek tam již bylo znatelně méně a byla úplně, jak z té mé vysněné Drawy.

Některý úsek se dá jet i po suchu
Doporučení příštím vodákům:  vhodné lodě jsou buď přímo z mnoha  půjčoven kolem, které si je také sváží nazpět. Důležité jsou  lodě tuhé, které dokáží zdolat kmeny pod hladinou i na ní. Nelze sjet úsek DPN na nafukovací lodi, ta je pro Drawu nevhodná!  Vhodnější je otevřená loď pro rychlé nenadálé opuštění posádky, se špricdekou si musí být jezdci hodně jisti svými zkušenostmi. Drawa je krásná, vodácky vyhlášená a v sobotu a neděli celkem zahlcená, ve všední den si ji více užijete.

Chvilka, kdy se dá vytáhnout foťák

Kolem Evropy – rozhovor s Jirkou Olivou – 2. část (Antonius Carbonius, 2016)

Pokud vás zaujala první část rozhovoru s Jirkou Olivou, který s ním vedl Karbonový Tonda, jistě vás potěší i díl druhý, závěrečný. A doufám, že se s Jirkou na našem webu ještě setkáme! A kdybyste nechtěli čekat, určitě se podívejte na Jirkovy stránky a blog

Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Na co se nejvíce těšíš na své cestě do budoucna? (státy, noví lidé…)

Jestli jsem měl nějaká přání tak to bylo vidět delfíny, želvy, potopit se k vraku lodi a naučit se ovládat plachetnici. Všechno do jednoho se mi naplnilo. Nemám potřebu žít v očekávání, tedy se na něco těšit. Naučil jsem se si užívat každý moment a jestli se na něco těším, tak se těším z dnešního dne a zítra tomu bude také tak. Ale teď si uvědomuji, že se tedy docela těším na písečné pláže, kde nebudu mít každý den novou díru v kajaku.

Řecko - Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Měl jsi okamžiky kdy jsi byl úplně na dně (psychicky)?

O tom, jak je to v mém životě nahoru a dolů, jsem se rozepsal v jednom ze svých blogů. Každopádně právě teď si nemohu vzpomenout na jediný okamžik, o kterém bych mohl prohlásit, že jsem byl psychicky úplně na dně.

Albanie (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Albanie (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Připravuješ se na to, co tebe čeká na cestě? Počasí, lodní provoz, zásobování vodou, jídlem?

Ano, v tomto jsem velice zodpovědný. Dokonce, když jsem dělal rozhovor pro televizi, nebo nějaké noviny v Chorvatsku, tak mě uváděli jako příklad toho, že jsou rádi, že k nim zavítal zase jednou Čech, který se na cestu připravuje a nepodceňuje sílu místní přírody. To mě velice pobavilo.

Fakt je ale ten, že se důkladně připravuji každý den a i během dne si hlídám vývoj nejen počasí. Řídím se jednoduchým pravidlem – nikdy nelezu na moře, aniž bych věděl, jak se z něj bezpečně dostat za jakékoli situace, která může nastat. Jídlem a vodou jsem schopný se zásobovat skoro týden. Nejdéle jsem byl odkázaný na zásoby vody na řeckých ostrovech a v Albánii, ale nikdy nebylo třeba jí mít více než na tři dny.

Lodní dopravu si hlídám také a zvláště v Řecku, kde jsem mezi ostrovy křížil plavební dráhy trajektů a velkých dopravních tankerů. Tam se mi osvědčilo kontrolovat si lodě, které se nacházely ještě daleko za viditelným obzorem přes satelit. Na to se mi osvědčila aplikace Marine Traffic. Nejednou mi taková kontrola pomohla vyhnout se situaci, kdy bych se ocitl v plavební dráze přesně v okamžiku, kdy by tam připlula velká loď, co nemá možnost se vyhnout. Byl jsem velice překvapen, když jsem poprvé viděl, jak je rychlý ohromný tanker v plném výkonu, když je schopen zpoza obzoru doplout na kolizní kurz za pouhých 20 min. A jelikož jsou plavební dráhy mezi některými ostrovy v Řecku velice frekventované a navíc jsou tak rozsáhle že ani 20 min na ně někdy nestačí, tak nějaké to plánování je zde opravdu vhodné.

Korintský průplav (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Korintský průplav (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Máš před sebou ještě hodně těžkých úseku ve Francii (Bretaň) a následně pádlování proti proudu do Prahy. Už víš jak na to, nebo se necháš překvapit?

Jednoznačně se nechám potěšit tím, co mě tam čeká. Rád bych na oceánu využil letního stabilnějšího počasí, ale jak to bude se teprve dozvím.

Česká republika - Praha (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Česká republika – Praha (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Máš připomínky ke kajaku? Změnil bys něco má lodi pro ulehčení pádlování, nebo kajak není to nejdůležitější pro překonáni tak velké vzdálenosti?

Rozhodně kajak je velký parťák a bez něj by to nešlo. Pro překonání takové vzdálenosti to ale není to nejdůležitější. Podle mého názoru to je o odhodlání, schopnosti fungovat i při nekomfortu. A to je hodně závislé na tom, na jaký standard je člověk zvyklí. Jak se říká, na lepší se zvyká rychle a určitě to platí i naopak. V tomto mám nespornou výhodu, že před vyplutím jsem neměl dlouhé kajakářské zkušenosti a tedy se neučil být spokojený s tím co mám. Dovedu si představit, že by se někdo v takové lodi nechtěl vydat ani na týden. Já ale pokračuji s tím co mám, jsem rád že mám aspoň takovouto loď a tedy pro mě je to ta nejlepší. Protože jinou nemám 🙂 )

Postupně jsem si ten kajak upravil tak, jak jsem potřeboval. Předělal jsem přepážky a tím zvětšil komory, vyhodil kormidlo a předělal celý systém na opření chodidel. Ten původní byl již od výrobce namontován mimo osu. Na což jsem přišel až po roce, když to začala odnášet má záda.

Oprava děr v kajaku je už naprostá rutina. Jen tedy potřebuju ještě najít, kudy mi teče do zadní komory… Na to jsem ještě nepřišel, ale ty tři litry vody každý den mi to jednou prozradí 🙂

Řecko - Korintský záliv (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Korintský záliv (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Pořád používáš vybavení, které jsi měl na začátku cesty, nebo ho postupně vyměňuješ?

V podstatě používám stále to jisté. Když jsem byl v Řecku, rozhodl jsem se vyměnit pádlo. Měl jsem v něm již od Turecka tak deci vody. Výrobce mi ho vyměnil, tedy toto bylo v pohodě. Spíše je to tak, že se snažím vybavení vyřazovat.

Jednou jsem si musel koupit nový objektiv foťáku a nedávno jsem si musel koupit nové kraťasy. A brzo si asi dopřeji i nové triko… to bude super. Jinak zatím když mi něco z vybavení odejde, prohlásím že to tedy už dál nepotřebuji. A zatím mi neodešlo opravdu nic bez čeho bych se neobešel.

Turecko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Turecko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Hodila se ti na cestě VHF vysílačka? Používáš jiné bezpečnostní prvky pro přivolání pomoci, nebo nemáš potřebu?

Ano, VHF mám sebou. Několikrát se mi hodila už na Dunaji, kdy jsem díky ní mohl komunikovat s vodní správou a podařilo se mi tak proplout několik zdymadel. Na moři jí používám hlavně na odposlech při křižování lodních koridorů. Také se mi několikrát hodila pro odposlech lokálního počasí. Vysílačku považuji za základ pro zvýšení bezpečnosti. Je dobré mít možnost se spojit s lodí, která má zapnutého autopilota a posádka popíjí v podpalubí pivo.

Jako další bezpečnostní systém mám EPIRB. Tedy osobní SOS lokátor komunikující přes satelit. Dále základní povinné vybavení, jako je třeba světlice či oranžový kouř. Jsem rád, že to vše mám sebou a jsem rád, že to nepoužívám 🙂

Dává ti cesta energií, nebo se postupně vyčerpáváš a máš neustálou potřebu se dobíjet?

V součtu mi cesta energii dává a tedy čerpám. Někdy vyžaduje cesta i mou energii, ale to k tomu patří, je to férová výměna.

Řecko - Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Máš v plánu cestu přerušit a pokračovat s odstupem času dál?

Otázkou je, co pro koho znamená slovo přerušit. Pro mě by takové přerušení znamenalo odcestovat například do České republiky z důvodu, že v cestě nechci pokračovat. Nic takového v plánu nemám. Já osobně vnímám smysl být na cestě, což ale neznamená sedět v kajaku.

Jaký jsi měl zatím nejpestřejší zážitek z pádlování na moři?

To není úplně jednoduchá otázka, ale zkusím napsat tři věci, co mě první napadnou. První je pádlování s delfíny v Černém moři, kde kolem mne plavali skoro každý den.

Zadruhé to bylo, když jsem si užíval divoké moře při silném větru a velkých vlnách. A když jsem se dostal bezpečně na pobřeží, čekala na mě policie. Někdo jí na mě zavolal, protože se asi o mě bál. To bylo v Černé hoře a podotýkám, že jsem po celou tu dobu na moři měl situaci perfektně pod kontrolou a až do setkání s policií sem si to opravdu užíval.

Jako třetí si vzpomínám na obeplouvání ostrova Amorgos v Řecku. Tehdy jsem se rozhodl během pěti dní obepádlovat celý ostrov. Na severu foukalo a tak jsem byl nucen zůstat na jižní straně ostrova, která se skládá z několika set metrových kolmých útesů, nořících se stovky metrů pod hladinu. Na tomto jižním pobřeží (cca. 35 km) byla pouze tři místa, kde se dalo vylézt z vody na kamenitou pláž. Tehdy jsem se rozhodl zkusit přímo z kajaku vylézt na útes, kde jsem asi ve 20 m nalezl malou římsu, kde se dalo trochu ležet. Kajak se mi podařilo vytáhnout několik metrů nad hladinu jen za pomocí lana v rukách. Tři noci jsem na této římse přečkal, než mě vítr pustil na severní část ostrova.

Řecko - Naxos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Naxos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Nebude ti smutno až tu cestu dokončíš a vrátíš se do normálu, nebo to vracení do normálu nepřipadá do úvahy? Nebo se cesta stala součástí tvého života?

Netroufám si tvrdit či polemizovat o tom, co je a co není normální. Jsem s tímto způsobem života spokojený a jsem šťastný. Vím, že až mi bude kajak malý, vyměním ho za plachetnici. Teď si vzpomínám na větu, kterou řekl jeden můj kamarád, když mne po více jak roce navštívil. Řekl: „Víš, když jsi tenkrát odjížděl, tak jsem si myslel že jsi blázen. Dnes, když přijdu každý den unavený z práce domů, tak si čím dál častěji říkám, kdo z nás dvou je vlastně blázen?“

Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Změnila cesta tvůj pohled na život a jestli ti cesta poskytla možnost se podívat na svou minulost z dálky a zamyslet se nad tím?

Jedním slovem ANO. A jsem vděčný že jsem si tuto cestu dopřál.

Řecko - Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Kolem Evropy – rozhovor s Jirkou Olivou – 1. část (Antonius Carbonius, 2016)

Už více než rok se plaví Jiří Oliva kolem Evropy. Vyrazil z Prahy proti proudu Vltavy, kus cesty ušel pěšky a nyní se pohybuje v Chorvatsku. Dlouhý rozhovor s ním vedl Karbonový Tonda, přinášíme vám ho v úplném, nezkráceném znění. Pokud by vás zajímaly další podrobnosti, můžete je najít na Jirkových stránkách, či blogu.

Řecko, Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

 

Kdy jsi dostal nápad svoji cestu uskutečnit a jak dlouho ti trvala příprava?

S kamarádem jsme si s touto myšlenkou pohrávali několik měsíců již v prvním ročníku střední školy. Nakonec vše ale zůstalo pouze u slov a k realizaci jsem se dostal téměř o 8 let později. V roce 2013 jsem měl nehodu na motorce a tehdy jsem přehodnotil svůj přístup k životu. Uvědomil jsem si, že v životě jsem spoustu věcí odkládal na neurčito, tím jsem je tlačil před sebou a často nakonec ani nezrealizoval. Tehdy jsem pochopil jak cenná je možnost realizovat myšlenky právě dnes.

Samotná příprava na cestu kolem Evropy mi pak zabrala téměř rok a půl. Jednalo se z části o fyzickou přípravu, kdy jsem se učil co je to vlastně kajak a jak se v něm bezpečně pohybovat. Také jsem si osvojoval dovednosti jako je navigace, nebo znalost počasí. Nejvíce času jsem ale věnoval své nefyzické přípravě. Řekněme mentální odolnosti a vyrovnanosti, pro tak dlouhou cestu.

 

Rakousko - u Lince (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Rakousko – u Lince (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Jaké jsi měl pocity při vyplutí z Prahy?

Samotné vyplutí pro mě byl jistý milník. Neznamenalo pro mě sice začátek cesty, na té jsem byl již celý ten rok a půl během kterého jsem se připravoval. Okamžik to byl pro mě ale magický. Přišlo mě vyprovodit ohromné množství přátel, bylo jich tam snad sto a já jsme mnohé neviděl celé roky. Čím víc se vyplutí blížilo, tím víc jsem byl vytížený, abych vše stihl. Poslední týdny jsem skoro nespal a také jsem v okamžiku vyplutí nechtěl vše hodit za hlavu a jak se říká vypnout.

Nechtěl jsem riskovat že by mě to několikaměsíční vypětí doběhlo najednou. Čistě z tohoto důvodu jsem si uvědomil, že jsem na cestě až o několik dní později, když jsem stoupal proti proudu Vltavy. Tehdy mě zalilo štěstí a ohromná vděčnost, že mě všichni ti kamarádi přišli podpořit. Ale i za to, že jsem si dopřál zrealizovat celou tuto myšlenku.

Praha - vyplutí (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Praha – vyplutí (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Dnes máš za sebou velký úsek cesty jak po řece tak i po moři. Jak jsi vnímal proplutí Vltavy a Dunaje v porovnání s Černým mořem a následně Řecko, Adriatika? Pocítil jsi velký rozdíl mezi řekou a mořem v první dny pádlování v Bulharsku?

Úmyslně jsem si zvolil cestu kolem Evropy nejprve po řekách, pak mořích a až nakonec po oceánu. Toto rozhodnutí mi umožnilo získávat potřebné zkušenosti v tom správném pořadí. Velice dobře vnímám, že každý úsek cesty je jedinečný. Každý mi přinesl neporovnatelné zážitky a zkušenosti.

První den na moři jsem moc nevnímal, půl dne kolem mě běhala rumunská národní televize a druhou půlku dne jsem se snažil co nejrychleji zvyknout na rozdílnou rychlost oproti řece. Druhý den mě pak zajala policie za pokus o nelegální překročení bulharsko-rumunské hranice. Tedy ani tehdy jsem se na moře zcela neměl možnost soustředit.

To opravdové uvědomění a užívání si moře tedy přišlo až v Bulharsku. Tam byl ten nejintenzivnější rozdíl hlavně v tom, že jsem již neplul na východ, ale na jih a také že mě skoro každý den doprovázeli delfíni.

Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Potkal ses někdy cestou se složitou situaci, která mohla ohrozit průběh tvé cesty? (počasí, policie, krádež, kriminalita)

No složitá situace je výstižný slovní obrat. Naučil jsem se v životě a tedy i během cesty přijímat podněty s tím, že se z nich učím, namísto abych je vnímal jako komplikaci.

Rozhodně nejčastěji jsem zažil složité situace s překračováním státních hranic v kajaku. Většinou na to nejsou moc zákony připravené, a tak se stává že se ocitnu mimo zákon. Stalo se mi to skoro na každé hranici než jsem se naučil, jak tyhle díry v zákoně obejít. Samotného mne překvapilo, jak málo informací se dá sehnat a kolik složitostí takto dokáže vzniknout. I proto jsem se rozhodl své zkušenosti s překračováním hranic na kajaku sepsat do knihy, aby vůbec nějaké informace byly k dohledání.

Druhá nejčastější složitost je fakt, že již rok a půl chodím bos. Mám k tomu mnoho důvodů, ale o ty teď nejde. Jde o to, že například v Srbsku si bosý člověk, i v roli turisty často ani nemůže dát kávu na pouliční zahrádce. Je kontrolovaný na ulici policii. Když jsem si dovolil přijít bos přímo na policejní stanici, tak mě málem zastřelili… Je pravda že tehdy jsem byl ještě i v kraťasech bez trika a v záchranné vestě. Ale nejvíce jim vadili moje bosé nohy.

Rumunsko - zadržení policií (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Rumunsko – zadržení policií (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Jak se ti líbí pádlování v porovnáním s jinými sporty, které jsi dělal? Vybral jsi správně svůj nynější dopravní prostředek?

Pádlování jsem si zvolil naprosto skvěle, ale taky záměrně. Ono nebylo už ani moc na výběr. Většinu sportů, asi krom rychlostního bruslení mám již za sebou na vrcholové úrovni. Tedy přišla řada na kajak. Musím říci že mi tento způsob opravdu sedí. Hodně mě propojil opět s vodou a otevřel mi dveře hned do několika dalších projektů, ať již pod vodou, tak na hladině. Poznal jsem kouzlo, které má život na vodě a myslím si že se jen tak od vody nevzdálím, i když bych kajakování měl už dost.

Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Máš pocit, že ti něco na cestě chybí? (Podpora, motivace, rodina, přátelé)

Ono vše má něco. Nemohu říci, že by mi něco chybělo. To bych se cítil prázdný. Já se naopak cítím plný veškerých prožitků a života tím, že jsem naplněný a mám možnost rozdávat kolem sebe a cestu třeba sdílet, nebo rozdávat mou energii přímo lidem kolem. Neznamená to ale, že bych o podporu nestál. Naopak velice si jí vážím a umožňuje, či usnadňuje mi postup vpřed.

Já jsem se na tuto cestu vydal, abych na ní byl, vše jsem prodal a veškeré finance jsem do ní vložil. To mi umožnilo dostat se tisíce kilometrů daleko, kde jsem se naučil fungovat, i když těch peněz zrovna teď moc nemám. Za tuhle zkušenost jsem velice vděčný.

Tedy když to shrnu, tak přátele a rodinu si vezu v srdci, spoustu nových přátel potkávám na cestě, motivaci si tvořím v hlavě a podpora se sem tam objeví od naprosto úžasných lidí, kterým rezonuje buď má cesta, nebo já sám.

Ale ano dovedu si představit, že bych se na cestě cítil mnohem komfortněji, kdybych měl větší podporu. Ale i za tu co mám jsem rád, protože bez ní bych jistě už na cestě nebyl.

Bulharsko – Černé moře (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Nepotkáváš se s fyzickou únavou z každodenního pádlování? Případně jak se s tím vyrovnáváš?

Prvního půl roku jsem se snažil šetřit… Moc mi to někdy nešlo, protože navyklý z jiných sportů, že když se do něčeho opřu, tak se snažím. Kompenzoval jsem to tedy delšími pauzami na místech, která mně něčím oslovovala. Těch je každopádně na cestě mnoho.

Docela dlouho jsem také hledal tu správnou výživu, která jde ruku v ruce jak s fyzickou únavou, tak s regenerací. Posledního půl roku se mi podařilo mnohem efektivněji vyladit stravu a tak jsem byl schopný pádlovat průměrně 40 km denně po dobu 20 dní v kuse. To byl velký posun, zvláště v tom, že jsme ani při takovém výkonu nepociťoval znatelnější únavu, či nedostatek regenerace.

Turecko - Istanbul, Bospor (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Turecko – Istanbul, Bospor (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Předpokládám, že pádlování kolem Evropy neobnáší jenom každodenní rutinu spočívající v neustálém pádlování. Snažíš si cestu něčím zpestřit nebo samotná cesta je zpestřením sama o sobě? Mám tím na mysli jestli děláš něco jiného než pádluješ?

Rozhodně neobnáší, ale ani takové pádlování není možné. Být v kajaku na moři každý den prostě nejde po dlouhou dobu. Tím myslím roky. Na jednu stranu to neumožňuje počasí, na druhou stranu je vždy třeba hledat rovnováhu mezi prožitkem, zkušeností a postupem vpřed.

Na Dunaji jsem se snažil poznat každé velké město ležící na řece a alespoň několik dní v něm vždy zůstat. Někdy se stane, že se setkám se zajímavými lidmi, kteří mne pozvou k sobě, chtějí mi předat nějaké své zkušenosti nebo jinak se mnou sdílet svůj čas.

Cítím veliké obohacení vždy, když se setkám s učiteli, které mi cesta přináší. Když jsou na to příhodné podmínky, prohlubuji své zkušenosti v potápění, nebo v jachtingu. Ovšem nejvíce času, nedržím-li pádlo v ruce, strávím u klávesnice při sdílení této cesty s ostatními.

Řecko - Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Pádluješ převážně sám, nebo máš společnost?

Pádluji převážně sám. Několikrát mě již ale i nějaký ten kajakář doprovodil na kousek cesty. Pro některé se moje cesta stala podnětem se zvednout a zrealizovat si nějaká ta svá přání… I takových pár doprovodů jsem měl. Ještě na Dunaji jsem se zcela náhodou několikrát setkal s různými cestovateli, kteří se mnou měli kousek společné cesty.

Jak vnímáš sólo pádlování?

Sólo pádlování, potažmo sólo cestování je unikátní zkušenost. Je to niterní záležitost objevování sama sebe a také intenzivnější propojení s okolím. Často se setkávám s různými cestovateli, je jedno jestli to jsou muži nebo ženy. Každý mi potvrdil mou zkušenost, že cestovat sám je naprosto odlišné od cestování s někým. Sólo cestování vyžaduje naučit se spolehnout sám na sebe, ale také se otevřít okolí. Pokud jde o pádlování, tak pádluji-li sám, hlavní rozdíl spočívá v nutnosti mít na paměti, že se nesmím dostat do situace, kterou bych nezvládl vyřešit já sám.

Černá Hora (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Potkáváš se cestou převážně s dobrými, nebo zlými lidmi? Podporuje tě hodně lidí na tvé cestě? A má tato podpora vliv na tvé odhodlání cestu dokončit?

Nemyslím si, že by existovalo nějaké velké procento zlých lidí. Moje zkušenost mi to potvrzuje. Navíc dobro přitahuje dobro. Tedy ne, nevidím kolem sebe lidi špatné. Naopak, lidé mi jsou na cestě velikou podporou. Bez jejich podpory bych na ní již asi nebyl. Určitě lidé na cestě mi jsou motivací, naplňují mě energii. Rozhodně ale nic z toho nemá vliv na odhodlání cestu dokončit. Nežiji někde v budoucnu, v představě jak cestu dokončím, ani mě tato myšlenka na cestě neudržuje. Jsem na cestě pro to být na cestě a poznávat nové každý den.

Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Bulharsko (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Vnímáš kulturní rozdíly při překročení z jednoho státu do druhého?

Rozhodně ano. Někdy to jsou neuvěřitelné rozdíly třeba i během jednoho kilometru. Moje první setkání s takto výrazným rozdílem bylo hned při překročení hranic mezi Českou republikou a Rakouskem. Tehdy jsem s kajakem cestoval skoro dva týdny přes Čechy a za tu dobu jsem se setkal pouze s dvěma lidmi, kteří mě pohostili, zajímali se, nebo jinak projevili zájem.

Když jsem překročil hranici do Rakouska, hned během prvních deseti kilometrů zastavila dvě auta, jestli potřebuji pomoc. Lidé se zajímali o můj příběh, zvali mě na kávu, povídali si se mnou, dali mi najíst, vodu a tak bych mohl pokračovat. Naštěstí pokud jde o pohostinnost, tak ta je od té doby již všude. Každopádně kulturní rozdíly jsou znatelné a rád je poznávám. Je to obohacení se naučit jak lidé žijí v různých krajinách.

Řecko - Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)
Řecko – Amorgos (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Nesetkal jsem se s tím, že by někdo z českých kajakářů pádloval v Turecku. Co říkáš na pádlování v Turecku a jestli tuto destinací můžeš doporučit?

Turecko je na pádlování naprosto skvělé. Severně od Bodrumu je jen málo kajakářů a pobřeží je tam naprosto fenomenální. Voda čistá a dostatek písečných pláží. Také spousta historie na pobřeží. Jižně od Bodrumu je kajak již více známý a je to tam i mnohem více turistické. Když říkám turistické, tak tím myslím turisty turecké, takže to není ani nijak citelné. Co bych z Turecka ani moc nedoporučil, to je evropské pobřeží Černého moře. V podstatě tam nic není, což si dovedu představit že někomu může vyhovovat. Je to z toho důvodu že Turci mají mnohem zajímavější pobřeží na jihu a západě, tedy o to černomořské se nikdo na evropské straně moc nestará. Já bych ale řekl, že když už do Černého moře, tak rozhodně do Bulharska.

Turecko – Istanbul Černá Hora (Foto: Jiří Oliva, Kayak Around Europe ©)

Zápisník potulného kajakáře – okolo Krku (Milan Zajíček, 2016)

Pondělí 18. 07. 2016 (večer 1 km na spaní – ostroh zálivu)

Příjezd odpoledne po dálničním obchvatu Rijeky, most na Krk za 30 KN, odbočka na letiště a rovně dolů do zátoky. Je zde stará patrová rybárna a sklad, vybydleno. Ve svahu terasovitá zahrada pro baťůžkáře a místní. Dávám JOANu na vodu , nabaluji a jedu spát vlevo za vlnolam, necelý kilometr směrem ke Krčskému mostu.

 

Krčski most

Úterý 19. 07. 2016 (směr Vrbnik, zátoka Srščica – 29,1 km)

Ráno rychle navařím a hybaj na vodu. Celý tenhle trip je zátěžová zkouška č.3. V kajaku je 33 kg, z toho 10,5 l vody a minerálek, 5 plechů piva, 1,5 l benzinu a zásoby papu na 14 dnů. Četl jsem nějaký článek, hoši objeli půl ostrova za 3 dny, nevím co mohu čekat. Podle windity.com má foukat vítr 40 km/h, částečně i bóra.

Vyrážím po směru hodinových ručiček a je to dobrá volba. Objíždím maják, průlivem okolo Jadranova a dál volnou vodou na Rudine, Šilo. Břehy z vymlácenýho vápence, občas nějaká oblázková miniplážička. Bohužel ve vodě občasně plastové odpady. Nezávodím, jedu svým tempem ale pozoruji zlepšení výkonu. Díky Mejdžímu a seakajakářskýmu sympoziu na Radavě. Jeho instruktáž co a jak na vodě pomohla. Jedu proti slunci a tak nefotím. Ostatně, kdo nestihne dobrý světlo brzo ráno, nebo pozdě večer má smolíka. Pochopitelně určitý místo je lépe nasvícený jen ráno, jiné jen večer. Já fotky dokopaný photoshopem nemusím, ono se to stejně pozná, že do toho někdo hrabal.

Z dumání o focení a po vytažení GOPRO z dayhatche mne ovane neblahé tušení. Solárpanel  mám na kajaku od rána ale ten elektronický regulátor jsem nechal v zapalovači autíčka. Dobíjení čehokoli v háji. Nevadí, ono tady moc scenérií k focení není a není to ani priorita. Navigaci ani nepotřebuji, mám podrobné námořní mapy ostrova v papíru.

Zastavuji na svačinku a lehký oběd na pláži u Šila a ohromen registruji ruskou rodinku s napůl nevymáchanou dcerunkou a zcela nevymáchaným štěnětem vlčáka. Mít tady sebou svýho Draka, tak by si toho nevycválance rázně podrobil. Možná by nám za to rusáci anektovali Olomouc i se Svatým Kopečkem! Ponechávám eurolidi na eurodekách a mastím dál přímo  na viditelný ostroh v dáli (10,5 km) po volné vodě. Začíná však protivítr a vlny, postupně narůstají na 1 metr a to je blbé. Do toho ještě ty „baylinery“. Jsou však ohleduplní a míjejí mne z dáli. Reliéf pobřeží se zdvíhá a v tom vidím kostel na vršku s původní zástavbou, což je městečko Vrbnik.

Trajektorií „honícího psa“ se přibližuji do ústí zátoky a přístavu. Malebné místo. Kotvím u člunové rampy do vody. Nápis „vino na predaj“ je ještě malebnější a tak neváhám. Bos, se špricdekou, vestou, pádlem v ruce a peněženkou vcházím do vinotéky ve sklepení původní přístavní budovy. Kape ze mne trošičku voda. Milý mladý chlapec dal na požádání próby i košt, neboť chci lepší sorty. Beru láhev suchého červeného, bílé nalévané mají jen do PET kanystrů 3 a 5 l. Beru trojku kvalitatevno po 22 KN. Za mnou chlapík bere stolno do 5 l po 16 KN. Tohle je družstevní vinotéka. Soukromí vinaři mají lepší i archivní sorty, nicméně ceny začínají na 40 KN za „pistoli“.

Den se blíží k závěru, pádluju k Uvala Sveti Juraj, ale nenacházím dost dobré místo. Pokračuji dál do Luka Srščica, postupně tři zakotvené jachty nudistů odplouvají a zůstává loď místních, co přivezli ovce lodí na pastvu. Šikmo na protilehlém svahu je cesta a nová kamenná salaš. Vařím co „dům dá“, tedy rizoto na viet-cong rýži s maďarskou klobáskou, pravými tureckými olivami, italskou kukuřicí, rakouskou cibulí a máslem. Zapíjím bílým vínečkem místní provenience s rozmanitou ovocnou dochutí. Dále kávička s českým makovníkem politým medem. Pokouším se vylézt na morénový svah, je to o hubu a stačí tak 15 výškových metrů. Všude voní aromatické bylinky. Ležím na nepostaveném stanu, karimatce a spacáku. Koukám, nade mnou je Malý vůz s trochu ohnutou ojí. Po chvilce mi dochází, že i Velký vůz je přítomen kousek napravo, ve větvích břehových stromů. Ticho, voda ustupuje o půl výškového metru a vše tmavne. Propadám se do obří bezedné sklenice.

Ujetá trasa 29,1 km není omračující, ale byly cca. 3 hodiny vlny metrovky a stálý protivítr.

 

Vrbnik

Středa 20. 07. 2016 (Luka Srščica- Baška- RT u Punat – 42,8 km)

Ráno dojíždím to „riziko“, dávám oříšky, kávičku a  mastím na vodu. Začínají útesy.

Mala Luka

Těm menším říkám pětipatráky, větší jsou osmipatráci. Ještě nejsou vlny, mohu jet dost těsně, i se vnořit do kaveren. Chci objet celý jihovýchodní prostor a přidávám na tempu. Začíná vítr, vlny a vytí motorových jachtiček.

Stažené mapy z mapových portálů jsou jen orientační a málo použitelné. Vidím velké diference reliéfu pobřeží v reálu. Ještě že mám námořní mapy hrvatského hidrografskeho institutu, vyplotroval jsem je na 1:59000. Zastavuji na pláži „U Mala Luka“, byl by tady dobrý tábor pro celou skupinu.  Nechápu proč nikdo neuklízí naplaveniny a plastové příšernosti moderní doby. V tomhle mají v severní Americe navrch. Profesionálové a skupiny studentských praktikantů (Pink Point), co obnovují traily a pobřežní kempy. Postupně ještě zastavuji na pláži „za rohem“ U vela luka, kde kotví další výletníci. Zatím jsem nepotkal jiný mořský kajak. Podléhám lenosti a koupu se jak lachtan, všichni jsme tady chudí, nemáme ani na plavky.

kaverna

Po hodince nasedám a svištím přímo na radiomaják Škuljica, vynechávám turistický rezort Baška, zjevně bez historického jádra. Ta pozdější Titova architektura a současné developerské zvrácenosti mne nelákají. Tenhle přejezd zátoky šíře cca 3,8 km byl odporný. Samé „chramlavé“ vlny, po kterých kajak neklouže, ale hrne vodu. (Chramlavá vlna = dlouhá vlna přicházející šikmo, na vlně je namodulována větrem jakoby roleta malých vlnek. Pocitově to prostě neodsejpá.) V průlivu Senjska vrata s ostrovem Prvič se voda víc vaří a proto zvyšuji tempo na kvalitu „úprk“. Postupuji dál pobřežím stranově cca 200-400 metrů , zastavuji  u Rt Bracol a pláži Zala Draga. Zbývá polovina vody v poslední, sedmé PETce, musím zajet do Staré Bašky. V diving centru není žádná krásná obsluha, v restauraci ano. Číšník mi dohazuje slečnu na baru, ta mé 3 lahve 2x vymývá a plní vodou, dokonce se do nich pokouší strkat kostky ledu. To pochopitelně nejde i tak jsem spokojen a zachráněn.

Vyrážím via záliv cca. 3 km na volné vodě, kilometr od břehu. Ten je zcela zaplněn autokempem, samotná auta pasantů dokonce stojí na příjezdové komunikaci, prudce do konce směrem k Punat. Pozdě odpoledne končím před pláží U drancova. Opaluje se zde mladý pár. On muskulaturní tetoun, ona nesmírně vyspělá. Nevěnuji jim pozornost, ale přemýšlím jak se sem dostali. Nemají loď a příchozí cestu jsem neviděl. Cizí problémy neřeším a na chvíli usínám, pak  přemýšlím zda ještě pokračovat.

Volím pokračovat a postupuji až za radiomaják Negrit, na začátek zálivu Punat/Krk (Krčski zaljev). Objevuji volnou plážičku, kam už se nikdo mimo mne nevejde. Náhle proti mně seakayak a nahatá mladší pádlerka. Kývneme na sebe a AHOJ. Je dávno po osmé a motorové jachtičky sviští zálivem do přístavu spinkat. Naprostý nesmysl jet nyní 5,3 km via záliv. Obvyklá procedura, smažená vajíčka, salámek, čokoška, kávička a kousek sýra jen tak. Pak pozorovat ty vozy na obloze při blaženém usínání.  Zítra do zálivu Punat na prohlídku resortu nepojedu, ostatně tam není nic zajímavého. Historické městečko je významné, to by zasloužilo podrobnější prohlídku, snad příště. Dnes 42,8 km dle vektorů na mapě, v reálu o něco víc.

 

Punat

Čtvrtek 21. 07. 2016 (ve dne RT Punat-Krk kemp voda – pláž pod kopcem Klobučac 26,3 km, v noci 10 km spaní na koberečku)

Překvapivě ráno vstávám, vařím a jdu na vodu už v sedm. Přímo via záliv do caravankempu. Beru 3 lahve. Na molu u kajaku sedí docela pěkná paní v medových plavkách a snově pozoruje vodu. Koukáme na sebe, tuším že by chtěla někam do dáli. Tak jí říkám: „Pojeď se mnou.“ Směje se a kroutí hlavou. Jestli to byla bulharka, tak jsem prohloupil. Tam to prý znamená ano.

Tahle jiho-západní strana ostrova je víc „okempovaná“, každou chvíli nějaká pláž. Pozoruji provoz na ferry trase Cres-Krk (Merag-Poneziči) v délce 10 km. Postupně dojíždím k ukotvené ferry-bárce, co vykládá čtyřkolové a jiné vícekolové plechové krabice s motory a odhaduji, zda stihnu před jeho odjezdem křižovat zátoku asi kilometr širokou. Druhé necky Jadrolinije se už blíží a tak zvyšuji tempo a jedu. Je jasné, že ty ukotvené musí vypadnout na trasu. Další moje pádlování a morál je neustále bombardován plážemi s povalujícími se nudisty a tak podléhám a co chvíli se také povaluji, opaluji, plavu a vůbec nic nedělám.

Pak postupuji dále míjím RT Manganel a Rt Glavotok (radiomajáky- automat, bez obsluhy), zajímavá církevní stavba kláštera Glavotok. Poslední dvě hodiny duje do zad větřík a to otupuje ostražitost. Vydávám se na přejezd zátoky „U Čavlena“ v délce 3,6 km s nadějí na rychlý postup. Chyba lávky, vyjíždím ze zákrytu pobřeží do bory, zesiluje a již mne bičují metrové vlny. Napravo u břehu je marina U čavlena a morotové jachty sviští okolo mne, to jsou ti „rentaři“, co prdí na pravidla. Nejpitomější mne chtějí pozdravit, řvou na mne z blízka a já několikrát na poslední chvíli stačím obrátit kolmo k vlnám od jejich člunu. V polovině zátoky je situace tak blbá, že na všechny strany je to 1,5 km a voda dost vaří. Trajektorií honícího psa hledám nějaké místo a stáčím postupně ke břehu. Musím počkat, než se vítr a jachty uklidní. Nacházím, vyhazuji karimatku a spacák, odpočívám na bezejmenném místě pod kopcem Klobučac 106 m. n. m., a mlaskám nějaké oříšky. Přijíždí člun, na něm opuštěný místní mládenec, zjevně chybí zájemkyně o povyražení.

ráno

Rozhoduji se, zda nocovat zde, nebo pokračovat. Volím noční půletapu, hledám čelovku a baterku – zadní světlo. Stmívá se, je poklidno, voda už nevaří. V dobrém rozmaru jedu hlemýždím tempem 4 km/h , obeplouvám maják Rt Pelova s gróty podmořských špicarů a skal. Blížím se k zátoce Porat-Vantačici-Malinska-Haludovo (Sidrište Malinska). Je asi 21.30 hod, nastává tma, na vodě miliony odlesků světel tříčtvrtě kruhového amfiteátru. Milenci v lesních pěšinách, pak v přístavech, v centru Malinska ohromný mumraj. Lidi papají v restauracích eurohranolky s čímsi, ten odér přepáleného tuku se zvrhnul až na zápach. Dětičky lítají ve skákacích boxech, řvou i ty, co se houpají na gumách a v opascích. Střelnice, kolotoče, diskošky, lasery, jak kdyby měl skončit zítra Svět.

Zastavuji až na posledním molu v Haludovo a prosím rybáře o vodu, co chytají v přístavu na světlo mřenky. Dostávám ji i s ledem a zároveň poptávám, jak daleko je  ke Krčskému mostu. Prý 5 kilometrů! Postupně mizí i kolonádní břehové cestičky s promenádníky a přibývá větru. Tak tedy jedu těch pět kilásků, ale je jasné, že „pětka“ je blábol. V dálce je reliéf světel Rijeky, vpravo v dáli ropný terminál Omišalj a za hradbou pohoří je bouřka. Blesky lítají a tlučou tam do země. Nemám tolik zkušeností, jak místní bouřky postupují. Kdyby se přehoupla sem na moře, nevím, nevím…

Červené světlo čelovky přepínám na bílou dlouhou bodovku a hledám místo noclehu. Bohužel stranové světlo na pobřeží a současné pádlování nejde dohromady. Reflexní pásky, nápisy a žerď TNP prudce odráží do očí bílé záblesky. Zvažuji, zda pokračovat, když v tom uvidím na břehu luxusní kamennou kóji s koberečkem a ručníčkem! No neber to!

Nic nevařím, jen dávám poslední vítězné pivo. Ve dne 26,3 km + v noci 10 km. Noční pádlování je bombastické!

před cílem

Pátek 22. 07. 2016 (19,8 km)

Ráno balím, vařím, na vodě cca. v 07.30 hod. Řezám 3 km zátoku Njivice, kde je hotelový rezort, autocamp a aquapark. Chci nabrat vodu, narážím na chlapa u kasy, co mne vyhazuje. Zajel jsem moc na začátek, příště to zlepším a vyhnu se. Zásadně převařuji vodu ze soc. zařízení v kempech. Mám 4 l hrnec a dvě misky, co se chladí postupně na břehu, před přelitím zpět do PET. Přiznám se, že mne tyhle rezorty caravankempů dost stresují. Z velkoměst domů do velkocampu s karavany, eurolehátky, eurohračkami a euroslečnami. Dvě docela hezké echt německé euroslečny v luxusních plavečkách právě přišly obhlédnout břeh a s mondénním vlněním v bocích se připravovaly vstoupit do vody k rannímu koupání. Naštěstí jsem již vetchý stařík s vousy a nestál jsem jim ani za pohled. Žertovně jsem vzpomínal na „bulharku“…

Pobřeží není dále zajímavé, začíná být dokonce otravné okolo výběžku před Omišelj a portem pro tankery s nádržemi, potrubím atd. V noci to zářilo jak vánoční stromeček, fuj! Přejíždím ještě záliv Omišelj a za chvíli letí středem  remorkér, no toho bych potkat nechtěl. Zastavil jsem na straně zálivu u domů. Na molu studuji mapu, teprve teď je to 5 kilásků k mostu! Přichází místní agent a sleduje, co mám za mapu, drze čučí přes rameno. Prostě obecní hlásič a udavač, zda nejsem agent, co fotí naftový terminál. Nebyl první a asi nebude poslední.

Objíždím poslední 2 majáky  Rt Kijac a Rt Šilo a poslední zátoku. Vidím most a tedy konec cesty. Rybáři měli správně říci 19 km, ale promíjím jim to, byli to taky pasanti. Ono pět, nebo devatenáct je vlastně jedno, když nejde o život.  Dnes 19,8 km a jsem rád, že jsem nejel trasu proti hodinkám, ty nádrže s videoostrahou na začátku putování by mne celou další cestu přímo  sraly.

Napadá mne, že bych noční etapu dorazil do osmi ráno a tedy bych objel ostrov za tři dny. Jenže já pádluji pro radost, nejsem na galejích, tož tak. To jsem zvědav, kdy se zase vyspím na tebichu.

Krčský most

Mapy: http://www.nerezine-losinj.cz/clanky/namorni-mapy–severni-jadran/