Sea Kayak Seminář – Rujána 2018

určeno:

Vyspělejším kajakářům, kteří již mají něco za sebou, rádi by podnikali samostatné náročnější výpravy a chtějí se cítit na moři  bezpečněji.

odjezd 14.9. ve večerních hodinách  –  návrat 17.9. v pozdně večerních hodinách

obsah semináře:

praktika

  • sebezáchrana – použití plováku na pádle, re-entry roll
  • asistovaná záchrana – x rescue, zraněný kajakář, hand of God
  • vlečení kajaku – kontaktní vlečení, asistované vlečení, vlečení s podporou ve skupině
  • výlet s nácvikem reálné situace

teorie

  • vybavení nezbytné pro řešení nouzových situací
  • aspekty objektivního nebezpečí (počasí, moře, partneři…)
  • taktika řešení incidentů ve dvojici a ve skupině

Ubytování v kempu –  freizeitcampamwasser.de    Wittower Str. 2, 18556 Ostseebad Juliusruh, ve vlastních stanech, denní program má formu hvězdicových výjezdů.

Pokud se sejde uzavřená skupina, lze po dohodě uzpůsobit obsah semináře dle požadavků frekventantů.

Pá 14.9.

V podvečerních hodinách odjezd směr Rujána, noční příjezd a ubytování. Individuálně

So 15.9.

Dopoledne: ověřování dovedností.

Odpoledne: nácvik záchranných a sebezáchranných technik – X rescue, re-entry, atd.

Večer: teoretický blok k výzbroji a výstroji

Ne 16.9.

Dopoledne: prohlubování doveností záchrany.

Odpoledne: vlečení kajaku – distanční x kontaktní, individuální x skupinové, raft pro helirescue.

Večer: teoretický blok k plánování trasy, elementární navigace

Po 17.9.

Celodenní výlet – modelování nehod, v případě vhodných podmínek surfing.

Večer: odjezd domů. Individuálně

Cena za seminář: 3000,-  (nezahrnuje jídlo, kemp, dopravu)

Přihlašování na seminář přes vodáckou školu HGSportu  

Pro absolvování bys měl mít nezbytně s sebou: kajak, pádlo, šprajdu, vestu, šňůru na kontaktní a distanční vlečení.

Doporučujeme: kompas na lodi či buzolu, pouzdro na mapu, náhradní pádlo, stormcag, lékárnu, termosku, oblečení přiměřené podmínkám – sucháč, neopren

 

Dětská voda 2018 – Lipenská přehrada

Dětská voda je akce organizovaná Petrem a Ivanem určená našim ratolestem, aby se poznaly, zjistily, že to může být velká legrace a hlavně, že strávíte čas v přírodě s moc fajn lidmi.  Jak si to užil 8letý Honzík?

Po kolikáté jsi byl na dětské vodě? Asi po páté. Byl jsem letos, na té přehradě s mostem ve vodě, předtím na Hracholuskách a pak už nevím, ale mamka říká, že jezdím od 3 let.

Co se Ti nejvíce líbilo?
Soutěže a pádlování

Která soutěž byla nejlepší?
Házení šipkama a házení do tygra

Hod na tygra - jedna z nejtěžších disciplin
Hod na tygra – jedna z nejtěžších disciplin

Co bylo nejtěžší?
Házení do tygra a škrábání brambory

Co jste všechno dělali na dětské vodě?
Hráli jsme si na hřišti, jezdil jsem hodně na kajaku, hrál jsem fotbal, dělal jsem bláznivého rozhodčího, spal jsem ve stanu.

Pojedeš příští rok?
Určitě, pokud nebudu nemocný nebo nepojedu na výpravu se skautama.

Proč by děti měly jet na dětskou vodu?
Je tam velká zábava, strašně se tam nasmějete, můžete vyhrát moc pěkné ceny.
S Peťou a Ivanem (
hlavní pořadatelé) je velká legrace.

Počasí se vydařilo, děti jezdily na všem, co bylo k dispozici.
Počasí se vydařilo, děti jezdily na všem, co bylo k dispozici.

A teď pohled rodiče:
Jakmile je zveřejněn termín na dětskou vodu, tak ho hned zapíšeme do kalendáře a snažíme se na akci jet. Vypravili  jsme se už popáté a je velká radost sledovat, jak děti rostou a můžeme s nimi konečně vyrážet i na pěkné projížďky na kajaku. Letos měla většina dětských účastníků své plavidlo.

Rodičům trvalo neuvěřitelně dlouho, než nalezli do kajaků a mohlo se vyplout.
Rodičům trvalo neuvěřitelně dlouho, než nalezli do kajaků a mohlo se vyplout.

V sobotu ráno (někteří již od 6.00 h) se děti netrpělivě vyptávaly, kdy už konečně půjdeme pádlovat. Jsme přece na dětské vodě. V 9.30 h bylo na vodě 9 dětí ve svých kajakách ve věku od 5 let do 11 let a vyrazily na projížďku. Vůbec jim nevadilo, že s nimi byl na vodě na začátku pouze jeden dospělý. Prvním cílem bylo ústí nedalekého potoka a druhým skupina hausbotů naproti v zátoce. Tam jsme si protáhli nohy, posilnili se a většina dětí dopádlovala i sama zpátky.

Dojeli jsme do vytyčeného cíle, zastávka na svačinu a protažení nohou.
Dojeli jsme do vytyčeného cíle, zastávka na svačinu a protažení nohou.

Odpoledne bylo tradičně ve znamení soutěží. Děti byly rozděleny na 2 skupiny – školáci  (10 dětí) a předškoláci (11 dětí). Každá skupina měla své bodované disciplíny. Nejvíc školáky asi potrápil hod míčkem do tygra a škrábání brambor.

Škrábání brambor měl na starosti Vojta Jančar:) Nejdříve demonstrace, jak se to správně dělá.
Škrábání brambor měl na starosti Vojta Jančar:) Nejdříve demonstrace, jak se to správně dělá.

Letos poprvé byly i soutěže na vodě – obeplutí bójky v kajaku nebo na SUP prkně.   Všechny děti se s tím statečně popraly, i když mladší účastníky trochu sfoukával vítr a potřebovali trochu pomoci s nasměrováním kajaku.

Vůbec nevadí, když sedíte na prkně obráceně a pádlujete zádí dopředu.
Vůbec nevadí, když sedíte na prkně obráceně a pádlujete zádí dopředu.

Petrovi se opět podařilo získat příspěvek od Kotvy Braník a nějaké ceny od TNP, takže výhry opravdu stály za to.

Předškoláci netrpělivě čekají na vyhodnocení svých disciplin.
Předškoláci netrpělivě čekají na vyhodnocení svých disciplin.

Páteční i sobotní večer jsme poseděli u ohně, hodně se vyprávělo, vždyť s některými účastníky se vidíme pouze jednou ročně právě na této akci. Ivan z naškrábaných brambor vykouzlil v sobotu večer vynikající bramborový guláš.

Poté přišla řada i na školáky.
Poté přišla řada i na školáky.

V neděli dopoledne proběhl ještě tradiční karneval a téměř všichni podnikli další projížďku na kajaku nebo SUPovi.

Karnevalový rej na louce
Karnevalový rej na louce

Veliké poděkování Petrovi a Ivanovi za krásně připravenou akci. Příští rok určitě nebudeme chybět.

Ještě musím pochválit volbu letošního kempu. Vloni jsme byli spokojeni, ale letos to byl zatím úplně nejlepší kemp dětské vody. Takže pokud se někdo chystáte na Lipno, vřele doporučuji Kemp u Kukačků nedaleko Horní Plané.

Seakayakové sympozium v Církvicích u Ústí n. L.

Když jsme si se Stanďochem někdy koncem zimy volali a já se ho ptal, kde letos bude sympozium, odpověď byla klasická: „Zatím nevím…“ Zkusmo jsem nadhodil, že by to mohlo být u nás v jachtařské loděnici v Církvích. Nakonec jsme se domluvili a já se těšil, za prvé proto, že se letos nemusím s loďma štrachat na opačnej konec republiky, a za druhý, jak ostatním ukážu, že i u nás na drsným severozápadě je to z vody celkem pěkný.

Myslel jsem, že v pátek jako domácí dorazím do loděnice včas, trochu poklidím…. No, ale někteří motivovaní borci dorazili ještě dříve než já a rovnou se vypravili na vodu. Pár lidí naopak dojelo po půlnoci. V mezidobí se naše loděnice plnila kajakma, stanama a hlavně príma lidičkama.

Sobotní program vykrystalizoval do podoby dvou výletů. Jedna, menší ale odvážnější parta, se vypravila do Německa dolů po proudu, přes Děčín zkoumat údolí kudy skrz Labské pískovce řeka utíká do Bad Schandau a Pirny. O tomhle výletu referovat nemůžu, protože jsem byl součástí té skupiny větší a pohodlnější, která se vydala na stranu opačnou, skrz Bránu Čech na Píšťanské jezero. Naše partička vyrazila dopoledne na asi desetikilometrovou tůru proti proudu. Lodě jsem nepočítal, ale mohlo nás být tak kolem dvaceti kajaků. Lidi se po cestě přidávali nebo naopak končili dříve u různých restauračních zařízení podél vody podle své aktuální kondice a chuti pádlovat. Větší část naší skupinky ale dojela až do cílové destinace, na Píšťanské pískovně buď navštívila bezva hospodu v jachtařské maríně, případně zvolila koupačku v průzračné vodě na písečné pláži některého z ostrovů jezera. Cestou zpět nám trochu pomohl proud, a tak jsme asi za dvě hodinky mohli začít chystat grilování, opékačku na ohni a hlavně v klubovně naší loděnice tradiční večírek. Nechybělo nic z toho na co jsme za poslední roky zvyklí a na co se těšíme. Promítání fotek, letos Tomáš Mráček ukazoval bezvadný fotky z výletů do Bretaně. V průběhu diashow se strhla krátká, ale intenzivní diskuze o bezpečnostním vybavením, zejména nad stormcagem. Stanoviska byla různá, jen jeden bourák rezolutně prohlásil, že je to jasná hovadina a že si to může koupit jenom …. No taky názor, jenom mi kamaráde připomeň, abych s tebou nikdy nikam nepádloval. Mejdánek dále pokračoval Stanďochovou vypečenou tombolou. Následovala volná zábava ad libidum.

V průběhu večera zazněla taky důležitá informace o chystaném podzimním sympoziu, které už bude seriózně pojaté a proběhne na Rujáně, tak jestli vás to zajímá, sledujte seakayaker a nebo stránky vodácké školy HGsportu, co nevidět se objeví konkrétní informace.

Nedělní ráno proběhlo v pohodě, alespoň jsem nezaznamenal žádné úpící osoby s mokrým ručníkem na lebce. Na vodu jsme se dostali o trochu později, tak kolem jedenácté. Kdo chtěl, zúčastnil se praktického mikrorychlosemináře na téma záchrana a sebezáchrana. Určitě se mi nepodařilo do toho krátkého asi hodinového bloku nacpat všechno, ale to nejdůležitější jsme procvičili.

Kolem poledního se lidičky pomalu loučili a rozjížděli do svých domovů, jak před nimi ležela dlouhá cesta a nebo další povinnosti.

Pokec na Priglu 2018

Napsal: Motýl                   Foto: Motýl a Lucie Galusová

Doby, kdy jsme se s našimi brněnskými kamarády handrkovali o to, jestli má brněnská přehrada v hantecu tvrdé nebo měkké a dlouhé nebo krátké, už jsou dávno pryč a v poslední době se nám, víceméně úspěšně, daří společně organizovat jednu z mála seakajakářských akcí v České republice. Já osobně jsem byl přizván ke spolupráci někdy v roce 2012 Vodák sportem Brno na, tehdy ještě jednodenní, akci s názvem Seakayakday. Časem jsme se seznámili ještě s kamarády z TJ Skol Brno I   a bylo zaděláno na víkendovou akci, která přetrvává v podstatě dodnes. Poslední dva ročníky se uskutečnily v areálu TJ Rapid na levém břehu Brněnské přehrady a myslím, že pokud nás odtud příští rok nevyženou, opět se tam v polovině května sejdeme.

Měl jsem trochu obavy, že nám to letos proprší, ale nakonec se to docela dalo. Je sice pravda, že je sucho a vláhy je potřeba, ale přesto, ať si prší jindy 😊. Nicméně, po příjezdu na páteční večírek jsem začínal mít dojem, že letos to přeci jenom bude poněkud komornější. Všechno se ale mělo změnit se sobotním ránem, kdy na přednáškové dopoledne dorazily „davy“ vzdělání dychtivých seakajakářů. Ještě mi ani neslehlo vynikající Hančino uzené a několik piv z předchozího večera a už mě povinnost hnala na přednáškové „molo“, kde jsme společně s Pokym a Štěpánem něco málo popovídali o typech lodí a pádel včetně jejich výroby. Poté následovala moje přednáška o různém druhu vybavení, které je vhodné si na expedice podle zvolených destinací přibalit do svého kajaku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po přestávce jsme se sešli na vodě a po několika ukázkách pádlování a ovládání mořského kajaku přišla v podání Aleše a Lucky řada na nácvik záchrany v krizových situacích. Tak nějak jsem se mylně domníval, že by si to mohl letos i někdo zkusit, ale nikomu se do vody moc nechtělo…. Vlastně, možná ani nevím, určitě si to cvičili někde tajně…..  😊.

Po odpolední vyjížďce ke hradu Veveří už nám na večer zbývalo jen promítání a hudební produkce u ohýnku. Pamatuju se, že když nebýval v neděli závod, i ty večírky bývaly bujarejší…… Tak nevím, asi se nechce nikdo ráno zahanbit a naopak cítí potřebu podat ten nejlepší výkon. Já jsem byl v pohodě, už večer jsem se rozhodl, že závod nepojedu a budu v neděli jenom lelkovat. Tak jdu ráno za Mirou a on mi povídá: „Převezmi si číslo a potom si dělej, co chceš…..“. Nevím, jak ostatní, ale když se mi ocitne na hrudi číslo, tak se okamžitě přepínám do módu sport a kajakáři přede mnou na trati se okamžitě promění v červený hadr a už se s tím nedá nic jiného dělat, než závodit………..

Co dodat závěrem? Po vyhlášení výsledků jsme ještě téměř společně zašli na gáblík a hurá domů. Sám za sebe jsem to vyhodnotil jako super akci a za ostatní?……….. Můžou si zkusit příště nepřijet 😊.

Za Vodáky Napajedla, Vodák Sport Brno a TJ Sokol Brno I poreferoval Milan Motýl Mičák.

Prvomájové Chorvatsko – Murter/Pašman

Jarní pádlování většinou směřujeme na jih, za teplem. I když do poslední chvíle sledujeme počasí, jestli náhodou nebude v Chorvatsku zima a nebylo by lepší jet na sever na Balt. Letošní předpověď byla vysloveně letní, teplo ve dne i v noci a minimální vítr. Tak jsme naložili 8 kajaků na vlek a naskákali do Fordu Transit. Čím víc řidičů, tím víc zastávek, ale nakonec jsme i po hodinovém čekání na hranicích Rakousko/Slovinsko v ranních hodinách dorazili na místo.

Na Murteru už jsme byli a tak jsme věděli, kde je pěkné místo k parkování a vyplutí. Protože hlásili první dva dny jižní vítr a pak otočka na severní, rozhodli jsme se vyrazit tentokrát na sever a prozkoumat ostrov Pašman.

Vyrážíme (Foto: Jiří Králík)


Zamířili jsme neomylně ke krásné písečné pláži na ostrově Vrgáda. Tento ostrov je obydlen již od 10. století a i když se o tom nikde nepíše, zdejší lidé, kteří zde žili více méně v izolaci, vypadají všichni stejně. Moře bylo již teplé a tak koupáním a vyhříváním jsme tam strávili pár hodin.

I Chorvatsko má písečnou pláž (Foto: Jiří Králík)


Na ostrově Pašman jsme začali hledat místo na přespání. Podle mapy to vypadalo na spoustu pěkných zátok, ale ve výsledku to byly buď nepřístupné břehy, nebo obydlené oblasti. A tak jsme museli vzít za vděk molem a malou nedostavěnou, nebo už zase zchátralou, chajdou s terasou na ostrově Košara.

Foto: Zdeněk Dušátko

 

Počasí bylo opravdu dokonalé, jen mohlo trochu víc foukat, abychom si připadali víc jako u moře a nebylo na kajaku takové horko. Dopoledne jsme prozkoumávali zákoutí západního pobřeží ostrova Pašman a v zátoce Soline našli nenápadnou hospůdku jménem Konoba Kiss. Nejdřív jsme dali Karlovačko a pak si objednali pro všechny pražmu na žaru. A  prý, že to bude se vším všudy. Po loňské zkušenosti z ostrova Lošinj, jsme se opatrně tázali na cenu, ale paní nás přesvědčila, že 150,- kun za vše na osobu. Musím říct, že tak dobré jídlo jsem v Chorvatsku ještě neměla! Jako předkrm byly olivy se šunkou a chlebem, pak následoval česnek v olivovém oleji s toustem. Vrcholem byla čerstvá grilovaná ryba se salátem a brambory. A na závěr každý dostal dvě palačinky. Vše jsme vydatně prolévali domácí travaricou. Opravdu to stálo za to! Takže jsme se pak jen přesunuli na nejbližší oblázkovou pláž a chytali jsme lelky a bronz. Kdyby tam jen všude nejezdili ty katamarány a skútry a nerušili naši siestu!

Ribi na žáru. (Foto: Indián)

Tentokrát jsme s hledáním místa na přespání neotáleli a začali pečlivě hledat pěkné, ničím nerušené místečko. Času bylo dost a tak na nás na konci dne čekala krásná zátoka s olivovým hájem a dvěma zrovna opuštěnými domy. Posekaná tráva jen podtrhovala celkový dojem a úplněk to vše krásně dokreslil.

Došlo i na nácvik záchrany. (Foto: Zdeněk Dušátko)

 Ráno byl čas otočit kajaky směr jih a začít se přibližovat k autu. Trochu jsme si to chtěli zpestřit a tak jsme zamířili k ostrovu Sit a mezi ostrůvky přeskákali zpět na Vrgádu, kde jsme strávili poslední noc. Začalo foukat a dle předpovědi se vítr otočil a tak jsme měli krásné zadoboční vlny a vítr. Vyzkoušeli jsme si i záchranu a eskimáky s naloženou lodí.

Eroze + gravitace = levitace? (Foto: Libor Peška)

Byly to krásné čtyři dny. Žízní ani hladem jsme netrpěli. Zazpívali jsme si a probrali veledůležitá témata a nakonec po Murterský zmrzlině vyrazili domů. Oproti loňsku byl teplejší vzduch i moře, ale i více plachetnic a motoráků.

Ahoj příště