Seakayakové sympozium v Církvicích u Ústí n. L.

Když jsme si se Stanďochem někdy koncem zimy volali a já se ho ptal, kde letos bude sympozium, odpověď byla klasická: „Zatím nevím…“ Zkusmo jsem nadhodil, že by to mohlo být u nás v jachtařské loděnici v Církvích. Nakonec jsme se domluvili a já se těšil, za prvé proto, že se letos nemusím s loďma štrachat na opačnej konec republiky, a za druhý, jak ostatním ukážu, že i u nás na drsným severozápadě je to z vody celkem pěkný.

Myslel jsem, že v pátek jako domácí dorazím do loděnice včas, trochu poklidím…. No, ale někteří motivovaní borci dorazili ještě dříve než já a rovnou se vypravili na vodu. Pár lidí naopak dojelo po půlnoci. V mezidobí se naše loděnice plnila kajakma, stanama a hlavně príma lidičkama.

Sobotní program vykrystalizoval do podoby dvou výletů. Jedna, menší ale odvážnější parta, se vypravila do Německa dolů po proudu, přes Děčín zkoumat údolí kudy skrz Labské pískovce řeka utíká do Bad Schandau a Pirny. O tomhle výletu referovat nemůžu, protože jsem byl součástí té skupiny větší a pohodlnější, která se vydala na stranu opačnou, skrz Bránu Čech na Píšťanské jezero. Naše partička vyrazila dopoledne na asi desetikilometrovou tůru proti proudu. Lodě jsem nepočítal, ale mohlo nás být tak kolem dvaceti kajaků. Lidi se po cestě přidávali nebo naopak končili dříve u různých restauračních zařízení podél vody podle své aktuální kondice a chuti pádlovat. Větší část naší skupinky ale dojela až do cílové destinace, na Píšťanské pískovně buď navštívila bezva hospodu v jachtařské maríně, případně zvolila koupačku v průzračné vodě na písečné pláži některého z ostrovů jezera. Cestou zpět nám trochu pomohl proud, a tak jsme asi za dvě hodinky mohli začít chystat grilování, opékačku na ohni a hlavně v klubovně naší loděnice tradiční večírek. Nechybělo nic z toho na co jsme za poslední roky zvyklí a na co se těšíme. Promítání fotek, letos Tomáš Mráček ukazoval bezvadný fotky z výletů do Bretaně. V průběhu diashow se strhla krátká, ale intenzivní diskuze o bezpečnostním vybavením, zejména nad stormcagem. Stanoviska byla různá, jen jeden bourák rezolutně prohlásil, že je to jasná hovadina a že si to může koupit jenom …. No taky názor, jenom mi kamaráde připomeň, abych s tebou nikdy nikam nepádloval. Mejdánek dále pokračoval Stanďochovou vypečenou tombolou. Následovala volná zábava ad libidum.

V průběhu večera zazněla taky důležitá informace o chystaném podzimním sympoziu, které už bude seriózně pojaté a proběhne na Rujáně, tak jestli vás to zajímá, sledujte seakayaker a nebo stránky vodácké školy HGsportu, co nevidět se objeví konkrétní informace.

Nedělní ráno proběhlo v pohodě, alespoň jsem nezaznamenal žádné úpící osoby s mokrým ručníkem na lebce. Na vodu jsme se dostali o trochu později, tak kolem jedenácté. Kdo chtěl, zúčastnil se praktického mikrorychlosemináře na téma záchrana a sebezáchrana. Určitě se mi nepodařilo do toho krátkého asi hodinového bloku nacpat všechno, ale to nejdůležitější jsme procvičili.

Kolem poledního se lidičky pomalu loučili a rozjížděli do svých domovů, jak před nimi ležela dlouhá cesta a nebo další povinnosti.

Pokec na Priglu 2018

Napsal: Motýl                   Foto: Motýl a Lucie Galusová

Doby, kdy jsme se s našimi brněnskými kamarády handrkovali o to, jestli má brněnská přehrada v hantecu tvrdé nebo měkké a dlouhé nebo krátké, už jsou dávno pryč a v poslední době se nám, víceméně úspěšně, daří společně organizovat jednu z mála seakajakářských akcí v České republice. Já osobně jsem byl přizván ke spolupráci někdy v roce 2012 Vodák sportem Brno na, tehdy ještě jednodenní, akci s názvem Seakayakday. Časem jsme se seznámili ještě s kamarády z TJ Skol Brno I   a bylo zaděláno na víkendovou akci, která přetrvává v podstatě dodnes. Poslední dva ročníky se uskutečnily v areálu TJ Rapid na levém břehu Brněnské přehrady a myslím, že pokud nás odtud příští rok nevyženou, opět se tam v polovině května sejdeme.

Měl jsem trochu obavy, že nám to letos proprší, ale nakonec se to docela dalo. Je sice pravda, že je sucho a vláhy je potřeba, ale přesto, ať si prší jindy 😊. Nicméně, po příjezdu na páteční večírek jsem začínal mít dojem, že letos to přeci jenom bude poněkud komornější. Všechno se ale mělo změnit se sobotním ránem, kdy na přednáškové dopoledne dorazily „davy“ vzdělání dychtivých seakajakářů. Ještě mi ani neslehlo vynikající Hančino uzené a několik piv z předchozího večera a už mě povinnost hnala na přednáškové „molo“, kde jsme společně s Pokym a Štěpánem něco málo popovídali o typech lodí a pádel včetně jejich výroby. Poté následovala moje přednáška o různém druhu vybavení, které je vhodné si na expedice podle zvolených destinací přibalit do svého kajaku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po přestávce jsme se sešli na vodě a po několika ukázkách pádlování a ovládání mořského kajaku přišla v podání Aleše a Lucky řada na nácvik záchrany v krizových situacích. Tak nějak jsem se mylně domníval, že by si to mohl letos i někdo zkusit, ale nikomu se do vody moc nechtělo…. Vlastně, možná ani nevím, určitě si to cvičili někde tajně…..  😊.

Po odpolední vyjížďce ke hradu Veveří už nám na večer zbývalo jen promítání a hudební produkce u ohýnku. Pamatuju se, že když nebýval v neděli závod, i ty večírky bývaly bujarejší…… Tak nevím, asi se nechce nikdo ráno zahanbit a naopak cítí potřebu podat ten nejlepší výkon. Já jsem byl v pohodě, už večer jsem se rozhodl, že závod nepojedu a budu v neděli jenom lelkovat. Tak jdu ráno za Mirou a on mi povídá: „Převezmi si číslo a potom si dělej, co chceš…..“. Nevím, jak ostatní, ale když se mi ocitne na hrudi číslo, tak se okamžitě přepínám do módu sport a kajakáři přede mnou na trati se okamžitě promění v červený hadr a už se s tím nedá nic jiného dělat, než závodit………..

Co dodat závěrem? Po vyhlášení výsledků jsme ještě téměř společně zašli na gáblík a hurá domů. Sám za sebe jsem to vyhodnotil jako super akci a za ostatní?……….. Můžou si zkusit příště nepřijet 😊.

Za Vodáky Napajedla, Vodák Sport Brno a TJ Sokol Brno I poreferoval Milan Motýl Mičák.

Prvomájové Chorvatsko – Murter/Pašman

Jarní pádlování většinou směřujeme na jih, za teplem. I když do poslední chvíle sledujeme počasí, jestli náhodou nebude v Chorvatsku zima a nebylo by lepší jet na sever na Balt. Letošní předpověď byla vysloveně letní, teplo ve dne i v noci a minimální vítr. Tak jsme naložili 8 kajaků na vlek a naskákali do Fordu Transit. Čím víc řidičů, tím víc zastávek, ale nakonec jsme i po hodinovém čekání na hranicích Rakousko/Slovinsko v ranních hodinách dorazili na místo.

Na Murteru už jsme byli a tak jsme věděli, kde je pěkné místo k parkování a vyplutí. Protože hlásili první dva dny jižní vítr a pak otočka na severní, rozhodli jsme se vyrazit tentokrát na sever a prozkoumat ostrov Pašman.

Vyrážíme (Foto: Jiří Králík)


Zamířili jsme neomylně ke krásné písečné pláži na ostrově Vrgáda. Tento ostrov je obydlen již od 10. století a i když se o tom nikde nepíše, zdejší lidé, kteří zde žili více méně v izolaci, vypadají všichni stejně. Moře bylo již teplé a tak koupáním a vyhříváním jsme tam strávili pár hodin.

I Chorvatsko má písečnou pláž (Foto: Jiří Králík)


Na ostrově Pašman jsme začali hledat místo na přespání. Podle mapy to vypadalo na spoustu pěkných zátok, ale ve výsledku to byly buď nepřístupné břehy, nebo obydlené oblasti. A tak jsme museli vzít za vděk molem a malou nedostavěnou, nebo už zase zchátralou, chajdou s terasou na ostrově Košara.

Foto: Zdeněk Dušátko

 

Počasí bylo opravdu dokonalé, jen mohlo trochu víc foukat, abychom si připadali víc jako u moře a nebylo na kajaku takové horko. Dopoledne jsme prozkoumávali zákoutí západního pobřeží ostrova Pašman a v zátoce Soline našli nenápadnou hospůdku jménem Konoba Kiss. Nejdřív jsme dali Karlovačko a pak si objednali pro všechny pražmu na žaru. A  prý, že to bude se vším všudy. Po loňské zkušenosti z ostrova Lošinj, jsme se opatrně tázali na cenu, ale paní nás přesvědčila, že 150,- kun za vše na osobu. Musím říct, že tak dobré jídlo jsem v Chorvatsku ještě neměla! Jako předkrm byly olivy se šunkou a chlebem, pak následoval česnek v olivovém oleji s toustem. Vrcholem byla čerstvá grilovaná ryba se salátem a brambory. A na závěr každý dostal dvě palačinky. Vše jsme vydatně prolévali domácí travaricou. Opravdu to stálo za to! Takže jsme se pak jen přesunuli na nejbližší oblázkovou pláž a chytali jsme lelky a bronz. Kdyby tam jen všude nejezdili ty katamarány a skútry a nerušili naši siestu!

Ribi na žáru. (Foto: Indián)

Tentokrát jsme s hledáním místa na přespání neotáleli a začali pečlivě hledat pěkné, ničím nerušené místečko. Času bylo dost a tak na nás na konci dne čekala krásná zátoka s olivovým hájem a dvěma zrovna opuštěnými domy. Posekaná tráva jen podtrhovala celkový dojem a úplněk to vše krásně dokreslil.

Došlo i na nácvik záchrany. (Foto: Zdeněk Dušátko)

 Ráno byl čas otočit kajaky směr jih a začít se přibližovat k autu. Trochu jsme si to chtěli zpestřit a tak jsme zamířili k ostrovu Sit a mezi ostrůvky přeskákali zpět na Vrgádu, kde jsme strávili poslední noc. Začalo foukat a dle předpovědi se vítr otočil a tak jsme měli krásné zadoboční vlny a vítr. Vyzkoušeli jsme si i záchranu a eskimáky s naloženou lodí.

Eroze + gravitace = levitace? (Foto: Libor Peška)

Byly to krásné čtyři dny. Žízní ani hladem jsme netrpěli. Zazpívali jsme si a probrali veledůležitá témata a nakonec po Murterský zmrzlině vyrazili domů. Oproti loňsku byl teplejší vzduch i moře, ale i více plachetnic a motoráků.

Ahoj příště

     

Seakajakové sympozium 1. – 3. 6. 2018

Ahoj kamarádi dlouhých lodí,

letos se sympozium bude konat opět v tradičním termínu prvního červnového víkendu.

Hostit nás bude jachtařská loděnice v Církvicích u Ústí nad Labem 

V loděnici jsou záchody, sprchy, místa na stany a auta na zahradě, ohniště a dřevo. Uvnitř možnost posezení na baru – alkohol, ženy a lehké omamné látky dovezte vlastní – hospody přímo v Církvicích nejsou.
Počítejte s vlastním stanem, vařičem a zásobou potravin, pokud nechcete být odkázáni na chudé zdroje divokého severozápadu:-)
Možné aktivity – půldenní výlet na Píšťanské jezero – pískovnu s několika ostrovy spojenou ramenem s Labem, možnost spojit s návštěvou mariny Píšťany – výtečné jídlo, pivo atd…
Krátký výlet do Libochovan – proti vodě cca 3km, hospoda ve vsi
Delší výlet do Žernosek – proti vodě cca 7km, hospoda ve vsi, sklípky s lokálními víny.
Výlet směrem Ústí – po vodě cca 8km, návštěva hradu Střekov.
Celodenní výlet, s popovezením buď do Ústí, či Děčína směrem po vodě do Bad Schandau či Pirny.
Na setkání se těší za HG sport Stanďoch, za hostitelskou insituci JVD

JERSEY – RÁJ UPROSTŘED KANÁLU (LA MANCHE)

JERSEY – RÁJ UPROSTŘED KANÁLU (LA MANCHE)

Napsal: Michal Maděra

Jersey, největší a nejjižnější ostrov Normanských ostrovů (Channel Islands), leží v Lamanšském průlivu blízko francouzského pobřeží. I kdyby jeden nepádloval, tak stojí za to navštívit už jen pro jeho bohatou historii protkanou staletími konfliktů mezi Británií a Francií. Například na opevnění různého stáří, naposledy německého z II. světové války, lze narazit na každém kroku.

Ovšem pro mořského kajakáře toho má Jersey nachystáno mnohem víc. Nejenom že se jedná o místo s druhým největším přílivem na světě, rozdíl mezi přílivem a odlivem je až 12 metrů, ale díky své poloze na okraji Atlantiku dostává poctivý příděl dlouhých oceánských vln (swell). Průzračně modrá voda a rozmanité žulové pobřeží dotváří vše potřebné pro pocit kajakářského ráje.

Náš klub už osm let pravidelně, každé jaro, Jersey navštěvuje. Díky pohostinnosti místního klubu jde vždy o víkend plný jídla, pití, zábavy, a hlavně pádlování.

Letošní výběr víkendu připadl na konec velikonočních prázdnin, což nám umožnilo si tentokrát návštěvu Jersey o celý týden protáhnout. Zatímco většina našich klubových členů přilétala v pátek večer po práci, my jsme vyrazili trajektem už o týden dříve. Čekal nás celý týden pádlování.

Prvním místem, kam jsme tentokrát zamířili, bylo severní pobřeží. Jeho střed je lemován skalami protkanými řadou mořských jeskyň. Díky velkému přílivu se vše rychle mění. Jeskyně, která byla vysoko nad vodou, je během hodiny plná vody, zatímco jiná, kterou se ještě dalo projet, se změnila v ‘blowhole’ s ohromnými gejzíry vody vystřelujícími k obloze. Tento kousek pobřeží na východ od Greve d’Lecq je mým oblíbeným, za klidného dne se dá z kajaku prozkoumat každý kámen či škvíra ve skále, když však přijde z oceánu swell, moře ožije a promění se v jedno velké hřiště.

Tentokrát jsme měli na počasí štěstí, celý týden téměř nefoukalo a z Atlantiku přicházely dlouhé pravidelné vlny, pozůstatek vzdálených bouří. Hned první den jsme měli možnost si vyzkoušet jak jsme na tom s ovládáním kajaku. Surfování mezi skalami a přes kamenné prahy patří k tomu nejlepšímu, ale i technicky nejnáročnějšímu, co se dá v seakajaku dělat. Ostrá žula je přísný soudce, a tak nějaký ten šrám utržilo nejen naše ego, ale i lodě. Večerní lepení jen podtrhovalo intenzitu zážitků z prvního dne.

Ecrehous, každý kajakář musí aspoň jednou na Ecrehous. Tedy aspoň každý, který navštíví Jersey. Pět námořních mil na severovýchod od pobřeží Jersey, a napůl cesty do Francie, se v moři nachází pás skal. Jeho poloha jej částečně chrání od nejhorších mořských bouří, díky tomu tu v minulosti rybáři postavili několik domků jako dočasných příbytků. Příliv a odliv dotváří jeho výjimečný charakter. Jeden okamžik trčí z vody jen domky na skalních ostrůvcích, kolem kterých se divoce žene voda, o pár hodin později se všude kolem rozkládají písčité a oblázkové pláže. Přejezd na Ecrehouse vzdáleností nepatří mezi dlouhé, ale mořské proudy tekoucí napříč a často přesahující pět uzlů, jej mohou značně zkomplikovat. Přestože už jsme oba na Ecrehouse několikrát byli, ani tentokrát jsme si jejich návštěvu nemohli nechat ujít. V půlce týdne jsme si užili slunečného pádlování za doprovodu Jima a Johna z Jersey. Počasí i proudy nám přály, a tak jsme si mohli užít trochu dovolenkového pádlování.

V pátek dorazil i zbytek klubu, přestěhovali jsme se do Napoleonské pevnosti, přidali se kajakáři z Jersey a nasledovala kombinace pádlování, ohňů, zábavy a pádlování, která by vydala na další samostatný samostatný článek.

a ještě krátké video